Ostrov Bohol na skútru
Ostrov Bohol na skútru.
Budík řve v 4:35 a já vstávám hned abych vše stihl. Beru si ručník, mýdlo a valím do sprchy. Nevzpomínám si, kdy jsem vstával takhle brzo, a ještě si dával studenou sprchu. Každopádně mě to probouzí. Rychle ještě dělám kafé, ale to nechávám nevypité na stole, protože už máme po 5 hod. Vyrážíme já s Juvenem a zvlášť Zara s Jamesem na skútru.
Stále je ještě tma a my pádíme na Chocolate Hills. Cestou je trošku zima, takhle brzo ráno, nicméně, nemáme žádný provoz a po 15 min (bylo to cca 5,5 km) dojíždíme kolem jednoho z vrcholu. Ten šlapeme ty schody nahoru na vyhlídku a par lidi už tu ceká. Čekáme aspoň 30 min na východ, jelikož jsme vyrazili relativně brzo. Děláme fotky a užíváme krásy východu s okolními čokoládovými vrcholy.
Čokoládové vrchy jsou kuželovité kopce na filipínském ostrově Bohol. Těch je 1700 a rozprostírají se na ploše zhruba 50 kilometrů čtverečních. V průměru dosahují výšky od 30 do 50 metrů, zatímco nejvyšší z nich ční do výše 120 metrů. Kopce jsou pokryté trávou, která během období sucha usychá a zhnědne do odstínu čokolády, proto dostaly tento název.
Jedna teorie povídá, že se jedná o výsledek erupce podmořské sopky. Druhá, že kopce byly v minulosti součástí korálového útesu a současný vzhled je výsledkem působení počasí a eroze. Ale také spekuluje o možnosti destrukce tehdejšího aktivního vulkánu. Nicméně je pravdou, že tyto čokoládové vrchy vznikaly miliony let.
S východem slunce jde i vidět měsíc.
Zprava Juven, Zara a James.
Setrváváme tu dobrou hodinu, zatímco se tu již nahromadili lidé. Následně scházíme dolů a zjišťujeme, že u našich zaparkovaných motorek je jakási budka, a tak tam každá platíme 50 PHP.
Skútrem po ostrově Bohol
Dojíždíme zpátky s Juvenem na motorce k hostelu a koukám, že kafé mi někdo vylil, a tak si dělám nové. Začíná se podávat snídaně a já dostávám úžasné palačinky s výborným palačinkovým sirupem. Teď si James nechal na stole palačinku a slepice mu do ní začíná ďobat. „Hmm, asi ji přenechám ségře“, povídá a usmívá se. Češky a Slovenka jsou již vzhůru.
S holčinami jsme se včera domlouvali na půjčení skútru, že bychom si projeli ostrov, a tak se ptáme recepční, zda je možné půjčit si dva a se zase táže borce. Ten povídá, že skútry zrovna tady nemá, ale že je zařídí, a tak asi po necelé hodině přijíždí borci.
Půjčení na den vychází na 400 PHP, což při rozdělení pro dva je fajn cena. Nejdřív si ale zkouším řízení a další skútr bude řídit Verča, a ta to zkouší taky. Nikdy jsem na něm neseděl, ale je to celkem jednoduché. Plyn a brzda, a to je nějak vše. Zapínáme helmy a nasedáme.
Máme v plánu jet na vodopád a rýžové plantáže a Jelikož máme Chocolate hills po cestě, míříme tam. Jsme opět na stejném místě jako ráno a já platím podruhé vstup, páč mi tiket vzala Zara. Jdeme opět na stejné místo a děláme fotky. Výhledy jsou úžasné.
Nasedáme a pokračujeme dále. Projíždíme město Carmen, Dagohoy a za tímto městem se nachází vesnice Mahayag. Zastavujeme někde na křižovatce s obchody, kde si dáváme zmrzlinu a také pečivo které jsme každý od každého okusili.
Po kamenité cestě Dano – Pilar – Alicia Rd, San Miguel, pokračujeme dále. Lucka zjistila, že ji chybí sluneční brýle tak se vracíme zpátky. Ty nenachází, a tak si nakonec kupuje nové. Zpátky najíždíme na kamenitou cestu a příroda je kolem moc nádherná, je to úplně pastva pro oči.
Vodopád Can-umantad
Z této kamenité cesty se vydáváme doleva až do města Alicia. Cestou nám mnoho lidi mává a my jím to opětováváme taky, mávnutím, nebo zatroubením. Míjíme i rýžové terasy.
Za vesnicí Pagahat odbočujeme doprava a míříme na vodopád. Zaparkováváme naše skútry a cestičkou kráčíme přes dřevěný most k Can-umantad Falls. Vodopád má spád 18 metrů a je největším vodopádem na tomto ostrově [1].
Potkáváme tu dokonce i další lidi z České republiky. „Udělej mi jednu fotku pod ním“, povídám Lucce.
Docházíme zpátky pro skútry a cestou míjíme rýžové terasy.
Další destinace nás zavádí na rýžové terasy Cadapdapan Rice Terraces. Před vjezdem na tyto terasy platíme ještě nějaký malý poplatek za vstup. Opět pohledy k nezaplacení.
Scházíme se podívat kolem rýžových teras až dolů, jelikož slyšíme i tam vodopád, ale díky ne moc dostupné cestě se opět vracíme nazpátek.
Mrkáme se, že bychom si tu dali jídlo, ale moc tu na výběr nebylo a obyčejné Adobo nám přišlo celkem drahé, a tak se rozhodujeme, že se najíme jinde. Nasedáme a je jedeme zpátky směr Pagahat.
Kousek od něj nacházíme Candijay Del Rio Floating Restaurant. Jedná se o plovoucí restauraci na řece, která ústí do Boholského moře napravo ostrova. Holkám povídám o místních specialitách, co jsem vyzkoušel a doporučuji jim Adobo. Já si dávám špagety a ledové kafé.
Cestou zpátky je Verči relativně zima na tom skútru, a tak zastavujeme někde na půli cesty, kde vcházíme do stánku s oblečením. Nakonec si žádné nekupuje, jelikož celkově to oblečení vypadá jak z druhé ruky.
Předtím, než dojedeme zpátky na hostel ještě načerpáváme benzín. Ostrov Bohol na skútru jsme zvládli a bylo to něco přes 140 km.
Na hostelu potkáváme nové lidi. Mathiase z Colombes/Paříže (Francie) a Antona z Moskvy (Rusko). Všichni se večer seznamujeme a s Češkami i Mathiasem se domlouváme, že bychom opět šli na východ slunce na Boholskými čokoládovými vrchy.
Zdroj:
[1] https://magicoceans.online/magic-oceans-dive-resort/daytrips-magic-oceans/waterfalls-fireflies/