Vodní taxi Abra
Vstáváme v půl 11 i když jsme si dali budík na půl 10. Na tech tvrdých postelí se moc nedá spát a venku se již už od 6 hod ráno rozeznívalo volání z mešit k modlení. Ty špunty v uších moc nezabírají. Opět si dáváme na snídani arabský chléb se sýrem a džus. Stejně na pokoji tak nějak odpočíváme snad do půl 2, jelikož jsem minimálně já stále unaveny. Přitom si hledám různé lokace na Filipínách, protože již pozítří letím. Po půl 2 vycházíme na zastávku metra Palm Deira a jedeme jen dvě zastávky na Al Ghubaiba, kde si dáváme Latte ale s karamelem. Dneska celkem fučí a jsem rád, že jsem si vzal s sebou i mikinu. Po kafé se procházíme po břehu řeky Dubai Creek.
Vodní taxi Abra
U řeky je možné si vzít motorovou loďku alá vodní taxi Abra za 1 AED, což se platí přímo řidiči a převést se přes řeku.
Platíme a vystupuje v části Al Ras, což byla ta část, ve které jsme měli kdysi hotel. Kousek se nachází old souk, kde Vám každý obchodník nabízí to svoje. Někteří jsou schopni udělat hodně proto aby prodali. My jsme však přišli jen pro magnetku. Jednu pěknou nacházíme a ptáme se na cenu. 10 AED, odpovídá. A tak začínám smlouvat. Dostavám se až na 6 AED, protože i tak vím, že výrobní cena je za pakatel. Minimálně za 5 AED se da koupit v obyčejném obchodu co jsme koukali. Zkoušíme to usmlouvávat na 5 AED, ale nechce jít už níž, a tak je tady plno dalších prodejců u kterých to zkouším. Nakonec u jednoho usmlouvávám stejnou magnetku za 5 AED (člověk musí zkoušet).
Nicméně koukáme i po tabácích do vodárny. Nejlepší je, že ti překupnici ví jak na lidi, a tak povídá: „Dam ti levnější cenu, jen protože je ona hezká“ a ukazuje na Marťu. Prodejce si všímá si, že má Marťa různobarevné oči a malém se do ní zamiluje. Ptá se mě: „To je tvoje žena? Já říkám: „Skoro“. Překupník sklání hlavu. „A co ségra máš?“, ptá se mě. „Ne, jen bráchu, odpovídám“. Opět sklání hlavu. A tak se nám tabáky daří usmlouvávat za 6 AED, ale stále chceme za 5 AED. Říkám mu, že když mi dá jeden za 5 AED vezmu jich 5 balení. Ale nakonec, ze své ceny neustupuje. Zkoušíme jít proto dále, ale již tak velký úspěch nemáme.
Přišel hlad
Procházíme Al Ras a hledáme restauraci a až po 30 min hledaní cestičkami nacházíme Aden restaurant, kde se již u vstupu ptám, zda mají hommus. Pán za kasou odpovídá, že jo, a tak nás nasměrovávají po schodech nahoru. Tam si sedáme a zjišťujeme, že hommus nemají. Pilně hledáme, co jiného bychom si dali, protože jsme na něj fakt měli chuť. Líbí se nám Salta normal za 20 AED, a tak si ji bereme i proto, že nemá maso, ale jen vajíčko, omáčku, rajčata a smetanu. Dostáváme k tomu polévku zadarmo s obloženou zeleninou. Polévka není vůbec špatná.
Nedorozumění
Následně dostáváme druhé. Přichází číšník a říká, že nám musel udělat podobné jídlo které se jmenuje Fahsa Mutton. Povídám mu, že nám říkal, že to jídlo Salta Normal mají. „Ne, já tady vařím on je nováček“, odpovídá. Jako sere nás to, ale máme hlad. Podle povrchu to vypadá dobře, ale po pár soustech vidíme, že to má maso. Fahsa Mutton je Jemenské jehněčí maso s kořením, které je tradičně vařeno v kamenném hrnci. Hlavní přísadou je pískavice a jedná se o jakýsi jemenský guláš. My ale celkově jehněčí nejíme.
Přichází k nám číšník, a tak mu hned říkám, že jsme maso nechtěli a on začal říkat, že se prostě omlouvá, že to neměli, a tak se ptám co na tom neměli, když mi tady říká, že rozdíl je v tom, že to naše má více skopového? Ale nerozumí mi, co tím chci říct. A ještě více mě sere, že ta Salta Normal má maso, i když nám tvrdil „no meat“. Několikrát se s ním dohaduju, ale už jsme započnuli jídlo. Jakože mě to jídlo zas až nevadilo, ale hlavně Marťa nejí skopové a co mě vadilo je princip, a to ten že by mohli být zaměstnanci mezi sebou informovaní.
Číšník to vidí, že jsme naštvaní a dáváme mu to znát. Beztak to udělal schválně s vizí většího zisku. No, je to moje domněnka. Ale když něco nemají, tak to snad mají říct, a ne že potom nám to sdělí až potom. Odcházíme a restaurace teda nedostane dobré hodnocení. Snad nás naše nasranost na ně poučí aspoň trošku do příště, ale třeba jim to je jedno.
Vodárna u řeky a noční fotky
Jdeme na loďku Abra a na ní si všímáme Araba se třemi ženami.
Dojíždíme na druhý břeh stanice Al Ghubaiba. Tam se koukáme ještě po obchodech až nacházíme překupníky, u nichž se nám daří nakonec usmlouvat cenu třech tabáku za 15 AED. Fikaně nám chtějí dát do sáčku další 3, ale odmítáme. Při odchodu na nás volají a snižuji ty tři krabičky za 10 AED, a tak si je nakonec kupujeme. Takže máme nakonec 6 tabáku Al Fakher za 25 AED. Levněji jsme je ani v obchodech nenašli.
Dneska máme i v plánu dat si vodárnu, a kdysi se nám osvědčilo posezení u řeky Dubai Creek. Vodárnu tu mají za 40 AED, což je levnější o 15 AED než v Abu Dhabi. Hned na to si dávám ananasový džus a Marťa horkou čokoládu. Dali jsme si přichuť kiwi a je dobré. Kotlíme ji asi hodinu a půl, mezitím nám mění uhlíky. Po dlouhém žádání obsluhy nakonec dostáváme i deku na zahřátí, protože jednak je u řeky větší zima a obecně je dnes večer chladno. Platíme, a ještě si u řeky zkouším pár nočních fotek.
Pak už jdeme směrem na metro až k hotelu, ale cestou se ještě stavujeme do obchodu. Na hotel docházíme před půl 11 a až o půl 1 jdeme spát.