Day 11 – Sagada a visící rakve

Sagada a visící rakve

Vstávám 6:50 už před budíkem za řevu kokrhajícího kohouta. Dobaluji se, a ještě si dole objednávám rychlou snídani v podobě banánové palačinky. Beru krosnu a vycházím 7:30 a doufám, že stihnu dojít až nahoru v 8:30. Dneska se chystám do Sagady abych se podíval na jednu specialitku a tím jsou visící rakve.

Slunce už krásné svítí na rýžová pole a já si to jimi kráčím. Ty schody nahoru mé fakticky zabíjí. Zpocený se veru nahoru a potkávám další frantíky (těch tu je dost, a i těch starších). Teď ke mně došel mě místní a povídá, že fičí na střední školu do Banaue. Teda každý všední den chodí takto dolů a nahoru by se mi nechtělo, ale vše je o zvyku.

Docházím k jeepu už po 8 hod. No stihl jsem to vyjít asi do 40 min. Potkávám zde německý pár, se kterými jsem včera hrál kostky. Po chvíli přichází skupinka lidi z Velké Británie a taky Češi z Plzně, resp. pár, který jsem včera potkal na schodech, když jsem kráčel dolů. Teď je čas nastoupit do jeepu a oba se ke mně přidávají. Skoro celou dobu na jeepu prokecáváme. Žili 18 měsíců na Novem Zélandu, kde si zažádali o pracovní víza a tam dělali co se naskytlo, po hotelích na farmách. Jsou o dva roky mladší než já. Prý jedou taky 3.3 na Taiwan.

Po zhruba hodině dojíždíme do Banaue. Jelikož je nás dost do Sagady, tak máme přistaven privátní van za 300 PHP. Předtím si ale ještě tady v centru města kupuji vodu a s Plzeňákem si jdeme koupit ještě pečivo. Bohužel to skvěle slané se sýrem a šunkou nemají, a tak si beru to s kokosem. Nasedáme a jedem.

Směr Sagada

Při vyjetí z města opět nastávají úchvatné pohledy na přírodu a hory kolem. Projíždíme např. jedno z větších měst Bontoc. Po více jak dvou hodinách dojíždíme do Sagady. Nemám zabookovany zatím žádný hotel a stále koukám do aplikací booking.com a Agoda. Alča se Standou již hotel zabookovali, a tak půjdu s nimi zjistit, jestli budu mít štěstí. Hotel je od nás asi kilometr, a tak kráčíme přes celou Sagadu až k němu. Chvíli nám to trvá, ale nakonec ho nacházíme. Kanip Aw Pines View Lodge je dokonce doporučovaný Tripadvisorem podle nálepky, a tak se na recepci ptám, zda mají místo. „Ano“, odpovídá paní, a dokonce ne za tu cenu jako na Agodě za 680 PHP ale za 400 PHP, což je super. Nicméně ani pokoje ještě nejsou připravené, a tak si tu necháváme baťohy.

Jdeme se zaregistrovat společně Standou a Alčou do turistického centra. I když stojí poplatek 50 PHP i tak zkouším smlouvat a platím 40 PHP. Mnoho výletu si můžete zabookovat tady a to např. cave connection, Sumaging cave/short course caving, Balangagan cave, rock climbing and rappelling, waterfalls, echo valley walking tours (eco-tour, adventure trail, echo valley hanging coffins) lake danum/sunset, mountain trekking. Máme zájem o echo valley hanging coffin, což je údolí visících rakví na skále, jelikož hlavně proto tady lidi jezdí.

Valíme zpátky do hotelu, protože Plzeňáci si chtějí vzít nějaké věci ještě sebou. Jen co jsme sešli z hlavní ulice k hotelu vola někdo na mě: „Hey, Martin?“. Otáčím se a on je to Matt ten z Banaue, kterého jsem potkal na rýžových terasách. Ptá se na naše plány. Povídáme, že dneska máme v planu jít na visící rakve na skále. Matt ale povídá, že ho tohle to moc nezajímá a spíše by se k nám přidal zítra.

Tak trochu jiná oslava dušiček

Docházíme na hotel a dostáváme pokoj. Za 400 PHP je pokoj fakt luxusní. Beru si ty nejdůležitější věci a cekám na recepci na Plzeňáky. Ti po chvíli přicházejí a jdeme přes město do turistického centra, kde si platíme za průvodce k visícím rakvím. Cena je společná 300 PHP, takže jsem rád, že jsem někoho schrastil sebou.

Kráčíme nejdříve k hlavnímu biskupskému kostelu Church of St. Mary Virgin, který byl postaven v roce 1904 americkými misionáři pod záštitou episkopální církve. Vnitřek je netypický bylo využito borového dřeva, které pocházelo z okolních zalesněných oblastí Sagady.

Church of St. Mary Virgin

Church of St. Mary Virgin

Procházíme po kamenné cestičce a platíme jakýsi symbolický vstupní poplatek 10 PHP plus nám kontroluji naše zakoupené registrace. Kráčíme až k centrálnímu hřbitovu Anglican Cementery. Byl postaven v roce 1903 a je nejstarším hřbitovem v Sagadě. Všímáme si u každého hrobu malého ohniště. Místo zapalování tradičních svíček se u každého hrobu rozdělává oheň každý první den v listopadu. Schází se zde celá rodina, kde společně vaří, pijí a společně tráví čas se zesnulým. Je to taková trochu jiná oslava dušiček. Všímáme si také, že lidi tady zapaluji lesy, jelikož kolem je všude hodně černého popela.

Anglican Cementery

Sagada - visící rakve

Visící rakve

Scházíme dolů a míjíme horolezeckou skálu a níže už se dostáváme ke skále kde se nachází visící rakve. Tyto visící rakve jsou kolem Sagady na více místech, ale tohle jen jedno místo přístupné veřejnosti. Údajně je taky nejlepší. Rakve se začaly zde věšet v 60. letech. Poslední je tady pověšena v roce 2010. Když je Vám více než 70 let, tak si můžete zažádat o rakev, která bude pověšena na skále. Pokud rakev spadne, tak se už nevěsí a ani neopravuje. Rakev také může být pohřbena v jeskyni, a dokonce u Vašeho domu. Teď se to tady taky prý děla, protože v Sagadě zatím nemají žádný veřejný hřbitov, ale každý má na výběr, zda v jeskyni či blízko domu. Když se tělo umístí v rakvi tak 3 týdny zapáchá a průvodci se tak ptají hostů, zda chtějí jít blíže.

Je i důvod proč některé rakve tedy nejsou pod zemi. Být ve tmě pod zemí znamená pro ducha a jeho tělo určitý nekomfort, jelikož visící rakve znamenají zónu mezi tmou a světlem. Nejdřív připevní rakev a pak přinesou tělo a na židli jej přivážou a následně vloží do visící rakve.

visící rakve

visící rakve

 

Po výkladu jdeme nazpátek nahoru a průvodce nám ještě ukazuje jeskyni pravě s několika rakvemi. Jedna je dokonce zboku otevřena, a tak jde vidět něčí lebka. Následně se pohybujeme zpátky přes hřbitov. U turistického centra platíme každý průvodci 100 PHP.

visící rakve

Jdeme pojíst

Teďka bychom si něco dali na zub, a tak hledáme a cestou nás došel opět Matt. Ten je snad všude, a tak hledáme společně nějaké místo. Vybíráme podle peněz a do třetice všeho dobrého se nám to daří. Dávám si Pancit což jsou smažené nudle s vepřovým masem, kuřecím masem nebo játrovými knedlíčky (ty samé jako v játrové polívce), zelím a mrkví. Pancit, připomíná na první pohled čínské jídlo. Dávám si ho z kuřecím masem. Alče se Standou jsem doporučil Adobo, a to si dávají s kuřecím masem. Matt je vegetarián, tak si dává špagety se sýrem. Zjišťujeme, že je Mattovi 43 let, a přitom vypadá jako by měl po 30.

Pancit

Všimli jsme si tady, že mají Jogurt house, a tak jdeme všichni vyzkoušet. Dávám si tedy jogurt s jahodami, banánem a granolou, což je pečená směs nejčastěji z ovesných vloček, ořechů, semínek a sušeného ovoce. Je to opravdu vynikající. Následně si dávám se Standou kafé.

Jogurt house

Večerní pohodička

Domlouváme se, co budeme dělat pak, a tak jsme se rozhodli, že všichni zajdeme do nějakého baru. A taky že jo, jeden tady je se jménem Moonhouse. Tam koukáme na místní víno v nabídce na transparentu, ale to údajně nemají. Nakonec zůstáváme u piva, a tak si dávám Red Horse, což je filipínský ležák z pivovaru San Miguel. Jedná se o jedno z nejsilnějších piv s obsahem alkoholu 6,9 %.

Moonhouse

Moonhouse

Kecáme a pak se dostáváme k volnému vztahu mezi Mattem a jeho přítelkyně. Jeho přítelkyně se prý normálně stará o byt, ale chce byt o každém jeho detailu informovaná. Každopádně jim to prý takto klape a ani děti prý nechtějí mít. Zdola začínáme slyšet hlasy zpěvů, a tak se jdeme podívat. Jede tady karaoke (filipínsky: videoke), což je na Filipínách zábavnou aktivitou, nejen v hospodách ale taky doma mezi přáteli. Všichni se shodujeme, ze místní Filipínci umí pěkné zpívat. Je tady i plno lidí, kteří zpívají s nimi.

Nejsme tu nějak moc dlouho, protože nahoře při objednaní ginu se schweppesem nám povídají za barem ze 21:45 zavírají, což je za 25 min. Pití si bereme ven na lavičku a kecáme. Pěkně se už ochladilo. Asi po 22 hod se s námi louči Matt a zůstáváme jen Češi. Standa navrhuje, že můžeme koupit pivka, a ještě být na terase, a tak jdeme do místního krámku a kupujeme nějakých 7 piv. Docházíme na hotel a otevíráme pivka. Po chvíli přichází místní, abychom mluvili tišeji. Kecáme tak nějak úplně o všem a jsem rád, že i když jsem 10 000 km vzdáleny od ČR, a tak byt na druhé straně světa, pořád si mužů dat pivko a pokecat parádně s Čechama. Alča kolem půlnoci odchází a my ještě tak hoďku se Standou kecáme, a tak po 1 hod ráno jdeme spát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..