Day 5 – Výšlap na vrchol Mount Santo Tomas

Výšlap na vrchol Mount Santo Tomas

Vstávám už 8:45 abych vše stíhal, jelikož se chystám na vrchol Mount Santo Tomas. Dneska si na hiking raději vezmu krosnu a nejdůležitější věci nechám tady na pokoji. Dávám si jeden ze sendvičů ještě před odchodem. Počasí mi hlásí jen 17 stupňů, a tak si beru na sebe hned mikinu. Na Filipíny je to nižší teplota, ale jak již bylo zmíněno ve 4 dni Filipín, Baguio se nachází v nadmořské výšce 1500 m. I tak je ale venku celkem teplo, takže ji mikinu schovávám do báglu. Nacházím jedno velké parkoviště místních jeepů.

Hledám můj oblíbený 7/11 a kupuji na cestu další tousty a pak se vydávám na Green Valley Jeepney Terminal. Cestou tam Týpek mi ukazuje, do jakého jeepu vlézt, a tak se v jeepu ještě zakecávám s nějakou paní a jejím kolektivem. Nakonec se stejně čeká na jeep až do 11:00.

cesta na Mount Santo Tomas

Vysedám nakonec až v Kabuyao, nacházející se v obci Tuba v provincii Benguet a to nedaleko přehrady Mount Kabuyao Dam Reservoir, což je asi 12 km od místa kde jsem nastupoval. Procházím se dokola této přehrady a narážím na psy, a tak zpozorňuji ale podle jejich postoje to vypadá, že neublíží (asi podobně jako v Indii). Tak fajn a jdeme nahoru. Vede tu stále asfaltka a narážím na jakési křesťanské sochy při ukřižovaní Ježíše.

Mount Santo Tomas a prehrada

Směr na vrchol Mount Santo Tomas

Míjím i kavárnu Coffee In The Sky, kterou určitě vyzkouším na cestě zpátky. Máme za mrakem a v tričku s krosnou se jde dobře. A konečně se mi příroda začíná ukazovat v plné kráse. Kolem jsou především brokolicová pole (což jsem později zjistil od místních) a takhle z kopce vypadají úplně jinak, než jak je známe my. Ono brokolici se daří při teplotě mezi 10 až 25 stupni Celsia a toto místní horské podnebí je ideální. Taky ty lesy se svahu se pěkně pozorují. Zjišťuji, že moc nemám vody a doufám že toho nebudu litovat, takže ji setřím. I tady bydlí lidi v malých domečcích. Stoupám stálé po asfaltce výše a výše a začíná se dělat stálé více mlha, zatímco údolí je krásně zelené. Skoro tam potkávám jakési zapomenuté chatky pod mlhou, kde jim rostou kedlubny.

Mount Santo Tomas a brokolicova pole

Mount Santo Tomas a brokolicova pole

Filipiny - Mount Santo Tomas

Filipiny - Mount Santo Tomas

Filipiny - Mount Santo Tomas

Vrchol úspěšně zdolán

Vrchol Mount Santo Tomas s jeho výškou 2252 m. n. m úspěšné zdolan. Od půlky cesty jsem nepotkal vůbec nikoho stoupat nahoru, snad jen filipínské pracovníky. Až teď jsem si uvědomil, že jsem to došel v tričku. Ono, když má člověk pohyb a ještě krosnu, docela se zahřeje. Přátelé není tu nic než mlha a radiová stanice s mnoha anténami. Štěká tady na mě nějaký pes, a navíc kolem mě prochází obloukem další pes. Později si všímám těchto sedmi schovaných malých štěňátek před dveřmi radiové stanice. A já si říkal, proč na mě štěká a ono to bude asi fenka a matka těchto štěňátek.

Filipiny - Mount Santo Tomas

A teď zase dolů

No myslím, že stačilo a teď už jen cesta dolů. To už potkávám pár lidí. Ovšem cestou dolu už se udělala pořádná mlha tady i v údolí, inu takové jsou hory. Už se těším na to kafé. Pro představu jsem i pár domečku vyfotil v té mlze. Z těch domečku volá nějaký klučina a já jen slyším, jak jeho mamča mu na to odpověděla: „Americano“. No americano jako svině 😀

Filipiny - Mount Santo Tomas

Docházím do Coffee In The Sky, ale připadá mi, že tu moc teplo tu nemají. No a obsluha v bundě. Objednávám si Latté s arašídovou příchuti (to jsem zvědav) a filipínskou specialitu Lechon Mami, ale prosím o menší porci, protože jsem cestou tady zvalil sendvič. Kupodivu dostavám obrovskou i když jsem opravdu platil za malou. Lechon Mami je filipínská polévka. Je to výborný vepřový vývar pochopitelně s kousky vepřového, nudlí, zelí, mrkve, květáku, zelených fazolí a pokapal jsem si to ještě limetkou. S úspěchem jsem to skoro snědl, a ještě u kafé koukám na letenky.

Mezitím mraky odešly a jde vidět dolu na město, a tak hned beru foťák na jejich terasu. Jen co jsem tam vlezl volám na obsluhu: „Néé to kafé jsem ještě nedopil“. Omluvila se mi a já následně pokračoval v hledání letenek.

Po dlouhém zvažování jsem si booknul letenku na Taiwan 7.3.2019 z Manily přes společnost AirAsia jen za 1300kč.

Místní ožrala

Paráda a teď bych měl už sejít, protože se za půl hodiny stmívá. Cestou dolu doufajíce, že chytnu jeep se stálé víc a víc stmívá. Tu a tam prochází človíček, nebo projede auto ale žádný jeep na odchytnutí. Cestou dolu se mlha stálé drzí. Je tady domeček a u jeho brány jsou přivázaný koně, a tak se si je fotím. Vychází nějaký chlapík, ale už má „v kuli“ a navazuje se mnou řeč. Polo lámavou angličtinou se ptá, zda se nechci svézt, ale odmítám. Řve na celé okolí, zatímco vzadu ho jeho paní prstem u pusy utišuje. Ještě si se mnou podává ruku a raději už jdu. Raději si na baťoh dávám světlo a taky čelovku na hlavu, protože jsem celý v černém.

Potkávám i policejní budku a ptám se na jeepy, ale ty prý už v tuto dobu nejezdí. Nějakých 6 km jsem již ušel od kavárny až do Dontoganu, což je malý územní a správní obvod města Baguio. Tady již nějaké jeepy vidím, a tak se raději ještě přímo táži jeepaře. „Jo za 10 min pojedu, tak počkej na zastávce, která je kousíček tady“, odpovídá. Na zástavce si všímám jakési internetové herny, inu na Filipínách ne všichni mají internet.

Jeepem dojíždím do centra města a docházím na pokoj. Jeepem dojíždím do centra města a docházím na pokoj a po takové cestě chilluji.

Jít spát nebo mrknout na Night Market?

Uvažuji, zda mám jít ještě ven a vyzkoušet další street food v Baguio Night Market. „Ale jo měl bych, jsem tu poslední den a je již po 9hod, takže to tam už jede“, říkám si. Zastavuju se u jednoho ze stánku, abych udělal fotku. V tom se mě klučina ptá, zda si něco budu kupovat. Povídám mu, že jsem měl jsem už chicken balls, ale tyhle vegetables ještě ne. „A chceš je?“, táže se. „Jojo, zkusím, odpovídám. Normálně mi to chce tento cizí týpek zaplatit, ale hned mu říkám: „Nenene, zaplatím si to“.

A další dobrůtka, u které stoji nápis Odeng (Fish cake), což je spíše korejské jídlo. Jedná se o zpracovaný produkt z mořských plodů vyrobený z mletých bílých ryb a dalších přísad, jako je bramborový škrob, cukr a zelenina. Zejména „eomuk-tang“, podávaný na špízu ve vývaru, je velmi oblíbeným pouličním jídlem, které milují lidé všech věkových skupin. [1] Zkouším a taky to není špatné.

V dalším stánku nacházím paní s drinky, a tak vybírám podle toho kde je nejmíň, a tudíž co lidi berou nejvíce. Je tu jeden zelený, který má jakési kousky zeleného želé a jmenuje se Buko Pandan, což je filipínský desert vyrobený z agar-agaru, což je přírodní polysacharid používaný k ochucování a jako stabilizátor i zahušťovací prostředek a v mnoha výrobcích asijských kuchyní od cukrářských a pekařských výrobků až po mražené dezerty, různá želé, pudinky apod. Je známý i jako japonská želatina. Dalšími ingrediencemi jsou kokos, tapiokové perly, kondenzovené mléko, odpařené mléko a želatina [2].

Baguio Night Market není jen o street food

Všímám si, že dále pak pokračuje část Baguio Night Marketu, kde je možné koupit všelijaké hadry, boty, opasky, peněženky, ale také stříbro a mnoho dalšího. Je to relativně velké, a tak se dívám po nejrůznějších věcech. Zastavuji se u stříbra a vzpomněl jsem si, že Marťa ztratila stříbrný náramek v Margao v Indii. Několik je tady se srdíčkem, a tak se ptám na cenu. Ze 150 PHP to usmlouvávám na 120 PHP. Na konci se otáčím a jdu do druhé lajny kuknout co tam mají.

Čečen vs Czech Republic

Někde uprostřed toho marketu chlápek nabízí do kelímku pochoutku skládající se z jahod, sóji a jahodového sirupu za 30 PHP, a tak to zkouším. Během toho, co si píši tyto ingredience, mě oslovuje kolemjdoucí týpek, který se mě ptá odkud jsem. Tak povídám Czech Republic. A on na mě Čečen? Hned jsem si vzpomněl na stejnou situaci, která se mi přihodila na autobusovém nádraží v Mallace v Malajsii v září 2018, kdy mě také jeden muslim oslovil a ptal se odkud jsem. „Czech Republic“ si pořád spojoval se slovem Čečen a když jsem mu po třetí řekl, že nejsem Čečen, ale z České republiky a on se mě po čtvrté zeptal, už jsem mu z vyčerpanosti na to kývnul.

Jako by byla tahle situace skoro jako přes kopírák. „Nene, to není v Rusku“, odpovídám. „A odkud si ty?“, tážu se jej. „Z části z Německa a část z Omanu“, odpovídá. V duchu si říkám, tak pokud máš jednoho z rodičů či příbuzných z Německa, tak jak to, že mi nerozuměl, a to jsem mu svou zemi zopakoval několikrát. „A ty ingredience si píšeš proč?“, táže se. Píšu cestopis, odpovídám. „Aha a máš stránky?“, ptá se. „Mám ale v češtině“, povídám. „Aha, nevadí“, dopovídá. Loučíme se.

jahodovy sirup

S tím stříbrem to byla dobra koupě, jelikož ryzost na náramku byla 925 a tak mi vrtá hlavou, že bych brachovi koupil třeba přívěsek. Po konverzaci na FB mu nakonec beru jeden s činkou, který usmlouvávám z 450 PHP na 200 PHP a odcházím. Nacházím jeden stánek, kde mě zaujmul plastový had, a tak jsem si říkal, že by se to mohlo líbit Jendovi, taťkovi od Marti, a tak ho kupuji za 50 PHP.

Mám nakoupeno pro všechny

Odbijí 12hod a mě pořad nedají spát ty náramky. Marťa píše, že by se určo její Mamce líbil náramek, a tak tam ještě jdu a kupuji i ji. Teď už rychle na hotel, protože prý od 12 hod v noci zavírají hotel. To jsem nějak nevychytal, ale koukám, ze není zavřený a recepční je na místě. Tak a tímto mám mnoho dárku z krku a jsem rád. Ani jsem se nestihl dnes okoupat, a tak to nechám až se vzbudím. Dnes jsem celkově ušel 27000 kroků, což je přes 20 km, každopádně vrchol Mount Santo Tomas stál za to. Ulehávám.

Zdroje:

[1] http://crazykoreancooking.com/ingredient/fish-cake

[2] https://simplybakings.com/buko-pandan/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..