Day 17 – Cesta do Moalboal

Cesta do Moalboal

Budím se z lehkého spánku o půl 2 a mám poštípanou celou ruku. Hergot, to ale svědí a myslím, že to neodnesla jen ruka. I když je mi teplo, beru si na sebe přikrývku, doufajíce že mi pomůže zbavit se komárů. Ještě jsem si stříknul sprej na ksicht a pak se snažím se usnout. Z ulice se stále ozývají zvuky. Ještěže mám špunty, ale stejně se během noci se několikrát budím. Dneska nás čeká cesta do Moalboal.

V 8 hod se budím koukám, ze Scarlett už vstala, zatímco Dev’l ještě spí. Jdu si do 7 eleven pro jídlo. Beru si opět jejich bílý plněný knedlík Tjendrawasih s kuřecím masem a studené kafé se sendvičem. Kafé piji cestou na hostel a jakmile přicházím, oba již dole sedí u stolu a snídají. Ono tu i v ceně snídaně? To jsem nevěděl, a tak si zde dávám toustový chleba s máslem a kafem. Hned toho využívám a dávám si. Ukazuji jim aplikaci Duolingo, kterou kupodivu neznají a říkám, že možná začnu s čínštinou.

Kolem 9 hod balíme saky paky a já si ještě rychle bookuji hotel na Moalboal. Vyrážíme na South Bus Terminal.

U jedné z nedalekých benzínek čekáme na jeep. Pár jich projíždí ale řidič na nás mává, že je plný, a tak jdeme raději o kousek dále až za kruhový objezd, kde již jezdí více jeepů. Jeden po příchodu chytáme a platíme 7 PHP na každého. Po několika minutové jízdě vystupujeme a docházíme pešky k terminálu. Tam nám jeden z řidičů ukazuje, do kterého busu nastoupit. Jezdí tu i busy bez klimatizace. My máme „štěstí“ na ten bez klímy. Každopádně podle těch otevřených oken do kořán to bude pěkně větrat. Po chvíli vyjíždíme spanilou jízdou do Moalboal, později i přes serpentiny. Asi po 2 hodinách zastavujeme na 15 min mezi městy Barili a Minolos.

filipiny autobusy

filipiny

Město Moalboal

Naskýtá se nám krásny pohled na moře. Dávám si tu Oreo zmrzlinu a po chvíli zase vyjíždíme. Po půl hodině projíždíme již městem Moalboal a někde křižovatce u policejní stanice vystupujeme.

Hned k nám přicházejí místní tuk-tukáři a ptají se nás, kde že máme hotel. My ovšem povídáme, že dojdeme pešky. Jdeme kolem místních stánku, kde vidíme nejrůznější ovoce jako ananasy, jablka, melouny, durian a třeba i mangostanu. Dávám si již nakrájeny ananas a Scarlett kokos. Po chvíli se loučíme, protože mají hotel v Moalboal jinou cestou než já. Vychytali to dobře, pač ho mají u plaze a já tady ve městě.

V tom horku se veru cestou asi kilometr k hotelu a úspěšně docházím k ubytování Emok’s Guest House. Paní recepční mi ukazuje pokoj, kde je již je jeden týpek ubytovaný a podle toho všeho vypadá, že je buďto nemocný, nebo mu je blbě.

Emok's Guest House

Připravuji se na pláž a následně se dávám do kecu se spolubydlou. Jmenuje se Lukáš a je z Krakowa a je front end developer. Podle všeho tu je týden a jen každý večer chlastá. Takže ano, za b) je mu blbě. Po výměně několika vět se rozhodujeme jít spolu na white beach. Ještě si na půl hoďky spočine, zatímco si dam kafé, které je tu zadarmo. Mezitím u kafé plánuji, kde zítra jít a jestli se posunout či zůstat na místě. Jelikož dále je ubytování drahé, tak tady zůstanu a pojedu na vodopády busem. To už přichází Lukáš a vyrazíme po 3hod.

Sjednávání cen z Tuk-tukáři

Sluníčko pálí a my se snažíme na cestě odchytnout nějakého tuk-tukáře, nebo oni nás. Místní cena na plaz by mela byt 50 PHP max za všechny, tak uvidíme, co budeme mít za nabídky. První nabízí 150 PHP, usmívám se a vyjednávám, ale neustupuje. Další dokonce 190 PHP a usmlouvávám to na 150 PHP, takže jsme tam kde jsme byli. Přichází ten první a dává 120 PHP, ale já si stále stojím za 50 PHP. Tak si z něho dělám prdel a říkám: „Ok, so 40 PHP, 30 PHP?“. Opět odjíždí. Mezitím nás zkouší další ulovit, ale ceny dávají vysoké. Opět přijíždí ten první a povídá 100 PHP. No celé toto sjednávání trvá snad půl hodiny, od té doby, co jsme přišli, a tak to konec usmlouvávám na 70 PHP, protože další půl hodinu se mi tu být nechce. Nasedáme a konečně vyjíždíme.

Zbytečné haló v Moalboal

Asi 1 km od pláže je místo, kde se platí vstupní poplatek na pláž pouze 5 PHP, a tak zastavujeme. „Ale tady jsem nejel, já chci na white beach, nebudu nic platit“, povídá Lukáš a je na tuk-tukáře nasraný. Vystupuje z nenadaní a jde po svých a mává na mě za pokřiku ať se s ním neseru. Vůbec nechápu jeho chovaní a myslím, že tuk-tukář s výběrčím to taky nepobrali. Jakože štve mě taky, že natahují turisty, ale více arogantního člověka jsem na cestách zatím nepotkal. Tak by zaplatil 5 PHP, což nejsou ani ne 3 CZK ale on musí kolem toho udělat velké haló. V těch emocích si zapomíná v tuk-tuku baťoh, a tak na něj volám a povídám: „Pojď a nastup si“. Nakonec projíždíme bez zaplacení. Vystupujeme a já čekám co dalšího udělá, ale normálně mu platí, tak jak jsme se dohodli.

Kráčíme po white beach v Moalboalaž nakonec. Povídá, že chce do stínu, aby se nespálil. Jedno místečko nacházíme, a tak si někde pod strom dáváme věci. Jdu hned vyzkoušet vodu a je parádní, čisťounká a vlažná. Následně vylézám a pak povídám, že bychom mohli spolu do vody, ale nesouhlasí a má strach, že by mu to někdo ukradl. Tak mu teda hlídám věci, zatímco on leze do vody. Jakmile vylézá, tak kecáme tak různé o cestovaní a dozvídám se, že mu 35 let. „Napadlo mě, že by nám to mohly ty holky pohlídat, co tam leží kousek od nás“, povídám. „Jo můžeš se zeptat, ale já si to nechám u sebe“, odpovídá. No s ním to je fakt těžké.

Moalboal - white beach

Moalboal - white beach

Sardinky na návštěvě

Po chvíli vidíme ve vodě něco tmavě modrého posunujíce se doprava. Po blížím zkoumaní zjišťujeme, že je to houf sardinek vyskakujíce z vody a některé i zůstávají uvízlé na písku. Přichází slečna, která se nachází kousek od nás a taky na to kouká. Pomáháme sardinkám zpátky do vody, zatímco navazuji se slečnou kontakt. Zjišťuji, že je z Litvy. Po několika větách ji volá její kamarádka, a tak kráčím zpátky k věcem. Berou si deku a kráčí blíže k cestě, protože se tu již vice vylidnilo a jedna povídá, že klidně můžeme jít s nimi. Já jsem pro ale Lukasovi zřejmě vadí býti na přímém slunci, ale vysvětluji mu, že je 5hod a že se nespálí, a tak nakonec jde.

Sedáme si kousek u moře do písku a kecáme. Obě jsou z hlavního města Vilnius a jedna se jmenuje Eva a druhá Agné. Důvod proč tu jsem je západ slunce jim povídám, a tak kecáme o cestovaní a mě připadá, že jim chce Lukáš pořád vnucovat svůj názor na něco.

Západ slunce, má přijít před 6hod. Ten pomalu ale jistě přichází a já se tak snažím ulovit co nejlepší fotku v tom pozadí hor. Zatímco v pozadí lze zahlédnout ostrov Negros.

Moalboal - white beach

Moalboal - white beach

Zase ten Lukáš..

Asi v půl 7 se odebíráme k tuk-tukáři a plánujeme, že skočíme na spolu na jídlo. Cestou k němu také povídají, že tu prý jeli obě za 200 PHP, ale ještě neplatili. Lukáš pořád něco vnucuje holkám, že by měli jet s námi, že to vyjednáme ale takovým arogantním stylem, že i mi se to hnusí a Eva už je na něj naštvaná. Agné to nějak neřeší, já se do toho nemísím a raději píšu Scarlett, jak to teda uděláme s dneškem. Lukáš zkouší mezitím s tuk-tukařem vyjednat cenu opět tím jeho stylem ale ten se nedává a je na něj taky naštvaný. A podle výrazu Evy – tak už chce jet do města. Scarlett s Dev’lem už stejně mají po jídle a jdou do sprchy, takže jak jsem měl v plánu jít po pláži až za nimi, tak pojedu s holkami do centra Moalboal.

Nasedáme a každý to máme za 50 PHP, což neřeším a jedeme. S Agné si cestou povídám a omlouvám se za Lukáše. I když v duchu si říkám, proč bych se měl omlouvat, když ho ani neznám. „To je dobré“, odpovídá Agné. Vystupujeme v centru a platíme. Lukas nějak nepochopil, že holky cestu na plaž neplatily a že dávají navíc každá 100 PHP. Vysvětlujeme mu to asi dvakrát, ale stejně mluví k tuk-tukáři proč si to od nich vzal a nasírá se a najednou někam zmizí, aniž bychom si něčeho všimli.

Večerní Pad Thai v Moalboal?

Holky jsou celkem rády, že se vypařil, a tak s nimi hledám místo, kde bychom se najedli. Nacházíme Three Crowns Bistro and Bar, kde sedáme a holkám ukazuji z menu filipínské speciality. Objednávám si Pad Thai a na půl dáváme jarní závitky a každý i pivo. Ukazuji holkám naše česká jídla a ony zase ty jejich. Jarní závitky dostáváme asi až po půl hodině a na hlavni jídlo snad čekáme více než hodinu. Pad Thai ani nechutná tak jak by měl, ale není to zas tak spatné. Po jídle je Eva už unavena, resp. bolí jí prý oči z čoček, a tak se odebíráme z restaurace. Loučíme se na cestě a Eva prosí ještě kontakt na mé pro případné tipy. Vyměňujeme si všichni kontakt na FB mezi sebou a já ještě kračím do 7 eleven, zatímco si volám s Marťou. Kupuji sendvič a malý burger na pozdější večery a snídani.

Zase ty střevní potíže

V obchodě mě ale chytá sračka, a tak se snažím co nejrychleji zaplatit.

Ještě jeden 1 kilometr musím dojit k hotelu, ó bože to jsou teda muka, nejradši bych to vyhodil někde u cesty, ale nemám ani toaletní papír. Snad se neposeru, pěkné mi to tam géruje.

Docházím k hotelu, který má bránu zavřenou. To mi ještě scházelo. Nějakým způsobem ji odemykám a docházím k pokoji, který je ovšem zavřeny. Že by nepřízeň osudu? Koukám oknem, zda je Lukáš uvnitř a volám ale nikdo nikde. Na recepci taky nikdo není, takže se divám po areálu na záchody a konečně nějaký nacházím. Oh ta úleva. Záchod je spojeny se sprchou, což je klasika v Asii, a tak si tady dávám i sprchu. Všímám si, ze recepční bude asi naproti v pokoji. Proto na ni klepu a požaduji klíč. Dává mi jen náhradní a já si odemykám mlsnost a následně ji vracím klice. Píšu cestopis a přichází nový spolu bydla z Francie. A tak si vyměňujeme pár vět a pak dopisuju dále. Dávám si mini hambáč. Je 0:45 a já stále nejsem hotov, a tak to odkládám to na zítra a spokojeně usínám.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..