Pozvání na svatbu bílých karenů – část 1.

Pozvání na svatbu bílých karenů

Nikdy bych tuto vesnici nenavšívil nebýt pana domácího v městě Mae Chaem, kde jsem tu noc přespával. Z toho všeho se jedná o jeden z nejlepších příběhů, který jsem v Severním Thajsku zažil.

Je únor a ten den jsem odbočil z okruhu Mae Hong Son, který jsem měl v plánu projet. I když byla cesta ještě dlouhá, vydal jsem se do vesnice Pa Bong Piang ležící v provincii Chiang Mai. Díky své poloze v horách, terasovým rýžovým políčkům a úchvatným výhledům je v sezóně navštěvována.

Dostávám se k úžasnému viewpointu.

Popojíždím zpátky a na Google mapách jsem našel z jakýsi bod, který mi tu označil pan domácí, nicméně všímám si, že je příjezdová cesta páskou uzavřena a tak to otáčím jaksi vjíždím na jiný soukromý pozemek. „Hmong?“, ptám se paní u jednoho dřevěného domečku. „Karen“, odpovídá.

Teď už chápu proč jsem tu viděl tu kapličku při příjezdu, a tak se otáčím zpátky.

Jídlo sebou nemám a tak pomalu dostávám hlad a potkávám kolemjdoucí mladou holčinu.“Prosím, není tu někde jídlo nebo nějaká restaurace?“, tážu se. „Vše je zavřené“, odpovídá lámavou angličtinou. Tak nějak mě trošku zaujala. Jmenuje se Beer a i přes její jméno nemá opravdu nic společného s pivem :). Je jí 23 let a povídá, že v této vesnici obývají bíli kareni. „Zítra se chystá svatba a cizinci jsou vítání, jestli chceš můžes dojít„, dodává.

Ty jo, to by byla úplně super příležitost, říkám si. Svatba bude od 10 hod povídá a já ještě nevím jak to udělám, že bych dojel dolů a přespal opět v Mae Chaem městě? No uvidíme. Loučím se s Beer, děláme si společnou fotku a beru si na ni FB a posílam ji fotku.

Něco o etnické skupině Bílých Karenů

Bílí Karenové, nebo chcete-li Pakayor či White Karen jsou etnická skupina žijící v horských oblastech Thajska, Myanmaru a Laosu. Počet Bílých Karenů se odhaduje celosvětově na přibližně 30 000 až 50 000 a v Thajsku na na 15 000 až 25 000 a dělí se na několik podskupin s vlastními kulturními rysy.

Kultura Bílých Karenů je bohatá a zahrnuje výrazné tradiční prvky, jako jsou pestré kroje, vyšívané vzory a stříbrné ozdoby. Jejich společenský život je protkán tancem, hudbou a ústními tradicemi. Mezi jejich hlavní svátky patří tradiční festivaly, které oslavují sezónní změny a důležité kulturní události, včetně Nového roku.

Bílí Karenové obývají malebné vesnice na horských svazích, kde se věnují tradičnímu zemědělství. V Thajsku obývají především horské oblasti v severních provinciích, jako jsou Chiang Mai, Chiang Rai a Mae Hong Son.

Pěstují rýži, kukuřici, fazole a další plodiny, a také chovají prasata, kuřata a další zvířata. Jejich zemědělské praktiky jsou přizpůsobeny specifickým podmínkám horského prostředí.

Mluví jazykem S’gaw Karen (někdy označovaným i jako S’gaw nebo Karen). Tento jazyk patří do tibeto-barmské větve jazykové rodiny a je jedním z hlavních jazyků Karenů.

Bílí Karenové jsou ve velké většině křesťané. Historicky přijali křesťanství díky misijní činnosti, která v 19. století zasáhla oblast Myanmaru (Barmy) a Thajska, kde Karenové žijí. Bílí Karenové byli jedni z prvních, kteří přijali křesťanskou víru, což vedlo k významným kulturním a sociálním změnám v jejich komunitě.

Přestože většina Bílých Karenů jsou křesťané, část z nich stále praktikuje své původní tradiční náboženství, které zahrnuje animismus a uctívání duchů přírody (natů).

Potkávám místní jeptišku

Motorkou sjíždím níže a všímam si několika lidí vycházející z domu a jedné jeptišky. „Neni tady nejaky obchod nebo misto kde bych se najedl?“, tážu se místní jeptišky. Všechno je zavřené, ujištuje mě. Pár slov prohazujeme a musím říct, že ma opravdu perfektní angličtu. Pak jedu níže.

Našel jsem pěkný výhled na místní rýžové terasy, a tak zastavuji. Nedaleko tu jeptiška s ostarníma nasedla do pickupu, ale najednou schazi a prinasi mi neco v papírovém boxu. „Tady mas jidlo povida ti lidi ti ho z pickupu davaji“, povídá. „Jééj, moc děkuji a budete něco za to chtít?, tážu. Povída že nic. To všechno se mi povedlo natočit na GoPro níže.

Nechávám tu motorku, beru jídlo procházím rýžové terasy až scházím k jednomu dřevěnému domečku kde si to vychutnávám a nasávám atmosféru.

Cestou zpatky k motorce si mě všámají psi a tak me nasleduji nesměle následují, ale z mé zkušenosti po Thajsku vím, že není potřeba se jich bát.

Sazení a sklizeň rýže

Vesnici jsem navšívil v únoru a jak lze vidět na videu výše všude kolem jsou vyschlé rýžové pole – to proto, že není sezóna. V této vesnici probíhá období sazení a sklizně v jinou dobu.

• Období Sazení
  • Letní (Monzunové) období: Hlavní období pro sázení rýže v Thajsku začíná obvykle na konci června a v červenci, kdy začínají monzunové deště. Tyto deště jsou klíčové pro naplnění teras a polí vodou, která je nezbytná pro pěstování rýže.
• Období Sklizně
  • Podzimní období: Rýže se obvykle sklízí od října až listopadu.

Tento časový rámec závisí na typu rýže a místních klimatických podmínkách. V Thajsku se odhaduje že existuje 5000 druhu rýže (na světě je to více než 10 000 druhů)

Jedu dále přes karenskou vesnici a všímám si dalšího viewpointu, zatímco jsem pozdravil nějakého týpka u domu vedle.

Ten za mnou dochází. Prý je z Bangkoku a čeká na zapad slunce. Tipuji ho tak na 50 let. Chvíli se bavime a pak kráčíme k místnímu dřevěné chatrči. U některých chatčí je telefonní číslo, na které ukazuje a povídá, že pokud v ní budu chtít přespat, mám na něj zavolat. „Klidně si tam vlez a otevři si, nikdo v ni není a udělej jsi pár fotek“, povídá cizinec.

Sám bych tu určitě nevlezl, ale když to říká, aspoň si tu udělám krásné fotky při západu slunce.

Zrovna tu projela Beer, mládá bílá karenka a tak mě napadlo, že bych se ji mohl přímo zeptat na přespání tady někde kolem. Jedu přes dostávám se na křizovatku a teď babo raď. Do vesnice vlevo či vpravo?

Intuitivně mě to tahá doprava a tak přijížím do přepolní vesnice. A vida opravdu Beer znovu potkávám.

Ptám se ji zda bych tu nemohl někde přespat a povídá, že můžu přespat v jejím homestay za 500 THB, nicméně zkouším usmlouvat cenu na 200 či 300 THB bez snídaně. Na prstech mi nakonec ukazuje, že za 300 THB, a tak souhlasím. U jejího baráku a dělám si fotku s její rodinou.

Ptám se Beer jestli má čas a zda by mi ukázala více vesnici a povídá, že jo. Aspoň si zlepším angličtinu, povídá přes Google překladač. Nechávam tu motorku a jdeme kousek výše, kde potkavam jejího bráchu a čmoudí tady místní cigárko. Chceš to zkusit?, táže se mě. „Určitě“, odpovídám a tak mi ho předává.

Jedná se o místní tabák, zabalený v banánovém listu – žádnou stimulační látku tabák neobsahuje.

Warmup párty před svatbou

Jelikož se prý před svatbou oslavuje, kračíme k nějakemu domu hned naproti, kde seznamuji se s místními. Zdraví mě tu místní slečna pozdravem bílých karenů „Ao-Mue-Sho-Per (čti: omčp)“ a podává mi ruku. Neuběhla ani minuta a místní klučina mi tu už nabízí jejich whisky, to vše jde vidět na videu níže.

Beer mi tady donáší postupně jídlo, zatímco se seznamuji s místním klučinou. Mám kliku – má perfektní angličtinu. Jmenuje se Sornchai a je mu 31 let (ročník 1993). Kdysi dělal pro firmu Dell, takže začínám chápat proč má tak dobrou angličtinu. Ostatně to ukazuje video níže.

Dostávám tu lepkavou rýži v sáčku, mandarinky, vepřové mleté upravené a vepřové syrové. „Syrové vepřové maso je naše tradiční jídlo“, povídá Sornchai.

Z PETky od Fanty dostávam od týpka do ruky v plastovém kelímku místní whisky. V Thajsku je totiž běžné, že se slovo „whisky“ používá jako obecný termín pro všechny tvrdé alkoholy. Jak mě utvrzuje Sornchai, jedná se o místní 35 % rýžovou pálenku.

Povídám o naší slivovici s 52% alkoholem. „Fifty??“, udivuje se Beer. Povídáme si tu zatímco tu jím a nalejvám a liju s ostatníma.

„Máš přítele?“, tážu se Beer. Povídá, že ne. Jaktože taková pěkná holka nemá?, ptám se fikaně. Směje se a říká, že měla, ale teď je single. Seznamuji se z ostatnima i jedním místním ožralou co se mi pořád a dokola omlouvá, ze do mě drcnul.

Úžasná atmosféra v kruhu rodiny

Pak se přesouváme do kruhu místní rodiny. Se všema se seznamuji místním pozdravem „Ao-Mue-Sho-Per (čti: omčp) s podáním ruky.

Místní paní mi tu podává lepkavou rýži v sáčku a ukazuje na talíř s masem, že si mám vzít. A klasicky tu hned dostávám whisky v plastovém kelímku z jedné strany, a pro změnu z druhé strany dostavám kelímku další whisky. Ten předávám Beer která mi přes Google Translator překladá, že už potřebuje jít a že se uvidíme ráno v 8 hod před zahájením svatby.

Nevím kde se tu vzal ale vynořil se tu ten ten týpek z Bangkoku a nejvíc to tu zabil svou mikinou PornHub. Říkám si, zda místní ví o co vůbec jde.

Povídame si s Sornchaiem a povída, že studuje social studies, ale říkal, že by chtěl více dělat do IT. Je to paráda, odpovídá na všechny mé zvídavé dotazy, poznávám v kruhu i jeho mamku. Dokonce mi nabízí, že mohu přespat v jeho domečku. A kolik si účtuješ?, tážu se. „Zadarmo, jsi můj host“, povídá Sornchai. Tohle vždy zahřeje na srdci ♥

Přespávám v horské vesnici bílých karenů:

Asi po hodině se odebíráme k němu domů.

Sedame si u něj na sedačku a kecáme. Vydělává si opravami hardwaru mobilů pro celou vesnici, má tu přihrádky s nahradními díly a prý to dělá za poloviční cenu.

Přichází jeho mamka, ale je tu jen chvíli a pak jde zase pryč. Přidal se tu na chvíli jeho starší bracha, kterému který má 34 let (ročník 1990) a je farmářem. V Thajsku tvoří zemědělci významnou část populace. Podle údajů z posledních let se přibližně 30–40 % populace Thajska zabývá zemědělstvím.

Ukazuje mi na Youtube něco o jeho vesnici i to a dozvídám se, že u bílých Karenů stejně jako u dalších Karenů, je obvyklé, že svobodné dívky nosí bílé šaty nebo tuniky jako symbol své nevinnosti a svobodného stavu.  Když se však žena vdá, tradičně začne nosit červené šaty, které signalizují její nový stav vdané ženy. U mnoha etnických skupin, včetně bílých Karenů, se některé tradiční vlastnosti a zvyky postupně vytrácejí, zejména mezi mladšími generacemi, které se mohou více přiklánět k modernímu životnímu stylu a oblečení.

Zajímá se i o Českou Republiku a tak mu povídám historii, o našich jídlech, nebo třeba padla konverzace na naše Velikonoce. Byla to celkem výzva vysvětlit proč se používá pomlázka ke šlehání žen či dívek na velikonoční pondělí. Jsme i národem turistů, povívám Sornchai a ukazuji mu i naše turistické značky.

Dozvěděl jsem se že urážka thajského krále (Ráma) nebo členů královské rodiny v Thajsku je považována za velmi vážný trestný čin. Ráma ma nejvyšší moc a když jejího krále urazíš jdeš to vězení na 4-5 měsíců a až pak tě soudí cos udělal.

Povídá taky, že je Thajsko považováno za jednu z nejvíce přátelských zemí k LGBT komunitě v Asii. V době psaní toho článku (rok srpen 2024) se Thajsko se stane prvním státem v jihovýchodní Asii, a třetí zemí v Asii (po Taiwanu a Nepálu), který legalizuje sňatky osob stejného pohlaví a zákon o rovnosti manželství.

Are you gay?, ptá se mě. Už to že jsem pokukoval do mladé karenky Beer musel trošku vidět a tak mi na to odpovídám, že ne a tažu se ho:“ A ty?“. Povídá, že ne ale že prý chce rodinu. „Když si to budeš přát, tak ji dostaneš“, povídam. „Jen to stačí vyslat do prostoru“, dodávám. Každopádne se shodujeme, že volnost je pro nas oba úplně nejvíc.

Věří v creatora – tvůrce světa. Povídám, že jsem taky dělal meditace a že kdybych si měl vybrat z jakého náboženství více aspiruji, byl by to Buddhismus. Povídá, že ho spíš zajímá EQ – emotional quotient což je emoční inteligence, a je to schopnost jedince rozpoznávat, chápat a zvládat vlastní emoce a také rozpoznávat, chápat a ovlivňovat emoce ostatních lidí. EQ je často považován za důležitý faktor pro úspěch v mezilidských vztazích, pracovních situacích a při řešení konfliktů.

Údajně prý pravicoví nemají rádi USA a levicoví Čínu a on sám nemá rád Čínu. Bavíme se tu skoro do půlnoci a ještě před pulnocí si dávám sprchu s tím, že mi tu vlezl pes.

Sornchai mi dává svůj pokoj, resp. ten nejlepší co má –  opravdu jsem za to vděčný.

A v části dvě sepisuji příběh „Pozvání na svatbu bílých karenů“.