Větrem bičovaný sever
Dnešní noc jsem se vyspal nejlépe, snad až úplně do růžova, a to jen díky klidu a tepla v chatce. Spali jsme snad až do půl 12. Až kolem půl 1 balíme a vyrážíme. Nejdříve se vydáme na 70 km dlouhou cestu do geotermální oblasti Hverir. Místo je dobře dostupné autem, a tak na místě vystupujeme a dveře auta opatrně otvírám oběma rukama, už jen proto, že tu fouká silný vítr. Myslím, že kdybych to nečekal tak by vítr ty dveře urval. Jen co vystoupíme, náš nos zasáhne pronikavá vůně síry.
Vítr fouká fakt pořádně, dokonce tak silně, že mám pocit, že si do něj lehnu. Ale tuto obrovskou geotermální plochu si nemůžeme nechat ujít. Tolik geotermální aktivity, malých bahenních sopek a jezírek jsem v životě nikde neviděl. Cestou kolem nich se nám začíná na boty lepit zemina, co vypadá jako písek s bahnem.
Fotka níže připomíná snad hromádku kamenů. Díky mezírkám mezi kameny z ní syčí pára, ze které není cítit nic jiného než zkažená vajíčka. Ale i tato silně zapáchající vůně má svá pozitiva. Vdechování této nepříjemné vůně je vynikajícím lékem proti nachlazení. Je to takový přírodní nebulizér. A to bych nebyl já, abych tou párou celý neprošel a nenatočil si to. Uprostřed páry jako bych se ztratil, ale za to jsem se ohřál.
Cestou tady jsme míjeli Blue Lake a tak vyrážíme tam. Je to úplně ten stejný zápach jako u Hveriru. Koukáme na ceduli, která nás varuje před koupáním ale také nad vařícími body na dnu jezera.
Nedaleko se nachází další turistická atrakce Dimmuborgir (což jsou v překladu Temné zahrady). Jedná se o rozsáhlé území neobvykle tvarovaných lávových polí. Oblast se skládá z rozličných vulkanických jeskyní a skalních útvarů, připomínající zřícenou starověkou pevnost. Dokonce se tady natáčel seriál Game of Thrones (2012-2013).
Sever a jezero Mývatn
O 4 km dále parkujeme z pravé strany u jezera Mývatn (Komáří jezero). Vyplňuje starou ledovcovou kotlinu zahrazenou lávovým potokem. Jen co k němu lesní cestičkou přicházíme, všímáme si jeho modrého odstínu a průzračností. Pyšní se rozlohou 35km2 a dosahuje hloubky maximálně 4,5 m. Nad hladinou jezera vyčnívá asi 50 vulkanických ostrovů a ostrůvků. Dosahují výšky 20 až 30 m. Od roku 2004 je místo chráněné přírodní rezervací. Natáčel se tady také film Noe (2014).
Vodopád Goðafoss
Vracíme se zpátky k autu a projíždíme ze spodu jezero až k dalšímu vodopádu Goðafoss (vodopád bohů). Od jezera Mývatn je to asi 45 km. Z výšky 12 m tu spadá vodní tok ledovcové řeky Skjálfandafljót. Právě tato část říčního kaňonu byla vytvořena v 8 000 let starém lávovém poli, které tu vytvořila dnes již vyhaslá sopka Trölladyngja. Stejně tak i tady se natáčel seriál Game of Thrones (2012-2013).
Hned na to se dáváme severozápadně až do města Akureyri, což je od vodopádu asi 50 km. Jedná se o čtvrté město na Islandu a nachází se při pobřeží fjordu Eyjafjörður. Od severního polárního kruhu je vzdálen jen 98 km. Má přezdívku „Hlavního města Severního Islandu. Při průjezdů městem nás dohnal hlad, a tak jsme si vyhlídli jakýsi motorest. Objednali jsme si hranolky s hamburgerem a nějakou tu sodu. Červeno bíle stoly a příkrá střecha dávaly místu atmosféru, jako vypadající motoresty z amerických filmů Sice jsme za to dali majlant, ale dobře a chutně jsme se po několika dnech nadlábli. Spodní cestou se vydáváme přes fjord Eyjafjörður, a tak se ze severovýchodního regionu se dostáváme do severozápadního.
Cestou nacházíme jakýsi pomník Brynjólfur Péturssona, což byl právník a vládní úředník. Byl jeden z lidí, kteří založili Islandské hnutí za nezávislost. Každopádně nás zaujala mlha, která se vinula a pokrývala jako peřina pohoří za pomníkem.
Přejíždíme vesničku Varmahlíd, kde se mimochodem natáčel film The Calculator (2014) a vydáváme se na západ a tímto se zpátky dostáváme na cestu č. 1. Z ní se nám tyčí jakýsi malý kostelík ověnčený travnatou střechou. Proto jedeme k a němu.
Máme čas navíc
Máme skoro 9 hod. V příští hodině a půl nás čeká 100 km cesta západně. Uvědomujeme si, že jsme několik dní napřed a to díky to, že jsme projeli východní stranu Islandu prakticky bez zastavení. Nějaké další dva dny máme k dobru a tak to vypadá, že si naši cestu o dost prodloužíme.
Dojíždíme na rozcestí s cestou č. 72, kde nacházíme parkoviště a rozhodujeme se kde přespíme, protože už je hromada hodin.
Vítr je tady opravdu silný, snad jeden z nejsilnějších. Minimálně se o tom přesvědčujeme na následujícím obrázku.
OK, možná to vítr nebyl a fouká tady fakt pořádně. Nikde na mapě nevidíme žádné stanové městečko a tak přemýšlíme, že přepíme někde u cesty. Vydáváme se tak přes cestu č. 72 na fjordu nesoucí název Midfjordur směrem k vesničce Hvammstangi, kde žije něco kolem 600 obyvatel. Tu projíždíme a koukáme na koně venku, jejíž dlouhé hřívy bičuje silný a studený vítr táhnoucí se z levé strany zálivu.
Ale ni za vesnici nepotkáváme dobré místo, abychom byli dostatečně vzdálení od silnice. Proto jedeme zpátky na rozcestí a navazujeme na silnici č. 1. Máme už 23:45 a tak už se díváme po všem. Nakonec nacházíme u této cesty jakousi polní cestu k farmě a tak zastavujeme na ní a chystáme se ke spánku. Dneska je to rekord, ujeli jsme 1465 km. Nasazuji špunty, klapky a usínám.