Day 4 - Cesta na server do Baguio city

Cesta na server do Baguio city

Vstávám v 9:30 a rozhoduji se, zda se ještě sprchnout předtím, než vyjdu. Nakonec si studenou sprchu dávám a je to příjemné. Balím a jediný kdo tu je, je Charly a Adam. Nicméně oba ještě spí, a nechci je budit, takže se ztrácím. Přes ulici ještě jdu do 7/11, protože jsem si včera ty sendviče snědl. Dávám si plné jídlo, a to opět rýži s mletým masem a k tomu nějaké latte v PETce. Dnes mě čeká Cesta na server do Baguio city. Vycházím směrem na LRT a cestou si jestě kupuji ananas jako street food, který je výborný. Před vstupem na LRT stanici ještě musím dopít ten zbytek vody.

Dojíždím na stanici Doroteo a pár set metrů docházím na přestup na LRT2 Recto station. Nacházím velmi zajímavý úlovek a to Chinabank bankomat s wifi připojením. Inu bezpečnost především.

Dojíždím do Betty Go-Belmonte kde musím až na Cubao bus station. Předtím si jdu koupit pár set metrů ještě do 7/11 nějak ty sendviče na 7hodinovou cestu.

Cestou zpátky potkávám i místní lidi bez domova.

Po příchodu k Cubao busové zastávce mě securiťáci říkají, že musím jakoby opět cestou k 7/11 a přejít cestu a tam bych měl najít Victory liner. Ptám se snad pěti lidi po cestě kde, že to mám jít, protože jsem si myslel, že to bude blíž. Nakonec přece nacházím jejich Victory liner terminál a u okýnka si kupuji jízdenku za 485 PHP. Je půl 1 a bus by mel vyjíždět za půl hoďky. Nechávají mě už nastoupit jako jednoho z prvních a bus se začíná pomalu ale jistě plnit. Bus je klimatizovaný, takže paráda. Vyjíždíme až v 13:15.

Jízda na server

Nejdřív jedeme stálé v koloně, ale za Vaenzuelou, což je část metropolitního města v Manile se rozjíždíme na plný plyn. Až teď jsou u cest vidět krásné zelené rýžové farmy.

Paráda bus má i funkční wifi! Po 3 hod bus zastavuje kousek od vesnice Pura a my dostáváme na 15 min přestávku. Dávám si tam cheese hot dog a nějaké sezamové tyčinky od firmy Tay Seng Hopia & Bakery se sídlem v Cebu city a ty jsou fakt výborné. Dokonce tady nacházím i stejný automat na kávu používaný v Tietu.

Cesta celkem utíká a my za další dvě hodiny zastavujeme na další stopce. Hlad ani nemám, a tak se jen procházím. V autobuse nacházím u města Baguio jeden vrchol hory se jménem Mount Santo Tomas s 2252 m.n.m. Vypadá to, že bych se tam i podíval, protože obrázky jsou pěkné.

Oslovuje mě neznámá holčina

Hodinu před příjezdem do Baguio se začíná stmívat a sedá ke mně nějaká holčina a po chvíli mě oslovuje a ptá se odkud jsem a tak. Kecáme celou cestu až do města (odkud jsem, s kým cestuji, proč Filipíny, …). Jmenuje se Abegail zkráceně Abe (nikdy jsem to jméno neslyšel), ale mluví strašné potichu a do toho rachotí bus. Zjišťuji, že ji je tak jako mě 29 a že už má tři děti. To je další samo rodička, co znám na Filipínách. Pracuje na sebe v zelinářství. Ptám se ještě na vrchol Mount Santo Tomas, zda je to bezpečné tam jít a odpovídá, že je to v pohodě. Prý se mi i ve městě zeptá z jakého stanoviště mam jet s jeepem k hoře. Jakože jeden mam vyhlídnutý, ale třeba bude znát i lepší. Povídá taky, že mi klidně pomůže najít hotel. „Díky, budu rád“, povídám.

A jsme tu – Baguio city

Vystupujeme a já si beru bágl. Ptá se mě, zda jsem zkusil i nějaké místní jídla. „Balut“, odpovídá. „Wow a jak ti to chutnalo?“, táže se. No nebylo to nic extra, ale chtěl bych zkusit i další, odpovídám. „Můžeme klidně zajít na tržnici nedaleko”, povídá. „Jasně, rád něco nového zkusím”, odpovídám. Docházíme na stanoviště a Abe povídá, že otevírají až v 9 večer, což máme za hodinu a čtvrt. Zpětně tuším, že se jednalo o Harrison Road Night Market.

Docházíme na stanoviště jeepu Green Valley Jeepney Terminal a týpek ji říká, že zítra v 10 dopoledne mám tady být. Jdeme kouknout nejdříve na hotely. Jeden procházíme ale nejlevnější pokoj mají za 1500 PHP. Zkoušíme dále ale situace je podobná. Nakonec do třetice všeho dobrého nacházíme Silverstone Inn, kde mají jeden pokoj za 500 PHP. Po krátké ukázce se mi libí a beru ho. Nechávám si tu věci a dole na recepci platím na den noci. Jelikož máme asi 45 min čas tak se domlouváme, že si skočíme na kafé, nedaleko hotelu, než se otevře street food. Zjišťuji o Abe, že teď tři měsíce chodí s holkou a že bydlí až Dagupanu, což je po cestě kolem 80 km od Baguio city.

Prý se zatím mluví ve vládě o tom, že na Filipínách bude možné uzavřít sňatek s opačným pohlavím, nicméně Filipíny zatím neumožňují homosexuálním párům uzavírat stejnopohlavní manželství, registrované partnerství nebo jinou formu právního uznání jejich soužití (2021) [1]. V česku byl poslanecký návrh o registrovaném partnerství přehlasován poslaneckou sněmovnou 15. března 2006 a tak např. Institut registrovaného partnerství v Česku platí od 1. července 2006 [2]. Nicméně v České republice není stejnopohlavní manželství uzákoněné, ale je v jednání [3]. Další celosvětové info zde.

Street food

Všímám si, že dost holek zde má jemný knírek včetně Abe. Máme skoro 9hod a tak vycházíme a jdeme do street food uličky. Nejdřív si dávám kuřecí koule na špejli, které jsou výborné.

Na to si dávám Shawarma se sýrem. Nejedná se o Filipínské jídlo, nýbrž je to tortilla a v podstatě variace Döner kebabu. Rozdíl spočívá v původu těchto pokrmů. Döner kebab je jednou z mnoha odrůd tureckého kebabu, zatímco shawarma pochází z oblasti arabsko-středního východu a pochází z doner kebabu. Shawarma je popularní jídlo v Egyptě [4]. Je fakt vynikající. Až teď mi došlo, že je tu mnohem větší zima takto přes večer, než v Manile. Není to jen tím, že jsme více na severu, ale tím, že město Baguio se nachází kolem 1500 m. n. m.

Dále si dávám i nakonec polévku Bulalo Mami s vajíčkem. Polévka se připravuje vařením z hovězího stehna a kostní dřeně, obvykle zahrnuje listovou zeleninu (jako pechay nebo zelí), kukuřičný klas, jarní cibulku, cibuli, česnek, zázvor a rybí omáčku [5]. Jako street food mě moc neoslovuje.

Další místní pokrmy.

Následně se loučíme, protože již musí koupit ještě par věci pro děti, a tak ji děkuji za společnost a pádím na hotel. Hodinu ještě kecám s Marťou po WhatsAppu a pak je nutné si vyprat věci. Je fakt, že mám na pokoji aspoň umyvadlo, a tak si ho peru mýdlem. Natahuji si tu šnůru, abych si ho měl kde pověsit a kolem půl 1 ráno jdu spát.