Letíme na Jih (stát Goa)
Díky tomu, že nám letadlo letí 9:30 tak již vstáváme v 6 hod ráno. Dnes letíme na jih (stát Goa). Balíme a vyrazíme před hotel, kde si bereme Ubera. Přijíždí tuk-tuk a my jedeme směrem na letiště. Při odbaveni nám ovšem říká pracovník za přepážkou, že si musíme předtím zkontrolovat podpalubní krosny pod RTG. Další zajímavá věc, se kterou jsem se nikde nesetkal, a tak jdeme. Zaměstnanec nám bágly označovává a my se vracíme pro letenky a konečně házíme bágly na pás. Fronta k detektorům je dlouhá, ale jde to rychle. Já s ní ještě vybočuji a jdu koupit sendviče. Opět je tu detektor, zvlášť pro ženy a muže, a tak se rozdělujeme a oba nakonec kontrolou procházíme bez obav. Díky dobrému času ještě čekáme na letadlo před gatou.
Když se čas naplňuje odváží nás letištním autobusem k letadlu. Poletíme Airbusem A320. Trošku jsme to ale nevychytali, protože jsme si koupili letenky do Bombaje, ale ještě jsme se v Ágře rozhodli, že poletíme dál a dalším cílem bude stát Goa na jihu. Proto se ještě přikupovala další letenka. Takže v Bombaji si musíme dojít k pasům pro bágly a znovu projit kontrolami. Vylétáme v 9:30.
Bombajské letiště
Všechno utíká poměrně rychle a my dosedáme před 12 hod na Bombajskou runway, a tak jsme se zase posunuli na Jih. Jen co vylézáme pociťujeme větší horko, než tomu bylo v Jaipuru. Je už tady 32 stupňů. Jen co jsme zase zalezli do haly z pasu č. 3 si ihned beru bágl a Marta následně taky. Budeme se muset tedy znovu odbavit a vystát si tu šílenou řadu. Jde to ale rychle, a tak se po půl hoďce dostáváme na řadu.
Teď máme čas asi 3 hod, takže procházíme detektory a jdeme na jídlo. Dávám si kuřecí hambáč s kafem a Marťa nějaký Chicken Mango sendvič a taky nějaký džus. Ouu hambáč je nečekaně pálivý. Čekáme na letadlo a po dvou dnech jdu na velkou. Naštěstí se můj stav o mnoho zlepšil a antibiotika opravdu zabrala. Další letadlo nám letí 15:15, ale jak se díváme, tak má zpoždění a očekávaný vzlet je 15:50. V letadle fakt moc lidi není, asi tak půlka letadla. I tak vzlétáme z runwaye pozdě. No máme asi hodinové zpoždění ale přece jen jsme tu – stát Goa. Let trval asi hodinu.
Jih Indie a Stát Goa
Tak teď si už jen sebrat bágly a najít bus který nám jede do města Margao na Jih. Cestou samozřejmě nabízení taxíku, ale zájem nemáme. Místní nám u letiště říkají, že na druhé straně cesty se stačí postavit a mávnout. Proto jdeme tam a přichází k nám chlap, který údajně děla pro autobusovou společnost. Stejně z něj vypadavá, zda nechceme taxíka. Obratem kýváme, že ne a on teď překrucuje, že nakonec nemyslel taxík, ale prý bus. Místní busy jsou fakticky křápy, ale k nám přijíždí teď jakýsi lepší. Ptáme se autobusáka na schůdcích busu za kolik. 500 INR odpovídá. Tak to ne a sestupuji schůdky busu a už zlevňuje. 400, 300, 200 INR. Ne říkám, čekáme tu na bus, který je za 20 INR. Ten naštěstí po chvíli přijíždí a my odjíždíme. To je teda papu, ale za ty prachy, co chcete. Jedeme asi hodinu a čtvrť do města Margao.
Pěkně to hopsá a nechápeme, jak je možné, aby řidič autobusu vybíral tak ostré zatáčky a k tomu se vyhýbal autům. Peníze předáváme v autobuse.
Cílová stanice je právě Margao a tam vystupujeme a koukáme, jak se dále dostaneme k hotelu. Je tady plno těch jejích autobusů, vypadá to, na nějaké ústřední autobusové nádraží. Ptám se jednoho autobusáka, který povídá, že přímo tento bus jede do města Banaulim, kde je pak pár kilometrů náš hotel. Podobným busem proto vyrážíme. Začíná se stmívat.
Vystupujeme někde na křižovatce a máme už pěkný hlad. Kupujeme si proto od místního banány. Hned na to vidíme jakési bistro s nápisem „hot dogs“ a tak se vydáváme tam. Objednáváme si Chicken burger. Divím se, že tady mají i hovězí burger. Po jídle hledáme, jak bychom se dostali k hotelu, a tak čekáme u cesty na tuk-tuk. Jeden cizí pár bělochů se nás ptá, zda nepotřebujeme s něčím pomoct. Povídám, že se potřebujeme dostat k hotelu. Povídají, že v tuto dobu už nejezdí busy a že tak maximálně tuk-tuk nebo taxi. Bohužel ani tuk-tuku tady moc není. Přesto čekáme u křižovatky a místní volají tuk-tuka. Ptám se na cenu a prý 220 INR. Hned smlouvám, ale pod 200 INR se mi to nedaří. Právě zastavil u cesty jiny tuk-tuk tak jdu k němu a povídám mu, že potřebujeme k hotelu a že mu dám 100 INR. Souhlasí a odjíždíme.
Jak dojíždíme na místo, tak spouští, že mu dlužíme 200 INR. Tak to ne, povídám. Domluvili jsme se na 100 INR. Prý večerní taxy jsou tady takové, a tak se se s ním stále dohaduji. Říkám mu, že jsem mu náš hotel i na mapě ukazoval. Bohužel si furt stojí za svým i po 5 minutách vyjednávání, takže mu těch 200 INR nakonec dáváme.
Problémy s apartmánem
Docházíme k apartmánu a dole potkáváme lidi. Povídáme jim, že zde máme ubytovaní. Ti se ale odkazuji na jinou osobu a dávají mi číslo na jinou paní. Volám tedy na toto číslo a ozývá se chlap, který mi dává zase jiné číslo na nějakého Kelvina. Číslo ale nejde vytočit, a tak místní volají ještě na jiné, ale vytáčená osoba jim prý nemůže pomoci. Ukazují na zámky s čtyř místným kódem visící u schodu. Nemůžou mi ale pomoci, jelikož tady mají jen malý krámek, který zrovna zavírají a jdou domů. To je chaos. Všímám si, že na booking.com je opravdu nějaký pin a celkem tu visi 4 zámky pro 4 pokoje. Takže zkoušíme PIN pro každý zámek, ale bez úspěchu.
Volám znovu na číslo a paní mi povídá, že bych měl dostat číselnou kombinaci kterou říkám, že jsem nenašel ale po dlouhé konverzaci dostavám jíny PIN pro zámek s číslem S2. Se zámku vypadává klíč (ten zámek měl jakousi skrýš) a my si tím už konečně odemykáme apartmán.
Bordel v apartmánu
Apartmán je neuklízený, peřiny poházené, stůl špinavý a v kuchyni talíře od jakési červené omáčky. Navíc se v některých místnostech svítí. Kurník nebydlí tu už někdo? Znovu volám na tel. číslo, že jsme dostali asi špatný pokoj. Paní, jakože se to bude snažit vyřešit a za 10 min mi zavolá. Jenže po 10 min nic. To není možné toto. Volám proto na číslo, co nacházím v mé rezervaci na booking.com. Zvedá to jakási operátorka a ptá se mě s čím jsem nespokojeny. Říkám, že jsme dostali špatný pokoj a že tu je bordel. Prý mam počkat na lince, že zavolá managerovi. Čekám dalších 10 min a dozvídám se, že se mu nemůže dovolat, že zkusí zavolat do jiného hotelu. Už je asi půl 11 hod večer a říkám jí, že potřebujeme někde spát, a navíc já nerozumím té její Indické angličtině, co říká a ona mě. Tohle je opravdu strašné.
Po dalším čekání na lince mě přepojuje na Kelvina, který je prý majitel a který mi normálně rozumí a já jemu. Povídá, že za 10 min dojde k nám. Naštěstí fakt dochází a povídá, že nám dali omylem jiny pokoj. Docházíme o patro níže k snad již čistému pokoji a ano, konečně můžeme být spokojeni.
Ještě nám dochází pro ručník a mýdlo. Celá tato záležitost a zjišťovaní trvala něco přes hodinu a máme již 11 hod. Hotel ani nemá žádné hodnocení na booking.com ale vnitřek je na Indii dost v pohodě. Až o půl 1 uleháváme.