Město Varca
Dneska se dobře spalo a my vstáváme kolem půl 10. Vycházíme ven a už teď slunce pěkně hřeje. Máme už nějakých 28 stupňů. Kousek od hotelu v Traveller’s Multicuisine Restauraci si dáváme snídani. Je to venkovní restaurace a je úplně prázdná. Volíme tousty, Marťa si dává se sýrem já s kuřecím. Jídlo zde vypadá velmi dobře naservírováno, a taky dobře chutná.
Okolí je také příjemné. Teď potřebujeme najít obchod a podle místní je jeden mini market vzdálený asi 15 min chůze, nebo ještě další vzdáleny 7 km. No volíme ten mini market, kde mi ještě před vkročením do obchodu dává do ruky místní paní odvedle lísteček s masážemi. První udivení je to, že celý leták je v ruštině. Čili bude se jednat o další oblíbenou Ruskou destinaci a hned jsem si vzpomněl na poloostrov Phuket v Thajsku. V obchodě nám připadají ceny zbytečně vysoké a zboží je jak jinak prošlé. Kupujeme nakonec džem, sušenky, toaletní papír, čínské polévky, džus, a protože si už potřebujeme opravdu vyprat tak i prášek. 850 INR za toto všechno nám připadá fakt dost.
Naproti si všímáme baru, kde si objednáváme studené kafé, dokonce dvě, protože slunce fakt praží. Mezitím hledáme letenky pryč z Indie a ty vychází za týden ode dneška do Abú Zabí za 3100 kč pro jednoho, takže je bereme. Jdeme na pokoj a cestou mi vola Kelvin, že by už potřeboval za apartmán peníze. Říkám mu, že v pohodě ale musím je nejprve vybrat. Tak mi radí, že nejblíže je to do vesnice Varca a tam hned u kostela. Docházíme na pokoj a jde se prát. Umyvadlo je malé, tak se pere ve dřezu, který ještě pro zichr čistíme. Je toho dost, já už neměl ani trenky a Marta ani kalhotky. Po hodinovém praní hledáme ještě ubytovaní v Abú Zabí a jedno nacházíme a není to vůbec levné.
Město Varca
Jdeme vybrat ty peníze, a tak koukám na mapy a máme to přes 2 km. Je to paráda, říkám si v duchu venku. Nikdo tu skoro není, je tu klid, žádné auta a jen pár domečku a příroda kolem. Nacházíme taky cestou plno palem, kde jedné zrovna spadl kokos někde za plotem domu. Pěknou pecku to udělalo a raději si dáváme bacha na ty kokosy.
Pěkně horkou 32stupňovou procházku docházíme do vesnice Varca, kde nacházíme bankomat a úspěšně vybíráme.
Hledáme nějakou restauraci, ale žádná taková lepší tu není, takže cestou zpátky snad někde bude. Tou cestou se také zastavujeme u „místního zelináře“ a kupujeme ananas, banány, mrkev, brambory, květák, pomeranče a zvláštní druh ovoce nesoucí název pitaya. Je to také nazývané jako Dragon fruit. Děláme ji tu kšeft za 400 INR ale nakoupili jsme toho dost. Wow a těch mega čili papriček.
Cestou ještě jdeme nakoupit, jelikož jsme tu poblíž viděli supermarket. Budeme totiž vařit, takže nakupujeme vajíčko, sůl, máslo ale i chleba na snídani s džemem. S celým nákupem se táhneme až k hotelu tou krásnou přírodou.
Kokosy
Zkouším se koukat pod místní palmy na kokosy a nějaké nacházím. Při zatřesení v nich jde slyšet mléko, a tak je bereme s sebou. Jdeme na jídlo ve stejné restauraci jako ráno, kde jsme opět sami a dáváme si těstoviny.
Spokojeni se vracíme na hotel, kde nás čeká další plánovaní cesty z UAE. Ještě se pořád mohu rozmyslet, zda se vrátit s Martou do ČR, ale bude někdy příležitost takhle ještě pocestovat? Tohle je moje poslední šance a plán je cestovat sám s krosnou další dva měsíce. Přece zívat je jen jeden a třeba se mi to už nikdy na takhle dlouho nepoštěstí. Rozhoduji se pokračovat sám (ale to už bylo v plánu před Indií). Takže máme finální datum na 8.2, kdy se od sebe definitivně na dva měsíce rozdělíme. Až doteď jsem zvažoval, zda se nemám na Filipíny vybodnout, ale je rozhodnuto. Po UAE budou moji další zastávkou Filipíny a to Manila. Z Dubaje to bude přímým spojem nějakých 9 hodin. Marta kupuje letenku zase zpátky do ČR. Tímto je rozhodnuto.