Tádž Mahal
Ráno to šlo pořád spodem
Probouzíme se před 9 hod a jen co jsem vylezl, klepe nám na dveře paní, která přináší snídani. Stejně jako předchozí dny je to omeleta s tousty, máslem, džemem a masala čajem. Vaječinu raději ještě nejíme, ale tousty s máslem a džemem si dáváme. Vaječinu splachujeme v záchodě. Dnes je mi lépe a ani teplotu již nemám. Dneska to riskneme a koukneme na Tádž Mahal, ale chceme si obstarat nějaké léky proti průjmu, protože to ráno to šlo pořád spodem. Vycházíme a potřebujeme vybrat, ale z prvního ATM se nám to nedaří, ale u druhého už máme úspěch. Podle zkoumaní můžete vybrat max. 10 000 INR. Hned na to jdeme do jakési lékárny (která ovšem nevypadá jako lékárna). Lékárny najdete pod názvem Chemist nebo Medical. Mě stačilo vyhledat přes Google mapy „pharmacy agra“ a hned jsem dostal několik lékáren v okolí.
Léky proti otravě jídlem
Docházíme do jakési lékárny, která od pohledu vůbec nevypadá, že by to byla. V lékárně se ptáme na léky proti průjmu. „Na kolik dní?“, ptá se lékárník. „Jak to mám vědět na kolik dní, to si mám udělat diagnózu?“, říkám si v duchu. „Nevím, tak mi dejte na 5“, odpovídám. Lékárník bere nůžky a rozstříhává nám pláto na pět dní. Tohle jsem ještě neviděl. Tady je úplně jiný systém. A vůbec ten chlap mi ani nepřijde lékárníkem. Dostáváme tři typy pilulek a rehydratační sůl. Tabletky a pilulky prý po jídle ráno a večer. Hned si je nebereme a jdeme na Tádž Mahal. Cestou potkáváme prodejce, který se nás ptá: „Where are you from?“. „Czech Republic“, odpovídám a hned na nás: „Ahoj, jak se máš?“.Tu a tam se objeví i kráva.
Docházíme k pokladnám se vstupem pro místní za 50 INR a 1300 INR pro cizince. Paráda. Je tam zahrnuty vstup do Mausolea uvnitř Tádž Mahalu a pozor dostanete zdarma půl litru vody! No nekupte to! Stále nás přemlouvají ať si vezmeme průvodce, ale odmítáme. Ten můj maličký tripod z eBay si prý nemůžu vzít dovnitř, tak si ho schovávám v nějakém místním obchodě (už vidím, jak si ho budu vyzvedávat cestou nazpět a všichni na nás budou tlačit ať si koupíme to a to). Procházíme kontrolami, tentokrát jsou ale důkladné, kde nám i prohledávají komplet baťoh. Zabavuji nám keksy, prý vstup bez jídla. Přibližujeme se k Červené bráně (Great Gate). Je to symetrická budova 23 metrů vysoká, protínající dvě osy východ-západ a sever-jih. Je jižní branou k Tádž Mahalu a odděluje vnitřní nádvoří od zahrad. Je postavena z červeného pískovce.
Čekal jsem, že tu bude více bělochu, ale jak vidím, tak ti černí opět převazují. Při foceni brány jsem omylem žduchnul do malého prcka, který spadl na zem a rozbrečel se. Hned ho bere mamka a oba ho utěšujeme. Uff, nakonec vše dobře dopadá a my pomaličku vcházíme velkou branou. A Tádž Mahal se nám už krásně rýsuje.
Tádž Mahal
Tádž Mahal je monumentálním pomníkem a jeden z nových divů světa, kterým se stal v roce 2007 a je symbolem Indie. Nechal ho vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy Mumtáz Mahal. Stavěl se 22 let a podílelo se na něm 20 000 dělníku. Byl dokončen v roce 1654. Dosahuje výšky 73 metrů a od 1983 na seznamu světového dědictví UNESCO. Ráno je jeho barva narůžovělá, navečer mléčné bílá a dopadnou-li na něj měsíční paprsky, zbarvuje se do zlata. Ročně ho navštíví 7-8 miliónů lidí.
Tádž Mahal získává kvůli znečištění ovzduší v Ágře nepěknou nažloutlou barvu. Pro vrácení původního bílého třpytu navrhla indická parlamentní komise pro dopravu, turistiku a kulturu obalit načas celou stavbu bahnem, které se nechá uschnout a poté se spláchne. Jak bahno usychá, vstřebává do sebe nahromaděnou nečistotu. Procedura potrvá asi dva měsíce, bude stát 230 000 dolarů a bude muset být opakována každé dva nebo tři roky.
Lidi kolem je mračen a není lehké ulovit dobrou fotku. Cestou po levé straně narážíme na museum Tádž Mahalu, které obsahuje tři galerie. První je věnována kaligrafii, druhá malbám a třetí kresbám i malbám, kde nacházíme Tadž Mahal během různých desetiletí. Venku potkáváme partičku asi 8 indických lidi, kteří si s námi dávají nejednu fotku. Jedna mi da dokonce své asi 1,5 roční dítě do ruky a fotí jednu fotku za druhou. Zvláštní. Docházíme k Tádž Mahalu a koukáme na pobíhající opice kolem. Už i ta cedule před opicema varovala.
Procházíme do mausolea. Původně si chtěl císař pro sebe postavit samostatné mauzoleum z černého mramoru, ale když jej jeho syn Aurangzéb sesadil z trůnu, nalezl místo svého posledního odpočinku vedle své manželky v Tádž Mahalu. Mausoleum je střeženo securiťáky a uvnitř lze nalézt dvě hrobky z mramoru. Ale že by vnitřek bylo něco extra se zase říct nedá.
Celý Tádž Mahal nakonec obcházíme a jdeme zpátky k červené bráně.
Zpátky na hotel
Vycházíme v jakési uličce, kde nám všichni pořád něco nabízejí, ale je tu i nějaká restaurace oštemplovaná TripAdvisorem, proto jdeme tam a dáváme si hlavně ne nic indického a pálivého. Volíme hranolky, hamburger a k tomu džus už i z toho důvodu, že jsme pořádně poslední dny moc nejedli. Teda čekal jsem to lepší, ale na Indii se asi už divit není čemu divit.
Procházíme zpátky, ale trosku se ztrácíme uličkami, proto si to obcházíme a jdeme si pro tripod a mezitím nás opět zastavuje plno tuk-tukářů, potkáváme rozvalující se psy a také opice.
Tripod si vyzvedávám, a dokonce nás nějak úplně nenutí si prohlédnout shop, a tak jsme hned vypadli. Ted už jdeme směr hotel po rušné silnici, a to jsem si i natočil.
Zkoumání léků
Na hotelu si smícháváme rehydratační sůl s vodou a zkoumáme léky. Takže oranžové kapsle (Lopor) jsou podle internetu něco jako Imodium proti průjmu. Žluté kapsle (Nutrolin-B Plus) jsou probiotika a ty červeno hnědé kulaté pilulky (Metrogyl 400) jsou antibiotika. Třeba se to někomu někdy bude hodit. Bereme si jen ty kapsle a doufám, že zaberou.
Večer si dáváme film Milionář z chatrče, aby to mělo tu atmosféru. Stále to z nás jde spodem. Po 12 jdeme spát.