DEN 4 – Krávy jsou všude

Krávy jsou všude

Vstáváme až v 10 a vyrážíme na jídlo. Dnes jsme zvědavi, zda nějaké krávy potkáme. Zastavujeme se na snídani v restauraci The Southern Restaurant. Marťa si dává omeletu, kterou prosí nepálivou a samozřejmě dostává pálivou se zelenými papričkami a já si dávám Bhature Chole, což je populární jídlo v Pandžábu a obsahuje cizrnu a samotná pasta se skládá z cibule, rajčat, zázvoru a zelené chilli papričky. Díky této papričce to dodává jídlu pikantní chuť. Celkově platíme 105 INR.

Bhature CholeNa to jdeme do naší oblíbené kavárny Voyage Cafe a volím Banana Lassi a Marťa to mangové. To mé je přeslazené, ale příště zkusím zase něco jiného. Ta mobilní síť je tu přetížena, nebo nevím. Mobilní internet opět na tristní úrovni. Ale v dalších částech Dillí je to zase lepší. Posunujeme se opět přes naší ulici a směrem na metro.

Kráčíme si to tou známou cestou, kde potkáváme opět hovnivalovou paní. Najednou se před námi objeví jakýsi Aladin s hadem (asi užovka) na ruce a požaduje po mě peníze. Ani mu na to neodpovídáme a raději se už nezastavujeme. Jdeme směrem na zastávku Central Secretariat. Jen co vystoupíme z metra konečně vidíme zeleň v okolí.

zeleň

Sídlo prezidenta

Je tady mnohem větší klid! Před námi je fontána a napravo kruhová budova parlamentu, kterou navrhnul jeden z Britských architektů v roce 1912-1913. Kruhová budova byla dokončena v roce 1927.

kruhová budova parlamentuMusím říci, že jsou všude jednotky armády a policie Delhi. Nikdy jsem neviděl takto střežené město. Procházíme kontrolami dále, kde po mě voják požaduje pás a následně procházíme detektorem. Zkoušíme projít zprava, ale místní voják nás naviguje jinudy. Jsme rádi, že tady aspoň nějaká auta a tuk-tuky nejezdí. Díky bohu za ten klid. Procházíme k  Central Secretariatu. Ten byl postaven kolem roku 1910 a je zodpovědný za správu indické vlády. Podél Sekretariátu až se dostáváme nadohled Rashtrapati Bhavan, což je federální státní budova a dnes oficiálním sídlem indického prezidenta.

Central Secretariatu

Rashtrapati Bhavan

Ke komplexu patří ještě Mughalské zahrady, a dohromady zabírá palác i s pozemky 130 ha, což její činí největší rezidencí hlavy státu na světě. Vracíme se kousek zpátky a koukáme na hrající opice (makakové).

Tuk-tukář

Cestou jsme již potkali tolik řidičů s tuk-tukem, že to nebudu ani počítat. Ovšem jeden zastavuje a já mu automaticky povídám, ze žádného nechci. „Ne, můj příteli jen jsem ti chtěl ukázat jen místa kolem. Tamhle je budova parlamentu a tam sekretariát“, povídá. Nakonec dodává, ze nás tam sveze, typicky. Ale připadá mi ze všech fakt v pohodě a teď koukám na jeho přední sklo, co že to vidím? „To je naše statni vlajka“, povídám. Zasmál se a povídá, že mu to dali jeho čeští zákazníci na okno. Stále mě přemlouvá, ale my už raději jdeme.

tuk-tuk

Máme v planu se dostat k Cathedral Church of The Redemption, bohužel většina cest je k němu uzavřena a 3 km obcházkou se nám už nechce. Proto jdeme již k India Gate. Ty trávníky kruhových objezdů jdou přeplněné lidmi. Asi nějaká poobědní sieta? Je to šílené, ta vláda s tím už něco musí dělat.

sieta

Cestou narážíme na street foody, ale vzhledem spíše pro místní. Nepočítaje kolik tuk-tuku nám zastavilo, ale naučili jsme se je úplně ignorovat a povídat si mezi sebou, nakonec je to přestane bavit a odjedou. Cestou také potkáváme i pouliční štěňátka, která se učí chodit.

pouliční štěňátka

India Gate

Jdeme dobrých 30 min a překračujeme již naučeně rušné indické hlavní cesty. Docházíme k India Gate, což je válečný památník postavený na počest více jak 80 tisíců padlých vojáků během první světové války. Je to jakýsi symbol Indie. Je tu opět mnoho lidí. Jeden tu nabízí sluneční brýle, druha tu prodává korálky a náramky. Dokonce i Marťu chtěla chytnou a držet ať si něco koupí. Tihle lidi jsou fakt neústupní. Děláme pár fotek a obcházíme bránu.

India Gate

Jedna mladší holka nás již chvíli sleduje zezadu a pak se na nás odváží zvolat „Mužů se s Vámi vyfotit?“. „Jasně že jo“, odpovídám. Asi je tu s taťkou, který se s námi rovněž fotí. Jede tady i místní street food. Zkouším poprvé jídlo z ulice, snad se neotrávím, ale vypadá to dobře. Byly to nějaké smažené burizony, hrášek, mrkev a jakési další ingredience. Každopádně všechno bylo křupavé. Na pálivost si již trosku zvykám. Zkouší i Marťa. Ještě si zkouším dat místní „sweet potatoes“, které ale jsou nic moc. Ty už raději ani nefotím.

street food

Procházíme zpátky přes hlavní a následně k metru. Chlapíky s tuk-tuky stále ignorujeme. V metru nacházíme Rajiv Chowk a tam si dávám Paneer Masala Dosa za 145 INR. Jde o speciální Dosa těsto, které je uvnitř plněné Paneer Masala, která se skládá snad z 15 ingrediencí. Dostal jsem k tomu jednu pálivou kari omáčku a další dvě nepálivé omáčky. Náplň placky mě opravdu chutná a je příjemně pálivá. Marťa si raději dává v Burger Kingu cheeseburger s hranolkama a Pepsi.

Paneer Masala Dosa

Uprchlíci

Ještě jdeme na kafé do Café Coffee day (tam jako včera) a necháváme oddechnout nožky. Zvedáme se po hodině a půl a valíme z metra. Ale co se nestane. Nemůžeme přejít přes turniket díky nízkému kreditu na kartě, a tak jdeme k okénku nabít si kartu. Pro průchod potřebujeme asi 20 INR, ale minimální částka je 200 INR. Jenže je to nevratné a tolikrát už nepojedeme. Pán byl nakonec hodný a navýšil nám to nakonec na 20 INR abychom prošli.

Jdeme se tedy ještě kouknout na to zabookování vlaku a vcházíme do prvního patra vlakové stanice New Delhi. Ježkovy oči, tady je všude černo, lidi čekajíce na frontu lístku, plno tu sedí na podlaze. Tady to je jako v uprchlickém táboře a vůbec se tu necítíme bezpečně. Všichni na nás koukají. Frontu se nám nechce čekat mezi tou verbeží a raději si ho jdeme booknout v turistickém infocentru. Ještě zkouším booking přes automat na lístky do Agry stojí pro místní jen 90 INR! Ono proste turisti mají fakt vyšší ceny, s tím se budeme muset smířit. To už se setmělo a my jdeme zapadlými uličkami plných černých tváři, což mezi pokřiky, troubením a smradu kolem nedává žádný pocit jistoty.

Krávy jsou všude

WOW! Kráva na cestě a sama si prodírá cestu mezi auty a je úplně klidná. Šílené!

krávy

Dorážíme do infocentra a po půl hodinovém jednaní, jak to tedy je kupujeme oba lístky druhou třídou za 2500 INR na 12. ledna, což je za dva dny. Jinak je i třetí třída, ale podle těch lidí, co jsme viděli na vlakové stanici bychom to asi nedali. Hlavně ze sedíme naproti sobě. Tak to by bylo. Cestou potkáváme další krávu procházejíce z hlavní na vedlejší ulici. Tohle jsem si musel natočit.

V naší mega zarušené ulici plné tuk-tuku se stavujeme do jakéhosi marketu pro vodu a nějaké cukrovinky plus i toaleťák, jelikož ani ten jsme nedostali v „hotelu“. Zastavujeme se na večer v The Southern Restaurant si dávám si Shahi Paneer, což je vegetariánské jídlo, kde je hlavní ingrediencí Paneer sýr a mnoho dalších magických ingrediencí. Marťa raději volí jen Butter Naan. K tomu jsme si vzali obyčejné Lassi. Zkouším i zelenou papričku na stole, pomalý náběh ale pálí, pálí. Lassi chutná velmi dobře, je sladké a má větší konzistenci než mléko. Vlastně je to populární jogurtový nápoj, který se skládá jen z jogurtu a vody. V horkém počasí dokáže ochladit organismus. Shahi Paneer má výbornou omáčku a i když jsem si řekl číšníkovi středně pálivé, dostavám ji ani ne moc pálivou. Nakonec sdílíme jídlo mezi sebou.

Výborně jsme si pochutnali za 280 INR a nakonec dostáváme Fenykl, který se používá po jídle pro dobré trávení.

lassi

Shahi Paneer a Butter Naan

Fenykl

To není špatné, ale nedá se to spolknout, proto to celou dobu držím v puse a vyplivuji v hotelu do záchodu. Teplá voda opět neteče, a tak jdu na recepci ať mi ji opět zapnou. Usínáme kolem 12 hod.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..