Day 18 – Vodopády Kawasan

Vodopády Kawasan

Budík mi zvoní 9:50, a tak vstávám a spolubydlové jsou už pryč. Vytahuji sendvič a teď na mě z venku vykukuje Lukáš. Otevírá dveře a ptá se na mé plány. Povídám, že dneska plánuji Kawasan falls, a tak povídá, že by se i přidal.

moalboal accomodation

Venku si dávám kafé a sedám si před pokoj na terasu. Je tu holčina, která přebývá ve vedlejším pokoji. Vypadá, že Lukáš už s ní mluvil o vodopádech, a tak se ptá zda jdu taky. Povídám, že jo a tak zjišťuji že je z Francie a ze cestuje 7 měsíců. Byla v Myanmaru a teď se chystá za 5 dnů do Vietnamu, ale stále nemá víza. Jmenuje se Verena.

Piju kafé, zatímco Lukas si dává rychlou sprchu, takže se ceká na něj a po 11hod vycházíme. Recepční se ptáme, jak se tam nejlépe dostaneme a povídá, že žlutým busem. Jdeme k hlavní cestě a sluníčko začíná pálit. „Jdu si ještě kolem něco koupit“, povídá Verena a najednou přijíždí bus. „Hej, nastup“, povídá Lukáš. „Počkej ona šla tam“, povídám Lukášovi a rychle se odebírám k řidiči busu, zda by nepočkal minutu, a tak ji ještě naháním, a nakonec všichni úspěšně nastupujeme. Jedeme do vesnice Matutinao za 26 PHP. Cestou se nám odkrývá krásné moře.

Kawasan vodopády

Dojíždíme na místo asi ve 12 hod. Všudypřítomní lidi nám nabízejí různé dobrodružné výlety kolem vodopádu, ale my nemáme zájem. Dávám si v jednom stánku vařenou kukuřici za předražených 50 PHP. Kráčíme po betonové cestě podél řeky směrem k vodopádu. Příroda je tady nádherná, krásné se to tu vyjímá s palmami. Procházíme most a Lukáš mi dělá fotku. Kolem cesty jsou tu a tam jsou postavené stánky skoro celé z palm, včetně jejich střechy. Ovšem tyto stánky nabízejí předražené jídlo a pití, a to hold díky turismu. Odtud asi po 10 min docházíme ke Kawasan falls.

Kawasan vodopády

Tento Kawasan vodopád je obklopen nádherným zeleným deštným pralesem. Všude kolem je voda křišťálově čistá a modrá se byl ohodnocen jako nejčistší vnitrozemský vodní systém. V podstatě se jedná o tříposchoďový systém vodopádů. [1]

Je tady plno lidi a několik z nich se koupe. Hned jdu do plavek a pokračuji do vody. Je čistá, studená ale příjemně osvěžující. Lukáš se nechce spálit, a tak jde do vody jen Verena. Ta opatrně kráčí do vody, zatímco já si tu již plavu. Všímám si, že vodopád je ohraničeny provazy, za které již nemůžu plavat s vestou ale i tak to zkouším. Ozývá se pískot píšťalky, a tak se otáčím a chlap mi ukazuje rukama něco jako: „Tam je cedule, tak si ji přečti a pojď si pro vestu“.

Kawasan waterfalls

Kawasan waterfalls

Po chvíli se rozhoduji, že si ji vezmu, a tak k němu kráčím. Vesta je taková sofistikovanější a obepíná popruhy i oblast mezi nohama. Lezu do vody a blížím se k vodopádu až se dostavám pod něj, a také za něj do jakési jeskyňky. Je to super, a tak zkouším přímo plavat pod proudem stříkající vody. Kdybych neměl tu vestu, tak si myslím, že by mě to potopilo.

Kawasan vodopády

Skok z 20 metrové výšky

Po hrátkách tady kolem si ještě dávám fotku a vyrážíme asi 200 m na další vodopád cestičkou nahoru kolem vodopádu Kawasan. Jdu úplně na boso a místní kameny mi dělají masáž nohou. Ještě před vodopádem nacházíme menší vodopád, ze kterého skákajíc lidi, a tak si říkám proč to nezkusit.

Odkládám věci, zatímco mi je Lukáš hlídá a hop do vody. Verena povídala, že miluje skoky do vody, a tak skáče z trošku vyšší výšky. Po mě skáče Lukáš a pak se posouváme k Matutinao, kde lidi skákajíce snad z 20 m výšky. Verena si chce z té výšky skočit, a tak se všichni rozhodujeme, že se půjdeme spolu nahoru nad vodopád. Všímáme si cedule, že skoky pouze se záchranou vestou a instruktorem. Lukáš mi hlídá věci a já se jdu podívat k lidem co tam skákají.

Ty kokso, to je výška jako prase. Tak na tohle opravdu nevím, zda mám koule. Nikdy jsem z takové výšky, a ještě z vodopádu neskákal. Zatímco kolem mě skákajíc lidi, já se pořád rozhoduji, zda mám do toho jít. Je to těžké, fakt na jednu stranu vidíte většinu připravených lidi, co to skočí, a také instruktoři tu s lidmi chodí skákat, takže ani toho se nebojím že bych si tu jednoho neodchytil a nezeptal se kde skočit, ale jakmile si sundám své dioptrické brýle, připadá mi ta výška větší, a tak je to dost strašidelné.

Překonám se skočit z Kawasan?

Už jsem připraveny skočit a stojím na krajíčku za vedením jednoho, ale půd sebezáchovy pracuje o sto šest a já vycouvám. Přichází další instruktoři s lidmi a jeden povídá: „Skoč, skoč“, ale to není jen tak, a tak mi povídám, že dám přednost jeho klientům.

Teď už všichni skočili a já tu opět stojím na krajíčku a cítím že mám tak 150 pulsů/sec ale couvám opět zpět i přestože na mě Verena a Lukáš křičí, že to dám. Nevím, je to prostě fakt vysoko a instruktor nakonec odchází. Tak stále sedím na tom kameni nahoře a bez odvahy. Nejhorší je, že už tu sedím tak dvacet minut. Přichází třetí instruktor s dalšími lidmi, zatímco i ti úspěšně skákajíc.

Verena jde na protější konec útesu vodopádu Kawasan a po zeptání se, zda může skočit i bez vesty a bez jakéhokoliv půdu sebezáchovy skáče okamžitě. Další pár tu skočil, a ještě stále koukám vytřeštěné dolů a stále se tak cukám až si pak říkám: „To dáááááš!“ A skááááču!

Kawasan vodopády

Kawasan vodopády

V té hloubce jsem se dotkl jemně kamenu tam dole a co bych k tomu řekl? Byla to dlouhá cesta dolů a teď mám skvěly pocit, že jsem se překonal. Doplouvávám ke břehu, kde stoji Verena a ta povídá: „Tak vidíš, nakonec jsi to dal“. Lukas neskáče a přináší nám věci dolů. Myslím, že mám seskok s Kawasan vodopádu hotový, a tak kráčíme zpátky až k hlavní cestě. Celkem nám dost vyhládlo ale jídla jsou tu drahé, a tak si ještě z batohu dávám sladkost, která mě pochopitelně nenasycuje. Po 10 min přijíždí klimatizovaný bus a my tak nasedáme.

Cesta zpátky do Moalboal

Cestou opět krásy kolem v podobě palm, banánovníku a další druhů zeleně. Píše mi Agné jestli jsem přežil noc s Lukášem a že jsou teďka na Panagsama beach Dorážíme do našeho města MoalBoal, kde hledáme jídlo. Lukáš si kupuje v místním stánku kuře, zatímco my nacházíme přes ulici jakousi jídelnu s různými druhy jídel. Dávám si tři smažené masové koule a k tomu nudle, Verena zase šunkovou rolku se sýrem obalenou grilovaným kuřecím masem a nudlemi, zatímco Lukáš tu dojídá kuře. Ty koule mají fakt dost nasáklého oleje. Zkouším jídlo od Vereny a myslím, že jsem si měl dát to její.

moalboal food

Dojídáme a máme v plánu jít všichni na Panagsama beach, protože nejsou ani 15hod. Naproti si kupujeme ještě pečivo a mají tu i banana cake, tak ho zkouším. Odchytáváme tuk-tukáře, kterých je tu habaděj. 190, 150 PHP, jako obvykle nabízejí. „Nene“, povídáme a zkoušíme získat lepší cenu. Nakonec se s místním „tuk-tukářkou“ domlouváme na 80 PHP, a tak všichni nastupujeme.

Na místě procházíme kolem baru, restauraci, půjčoven vercajku na potápění a zda se, že pláž je obklopena jen domy. Vlastně tu ani žádná není, jen resorty s privátními plážemi. Lukáš a Verena zakempili někde u schodu pro lodě a já se jdu ještě dal podívat. Nic nenacházím, a tak se vracím.

Lukáš je pochopitelně pod stromem, aby se nespálil a já lezu do vody. Na chvíli se tu koupu, a pak se ptám týpka na schodech s potápěčkami brýlemi, zda jde něco zajímavého vidět pod vodou. „Když se ponoříš tamhle, tak uvidíš korály, hvězdice, a i obrovské želvy, které jsem se zlekl“, povídá. Ukazuje mi, kde si mužů pronajmout potápěčské brýle, a tak jdu tím směrem.

Poklady mořských hlubin

200 PHP povídá týpek za brýle a ploutve. To je nějak moc, povídám. Tak 150 PHP, povídá. „Ale tak mě to dej za 120 PHP, a i tak vyděláš“, dodávám. Po dlouhém uvažování na to nakonec přistupuje ale povídá, že před 6hod mu to mam přinést a máme 16:15. Beru všechen vercajk a jdu směrem k Lukášovi. Loučí se se mnou Verena na cestě, která odchází na hotel.

Koukám na mobil a píše Eva, že jsou u hotelu, která má pláž a že máme přijít tam. Prý tam jde vidět pěkně na korály. Bereme vše a posouváme se k nim. Jsou v Love’s resortu a ten přecházíme. Nacházíme je a Agné říká, že mám plavat k lodím, které se nachází proti nám a tam mohu vidět pěkné korály i hvězdice a také velké želvy, a tak si odkládám věci a nazouvám ploutve, brýle a jdu do vody.

To je pastva pro oči

Korály se začínají objevovat a jsou úžasné, a také dále vidím krásné modré hvězdice až si říkám jako by je tu někdo nastrčil. Po bližším průzkumu zjišťuji, že se fakticky hýbou. Plavu kolem „šnorchlařů“ kolem a najednou ji vidím. Obrovská želva přede mnou. To je až k neuvěření, jak velká je. Může mít tak skoro metr a půl na délku. Opatrně plavu kolem ní ať si na mě zvykne. Jednou za čas se vynoří, aby se nadechla jen asi na 2 sec a pak jde dolů. Daří se mi na ni i sáhnout, je to úžasné, jen škoda že nemám GoPro.

Víceméně spíše trávím čas šnorchlováním kolem těch krásných útesu a hvězdic a nacházím další dvě želvy, které se již více bojí což jde poznat jejím rychlejším pohybem. Za 17:45 vylézám z vody, a ještě si fotím západ slunce. Po západu již jdu vrátit vercajk a holky se k nám nepřipojují, jelikož si objednaly masáž v resortu. Vracím vercajk a cestou k tuk-tukářům si dávám banánový shake.

Panagsama beach

Pán z Rumunska

Pokřikující tuk-tukáři nabízí samozřejmě ceny 150 PHP, ale tu u jednoho nakonec usmlouváváme na 70 PHP a dojíždíme k 7 eleven na hlavní cestě. Kousek od 7 eleven si ještě kupujeme pečivo a jdeme kouknout na místní stánky do bočních uliček. Kupuji si tu pomeranče a Lukáše zastavuje nějaký starší týpek původně z Rumunska (Transylvánie), který tu žije již 20 let a dva roky s manželkou. Dozvídáme se, že jeho manželka má kolem 25 let. Žije někde na horách tady.

Jeho názory jsou zajímavé a velmi mi připomíná tím Jaroslava Duška, Lukáš se moc na tyhle ty témata nechytá. Každopádně s ním stravujeme dobrých 20 min. Po rozloučení Lukášovi povídám, že bych si dal kafé a ten povídá, že půjde zatím do parku a tak se rozdělujeme. V 7 eleven mají jen ledové, a tak si ho beru a jelikož se mi do parku již nechce a jdu na pokoj.

moalboal filipiny

Peru si par věci, a ještě se sprchuji. A teď je čas psát cestopis. Po chvíli ke mně přichází Verena sedící na terase s noťasem a povídá, že jede zítra pryč a že ty brýle na potápění co má si mužů nechat. „To jako fakt?“, tážu se. „Jo, dostala jsem je od někoho, takže jsou takové putovní“, odpovídá. Díky moc, povídám a dávám ji aspoň dva své vytáhlé bonbony, které si bere.

Jdu si sednout na psaní cestopisu do houpací sítě. Psaní prokládám voláním s Marťou. Po půl 1 jdu spát.

Zdroj:

[1] https://www.lp-life.cz/filipiny-s-batohem-vodopady-kawasan-top-misto-ktere-musite-zazit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..