DEN 8 – K nejsevernějšímu vrcholu

K nejsevernějšímu vrcholu

Ráno se probouzím kolem 1hod, všude kolem venku se míjejí mraky a fouká vítr. Noční Klaksvík vypadá moc pěkné. Díky stálému bičování větru o stan nemůžu dokonale usnout, a ještě si raději na sebe beru třetí mikinu. Mam takový lehký spánek. Dneska máme v plánu hiking až k nejsevernějšímu vrcholu.

Od 6 začíná mnohem více foukat a nás stan se dostava do takové fáze, kdy se dokonce prohýbají nosné týčky stanu. Vnitřní vrstva boční a vrchní části stanu mě liská úmorem větru více a více, není to příjemné a už se ani nedá spát. Do toho začíná déšť, no mužů vám říct, že takové hogo fogo jsem se stanem nikdy nezažil. Tyčky div že nepraskají. Začíná tady byt i mokro. Nezbývá nic, než sbalit věci a stan. Balíme, jak rychle můžeme. Stan celý mokrý a některé věci taky, snad budeme mít dnes možnost jak ho usušit.

Původně jsme chtěli jet busem později, ale stíháme ten na půl 9, proto jdeme na zastávku. V té rychlosti jsem si ani nestačil převléct tepláky, a tak zde nacházím záchod, kde se převlíkám. Máme ještě čas tak si dávám snídani ve formě polystyrenu (rýžové chlebíčky). Mezitím se dáváme do kecu s místním faerčanem, který bydlí údajně v malické vesničce. Povídáme mu náš ranní příběh a dozvídáme se, že před dvěma roky tady v Klaksvíku byl naměřeny vítr o rychlosti 70 km/h a zničil pár střech. Konečně přijíždí minibus, a tak jedem na konečnou Vidareidi na ostrově Vidoy.

minibus

Vidareidi

Cesta trvá asi 20 min. Projíždíme přes jednoproudý tunel hor. Vlastně takový typ tunelu vidím poprvé. Jeli s námi ještě dvě paní, ale když vystoupili z busu a zjistily, jak tu silně fouká, hned fičeli zpátky do busu. Dneska se vydáváme na nejsevernější mys Faerských ostrovů Cape Enniberg s největším vrcholem Villingadalsfjall (841 m.n.m), a nejsevernějším vrcholem Nakkurin (754 m.n.m). Počasí je zatím jakž takž, ale ten vítr má fakt páru. Dokonce rozfoukává hladinu moře tak, že lze z dálky vidět 2 metry kapičky vody.

fjordy

Cestou k vrcholu potkáváme několik lidí. Nejdříve to jde pozvolna, ale je tu všude bahno. V jedné části hory je dokonce převis 100 m na ani ne 200 m. Je to mnohem těžší výšlap než na nejvyšší horu farských. Navíc všechno neseme na zádech. Ale buďme rádi, že neprší a je stále nádherný výhled na protější horu a vrcholem Malinsfjall. Je vidět rovněž na protější ostrov Bordoy a jeho nejbližší vrcholy. Cestou nahoru k vrcholu se nám začínají nad těmito vrcholy dělat černé mraky a snad nezmokneme.

vrchol Malinsfjall

ostrov Bordo

hory

Viðoy

Jirka jde níže kousek za mnou. Nahoře ho v mlze ztrácím a zjišťuji, že jsem šel chvíli mimo trasu. Po chvíli mraky mizí a já ho tak, nacházím níže a vydávám se za ním.

mlha - na vrcholu

Nejsevernější výběžek vrcholu

Teď už jdeme na nejsevernější výběžek farských a mraky se kolem nás ztrácejí. Opravdu krásný pohled dostáváme na útes hory a v dalším momentě se nám odkrývá i jeho spodní část. Od spodu až tady jsme šli asi 2 a čtvrt hodiny.

Cape Enniberg - na vrcholu

Cape Enniberg - na vrcholu

utes - na vrcholu

cliff - na vrcholu

Cape Enniberg - na vrcholu

Cestou dolu se začíná rozprchávat a každým našlápnutím na pravou nohu koleno bolí. Už ani není vidět na vrcholy hor.

bolsoy

Potkáváme Američana (už druhý po sobě), který si to táhne nahoru sám. Po půl hodině se dostáváme dolu, Jirka s ním za mnou. Jaksi neměl odvahu v tom silénem větru jít dále. Procházíme všichni vesničku Vidareidi a kecáme s ním. Jmenuje se Nathan a je tady podobně jako my na 2 týdny. Údajně našetřil peníze a opustil zaměstnání a teď cestuje. Bydlí přes Airbnb ve vesničce/městečku Nordtoftir. Cestou nacházíme restauraci, a protože máme skoro hodinu a půl čas, jdeme se zahřát (navíc jsme přemočení i mi šplouchá v botech). S Jirkou si dáváme čaj a já zkouším místní specialitu v podobě desertu s rebarborou.

rebarborovy dort

Nathan si dává black sheep pivo. Zkouším taky a není spatné, ale je zima takže si ho ani nemám chuť dávat. Najednou se udělalo pěkné, venku svití sluníčko. Dovídám se, že taky dělal network konsultanta a že dokonce umí španělsky a portugalsky. Byl v Brazílii rok. Hoďka a půl utekla jako voda a my fičíme na autobus, Nathan jede s námi až do Klaksvíku, tam se s ním loučíme a jdeme zase po své ose.

Sušíme věci

Na našem místu rozkládáme a vysušujeme stan. Já si navíc suším věci a hlavně mi musí uschnout mikina, ve které budu v noci spát. Nějakou dobu tu pobudeme a následně jdeme nakoupit do Bónusu. Kupuji tu kari pomazánku na večeři, chleba, polystyren na zítřejší cestu, a hlavně beru igelitové pytlíky do bot. Věci následně necháváme ve stanu a jdeme na zasloužené kafé. Ještě si obcházíme trošku město. Jednu kavárnu jsme už našli první den, tak jdeme tam. Jirka nakonec zkouší místní pivo. Máme půl 8 a tak je čas jít ke stanu a udělat si jídlo. Jirka si děla na vařiči nudle a ja pojídám kupovanou kari pomazánku s chlebem. Jdu spát kolem 10, protože zítra vstáváme už v 6:30.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..