Day 12 – První den v Džajpuru

První den v Džajpuru

Vstáváme po 9 hod a chystáme se nahoru do restaurace a jsme zvědaví na náš první den v Džajpuru. Máme tu krásny výhled a doufáme, že Ali tuk-tukář na nás zapomněl.

První den v Jaipuru

Bohužel opak je pravdou a pravě za námi přichází až nahoru. Ježíšku na krížku to je fakt dotěrný člověk, ale hned mu nebudeme říkat, že s ním nepojedeme, protože by do nás hustil i u jídla. Je tu i s jeho nějakým kámošem a dávají si čaj u vedlejšího stolu. Dali jsme si smaženou rýži, kterou mají fakt dobrou a má i trošku chilli papriček (i když jsme si řekli bez). K tomu si dáváme ananasový džus. Po jídle se odebíráme zaplatit a očima ani nepohledáme na sedící tuk-tukáře. Platíme dohromady 500 INR a teď rychle k výtahu, který sjíždíme až do přízemí.

Jen co z výtahu vystupujeme, sešel Ali až dolů a objevil se z nenadání vedle nás. Tak a teď s pravdou ven. „My nikde nepojedeme, nezlob se“, říkám mu. „Proč?“, ptá se. „Změnili jsme názor a projdeme si to pešky“, odpovídám. „Ale to tak nejde, čekali jsme na Vás“, říká. Po chvíli přisel k nám i jeho kamarád. Vysvětluji mu, že kdyby mi na sebe dal telefonní číslo, tak bych mu o tom dal vědět. Nakonec po nás chce peníze, tak mu na to odpovídám, že mu v žádném případě nic nedáme, ale stojí si za svým.

Odebírám se k recepčnímu, kterého prosím, ať nás Ali už neotravuje. Recepční asi moc nerozumí, a tak mu to chci zopakovat ještě jednou, ale to ke mně už přichází Ali a začíná poslouchat konverzaci mezi námi. V tom stresu mě v tu chvíli napadá říct jen: „A kdy máme zaplatit za hotel?“. A tak se odebíráme na pokoj čekajíce až už konečně Ali odjede.

Snad nás neunese

Na pokoji už nás napadají ty myšlenky, že si nás najde nebo ještě že se s bandou domluví a unesou nás, díky překážení „velkého kšeftu. Teď nám to není vůbec příjemné. Na pokoji čekáme raději hodinu v takovém strachu, co bude dále. Pak sesbíráme veškerou odvahu a jdeme dolu doufajíce, že tam nebude stále čekat. Naštěstí tu není a od hotelu se posouváme i raději dále za zeď, kde voláme Uber. Vystupujeme a docházíme do Jantar Mantar, kde kupujeme lístek za 200 INR na hlavu. Jantar Mantar, což v překladu znamená přístroje pro výpočty, je jednou z nejzachovalejších a nejvýznamnějších indických astronomických observatoří. Její stáří se datuje ze začátku 18. století, kdy ji nechal vybudovat maharádža Jai Singh II. Jsou zde kolekce velkých, pevně zabudovaných astronomických přístrojů a byly navrženy tak, aby umožnily pozorování astronomických pozic pouhým okem. Jsou tu k vidění také největší kamenné slunečné hodiny na světě.

Jantar Mantar

Jantar Mantar

Hawa Mahal

Přecházíme přes ulice a všímáme si přecházejících kůžlatek (ta dokonce použila i přechod pro chodce). Jdeme se podívat na Hawa Mahal, který byl vybudován proto, aby ženy z královské rodiny mohly sledovat pouliční festivaly, aniž by byly vidět (kvůli předpisu „purdah“).

První den v Jaipuru

Hawa Mahal

Po cestě potkáváme plno obchodů, kde nám snad každý nabízí, abychom se aspoň koukli, ale zájem nemáme. Všímáme si kuchtění místního kuchaře.

Každopádně cestou nazpět se zastavujeme v kavárně Art Cafe, doporučovanou TripAdvisorem a dáváme si frappé. Maji ho tu výborné, a tak se rozhodujeme si také dat falafel v pitě se zeleninou a hommusem a ananasovým džusem. Krásně jsme to dostali naservírované a chutná to báječně. Je to první skvěla restaurace za tu dobu, co jsme v Indii. Necháváme zde sice přes 1000 INR ale jsme maximálně najezení a spokojeni.

falafel v pitě

Následně se dostáváme k hinduistickému chrámu, který je bohužel zavřený, ale je tu přednáška nějakého známého sika a všude je plno lidi.

První den v Jaipuru

Víceméně jen se koukáváme a jdeme si volat Ubera, který nás dováží k Birla Mandir, což je hinduisticky chrám a byl postaven v roce 1988 z 2000 tun mramoru. Bohužel se nesmí uvnitř fotit, a tak ho jen procházíme. Ostatně v Malajsii byly takové chrámy mnohem bohatší, tady jsou takové prázdné.

Birla Mandir

První den v Jaipuru

Naše poslední cesta nás vede přes město, kde potkáváme dva mladé hochy na koni projíždějíce ulicemi. Ukazují, že máme naskočit k nim, ale nemáme zájem, tak si to začali upalovat po silnici až k slonovi, ke kterému taky docházíme. Stejná písnička jako předtím: „Chcete se na něm svézt?“.

slon

Central Park

Rušnou cestou procházíme až do centrál parku, který je v Džajpuru jeden z největších. Konečně trošku klidu. Všímáme si tu běžců a chillujících lidí. Ono také má park 5 km dlouhou běžeckou trať.  Sluníčko se chýlí k západu a vypadá to moc pěkně. Dokonce tu lítají i zelení papoušci. Potkáváme další skupinku lidí prosící o fotku, tak jim vyhovujeme.

západ slunce

papoušci

První den v Jaipuru

mobilní vysílač

Při výstupu z parku si všímáme výborně skrytého mobilního vysilače na umělé palmě. Uber nás pak závaží k hotelu, ale cestou do něho nabourává tuk-tuk. Náš řidič vykoukává z okna na chlapa, jen mu něco říká a pak jede dál. Myslím, že to tu mají totálně na párku. Přijíždíme k hotelu a my doufáme, že Aliho už neuvidíme. Naštěstí tu není, takže se uchylujeme do pokoje. Večeři si zajištujeme na střešní restauraci v podobě pizzy a ananasového džusu. Nahoře nám nějaký pán nabízí jakési loutky, ale odmítáme. Dneska je pátek, takže tu mají i živou hudbu a je tady několik kravaťáků. Spokojeně po večeři odcházíme na pokoj. Myslím, že nakonec byl první den v Džajpuru prožitý pěkně. Házíme si sprchu a ve 12 jdeme spát.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..