Kyjev
Dneska nás čeká let do hlavního města Kyjev. Stejně samozřejmě neusínáme a kolikrát se budím, abych zkontroloval věci. Před 4 hodinou ranní se odebíráme na „gatu“, kde cekáme na boarding. Vypadá to, že s námi pojedou i nějací židi, podle jejich čepiček (tzv. Kipa), klobouků a úprav vlasů. Letištní bus nás dováží k letadlu. Asi jsme měli vybrat jinou než ukrajinskou společnost. Trošku nám to malé letadlo dělá starost.
Dneska nás čeká let do hlavního města Kyjev. Stejně samozřejmě neusínáme a kolikrát se budím, abych zkontroloval věci. Před 4 hodinou ranní se odebíráme na „gatu“, kde cekáme na boarding. Vypadá to, že s námi pojedou i nějací židi, podle jejich čepiček (tzv. Kipa), klobouků a úprav vlasů. Letištní bus nás dováží k letadlu. Asi jsme měli vybrat jinou než ukrajinskou společnost. Trošku nám to malé letadlo dělá starost.
Spouští se schůdky a s malou nejistotou nasedáme. S mou výškou se uvnitř ani nepostavím a musím se sklonit, abych vůbec dál prošel. Interiér mě trošku připomíná londýnskou tmavě modrou linka metra (Piccadilly Line). Z levé strany po 2 sedačkách z druhé jen jedna. Usedáme a zima je tu pořádná – na to jsou Ukrajinci asi zvyklí. Letuška tu chodí v zimní bundě. Tak si trošku myslím, že místo vody se tu bude podávat vodka. Před odletem ještě kontrolujeme, zda máme aspoň jedno křídlo. Tak letadlo asi lita normálně, takže bychom i mohli v pohodě přistát. Vyjíždíme na runway a v letadle se začíná konečně topit. Před vzletem to pěkně cuká, ale odtrhujeme se od země. Letíme asi hodinu a půl ale navzdory naší nejistoty i trošku kupodivu usínáme.
Vítejte na Ukrajině
Před přistáním probouzím Marťu ať se koukne ven. V Ostravě už bylo po sněhové nadílce, ale tady ještě nějaký čas bude. Vystupujeme a je tu dost kosa. Místní čas je +1 hod od ČR. Tak teď máme čas na přestup asi 12 hodin. Tak se rozhodujeme, zda zůstat tady, nebo si projít Kyjev. Zjišťuji, že jsme přistáli na jiném letišti (Bopyspil), než jsem předpokládal, a tak máme Kyjev dále. Procházíme passport checkingem, ale paní nám ukazujeme, že musíme na transfer tak jdeme tam. Vždyť tak už jsou jen gaty, proto jdeme zpátky. Paní vysvětlujeme, že máme 12 hodin čas a že bychom si rádi prošli Kyjev. OK and where are you from?, táže se. Czech Republic odpovídám. No problem, Welcome to Ukraine. Procházíme úspěšné.
Dáváme nejdříve kafe, protože jsme unavení. Platím svou kartou Airbank, kterou mi terminál ale nebere. Marťo zkus to ty, ty máš ČSOB. Payment confirmed. Usedáme, vychutnáváme a řešíme, jak se vůbec dostaneme do Kyjeva. Podle Google Maps tam jezdi busy za 100 UAH (hřiven) což je něco pod 80kč.
Dopíjíme a vycházíme před terminál. Ano stojí tady bus s nápisem Kyjev a zastavuje nás pan, který s námi zkouší nahodit řeč. Anglicky to moc nejde, tak přepínáme na češtinu a máme úspěch. Dozvídáme se, že je to správné stanoviště. Jdeme si rozměnit pár hřiven, ale mezitím co vstupujeme do budovy terminálu, musíme procházet detektorem a naše batohy přes rentgen. Maji to tu docela přísné, ale bezpečnost je bezpečnost. Rozměňujeme si nakonec 40 euro což je v přepočtu 1200 UAH s letištní přirážkou. Teď míříme k busu a máme docela štěstí, protože tam stále stojí, navzdory tomu, že už měl odjet. Ještě se ptám anglicky, kde se platí, borec nerozumí, tak přejdu na češtinu – a dozvídáme se, že se vybírá až v buse.
Cesta do Kyjeva
Usedáme a čekáme na další přistupující. Přichází autobusák, kterému ukazuji cílovou stanici a potom pronese „Sto griven“.Cestou do hlavního města Kyjev se snažím číst azbukové billboardy, ještě si něco málo pamatuju z Bulharska, ale to už je taky nějaký patek. V Kyjevě se začínají dělat kolony. Vystupujeme na zastávce Pivdennyi, což je současně zastávka vlaku. Kousek od nás stojí stánek s fornetkami, tak si pár kupujeme. Paní odpovídá rusky na mou češtinu. Začínám si všímat, že to tu mají o dost levnější. Procházíme koridorem nad kolejemi. Koridor mi dost připomíná staré svinovské mosty. Nacházíme tu vše možné, od jídla, oblečeni až třeba po hodinky. Procházíme přes velkou halu.
Vycházíme a jdeme směrem k centru. Nacházíme místní tržnici tak scházíme schody dolů. Vypadá to tady dost pofiderně a tak to jen raději procházíme. Náš první cíl je Chrám svatého Vladimíra, cestou tam si všímáme, že místní paneláky vypadají úplně jako z 60-70let, podepsal se tady hlavně socialismus a trošku nám to připomíná Burgas v Bulharsku. Cestou míjíme i trafiku a ceny cigaret jsou fakt směsné (20-30 UAH) – asi proto se odtud pasuji do Česka. V Kyjevě je celkem zima. Docházíme ke katedrále a doběhl nás hlad, a proto koukáme pro místní restauraci, kterou nedaleko katedrály svatého Vladimíra nacházíme.
Snad tady mají i záchody. Usedáme a číšník nám nese jídelní lístek. Ptám se, zda mají místní nápoj kvas (fermentovaný kvas vyráběný kvašením obilnin). Nemají tak si nakonec dáváme živčík (chutná po bonbónech Lipo). Po chvíli si objednáváme kuřecí prsa s grilovanými brambory. Na jídlo čekáme snad 45min, takhle nic moc nestihneme a přitom restaurace nemá skoro zadně zákazníky.
Spořádáváme ho rychle a hned po jídle raději platíme. 400 UAH je dost v pohodě. Teď se dostáváme ke Zlaté bráně. Mrzne tak, že se nedá poradně fotit.
Kyjev a jeho náměstí
Kousek odtud je i jedno z nejnavštěvovanějších míst a to Chrám svaté Žofie a my míříme tam. Docházíme na náměstí, kde se v dálce tyčí katedrála.
Na náměstí nalézáme i monument Bohdana Khmelnytského a jeho kůň, zatímco se vzadu krčí Chrám svatého Michala.
Děláme pár fotek, a protože času už moc nezbývá a jdeme zpátky k metru v místě Zlaté brány. Platíme oba jen 10 UAH za oba a dostáváme modré žetony, které házíme do turniketu. Zjišťujeme, že jedeme opačným směrem, tak se lidi ptáme, jak se dostaneme na stanici Vokzalna. Už třetího člověka se ptám, ale anglicky tu vůbec nepochodím, nejhorší je na tom, že ani čeština nepomáhá. Jsme úplně ztraceni, a kdo ví, zda stihneme letadlo do Bangkoku. Naštěstí se nakonec rukama a nohama dorozumívám, že toto je to nástupiště a v metru ještě slečna lámavou angličtinou odvětila „next stop is Vokzalna“. Cestou ještě kupujeme v koridoru croissanty a fičíme na bus. Ten stojí před nástupištěm a autobusák dává pokyn, že si můžeme sednout. Raději jsme si udělali rezervu třech hodin, i když zavazadla sebou netaháme.
Přijíždíme kolem půl 5 a dáváme další kafé a bychom měli baterky nabité, ještě se snažíme ukořistit nějakou zásuvku. Chvíli ještě posedíme a pak už jdeme směr ke gatám. A hned na to úspěšně passport checkingem. V duty free zóně si uvědomuji, že mi na ruce něco chybí – je to tak nemám u sebe Miband náramek, a tak prohledávám všechno. Že bych to nechal při kontrole přes detektor kovu? Vracím se nazpět. Paní u passport checkingu všechno vysvětluji, a bere si můj pas a mě zůstává jen letenka. U detektoru se tážu, zda se nenašel černý Miband náramek. Name?, táže se mě. Odpovím a pomalou chůzi šel směr k přihrádce ztrát a nálezů a nakonec mi ho podává. Paráda, ještě musím počkat ve frontě a opět projit passport checkingem. Paní za přepážkou se usmívá a vrací mi pas.
Odlétáme za sluníčkem
Docházíme ke gatě a lidi se hromadí. To bude asi velké letadlo, povídám. No nic sedáme a ještě kecáme, než se fronta o něco zmenší. Zjišťujeme, že se stejně boarding o 15 min zpozdil. Při nástupu se na sebe koukáme a moderní interiér ukrajinského letadla nás ujišťuje, že tentokrát nemusíme mít žádné pochybení. Připadalo nám, že se jedná o úplně jinou společnost. Minimálně jsme takovým letadlem nikdy neletěli. Inu Boeing 777 je Boeing 777.
Nasedáme a před námi fajnové dotykové obrazovky, které hned zkouším. Mají tu různé písníčky, seriály, filmy a dokonce i hry. Aspoň bude co dělat, ale především se potřebujeme vyspat, protože jsme na Krakovském letišti moc nenaspali. Před vzletem se dovídáme, že let bude trvat 8 hod. Následně dostáváme lístečky od letušek, které údajně potřebujeme při kontrole pasu v Bangkoku. Druha část lístečku (departure) se dává při odletu. Po půl hoďce chodí s pitím a po další už chodí s jídlem. Dali jsme si kuřecí s těstovinami, k tomu byla osmažená zelenina a čokoládový zákusek, a taky pečivo s máslem a sýrem. Nebylo to vůbec spatně.
Následně se snažím usnout, ale upadám jen do lehkého spánku. Něco málo naspím ale nakonec si pouštím film Due Date a následně Matrix, který jsem viděl snad jako jediný film 30krát s dabingem. Tady ho měli v původním znění.