Cesta do Tagaytay
I když jsem si nastavil budík až na 13:15, budím se už po 12 hod. Připadá mi, že jsem již vyspaný dost, a tak si dávám sprchu a balím věci. Nicméně po tom všem vycházím z pokoje až někdy po 3 hod. Dole mi recepční říká, ze check-out už byl, ale já ji vysvětluji, že jsem přišel ve 4 ráno a platil 800 PHP za pokoj na 12 hod. „Aha“, povídá a asi ji to došlo teď, a tak opouštím hotel. Dneska vyrážím do města Tagaytay.
Jdu na metro na zastávku Araneta Center-Cubao. Samozřejmě jsem vešel na opačnou, a tak mi jeden ze securiťáků říká, že mám projít celý obchoďák. Ani tak nic nenacházím, a tak jdu z něj ven a nechám se raději vést Google mapama, která mě dovádějí konečně k něj. Kupuji lístek a jedu na Taft Avenue, ale v metru si všímám, že metro přijíždí jaksi pozdě a 5 min mi na přestup na bus stačit nebude. Jsou tu fronty lidi všude kolem. Docházím k busu, no jenže několik busů tu jezdí bez jediné zastávky, typicky chaos. Jak ti lidi ví, na jaký bus nasednout? Ted už jdu stejně pozdě jelikož přes 16:30 a google mi ukazuje, ze poslední bus má odjezd 16:45. I kdybych něco chytnul, tak stejně ten bus jede 20 min k terminálu odkud si musím vzít další do Tagaytay.
Nakonec přece jen
Bezmocný si kupuju nějaké pečivo se sýrem a šunkou, zatímco na mě taxikáři stále volají a já už je nasraně ignoruji. Zkouším se ptát každého jedoucího busu, zda nejede na terminál. Až na potřetí se mi to daří a do nějakého místního nastupuji. Platím místnímu výběrčímu 11 PHP. Po několika minutách bus zastavuje a kdybych se nezeptal, zda vystoupit, tak jedu úplně jinde. Výběrčí mi ukazuje i směr. Vidím nějaký bus, a tak se zkouším doptávat na Tagaytay. Ukazuje mi, že mám nastoupit. Konečně sedím a teď už bych měl jet tím správným směrem. Ale po chvíli bus zastavuje a všichni vystupuji. Teď už nechápu nic. Při výstupu mě řidič říká, že mám jít dovnitř a tam si koupit lístek. Vcházím a říkám si, že kdo ví, zda ještě něco pojede.
Teď už máme stejně 17 hod. Koukám se na odjezdovou ceduli a svití tu Tagaytay a tak začínám doufat. Výstavám si frontu a úspěšné kupuji lístek na bus na 17:10. Myslím, že teď už mám vyhráno. Ptám se, zda bych si nemohl dat bágl do nákladního prostoru, a řidič mi odpovídá, že si to mám vzít na palubu. Naštěstí je bus poloprázdný, a tak si krosnu nechávám vedle sebe.
Vyjíždíme přesně. Jen co uběhlo 5 min už nastupuji další do busu a vypadá to, že budu muset někoho pustit. Nohy si pomalu ani nemám kde dat. Řidič neumí jezdit plynule a buďto děsivě zrychluje, nebo šlape celou váhou na brzdu. Mezitím se snažím nauploadovat nějaké fotky. Snad až v 19 hod dávám řidičovi pokyn, že chci vystoupit. Jezdí tu stejné tuk-tuky jako státu Goa v Indii a vůbec podle těch věčných dotazu tuk-tukářů, zda chci jeden, mě to tu Indii celkem dost připomíná.
A jsem tu
Nemám žádný booking hotelu či hostelu, a tak se divám na booking.com a Agodu. Jeden nacházím asi 700 m, a tak se jdu zeptat. Docházím a recepční mi dokonce dává pokoj za vyšší cenu, než je na Agodě. Teď si všímám, že cena pokoje zrovna dost vyskočila. Zkouším venku přes aplikaci najít další hotely a nacházím Tagaytay Garden Budgetel opět necelý kilometr ode mě. Tam docházím a recepční opět nabízí sdílený pokoj dražší (450 PHP za noc), než je na Agodě. Bookuji si to nakonec přes aplikaci za 747 PHP na dvě noci, a tak mám o více než 150 PHP levnější.
V místnosti nikdo není, a tak to vypadá, že tu budu sám. Ptám se recepční, jak se dostanu zítra k Taal vulkánu a ta povídá, že může zavolat na zítra tuk-tuk, ale určíte se mám zeptat paní na verandě, která taky jede přidá se. Přicházím k ní a ani jsem nedopověděl už mě přerušuje se slovy: „Please slowly“. Snažím se tak mluvit pomalu a zjišťuji, že je z Berlína, a nakonec se domlouváme na zítra na 8 am.
Originalita z McDonald
Fičím se najíst ven a jdu poprvé při mém cestovaní do McDonaldu na něco co mají jen na Filipínách v Orlandu a na Floridě. Jsou to Mc špagety, které si ale i s hranolkama a Pepsi jako menu objednávám za necelých 100 PHP. Vlastně jsem už nějaké ty těstoviny potřeboval dát do sebe po tom všem sladkém. A jsou velmi dobré. Dojíždím hranolky a kolu.
Stavuji se do 7 eleven pro jídlo na snídani, vodu a latté, které si dávám tady. Mají tady i lassagne a tak si je tu taky dávám. Asi jsem ty těstoviny fakt potřeboval. Nějak mě pak z toho všeho chytá sračka, a tak letím s nevypitým kafem na hostel. Na hotelu mě zastavuje Němka a mluví s nějakým týpkem. Prý se k nám připojuje na zítřejší cestu na vulkán. Jsem rád, protože se cena bude dělit na tři. Ani jsme se doteď neseznámili, a tak on je z Francie a jmenuje se Stefan a ona je Petra. Po tom všem si ještě peru v umyvadle, protože nemám už nic na sebe. Dopisuji sám na pokoji cestopis a po 12 hod usínám.