Slavím Nový rok „v březnu“ s etnickou skupinou Lisů
Slavím Nový rok „v březnu“ s etnickou skupinou Lisů.
Ten den vjíždím do malé horské vesnice Ban Huai San Liso, kde by snad chcípl pes. Ta se nachází v oblasti Chiang Rai na severním Thajsku. V této vesnici žije jedna z etnických skupin – Lisů.
Koná se tu jakási velká akce a seběhla se snad celá vesnice. Je 10. března a slaví se významný svátek, který je spojen s oslavou Nového roku. Prý se jedná o největší festival roku. Tento den je pro ně důležitý, protože symbolizuje nový začátek a je spojen s různými tradičními rituály a obřady, které mají zajistit štěstí a prosperitu pro nadcházející rok.
Oslavy zahrnují rodinná setkání, tradiční jídlo, tance a hudbu, čímž se udržuje jejich kulturní identita a tradice.
Hlavní oslavy probíhají první tři dny a jsou to nejdůležitější dny oslav. Lidé uklízejí své domy, zdobí je barevnými praporky a modlí se. Konají se tance, hostiny a výměny dárků.
Etnická skupina Lisu nemá jednotný kalendář, kterým by se všichni její členové řídili. Jejich kalendáře jsou často spjaty s přírodními cykly, zemědělskými pracemi a místními tradicemi. To znamená, že se mohou lišit nejen mezi jednotlivými komunitami Lisu, ale i v rámci jedné komunity.
Něco o etnické skupině Lisu:
Lisové jsou etnická skupina žijící v horských oblastech severozápadního Thajska, Myanmaru, Laos a jihozápadní Číny. Počet Lisů se odhaduje na přibližně 80 000 až 100 000 na světě a 25 000 – 30 000 v Thajsku.
Lisové žijí v malých vesnicích v horách a věnují se převážně zemědělství. Pěstují rýži, kukuřici, fazole a další plodiny a chovají dobytek, jako jsou prasata a kuřata. Jejich způsob obživy je úzce spojen s tradičními metodami zemědělství, včetně zakládání polí v lesních pasekách.
Kultura Lisů je bohatá a zahrnuje tradiční tance, hudbu a ústní tradice. Jsou známí pro své ručně vyráběné textilie, jako jsou barevné tkaniny a vyšívané oděvy, které mají velký kulturní a estetický význam.
Lisové mají také silné kulturní a duchovní tradice, včetně víry v duchy přírody a předků, a často praktikují šamanistické rituály pro zajištění plodnosti a ochrany.
Pozvánka na kávu, pivo a kukuřičnou whisky:
Lisuové mě to zvou na místní kávu bez mléka, jedná se o Arabicu – je vynikající. Taky tu dostávám místní kukuřičnou whisky s názvem Sang Som, která má 40%. I když je označována jako whisky, Sangsom je v podstatě rum, protože je destilována z cukrové třtiny a kukuřice.
V Thajsku je totiž běžné, že se slovo „whisky“ používá jako obecný termín pro všechny tvrdé alkoholy. Jinak v porovnání s rýžovou whisky je docela silná.
Aby toho nebylo málo dostávám tady klasické thajské pivo Chang klasicky s ledem a v plastovém kelímku.
Začíná nová písnička a tančí se tu tradiční tance v tradičních krojích, které jsou nádherně pestrobarevné a bohatě zdobené. Hraje se tu na tradiční nástroj qeej, což je druh ústní harmoniky a také tradiční nástroj etnické skupiny Hmongů.
Klučina tu drnká i na místní benjo, zatímco lidé ve velkém kruhu provádějí jakýsi tradiční místní tanec.
A jedná společná, chlapi už mají očividně tance dost 😀
Přišel čas jídla
Po písničce se lidi rozprchávají a všímám si, že začínají chystat stoly – je jasné že se bude chystat jídlo. Dostávám do ruky „něco“ zabaleného v banánovém listu.
Po nějaké době se mě nakonec ujímá nějaká Lisuanka a ukazuje že si mám sednout ke stolu. Rozbaluji svůj banánový list a všímám si mletého vepřového masa.
Je neskutečné, co tu vše přinesli. Je tady místní lepkavá bílá i černá rýže, zelí s nudlemi, samotné bůvolí maso, vývar s hovězím a také vývar z buvolího masa a k tomu ostré čili nakonec mi tady jedna starší paní nese ještě melouny s mangem. Myslím, že prasknu.
Přes cestu tady stojí takový mini shop, a tak koukám co prodávají. Je to v podstatě místní oblečení pro etnickou skupinu Lisu. Zkouším si chlapský bílý klobouk, ženy mají zase černý.
Nic dalšího se již nebude dít zdá se, a tak nasedám na motorku je jedu střemhlav dalšímu dobrodružství.
