Day 3 – Neznámý filipínec se mnou strávil půl den

Neznámý filipínec se mnou strávil půl den

Neznámý filipínec.

Ve tři hod ráno slyším zdola hlasité hlasy lidí. Ty špunty to trošku odhlučňuji, ale i tak nechápu proč nerespektují spící lidi. Nakonec nějak usínám a vstávám stejně jako včera 4 min po 10hod. Zvláštní, že by už si tělo zvyklo, že by forma biologického budíku? Možná už mám jetlag za sebou. Každopádně všichni jsou již vzhůru a pryč, kromě Adama, který ještě spí. Balím se a vydávám se směrem na LRT metro.

Cestou opět plno lidí kolem a dopravní zácpy. Ty originální jeepy jsou všude a pořad koukám na ty spletené dráty a připomíná mi to Bangkok. Před vstupem do LRT jsem zapomněl na tu litrovou vodu, co mám s sebou, a tak se ji snažím celou vypít, což se mi skoro daří. V ne tak přeplněném LRT jedu na Carriedo station.

Neznámý filipínec

manila jeepney

Neznámý filipínec

Při výstupu vidím všude plno stánku kolem s nejrůznějším zbožím. Ovoce, zelenina, ryby, oblečení, sem tam nějaké pochutiny. Jedná se o nějaké tržiště. Všechny stánky přecházím a začínám si říkat, že začíná být stále tepleji, zatímco se dostavám k Minor Basilica of the Black Nazarene, jedná se tedy o baziliku, postavenou v barokním stylu. Bazilika je známým domovem Černého Ježíše Nazaretského, o které se říká, že je zázračná. Uvnitř je příjemněji a zaujímají mě na stropě pověšené obrovské větráky. Všímám si, že dost lidí před modlitbou přikládají ruku přímo na Ježíše Krista, nebo na jeho kříž. Lidi tu jsou docela dost pobožní, inu 83% obyvatel na Filipínách jsou římští katolíci.

Neznámý filipínec

Neznámý filipínec

Minor Basilica of the Black Nazarene

Neznámý filipínec

Neznámý filipínec

Neznámý filipínec, který mě oslovuje

Teď zpátky do horka a jen co vylézám, dávám se do kecu s nějakým týpkem, který mě oslovuje. Snad nebude chtít prachy, protože povídá, že tu přijel, protože jeho mamina nemá peníze. Tento neznámý filipínec povídá, že kdysi pracoval ve Spojených arabských emirátech a já mu říkám, že jsem odtud teď přiletěl. „Vážně?“, povídá. „Jojo, jinak jsem z České republiky“, odpovídám. To mu nic neříká, a tak mu povídám, že sousedi třeba z Německem a Polskem, a to už je mu bližší. Ptá se mě na kontakt, protože by rád někdy pracoval v Evropě. „Jasně, není problém“, odpovídám a snažíme se o výměnu. Dalo nám to kupodivu dost práce, asi 30 min, než jsme se našli na FB. No jo, koukám problém byl, že měl zablokované přidání přátel.

„Jdu k San Sebastian Church“, povídám kolegovi. Super, já jdu tím směrem taky. A tak nejisté doufám, že to není žádná léčka na mě a nebude fakt něco chtít. Jmenuje se Paulo a žije tady na Filipínách. Další kostel bych pravděpodobně našel sám díky Google mapám, ale jdu za ním s vírou, že ví, jakým směrem jít. Ale víra opadá, protože si není úplně jistý, a tak se dokonce ptá lidí kolem jak se tam dostat. Nakonec docházíme k San Sebastian Church.

San Sebastian Church

Kostel kde se podíváš

Paulo zrovna vytočil číslo své přítelkyně, která je údajně teď v Kanadě. Vypadá to, že mu přítelkyně moc nevěří, že je se mnou, a tak mi podává telefon ať ji něco řeknu. Po svém představení se z opačné strany neozvala ani hláska raději zavěsila. Možná se styděla, nechtěla, nebo ji to bylo trapné? To už jsem se nedozvěděl. Každopádně Paulo se v kostele taky nejdřív pokřtí, a pak si sahá na Ježíše a v duchu si říká modlitbu. „Obejdi si to“, povídá a usedavá na lavičku a začíná se modlit, zatímco si kostel procházím. Kostel byl dokončen v roce 1891 a je příkladem novogotické architektury a jako jediný kostel z ocelových staveb na Filipínách. V roce 1973 byl uznán jako národní kulturní památka. Před výstupem nás ještě kolemjdoucí pán fotí.

San Sebastian Church

Neznámý filipínec

Vycházíme a k další památce to máme 1 km. Volá na tuk-tukáře za kolik by nás vzal, a tak za 50 PHP vyjíždíme a vystupujeme u National Shrine of Saint Michael and the Archangels. Kostel San Miguel byl poprvé postaven z kamene v roce 1603 jezuity v Paco v Manile (dříve známém jako Dilao). Byl poškozen při zemětřesení v Luzonu v roce 1645 během britské okupace, které bylo součástí sedmileté války. Kostel byl přestavěn v roce 1913 na současném místě. Brána kostela se zdá být zavřena, ale da se otevřít, a tak ji Paulo bez hanby otevírá. V kostele sedí vepředu jen dva lidé. Paulo opět provádí jeho rituál a já kostel procházím.

National Shrine of Saint Michael and the Archangels

National Shrine of Saint Michael and the Archangels

National Shrine of Saint Michael and the Archangels

Směr Chinatown

V příštích několika minutách bereme z ulice jeep a jedeme směrem k Chinatown. Vystupujeme tak na půl cesty kousek od Minor Basilica of the Black Nazarene, kde si vereme cestičku přes již zmíněnou tržnici. Povídám mu, že bych rad koupil magnetku a tričko, a tak se hned ptá kolem stánkařů. Jedna paní nás nasměrovává k jinému stánku, kde mají několik filipínských triček. „Kolik za jedno?“, ptám se. „300 PHP“, odpovídá. To mě na Filipíny přijde moc, a tak si jdu osvěžit své vyjednávací schopnosti vytěžené z Indie. Nakonec se dostavám na 250 PHP. Mám jen u sebe 1000 PHP, nebo 200 PHP povídám paní, ale drobné nemá. Paulo mě zakládá. „Díky, moc“, povídám. Vypadá to, že Paulo nebude špatný člověk. Mám z něho stále lepší pocit. Magnetku ale nikde nevidíme.

V příštích minutách míjíme stánek s nějakým druhem ovoce. Jedná se o Langsat, původně pochází z Indočíny, ale byl později rozšířen do světa. Plod je ukrytý ve slupce, a tak je loupu. Dužina je bíla, šťavnatá, průsvitná a sladce nakyslá a není vůbec špatná. Bereme 1/4 kila za 25 PHP. Nemám drobné jen 200 PHP, tak mi opět Paulo půjčuje 5 PHP. „To nemusíš“, povídám. „To je v pohodě“, odpovídá. „Prosím, když najdeš kafé, dej mi vědět, pozvu tě taky“, dodávám.

Langsat

Neznámý filipínec

Jdeme se kouknout do obchodního centra, ale tam nic nenacházíme. Cestou k Chinatown nacházíme Jollibee, kde si konečně to kafé dáváme. Latté nemají, jen obyčejné, a tak beru dvě k tomu si ještě objednávám Coca Colu, protože nemám nic na pití. Dobré 3/4 hodiny tu sedíme a kecáme. Ptám se ho, jak je to tu alkoholem, cigaretami a taky vodními dýmky. Nějak extra se tu údajně nekouří a povídá, že jejich jakýsi silnější alkohol je Gin. „Hmm, ale to máme taky, že by nějaký její speciální?“, říkám si.

Neznámý filipínec

Vždyť on začal Nový čínský rok..

Venku je snad ještě větší hic než předtím. Docházíme ještě kostelu Santa Cruz Church. Během toho piju Coca Colu a nějaký sedící žebrák mě ukazuje, že by chtěl napít. Nemám toho už moc, odpovídám a procházím. Ale po pár sekundách mě ho začne býti líto a zbytek mu nechávám. Kostel byl postaven, na počátku 17. století. Kostel prošel mnoha opravami a rekonstrukcemi, poslední rekonstrukce proběhla v 50. letech. Současná budova kostela, rekonstruovaná v roce 1957, byla navržena tak, aby odrážela španělský barokní styl.

Santa Cruz Church

V kostele si opět děla Paulo stejný rituál, a pak před výstupem z kostela se Paulo doptává policisty kudy kam do čtvrti Chinatown, zatímco já již vidím bránu Chinatown, takže to nějak nebylo potřeba. Přecházíme fontánu a kráčíme tam. Opět ty nezapomenutelné spleti drátu se krčí nad námi. Všímám si nějakého drinku prodávajíc místní týpek na ulici, a tak zkouším. To v té vodě vypadá jako nějací bílí červi, ale po vyzkoušeni to byla jen kokosová voda Boko coconut (za 5 PHP kelímek).

manila

manila - chinatown

chinatown

Boko coconut

Teď už vcházíme přímo do centra Chinatown, což jde poznat díky čínských lampionů a také se zde tyčí velké „prasátko“, symbolizující začátek Nového čínského roku vepře (5.2.2019). Usmívají tu i čínští Buddhové a Lu Fu Shou. Česky Lu Fu Šou známé bytosti z čínského panteonu božstev. Jsou trojicí takzvaných San Xing, Tří Hvězdných bohů štěstí, dlouhověkosti a služební kariéry. Spojeni jsou se souhvězdím Ursa Minor, Jupiterem a nejjasnější hvězdou souhvězdí Lodního kýlu Canopus. Většinou jsou tato božstva vyobrazována jako trojice šťastných staříků se symboly štěstí a nesmrtelnosti, nebo dlouhověkosti. Lu je bůh kariéry neboli Hvězda služebních prožitků a naznačuje cestu k prosperitě. Fu je bůh štěstí, přesněji řečeno Hvězda dobrého osudu, je dárcem všeho dobra. Šou má zřejmě nejdelší tradici jakožto bůh dlouhého života, Hvězda dlouhověkosti někdy též zván Stařec dlouhého věku. [1]

Nový čínský rok vepře

čínští Buddhové

Ochutnávka jídel

Kousek se nachází obchoďák, ale tam nenacházíme magnetky jen kapičku Our Lady of the Most Holy Rosary Chapel, která je malebná.Po výstupu z obchoďáku konečně narážíme na stánek s magnetkami, a tak po dlouhém rozhodovaní, který je hezčí kupuji 4 (3 stejné a jeden jinačí). Paní mi to zlevnila z 50 PHP na 45 PHP, čili to bych měl za 180 PHP. Ještě se pokouším usmlouvat toto všechno za 170 PHP a daří se mi to.

magnetky na lednicku

Hned u toho je street food, a tak si tam hlavně dávám vodu, protože je stále horko a tekutin málo. Ale nějaké jídla přece zkouším. Stánkař mi doporučuje Lobster balls, neboli koule z Humra, a tak je beru ale ještě předtím mi je smaži. Doporučuje mi to se sweet chilli. Je to výborné! Pořád ale koukám na Sharkfin dumplings (žraločí ploutve) a ptám se, jestli jsou dobré. Samozřejmě, že je, odpovídá. Tak když už tu jsem tak si to dam. Doporučuje mi to s omáčkou Toyomansi, což je směs sójové omáčky, kalamansi (filipínský citrón) a Siling labuyo (chilli paprička z Filipín o 80,000 až 100,000 SHU). Vůbec to ale není špatné. Vedle paní, která zrovna jí rýži z něčím se mnou navazuje kontakt a bavíme se o cestování a doporučuje mi ostrov Bohol, že prý je překrásný.

street food

Dojídám a snažíme se dostat ven z Chinatown. To už mi Paolo povídá, že bude muset domů, a tak mě ještě doprovází až k LRT stanici. Ještě kupuje nějaké bonbónky a jeden mi dává na cestu. Rozlučujeme se a já mu moc děkuji, že se mnou byl. No není to úžasné potkat místního obyvatele, který s Vámi stráví půl dne, protože chce?

Manila

Zpátky na hostel

Metrem se dostavám z Carriedo station na Pedro Gil, kde se nějak ztrácím a jdu špatně na druhou stranu hotelu. Ještěže mám ten Google maps. Procházím Pedro Gil ulici a stavuji se ještě do obchodu Super 8 Paco, kde kupuji vodu, nějaké máslové bonbóny Butterkist a pivo San Miguel. Jedná se sice o španělské pivo, ale první San Miguel Brewery Inc. byl založen v roce 1890 na Filipínách jako La Fábrica de Cerveza San Miguel.

Je fajn, že berou v obchodě platební karty, a tak platím. Nechápu, ale cosik po platbě pořád ověřují a kontroluji přitom nákupní lístky. Koukám na účet a už mi to strhlo. Pokladní si prý musí ověřit, zda je to kreditní či debetní karta a bere mi ji někde dozadu obchodu. To se mi nějak nelíbí, a tak sleduji, zda mi to ještě něco nezdrhne na učtu. Kartu ještě u pokladny v terminálu „swipla“ a zadávala čísla z karty. Co to je za systém? Jakože neměl jsem nějak nahnáno, protože u kasy byla securiťačka, která na proces dohlížela. Po asi 10 min mi konečně vracejí kartu a dávají lístek. Před odchodem mi další securiťačka ještě dává razítko na lístek. Co se to tu děje? 😀

pivo San Miguel

Docházím na pokoj a začínám psát cestopis. V pulce mi vyhládlo, a tak jdu do 7/11 na večeři. Dávám si Sisig with Eggroll and burfer patty. Jak již bylo zmíněno, sisig je z části prasečí hlavy a kuřecích jater, celé je to s vaječnou omeletou a masitou placičkou. Není to špatné, ale ohřál mi to pokladní až moc. Ještě si tu kupuji Mocaccino a tousty na zítřejší snídani.

Sisig with Eggroll and burfer patty

Zítra na sever Filipín?

Dopisuji cestopis, zatímco piju kafčo. Musím říct, že i když jsem vypil tolik vody tam před metrem, doteď jsem nebyl na záchodě a ani po Coca Cole – holt většinu pití člověk v tom horku vypotil. Následně si volám s Marťou a 45 min utíká jako voda.

Na pokoj přichází Charly. Na zítra nemám ještě žádné plány a měl bych si je udělat, protože zítra opouštím Manilu. Potřebuji se dostat na sever a vůbec netuším kde jít. V tu chvíli přichází také Edison. Ptám Charlyho jak se dostat na sever. Rád bych si vyšel i horu Mount Pulag, a tak mi nějaké tipy dává, ale zda se mi, že ho to nějak sere. Ne nechoď tam na horu Mount Pulag jsou tam lidi se zbraněmi a neobjednávej si hotel v Baguio jsou moc drahé. Přitom když koukám na hostely jsou od 330 PHP. Připadá mi, že si ten Charly trošku i vymýšlí, nebo nemá moc náladu. Každopádně pár lidi mi říkalo, nedůvěřuj každému a myslím, že on taky. Takže to vypadá, že asi pojedu do města Baguio.

Dneska jsme byli domluveni s klukama, že půjdeme večer naposled ven, protože odjíždím, ale ti si chtějí něco objednat na pokoj. Nakonec z toho nějak ustupuje a já říkám, tak co jdeme někde nebo jak? „Obvykle je to na Filipínách tak, že kdo je tu poslední noc, tak platí za všechny“, dodává Edison. Tak to mě celkem naštvalo, protože mi do této chvíle nic nezaplatili za ty drahá piva. Mám spíše pocit, že toho využili a chtěli znovu. Fajn, jak chcete, říkám si v duchu. Malinko si sbaluji věci a oni se pomalu převlékají do pyžama. Tak a vidím druhou stránku Filipínců. Možná jsem i rad že zítra odjíždím jinde. Ještě chvíli koukám na videjka na YouTube a o půl 1 ulehávám.

Zdroje:

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_hv%C4%9Bzdn%C3%A1_bo%C5%BEstva

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..