Vodopádů ráj
Brzo ráno mě budí neuvěřitelná zima. Michal to ještě celkem vychytal s nafukovací madračkou pod sebou, ale jsem to především já, komu zamrzá hřbet a to spím s čepicí s rukavicemi. To mám na sobě dvě trička, mikinu a pod sebou dva ručníky a celý zabalený ve spacáku. Stejně už nezaberu při takové zimě, a tak povídám Michalovi, že jdu spát do auta a tak mi ještě předává klíče. Probouzím se, hned co mi Michal zaklepal na okno. Vytahuji špunty do uší a klapky a koukám, že už máme po jedenácté a taky kemp zeje prázdnotou. V kuchyňce rozbalujeme ještě zbytek toustového chleba a mažeme si ho s majkou, a v tom mi při mazání křupe plastový nůž, ale i tak jsme si nakonec poradili. Abychom se ještě doprali tak pojídáme skořicové šneky.
Před sbalením na sebe ještě házíme sprchu a vyrážíme dále. Cestou nám opět začíná pršet, ale počasí se nám umoudřuje později. Máme to nějakých 110 km do další turistické atrakce, ale to nám nevadí, protože přejíždíme malebné městečka Reykholt a Skálholt a oči nám stále padají na okolní překrásnou přírodu.
Přejíždíme Laugarás Bridge a zastavujeme u něj, abychom si udělali pár fotek. Bouřkové mraky přidávají fotkám ještě lepší atmosféru.
Mohli bychom zastavovat každou chvíli, ale to bychom ani dneska do dalšího cíle nedojeli, a tak se snažíme zachytit i něco z okna auta. Projíždíme do jižní části Islandu přes městečka Hella a následně vlevo křižovatkou v Hvolsvölluru. I přesto, že se jedná o cestu, označenou pro obyčejná auta, dostáváme se po několika minutách na kamenitou. Tu z části přejíždíme a nakonec zastavujeme, protože bychom se stejně dále nedostali. Naskýtá se nám krásný pohled na vzdálené hory z prvé části cesty, které jsou známé díky aktivní sopce Eyjafjallajökull pokrytou ledovcem, která naposledy vybouchla v dubnu 2010.
Vodopád za domkem
Na levé části se nám tyčí kopce s malými stékajícími vodopády. Prakticky co vodopád, to rodinný domek. První takový se nám líbí a tak se vydáváme směrem k domečku, který od nás stojí asi 100 metrů.
Dostáváme se blíže a proti nám se rozběhne pes, naštěstí nás mile přivítá a to už se dostáváme k půl válcové konstrukci, ze které dva pánové odstraňují plechy a tak se jednoho ptáme, zda si můžeme zezadu domečku vyfotit malinké, ale za to malebné vodopády. „Go ahead“, praví a tak se s doprovodem psíka uchylujeme k nim.
Psík asi dlouho neviděl společnost, nebo jsme se mu zalíbili, a tak jsme měli doprovod až k autu.
Teď je zase čas posunout se dále a tak nastupujeme a vracíme se zpátky. Naskýtá se nám krásná vyhlídka na malé vodopády cestou stékajících po kopcích.
Chvílemi zastavujeme a koukáme na okolní přírodu.
Blížíme se cestou do města Hvolsvöllur, ale narážíme na další vodopád Gluggafoss. Horní polovina útesu je tvořena palagonitem a spodní čedičem. Někdy se vodopádu říká Merkjárfoss, protože byl vytvořený řekou Merkjá. Řeka vytvořila tunely a žlábky přes skálu.
„Hecneme se a zajdeme nad vodopád, ne? Prostě úplně do pryč“, navrhuji Michalovi. Ten přitakal a to už lezeme nahoru, kde dokonce vede i malá vyšlapaná cestička. Dalo nám to zabrat, ale nakonec se do štracháváme až za obzor.
WOW tady je další vodopád. Okem vůbec nebyl zdola vidět, ale přece – myslím, že tomu nebude konec, protože cestička ještě stále vede. Přeci nebudeme scházet dolů, kdo ví, co bude za dalším obzorem. Kolem nás lítají racci a po hřebenech se objevují kozy, ovce a my kráčíme dále – no přiznám se, začíná se mi to líbit. Za dalším obzorem se nám tyčí hádejte co? Odpověď pod textem.
Přichází déšť
My stále jdeme výše a trošku se i zvedá vítr a už se malíčku dostáváme na nepříkrý svah.
Cesta nekončí a my jdeme stále po okraji řeky. Další menší vodopád nadohled a my se zatím dostáváme na velkou planinu – a to už v dálce vidíme hory, ze kterých stéká i řeka Merkjá, která k nám doplouvá přes meandry.
Nahoru to dělalo pro představu asi 45 minut a teď už je čas jít dolů. A jen co jsme to dořekli, tak doslova a do písmene na nás během 20 sekund začínají padat první kapky. Tak nahodíme trošku rychlý krok, ale jedno jasné – pěkně zmokneme, ať jdeme pomalu či rychle. Dole už zmoklí, ale míjíme paní, která je v krásné reflexní pláštěnce s trekingovými holemi odhodlaná vylézt tak jako my kopec, ale my se co nejrychleji uchylujeme k autu, abychom se ohřáli. Zapínáme vyhřívání sedadel a rozbalujeme proteinovou tyčinku.
Jedeme zase o kus dále a nalézáme další vodopád v chráněné zalesněné oblasti Þorsteinslundur, který je údajně populárním místem pro pikniky.
Toto všechno zažíváme a stále jsme se cestou nevrátili zpátky do města Hvolsvöllur. Teď už ale nejvyšší čas vyjet. A tak míjíme město a dostáváme se více na jih, kde nás dnes čeká poslední zastávka. Je to tak, dojíždíme k velkému vodopádu Seljalandsfoss, který už šel vidět zdálky.
Kráčíme blíže, abychom si udělali další fotky. Okolo vodopádu dokonce vede cestička, a tak na nic nečekáme a jdeme. Michal již při prvních krocích zjišťuje, že to asi nepůjde, to proto, že voda stříká všude kolem. Já ovšem na nic nečekám a vrhám se okruhem až za vodopád. Síla vodopádu je obrovská. Jsem sice durch mokrý ale stálo to za to. Nicméně je zde mnoho lidí, co si to projít prostě musí taky.
Kemp u vodopádů
Island je vskutku veliký ostrov, ale svět je malý – nemohu tomu uvěřit, ale znova potkávám stejného spolužáka z VŠB-TUO. No, ale to už na mě čeká z povzdáli Michal a jelikož oba jsme promrzlí, tak si hned u vodopádů ve stánku s občerstvením dáváme jedno z nejdražších latté za 950 ISK a jdeme pojíst proteinovou tyčinku. Dnešní plán byl splněn a máme teprve půl sedmé. Super je i to, že kousek od vodopádu Seljalandsfoss je další kemp a parkujeme tam.
Hned se nás ujímá správce areálu a povídá, že kemp zahrnuje sprchy a kuchyňku v dřevěné chaloupce u recepce, a tak kráčíme dovnitř. Uvnitř se nachází poměrně dost lidí v kuchyňce a tak hned po zaplacení hledáme místo pro postavení stanu a hned se odebíráme tam. Nějakou dobu ale čekáme, než se uvolní místo u plotny, každopádně věřte mi nebo ne, je to paráda se takto po několika dnech se ohřát. Další skvělou věcí je i to, že má kuchyňka hrnce a tak si děláme nejdříve polévku a poté nějakou tu minutku. Spokojení se odebíráme postavit stan. U tohoto kempu se nachází další vodopád Gljúfrabúi, a tak se vydáváme na něj.
Ještě se jdu ohřát do chatky a zapínám si po několika dnech mobil a chvíli ještě posedím v teple. Nakonec se odebíráme do stanu a to už si připravuji dvě trička a dvě mikiny abych nezmrznul. Nasazuji klapky na oči a pomalu usínáme.