DEN 1 – Reykjavík a jeho okolí

Reykjavík a jeho okolí

Procházíme chodbami letiště za úplného světla těsně po půlnoci až k pásům, abychom si vyzvedli společný kufr. Při čekání koukám na ospalé lidi a najednou – co to zbystřily mé oči? Je to on nebo není? Nesměle se blížím k povědomé osobě a v duchu si říkám, že si stejně udělám menší trapas. A vážně, spolužák z VŠB-TUO si taky s kamarády/kolegy udělal výlet – ten svět je fakt malý. Ztrácím s ním chvíli řeč a ejhle, přijíždí kufr na pásu.

Vyzvednutí auta jsme měli naplánované v 8 hodin ráno, a tak po letišti hledáme místečko, kde bychom mohli spočinout a případně se uchýlit ke spánku. Jedno takové klidnější nacházíme – instalujeme naše „pseudopostele“ na zem, zatímco kolem nás odpočívají unavení lidi z jiných cest. Před usnutím si ještě všímáme cedule s nápisem „no sleeping“ a „no cooking“, lehce se pousmějeme asi tak jako ostatní kolem, kterým je cedule rovněž ukradena a ztrácíme se.

Hey sir, wake up! I tu Michala probouzí securiťák kolem 6 hodinou ranní, kterému se nelíbí, že se s ostatními povalujeme na zemi. Na to pak Michal šťouchá do mě. Hladovi a stále unavení pojídáme májku s cibulovým chlebem, na chvíli pozevlíme a koukáme na hodiny a uchylujeme se k přepážce pro vyzvednutí auta. Auto jsme si objednali pres firmu Avis, která měla pobočku na letišti.

Rezervaci jsme již předtím provedli pre-bookingem přes https://www.rentalcars.com/cs/ , kde je možné porovnat auta společnosti, a tak i ušetřit. Samozřejmostí byla plna ochrana zahrnujíce havarijní pojištění, ale na místě si ještě pro úplný klid naší mysli a duše připlácíme za pojištění odpovědnosti, které nás vychází na 12euro/den.

Vstupujeme na Islandskou půdu

Dostáváme klíče a vykráčíme na islandskou půdu směrem k velkému parkovišti, zatímco nám kapky padají z nebe. Nehledáme nějak dlouho a už vidíme naše autíčko Volkswagen Polo. Pokládáme si řečnickou otázku „Snad nebude takto pršet celých 14 dní“. Auto máme, a tak házíme společný cestovní kufr nasoukaný stanem, spacáky a jídlem do zadního kufru a dva příruční kufry házíme na zadní sedačku. Ještě rychle nastavit GPS navigaci a konečně můžeme spokojeně vyjet z parkoviště.

Volkswagen

A tak si to pádíme z letiště a míříme směr Reykjavík. Projíždíme celým Reykjavíkem až na malý poloostrov nazývaný Seltjarnarnes. Jednalo se vlastně o obec na jihozápadě Islandu v aglomeraci města Reykjavík. Zastavujeme kousek od Golfového hřiště Golfklúbbur – Seltjarnarnes, což je naším prvním místem (údajně se na Islandu nachází až 70 golfových hřišť). Bereme zrcadlovku a GoPro a jdeme udělat pár fotek. Házíme jej zpátky a poté kráčím k velkým balvanům, abych si udělal krásný to výhled od moře na obec a Reykjavík z dálky. Chvíli se kocháme a dále kráčíme ke golfovému hřišti.

Útoky místní ptáků

Cestou nad námi krouží ptáci a z nenadání na nás jeden z nich začíná ječet a o chvíli později se na náš střemhlav vrhá a to už se k němu přidávají i další. „Hej! My jsme turisti, nechte nás být! To Vám tak vadíme? Cestou zpátky si všímáme, že kousek od nás hnízdí jejich mláďata v trávě. Prakticky nevidíme jinou možnost, jak se jinak vrátit k autu než zpátky přes „letecké útoky“ neznámých ptáků, a tak pocházíme opět hejnem náletů a ptačích křiků. Později se dovídáme z našeho cestovatelského průvodce, že se jedná o Rybáky arktické/dlouhoocasé.

rybaci

Kousek od pobřežní cesty dokráčíme až k majáku Grótta Island Lighthouse, Seltjarnarnes. Hledíme, zda je šance dojít blíže, ale vypadá to bez šance – poloostrov oddělují mokré balvany a cedule nám prozrazuje zákaz vstupu díky námluvám ptactva. Prakticky si s tímto výhledem vystačujeme a docházíme zpátky do auta, kde již pádíme směr Reykjavík.

Při průjezdu zjišťujeme, že zde neexistuji žádné výškové budovy a město je od pohledu malá metropole. Podle statistiky zde žije více než 1/3 obyvatel Islandu. Dedukcí zjišťujeme, že si město žije svému vlastnímu tempu, Ale jedno bylo jasné, město oplývalo velkým rustikálním kouzlem.

Zajímavosti je, že je to jedno z nejsevernějších hlavních měst světa a také nejzápadnějším hlavním městem Evropy. „Kouřová zátoka“, to je překlad slova Reykjavík do češtiny, kterou vymyslel jeden z osadníku Islandu, protože považoval páru vycházející ze země za kouř. Reykjavík používá pro vytápění budov geotermálně ohřívanou voda, která se rozvádí potrubím a která se dokonce se rozvádí i pod chodníky a parkoviště, aby v zimě zamezila jejich zamrzání. A tak se Reykjavík stal nejekologičtější metropolí na světě. Mimojiné se zde natáčela část filmu The Fifth Estate (2013).

Reykjavík a jeho centrum

Popojíždíme k další turistické atrakci Thufa, což je vrchol kopečku u námořního přístaviště s údajným panoramatickým výhledem na Reykjavík a okolní hory. Nepoštěsťuje se nám, protože staré travní koberce malého kopečku se zrovna vyměňují za nové, tak si alespoň děláme pár fotek u přístavu.

reykjavík

Na opačné straně břehu zajíždíme na placené parkoviště, kupujeme si lístek a uvažujeme, zda nám stání na 2 hodiny bude stačit. Nakonec se rozhodujeme, že ano a několik sekund po zaplacení k nám nakloní pán v autě, zda nechceme zadarmo parkovací lístek s platností na 3 hodiny – paráda. Házíme lístek za přední sklo a o kus dále se přibližujeme ke koncertní hale a konferenčnímu centru Harpa (Harpa Concert Hall and Conference Centre). Součástí byl dole i obchod se suvenýry a tak hned v prvním dni pár nakupujeme. Krásné pohledy zasíláme ihned do České Republiky.

Harpa koncerni hala, reykjavík Procházkou se dostáváme až do hlavního centra města Reykjavík, které je úplně maličké a jelikož hladovíme a ceny tu jsou nekřesťanské, vstupujeme do obchodu s názvem 1011, kde si kupujeme obyčejné párky v rohlíku a sedáváme si do parku Austurvöll, kde v pěkné to zimě hltáme jídlo i s obalem. Naproti nám se tyčí socha zvaná za hrdost Islandu s údajně nejvýznamnějších bojovníků Islandu.

reykjavíkKousek od parku se vidíme luteránskou katedrálu Dómkirkjan, která má sice strohou fasádu ale za to krásný interiér.

Popojdeme na jihozápad od parku, kde se tyčila sklobetonová radnice City Hall, údajně navržená tak, aby spojovala obyčejné lidi s politiky a městské budovy s přírodou. Budova je zářným příkladem islandské architektury 20. Století. Radnice slouží také jako hala s návštěvnickým centrem, kde se také nachází výstavní sál a velikou plastickou mapu Islandu. Základy budovy jsou ponořeny v jezeru Tjornin.

City Hall, reykjavík

Cestou také navštěvujeme kostel Fríkirkjan, který lze vidět na obrázku s jezerem.

Fríkirkjan, reykjavík

Další památky

„Tak co Michale, dvě hodiny utekly, chce se nám jít několik kilometrů k autu kupovat nový parkovací lístek?“ „Kašlem na to, oni to tu stejně nebudou řešit.“ A tak se pěšky dostáváme k větší katedrále Cathedral of Christ the King s gotickou architekturou, kterou můžete vidět ve východní části města Reykjavík. Hned mě napadá první – věž vypadá na první pohled jako ta ze hry Stronghold.

Cathedral of Christ the King, reykjavík

Necelé 2km dále od katedrály obdivujeme mohutnou skulpturu lodi z ocele Sólfarið – Sun Voyager (sluneční poutník). Celá loď byla umístěna přímo na žule hned vedle moře.

Sólfarið - Sun Voyager, reykjavík

Po třech a půl hodinách docházíme k autu se zjištěním, že parkovací lístky Islanďané neřeší. Popojíždíme více na východ Reykjavíku a parkujeme s nesmělostí v Městském parku Klambratún. Trošku se nám rozpršelo, tak stále sedíme v autě a já kymácím s hlavou, protože mě začíná brát spaní. „Raději půjdeme, než tady usnu“ odvětil jsem. Slovo dalo slovo a my vystupujeme z auta, zatímco se nedaleko tyčí kostel Háteigskirkja, postavený v roce 1965.

Háteigskirkja, reykjavík

Popojíždíme ve východní části Reykjavíku, kde nalézáme na malém travnatém náměstí u moře vilu Höfði. Zkoušíme, zda se můžeme do vily dostat, ale zjišťujeme, že je budova užívaná pro vládní recepce a podobné společenské účely a proto je uzavřená pro veřejnost. Právě zde se v roce 1986 setkali prezidenti Gorbačov a Reagan, aby projednali otázky jaderného odzbrojování. Podle pověsti v ní dokonce straší duch.



Höfði, reykjavík

Projíždíme městem k sochařskému muzeu Ásmundarsafn, mezitím slyšíme nějakou festivalovou hudbu z povzálí. Přicházíme hodinu po zavíračce, ale to nám vůbec nevadí, protože kolem této budovy nalézáme moderní sochy zobrazující Islanďany a různé mytické postavy.

Ásmundarsafn, reykjavík

Ásmundarsafn, reykjavík

Dostali jsme pokutu

Nějaké fotky máme, a tak se pomalu blížíme se k autu. Zaměřuji své oči na přední sklo auta a otáčím se k Michalovi s otázkou „Není to to, co si myslím, že ne?“ Za stěračem se náhle objevil papírek. Oba se shodujeme, že jsme cestou nic neviděli a tak doufám v nějaké reklamní sdělení. Islandsky jsme fakt neuměli, ale písmeno „P“ na modrém pozadí vlevo nahoře potvrzuje naše očekávání.

Nevěřícně na to koukáme a pro jistotu se ptáme posilněných kolemjdoucích, kteří nejspíš upalovali na festival, zda by nám tu hatmatilku nepřeložili. “No jo, to máte pokutu za parkování někde z centra města. Píšou tady za 4500 ISK, a když to splatíte do 3 dnů, odečte se Vám 1100 ISK. Ale to je v pohodě, je to jako byste zaplatili za pivo v baru. Jediná možnost jak to splatit je přes banku“ povídá jeden už trošku v přiopilém stavu. OK, oplétačky s Avisem nechceme a tak zapínáme data a hledáme nejbližší banku.

Pár kilometrů od nás se jedna nachází a tak na nic nečekáme a jedem, abychom to měli z krku. Zajíždíme do ulice, kde prakticky nic není, ani banka. Všímáme si další věci a to otevřených hodin bank, ale i ta poslední banka zavřela v 7 hodin a teď je zrovna před 8 hodinou večerní a co nejhorší je pátek. Koukáme se na víkendové hodiny bank, ale nenacházíme žádnou. „No nic, v pondělí je taky den…“ zahodíme lístek do přední přihrádky auta a dále pokračujeme.

Chrám Hallgrimskirkja

Jednou z nejpěknějších zastávek Reykjavíku byl nepřehlédnutelný monumentální chrám Hallgrimskirkja, který už spatříte při cestě z letiště do města. Kostelní budova je tak obrovská, že je ve srovnání s ní okolní stavby zdají býti bezvýznamné. Budova nám připomíná raketoplán připravený ke startu. Věž je vysoká 73 metrů. Varhany jsou vysoké neuvěřitelných 15 metrů a mají přes 5000 píšťal.

Hallgrimskirkja, reykjavík

A teď už jedeme směrem na západní Reykjavík, kde se nachází mořská zátoka s malou pláží Nauthólsvík. Voda u pláže je ohřívání přívodem horké vody z termálního pramene na návrší, takže mořská voda pak dosahuje teploty 20 °C, ale nacházíme i bazénky s teplejší vodou do 35 °C. Nicméně při porovnání obrázku pláže a skutečností lze vidět, že voda nedosahuje návrší pomalu ani po kotníky.

Nauthólsvík, reykjavík

Na kopci Öskjuhlíð opačné straně Reykjavického letiště, koukáme na proskleněnou kopuli Perlan, nicméně v tuto dobu již zavřenou. Údajně se v ní nachází otočná restaurace, která je umístěna nad šesti obrovskými nádržemi s geotermální vodou, kde se vejde 24 miliónů litrů vody, což pokryje zhruba polovinu spotřeby Reykjavíku.

Perlan, Reykjavík

Kousek od Perlanu nacházíme již nefungující geotermální pramen s upozorňující na jeho teplotu a tak děláme pár fotek.

Perlan, Reykjavík

Je něco před 9 hodinou a my dostáváme hlad a tak vjíždíme naposledy do centra města. Nenacházíme ale žádné místo a tak parkujeme od centra níže na placeném parkovišti. Ihned se blížíme k automatu pro lístek, a všímáme si na něm informace Mán-fös 9:00-18:00. „No pokud to znamená to, co si myslím, tak bychom si lístek kupovat nemuseli“ odvětil jsem. „No já nevím.“ povídá Michal. Nikdo se v blízkosti nenachází a tak jdeme směr centrum a nacházíme holčiny, kterých se ptáme, jak je to s placením. „It’s after 6pm, you cannot pay for parking” povídá jedna z nich. „Thanks a lot”odpovídám a s klidnou mysli kráčíme do centra.

Chybí nám bomba na vaření

Po rychlé rozhodovačce dáváme párky v rohlíku a sedáváme na lavičky. Zatímco spořádáváme jídlo, koukáme na lidi, procházejíc jednu z největších pěších ulic Austurstræti.

Austurstræti, Reykjavík

„Musíme někde koupit tu plynovou bombu na vaření.“ povídá Michal, zatímco já mu přitakávám. Sedáme do auta a navštěvujeme obchod, který je ještě naštěstí otevřen. Bomba ale nikde a tak nám pokladní sděluje, že plynovou bombu koupíme na pumpě a tak nás navádí na nejbližší. Jednu nacházíme a tak do ní ihned vcházíme. Štěstí ale přišlo v neštěstí – žádnou bombičku nenacházíme. Promlouvám s pokladním, že poptáváme propan-butanovou kartuši. Ten nám sděluje, že jednu jim tady nechali turisti a že nám ji dá klidně zadarmo. „That would be great“, dodal jsem s úsměvem. „Super“ dodal Michal a přináší hořák. „Hmm, tak to je bez šance – tohle je ta propichovací, pro náš hořák máme tu šroubovací.“ „My máme fakt smůlu, však v pohodě, tak nebudeme jíst“ dodal jsem ironicky a jedeme zase o dům dál.

Nacházíme další benzínku, ale to už jsme smířeni s naší nepřízni osudu. A vida, nějaké kartuše tu přece jen mají, že by jen přece? Ihned jednu zkoušíme a zjišťujeme, zda pasuje do hořáku. Výborně je to ona! „A máme vůbec zapalovač?“, zeptal se mě Michal. „No vidíš to, to bychom se moc nenajedli“, dodávám a ihned ho kupujeme.

Kde dneska přespíme?

„Stan nebo auto?“ To je teď oč tu běží. Parkoviště ve městském parku Klambratún bylo klidné a tak se uchylujeme tam. Hodiny už ukazují skoro 11 a my už víceméně smíření, že ulehneme v autě. Poslední kontrola map, zda jsme na něco nezapomněli. Něco by tu přece jen bylo a tak se rozhodujeme, zda to dnes prubnout, nebo jít spát. „Vypadá to dobře“ odvětil Michal a to už jsme na cestě k sochařskému parku (Sculpture Park), nacházející se na severovýchodu, zatímco si cestou všímáme kempu (Camper Resort) ve vzdálenější městské části v Reykjavíku s tyčící se lodí v parku Grafarvogi. Parkujeme auto, a to už se procházíme krásným sochařským parkem u pěší cesty. V dáli se nám sklání slunce svítící do dešťových mraků nad mořskou zátokou.

Klambratún, Reykjavík

Hodiny ukazují půl 12 a my ze zvědavosti jdeme „checknout“ kemp, který již z cesty vypadal velice dobře. Kemp má i sprchy, což hned oceňujeme po dlouhém cestování a dobrodružné cestě Reykjavíku a tak zůstáváme tady. Majitel kempu už asi spí, jelikož na recepci nikdo není a tak se zastavujeme optat se u nejbližšího stanu. Ti také nezaplatili a budou to řešit až ráno. Přeparkováváme auto a roztahujeme u něj stan. Na sprchu už jsme moc unavení, nejdůležitější věci ke spánku. Je něco po 12 hodině a světlo by se dalo krájet. Nasazuji na oči klapky a uléháme ke spánku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..