Pevnost Ágra
Opět vstáváme před 9 hod a hned na to se nás paní ptá, zda nám má přinést na pokoj snídani. „Budeme teď jíst“, odpovídám, a tak při předání ji dávám za její snahu aspoň 50 INR, už i proto, že tu jsme spokojeni. Beru si jen trochu vaječiny a dnes jen ty tousty, Marťa také. Mé onemocnění se zdá lepší, minimálně už to není ta úplně řídká stolice. To jen Marťa ještě ráno zůstávala na záchodě a situace je u ní podobná jako v prvním dni. Každopádně si již raději bere ty místní antibiotika a zdá se, že jí po hodině dělají dobře. Hned se po nich cítí lépe a je v dobré náladě. Já si beru jen ty kapsle bez antibiotik. Jen co jsme vyrazili už vidíme mekající kozu někde na střeše s vystrčenou hlavou.
Teď je tady něco, co vidět úplně nechceme, a to pán v podřepu, který chčije do jakéhosi kanálu, celkem je to chuťovka. Na ulici potkáváme lidi, kteří prodávají arašídy, ořechy, vlašské oříšky a další věci a roztahují se vždy přes celý chodník. Proto je překračujeme a jdeme po rušné ulici až k pevnosti.
Uvnitř pevnosti Ágra
Vstup je pro místní za 50 INR a pro cizince 600 INR, typicky. Už se na nás lepí nenažraní průvodci, které se snažíme ignorovat. Procházíme kontrolou a opět koukám a tripod není uvnitř povolen, ale nějakým způsobem ho schovávám do levé kapsy a procházím. Stále za námi chodí průvodci, ale ty ignorujeme. Byla postavena v letech 1565-1573. Ágerská pevnost patří k nejdůležitějším pevnostem v Indii. V době Mughalské říše zde sídlili tehdejší panovníci a řídili odtud celou zemi. Je to jediná pevnost v Indii, kde žili všichni ranní Mughalští císaři. Pevnost Ágra je též známa jako Červená pevnost v Ágře. Od roku 1983 je součástí světového dědictví UNESCO. Opět je tu spíše více místních, hold Indie je jeden subkontinent. Palác Jahangir na fotce níže byl postaven Akbarem. Je jednou z nejstarších stav přežívající během Akbarovém panování.
Anguri Bagh níže je soukromou Mughalskou dámskou zahradou, uvnitř Ágra pevnosti.
Tu a tam se objeví opice a některé i chodí po střechách.
Objevuji se další indičtí lidé, kteří chtějí fotku s námi, a tak nakonec souhlasíme. Z dálky odsud vidíme také na Tadž Mahal a podle fotky je jasné, že opar je žřejmý.
Potkáváme i veverky, které dychtí o jídlo.
Síň velkého publika (Diwan-i-Aam) níže byla postavena v letech 1631-1640 a přestože byla budova postavena v červeném pískovci, byla omítnutá bílou barvou, která se podobá bílemu mramoru.
Po 2 hod se odebíráme zpátky a zastavuje nás další průvodce, kterému vysvětluji, že už končíme a jdeme. Stále si mele to svoje, že pokud mu dáme 20 min, tak nám řekne něco o historii, ale stříkne odmítáme. Před branami se opět navalují tuk-tukáři a matky se špinavými dětmi, co se nás dotýkají a chtějí peníze. Je nám to nepříjemné a pokračujeme kupředu až k hotelu. Recepčního prosím o uvaření holé rýže basmati, abychom nic neriskovali. Paní mi to přináší nahoru a po jídle si dáváme šlofíka.