Sbohem Filipíny
Sbohem Filipíny
Vstávám již před 7 hod ale všichni v místnosti ještě spí. Beru si své ještě nevysušené věci spolu s krosnou a batůžkem dolů. Dole všichni také spi včetně matky s dítětem od správce, ale toho tady nikde nevidím. Je po 7 hod a čekal jsem ty skvěle palačinky, co jsem dostal posledně, tak mi ho nacházím na sedačce a jemně se ho snažím vzbudit, ale při větším prozkoumání zjišťuji, že to vlastně není on. Uff, tak ještě že se nenechal vzbudit. Hold musím smířit bez nich, a tak si balím věci a odcházím z hostelu.
Kousek od hostelu je pekařství, a tak kupuji nějaké croissanty do letadla. Po cestě nevidím žádný jeep jedoucí k SM mall, a tak asi po 30 min, docházím pešky k němu. Platím a autobus je již přistaven.
Po necelých pár minutách otevírám v buse email z Airbank. „Vaši debetní kartu jsme zamkli, proto ji nyní není možné používat, a to ani pomocí mobilního zařízení.“. Koukám na to jak puk. První kartu mi zablokovali v Indii a teď i druhou? No je fakt radost, další kartu nemám a čím budu platit? Jak si na Taiwanu vyberu místo peníze? To bude ještě fakt veselé.
Po nějakých 40 min dojíždím na letiště.
Jsem o 6 kg těžší ně původně
Chci se jít odbavit a vidím jen jednu přepážku, a tak mi paní kontroluje nejen kolik kilo má poje krosna. A jej, mám o 2 kg více plus menší bágl, který má skoro 4 kg. Problém je, že limit do letadla je 7 kg. Paní píše na moje letenku „CB“, a tak se ptám co to znamená, a dozvídám se, že se pod tím myslí „check baggage“.
Těch 6 kilo se těžko zbavím A co teď? Dát 1000 PHP za odbavený bágl do 23 kg je fakt dost, navíc v rámci hodinového letu ale největší problém je, že mám zablokované obě karty. Nemám zas moc času na přemýšlení, takže jak to vyřeším?
Jdu na záchod a zkouším se zbavit nepotřebných věcí a pak si je vážím v hale na váze. Snížil jsem to snad jen o 1 kg, tohle nepůjde. Už lehce ve stresu vymýšlím, co udělat. Napadá mě nechat si větší krosnu někde na záchodě a jít na novou přepážku a vydáním nové letenky, ale nechci to úplně riskovat. Musím to vymyslet jinak. Nemohu tu jen nechal ten bágl ležet z bezpečnostních důvodu ležet.
A nápad přišel
Na letišti je pár letištních vozíku pro zavazadla na kufry. Když ho nechám jen tady tak ležet bez povšimnutí, tak to taky není dobré. Každopádně vidím, že tu stoji 2 vozíky před kafé shopem Starbuck.
A mám to. Jeden vozík tedy beru a pokládám na něj krosnu. Parkuji s ním vedle dalších vozíku u Starbucku. Vstupuji do Starbucku, jakože vybírám, co bych si dal, ale po chvíli ho pouštím a jdu směrem a rovnou novou přepážku, kde je jiná paní, která se mě nevěřícně snad dvakrát ptá, zda mám jen fakt ten malý batoh a já nervózně přikyvuji. Tiskne mi novou letenku a nedopisuje mi na ni nic. Obkroužením se snažím vyhnout z dohledu paní z první přepážky a beru krosnu.
Jdu pres detektor a bágl nechávám podrobit rentgenu a procházím neuvěřitelné i s PETkou vody, sprejem, či manikurními nůžkami a vlastně se vším co mám. Do fronty ke gate jdu raději až jeden z posledních, kdyby měli tendenci ještě nějak kontrolovat gramáž a bez obav procházím.
Je to neuvěřitelné, ušetřil jsem asi 1000 PHP. Čekajíce na gate 9 zjišťuji z cedule, že nám ji změnili na 8 a tak se přesouvám. Po 11hod dopoledne vylítáme a v letadle je klimatizace úplně přehulená. Musím si vzít na sebe mikinu a dávám si i kapuci. Nechápu spolucestujícího (pravděpodobně Filipínce) v tričku.
Mezipřistání v Manile
Pěkně to letadlo houpe před přistáním, ale úspěšné přistáváme na terminál 4 v Manile. Teď se musím dostat na mezinárodni terminál, jelikož mě čeká cesta na Taiwan, a tak se ptám securiťačky a ta mě navádí do čekárny na shuttle bus. Vyplňuji u vstupu formulář a sedám si kolem lidi.
Po 15 min nás volají a my kráčíme přes terminál 4 ven k přeplněnému busu, který nás dopravuje na terminál 3. Při vstupu ukazuji rezervaci letenky a vcházím.
Ted je potřeba schrastit letenku, a tak si už raději automaticky beru letištní vozík na zavazadlo a dávám na něj krosnu. Prosím pána kousek od vozíku, sedící na sedačce s dětmi, zda by mi ho nepohlídal. Tváří se trošku podivně, ale kývl, že v pohodě.
Nejdříve zkouším online check in, ale ten opět při zadaní booking number nefunguje, a tak jdu k přepážce Airasia. „Máte jen tento bagl?“, dotazuje se paní. „Jasně, jen tento“, přitakávám. Dostavám úspěšné letenku a děkuji pánovi za pohlídaní.
Mam 3hod do odletu, a tak si sedám na latté do Starbucku. Nahazuji nějaké fotky na Google Photos z Boholu a Cebu.
Rozmočené razítka v pase
Po hodině sezení jdu směrem k boarding gates. Teď přichází další zábavný moment. Můj pas byl přemočeny, nějakým způsobem se mi na ostrově Bohol rozlila voda, a tak většina razítek je rozpito. Mám fakt kliku, že to filipínské razítko, snad jedno z mála zůstalo celé. U přepážky na to paní kouká ale nakonec vše dopadá dobře a dostavám výstupní filipínské razítko.
Sbohem Filipíny
Kráčím ke gate a všímám si, že mi ji opět změnili, a to na z 103 na 105 (takové změny za sebou jsem na letišti nezažil). Tam sedám ale ne na dlouho, protože se již pomalu tvoří fronta, a tak jdu k ní a úspěšně procházím. Je to paráda, sedím u okna, a to u prostředních dveří letadla, takže mam místo na nohy, akorát si nemůžu při vzletu strčit baglík pod nohy, takže ho letuška uzavírá nahoru. Trošku nám tu čmoudí.
Sbohem Filipíny, moc jsem si to tu užil. Přistáváme po 6hod na runway v Kaohsiungu na Taiwanu. Počasí se úplně změnilo, prší tu a obecně je tu pochmurno. Takže první dojem není úplně dobrý a bude tu větší zima. Tak uvidíme jak zítra.