Nečekaný meditation retreat

Nečekaný meditation retreat

Ten večer se už stmívalo a já na okruhu Mae Hong Son v severním Thajsku dnes opět nemám kde spát – zase je to na PUNK – opět všechno. Ptám na přespaní za by nebylo někde možné tady sehnat za 200 THB. A tak chlapík bere motorku a jede se mnou k nějakému baráku kde by se mohlo najit útočiště. Jenže tu nikdo není. Vytahuji Google Translator a namlouvá mi něco Thajsky „Wat Pa Tam Wua“. „Aha, tak to bude nějaký chrám“, říkám si. zadávám si to do map a jedu.

Před zatáčkou zastavuji tady v jakémsi místním obchodu ve vesnici Mae Su Ya.

Automaticky kupuji sladkosti pro mnicha abych se mu mohl nějak revanšovat, protože budu asi přespávat v chrámu. I tak se ještě ptám místní prodavačky, zda v teto vesnici není něco k přespaní, kdyby teoreticky chrám nevyšel. Její muž povídá, že se mam jít zeptat naproti obchodu. Tam ale paní říká že nic nemá. Zastavuji ještě u altánku u puberťáků, ale ti anglicky neumí. No nic, jedu tedy ke chrámu Wat Pa Tam Wua, který je odsud vzdálený 1,7 km.

Dojíždím do jakéhosi areálu, parkuji a všímám si mnoho lidí sedících a modlících se v buddhistickém chrámu s mnichy. Jak jde vidět, nejsou tu jen místní Thajci. „Ty kokso, kde ses to zase dostal Martine?“, mluvím si pod nosem.

• • „Hello, Do you speak English?“, tážu se procházejícího černocha jdoucího z hajzlu.
  • „Of course, I’m from Canada“, odpovídá. Heh, to mi trošku zacukaly koutky a jemu taky.
  • „Aha..“ povídám.
  • „Prosím tě kde to jsem? Co se to tu děje?“, tážu se ho.
  • „Tohle to je největší meditační centrum v celém Thajsku a jsou tu lidi z celého světa.“, povídá. Zírám na něj a on na mě…
  • „Počkej, přijel si na meditation retreat ne?“, táže se mě.
  • „Vůbec ne, potřebuju se někde vyspat a ráno vyjet“, dodávám.
  • „Člověče, tohle asi nebude náhoda, že jsi se tu takto dostal“, dopovídá a usmívá se.

Přijíždí správkyně a vede mě do jakési chýše. „Obleč si tohle, počkám tě venku“, povídá. Najednou mám na sobě meditační hábit a podložku s dekou mi strká do ruky. „Běž do chatky číslo 31“, povídá. Jsem totálně zmatený, co se to stalo? „Chtěl jsem tu jen přespat“, mumlám si pod nosem. Právě jsem se stal jedním z meditačních studentů. To je, jak kdybych byl v nějaké sektě.

Wat Pa Tam Wua je meditační centrum nacházející se v provincii Mae Hong Son v severním Thajsku. Je známý jako místo, kde se praktikuje meditace (meditation retreat) a učí se o buddhismu od mnichů. Každý den tu běží stejný rozvrh:

Už první bod z programu bojkotuju. Vstávat a meditovat v našem kutlochu od 5:00 ráno je pro mě jakožto noční sovu fakt zabíjející.. spím dále.

Před 6:30 dobíhám k chrámu a všichni už tu klečí, čekajíce na mnichy chodívající každé ráno na almužnu. Každý student jakožto dárce dostane rýži na talíři, kterou nejlépe rovným dílem lžicí dává mnichům do kovových mís. Věří se, že darování almužny mnichům pomáhá dárcům sbírat zásluhy a odpouštět hříchy či zbavit se negativní karmy.

Mniši si sami jídlo nepřipravuji, jeden z důvodu je ten, že vaření a jiné manuální práce odvádí mnichy od jejich duchovního cvičení a modlitby. Z praktického hlediska může být vaření časově náročné a vyžadovat určité dovednosti. Mniši se proto raději věnují modlitbě, studiu a dalším duchovním aktivitám, než aby trávili čas vařením.

V 7:00 ráno následuje vegetariánská snídaně. Typicky se jedná o rýži, sóju, zeleninu a ovoce. Je možné si dát následně kávu, nebo čaj. Po jídle si každý umývá po sobě nádobí.

Následuje hodinová pauza na vytrávení a či volnočasové aktivity.

V 8:00 začíná první lekce praktické dharmy. Začíná se walking meditací. Při této meditaci se praktikuje mindfulness se člověk snaží se plně soustředit na pocit chodidel dotýkající se země a taky na svůj dech. Mniši to vedou v čele a celý chvost studentů kráčí pomalu za nimi až do meditační jeskyně. Vlastně je to docela fajn.

Následuje 20minutová v sedě a následně 20minutová meditace v leže. Během této meditace se člověk soustředí pouze na svůj nádech a výdech. Dlouhodobá meditace má mnoho prospěšných účinků. Ty nejlepší účinky jsou: zvýšená vnímavost a všímavost, snížený stres, klidnější a uvolněnější nálada, zlepšení paměti a soustředění a zvýšení počtu šedých mozkových buněk v různých částech mozku. Tím, že jsem už meditace dlouho předtím dělal, se všemi těmito účinky pevně souzním. Občas se i stalo, že tu někteří při meditaci v leže chrápou.

10:30 následuje pro dobrovolníky z řad studentů formální předání oběda mnichům.

V 11:00 je oběd a zároveň je to poslední jídlo celého dne a pak? No musíte si počkat do snídaně příštího dne. Jedná se o jakousi formu přerušovaného půstu.

12:50 následuje opět walking meditace trvající 45 minut kolem chrámu a opět následuje 20minutová v sedě a následně 20minutová meditace v leže.

Od 15:00 si studenti dobrovolně sedají v chrámu a tážou se na různé otázky ohledně života mnichů.

Jedna starší studentka z Anglie tady chce předat mnichovi čokoládu. Ale mnich jako součást slibu celibátu a disciplíny, či potenciálního zdroje pokušení, se musí zdržet fyzického kontaktu. A tak mnich ukazuje metodu, jak si čokoládu převzít, viz video níže.

Od 16:00 do 17:00 probíhá dobrovolný úklid areálu.

Následuje 1 hod pauza a v 18:00 se koná večerní zpívání cca 25 minut. K tomuto zpěvu se používají „chanting books“ a poslední meditace v sedě.

Od 19:00 mají všichni klid a většinou v 20:00 studenti pomalu uléhají. A každý den takto znovu a znovu…

Já už to třetí den fakt nedávám, zívám tady při večerním modlení a mám řádný spánkový deficit, viz video výše.

Myslím, že mi tento meditation retreat stačil, a já dávám sbohem těm nejlepším lidem, se kterými jsem strávil svůj čas. A teď.. jedu zase objevovat neobjevené.

Jo a potkal jsem tu i čecha, poslední foto před odchodem 🙂