Hiking z Vestmanny do Oyrarbakki
Budím se ve 4 a venku mírně pokrapává, ale do rána na malou stranu fakt nevydržím. Rozespalý otevírám stan a jdu do budovy kempu na záchod a pak zpátky. Jirka mě budí v 8hod, ale to už venku mnohem vice prší. Dneska má podle předpovědi celý den pršet. Dneska máme v plánu hiking. Nikde se mi ale nechce túrovat, takto ale zase člověk vypadne z komfortní zóny. Balíme věci a stan a jdeme se nasnídat do společenské místnosti kempu. Dávám si ovesnou kaši a napouštím si teplou vodu do lahve, ať nepiju někde při cestě ledovou, ale vlažnou. Vycházíme přes vesničku Vestmanna a dáváme se od ní na sever. Cestou se nám naskýtá krásny pohled na celou Vestmannu včetně jejího zálivu a pohoří.
Navazujeme na polní cestu a dostáváme se k jakémusi domečku pastvy, kde kolem se kolem nachází několik oveček.
Ale najednou úplně ztrácíme cestičku. Koukáme, jestli nějakou nevidíme kolem a přece jen nějakou cestičku se nacházíme výše, a tak stoupáme k ní. Všímáme si, že se vydáváme místo severovýchodu na sever až severozápad, už jen proto, že z levé části vidíme v dálce moře.
Koukáme na mapu a jak je vidno, odchýlili jsme o pár kilometrů. A tak se vracíme zpátky k domečku pastvy, u kterého brodíme řeku, a následně přelézáme plot.
Počasí zatím vychází
Stoupáme výše a dostáváme se až do mlhy a tou jdeme dále. Kolem teď už nemáme nic jiného před sebou jen přírodu. Máme štěstí, že nám zatím neprší, ale mokro je všude po zemi.
Následně se nám odkrývá v mlze jezero Lómundaroyri ke kterému se dostáváme a přes jeho hráz se ocitáme na jeho druhé straně.
Tam si dáváme krátkou pauzu na jídlo a dále kolem jezera jdeme kousíček po asfaltce, kde zabočujeme na severovýchod.
Celým údolí přehrady procházíme po stopě elektrického vedení. Beztak nás vedení zavede do vesnice Streymnes kde směrujeme. Kolem nacházíme další ovečky, které se nesou před námi.
S krosny už začínají bolet ramena. Na levo míjíme vrchol Midalfelli a po pravé straně zase jezero Mýranar, kde se tyčí tři větrné elektrárny.
Za vrcholem se nám v dálce odkrývají další hory a nádherné údolí po levé straně
Hiking až do Oyrarbakki
V následujících několika minutách už je vidět na protější vesničku Hvalvík, Streymnes ale i Oyrarbakki, a tak scházíme přes močály dolů.
Cestou dolu snad několikrát sklouznu a upadávám na zem. Zem je všude mokrá. Cestou dolu potkáváme další ovečky, až scházíme na cestu do vesnice Hvalvík. Od Vestmanny až tady jsme šli více než 4 a půl hodiny. Dnes ale nekončíme. Přes Hvalvík se hned už po asfaltce dostáváme do vesnicky Streymnes. Ty dvě vesničky odděluje řeka Stórá a v obou žije ne více než 450 obyvatel. Streymnes je jakýmsi středním bodem Faerských ostrovů (Klaksvík, Tórshavn a Sorvágur jsou odsud vzdáleny stejně).
Dnešní hiking je opravdu náročný. V botách mam úplně rybníček a doléhá na mě jista únava. Navazujeme přes hlavní cestu směrem k Oyrarbakki něco přes 3 km.
Procházíme mostem a tímto se dostáváme z ostrova Streymoy na další ostrov Eysturoy. Za mostem si jdeme na benzinku pro zasloužené latté. Z té cesty jsem tak mimo, že si místo cukru si dávám do latté smetanu. Sedáme za benzinku na lavičku a otevírám jednu z tyčinek. Začíná trošku pokrápávat, a tak se rozhodujeme, že půjdeme přímo k autobusové zastávce, zatímco si cestou otevírám další tyčinku. Nejspíš má autobus zpoždění, protože ten co tam teď stojí už tu neměl dávno být. Rychle dopíjím latté a nastupujeme. Jedeme směrem na Eidi, kde dneska budeme stanovat.
Eidi
Po necelých 15 min jsme tady. Jelikož kemp nemůžeme na mapě najít, doptáváme se řidiče autobusu kde se v Eidi nachází. Usměje se a ukazuje směrem na severovýchod. Kemp není přímo v centru. No, a když už jsme tady, tak si „centrum“ trošku projdeme. V Eidi žije kolem 670 obyvatel. A byli to Vikingové, kteří začali Eidi postupně obydlovat v 9. Století. Jdeme po západu vesničky, kde se nám odkrývá jeden z výběžku ostrova Streymor a vrchol Haestagfjall (470 m.n.m).
Po opačné straně vesničky procházíme mezi domečky a všímáme si v dálce nejvyšší hory Faerskych ostrovů Slaettaratindur (880 m.n.m).
Teď už jdeme směrem ke kempu kolem jezera Nidara vatn, kde se kolem pasou ovečky.
Úspěšně jsme došli
Dnešní hiking jsme zakončili úspěšně. Kemp je v místě starého fotbalového hřiště s umělou travou, na kterém jsou jen přívěsy. Docházíme do budovy kempu po 5 hod a v prvním patře platíme do schránky. Rozhodujeme se pro dvě noci a platí se zde jen za jeden stan na den 100 DKK (zatím nejlevnější). V prvním patře jsme sami. Je tu kuchyňka, stoly, židle a dokonce sedačka.
Máme dneska obrovské štěstí na počasí, protože až teď začalo více pršet. Po chvíli si děláme jídlo. Dávám si dobry hostinec s chilli a česnek. Abych se najedl více, házím si do hrnce i nudle s čínské polívky. Není tu nikde hluboký talíř, a tak jím přímo z hrnce. No je toho fakt kotel a cele to nakonec dojídám. Mezitím dochází správce kempu a sděluje nám technické informace kempu. Tím, že tuto dobu nejezdí moc turistů, vypadá to, že tady ve stanu budeme sami. Navrhuje nám, že můžeme klidně přespat v budově. To se hodí, jednak venku prší, ale už se i zvednul vítr. Navíc máme i stan mokrý. Je tady topení, takže si sušíme některé mokré věci.
Pak už víceméně tak chillujeme a v 11 jdeme spát, pěkně si ustlávám na gauči spacák a v teple usínám.