Day 1 – Filipíny a první kontakt

Filipíny a první kontakt

Cestou na Filipíny poslouchám písničky a snažím se při tom usnout a nějaký ten lehký spánek mám. Proč se mi chce vždycky tak v letadle prdět. Vždy jak usnu, tak mi to malém vyjede. Pilot nám oznamuje, že máme venku 29 stupňů, takže to bude jako ve státu Goa. Cesta jinak probíhala dobře, jen teda několik minut před přistáním to s námi cloumá, ale usedáme v pořádku na Manilské letiště. Odcházím snad jeden z posledních. Jen co procházím koridor, cítím to horko.

Filipíny - letiště

Ještě musím vyplnit formulář pro cizince. Stojí přede mnou nějaká holčina a je nesvá. „Chceš půjčit propisku?“, ptám se ji. „Jo prosím“, odpovídá. Dozvídám se, že je z Ruska a cestuje sama. Pravděpodobně úplně poprvé. Vrací mi pero a odnáší vyplněny formulář nejistě k pasové kontrole. Celá rozrušená si tu nechala mobil, a tak na ní z dálky křičím. Nervózně se vrací, bere si ho a děkuje. Vyplňuji formulář a přistupuje ke mně klučina, který by taky potřeboval půjčit propisku. Na nic nečekám a podávám mu ho. Na jeho letence vidím doménu .de a hned je mi jasné, odkud je. „Taky cestovaní?“, ptám se. „Jojo“, odpovídá. Ve frontě k pasové kontrole ještě kecáme. Cestuje od října, a taky jako já dal výpověď. Byl v Thajsku a Laosu.

Dostavám razítko a dole hledám bankomat, abych si vybral. Zkusil jsem již druhý a vypadá to, že nejvíce mužů vybrat 10 000 PHP, (Filipíny mají Filipínská Pesa). Banka si bere poplatek za výběr 250 PHP, no to nějak přežiju. Sice tu prodávají SIMky, ale zkusím koupit levnější ve městě.

Něco málo o Filipínách a Manile

Poprvé vstupuji na Filipínskou pevninu hlavního města Manily. Filipíny se rozkládají se na 7641 ostrovech v západním tichém oceánu a jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě se s více než 106 miliony obyvateli (2017). Mluví se tady filipínštinou, ale angličtina je tu úředním jazykem, dalšími jsou tagalština, bikolština, cebuánština a další. Tagalog či tagalština (výslovnost [tɐˈgaːlog]) je jedním z nejrozšířenějších jazyků Filipínské republiky. Jako svůj první jazyk jej používá přibližně 22 miliónů lidí. Filipíny jsou silně římsko-katolickou zemí (83 %) další směrem křesťanství je protestantismus (10 %) a ve velmi malé míře zde najdeme i muslimy (5 %). Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců. [1] Měnou je zde filipínské peso (PHP).

V Manile žilo v roce 2015 přes 1,7 miliónů obyvatel a je to město s nejhustším osídlením na světě (41 515 obyv./km²). V metropolitní oblasti Manily žilo v roce 2015 celkem 12,8 miliónů obyvatel. [2]

Jízda na hostel

Co se týče teploty nekecal bych kdybych řekl, že je dnes 9. února 2019 asi 30 °C. To není tak velký skok, protože jsme v Dubaji měli asi 25 °C.  Hledám bus a je jich tu teda dost. Chci samozřejmě najit ten nejlevnější, a tak se po něm ptám. Nakonec ho úspěšné nacházím a jen za 20 PHP se dopravuji klimatizovaným k LRT line 1 by mě měla zavést až k hostelu (LRT = Light Rail Transit). Pár lidech se opět ptám, jak se dostanu k LRT a ti mě nasměrovávají správným směrem. Před vstupem do LRT procházím detektorem a místní securiťáci kontrolují, zda nemám vodu (není to povolené přenášet). V automatu si kupuji jednosměrný lístek a jen co si pípám u turniketu přijíždí metro. „Je to ono?“, povídám si v duchu. „Jo, je“, a tak nasedám.

Jednou ze zajímavostí je, že v Manile je reprezentována i Česká republika. Po rychlodráze na bulváru Edsa jezdí tramvaje vyrobené ve firmě ČKD Dopravní systémy (typ RT8D5M). [2]

Filipíny - LTR

Je plné, ale po 10 min lidé vystupuji. První dojem z Manily je ten, že to tu vypadá podobně jako v Bangkoku. Cestou si ještě kupuji v 7/11 vodu a ptám se na SIMku. 30denní bohužel nemá, a tak docházím na hotel, který jsem vůbec malém nenašel. Securiťák se mě dole táže na pár věci a říká, že si mam sjet do 5 patra. Přichází paní, která mě ale navádí o patro níže a ukazuje mi pokoj. Je to takové místo pro cestovatele a ze dvěma Filipíncema se potkávám na pokoji. Seznamuji se s nimi. Jeden se jmenuje Charlie a druhý Edison a třetí Adam. Po chvíli stejně jejich jména zapomínám. Několik slov s nimi prohazuji, a pak mi ještě jeden doporučuje nějaká jídla a trasy po Filipínách.

Jelikož jsem unaveny z cesty a mám tu před sebou dvě noci a není tady zase tak v Manile, co dělat tak dnes jen odpočívám na lůžku a koukám na videjka.

Dobrodružství začíná, ale?

Ano dnes pro mě začalo na samotné dobrodružství – Filipíny na 30 dní. První noc se blíží a já nevím co bude následovat za těch dalších 60dní. Upřímně je mi z toho nějak smutno až mi i tečou slzy. Je to zvláštní, že nevím, co bude. Že by mi to začalo vadit? Že už mi to cestovaní vlastně stačilo? Já nevím, dneska je fakt divný den.

Místní specialita – Balut

V tom se ozve z místnosti, Martin? Rychle si otírám slzy a snažím se mluvit hlavou ke zdi. Spolubydlící navrhuji, že bychom mohli někde zajít. „Nechceš zkusit street food? Balut?“, povídá jeden a začíná se smát. „Co to je?“, táži se. A tak jeden z nich začne vysvětlovat. A teď mi to dochází. Kdysi jsem o tom četl. Balut je pokrm pocházející z jihovýchodní Asie a je rozšířený především na Filipínách jako cenově dostupné pouliční občerstvení. Připravuje se z kachního vejce, nebo z kuřecího, které je oplodněné a udržuje se dva až tři týdny v teple, aby se v něm vyvinul zárodek. Vejce se ve skořápce vaří v páře dvacet až třicet minut. Nevylíhnuté mládě má dosud křehké kosti a pojídá se vcelku. Filipíny jsou tím známy. Wow nevím, zda na to budu mít koule, ale zkusím to, odpovídám.

Po půl hodině se zvedáme a jdeme do nočních manilských ulic. Žije to tu musím říct. Jdeme se najíst do lokálního/asijského fast foodu Jollibee, což je Filipínský národní řetězec restaurací rychlého občerstvení. Dávám si kuře s rýži s Coca Colou a platím jen 115 PHP. Můžete si doplatit asi 15 PHP a dostanete neomezenou porci rýže. Dostavám dřevěnou tyčku s číslem. Nikdo jiný si nic neobjednává. Kuřecí stehno není úplně podle mých představ, ale jím ho s rýži. Dochází tu zaměstnankyně podniku a zadarmo nám tu lije do misky polévku. Polévka je velmi intenzivní ale chuťově ne moc dobrá. Dojídám a vycházíme ven, kde to teprve přijde. Docházíme k jednomu stánku s místní pochoutkou Balut. Místní stánkaři toho mají celý kotel. A názorná ukázka, jak se Balut jí místním Filipíncem.

Balut

A teď je řada na mě

A teď já, v takové té situaci, kdy už není cesty zpět nesměle rozklepávám vajíčko a pomalu jej loupu. Jak dochucovadlo se si beru sůl a chilli. Čekám i ten případ, že se pobliju. Hned si to dávám do pusy. Nevím, co na to říct – cítím uvařené vajíčko, především žloutek, a pak něco, co tam nemá být. Tak jako kolega to po pár rozkousnuti vyplivuji a zbytek žvýkám. Filipínci se mě ptají: „Tak co dobrý? Nepotřebuješ vodu? Říkám, že OK a sám jsem překvapen, že mě nenatáhlo.

Další místní speciality na ulici

Jdeme zkusit další jídlo, a to chicken adobo (filipínsky Adobong Manok). Adobo je národní jídlo Filipín, kde se jedná pikantní kousky kuřete dušeného v octu a sójové omáčce podávané s bílou vařenou rýži a s limetkou. Adobo může být i na způsob z vepřovým masem (Adobong Baboy), či olihněmi (Adobong Pusit). Namáčím si to do pálivé omáčky a musím říct, že je to není špatné. Hned na to zkouším smažené kalamáry a taky se to dá. Za oba platím snad jen do 30 PHP.

Filipíny a specialityFilipíny a speciality

Hned na to ještě zkouším Puto bumbóng. „Je to sladká pochoutka, kterou jí Filipínčané před Vánocemi“, povídá jeden ze spolubydlů. Skládá se z barevné rýže ochucené kokosem a třtinovým cukrem, vařené a servírované v trubičkách z bambusových stonků. Nicméně zde jsem jej neměl tímto stylem naservírován.

Puto bumbóngPuto bumbóng

Džípy z druhé světové války jako MHD

Následně se po noční cestě vracíme k hostelu. Na hostelu se rozhodujeme, že bychom ještě mohli skočit „na pivo“. Fajn po chvíli se zvedáme a vycházíme. Jdeme noční cestou všichni čtyři. Co jsem nezmínil je to, že Filipíny se pyšní džípy z druhé světové války. K džípům, zanechaným odcházející americkou armádou, přidali domácí výrobci svůj um a schopnost improvizace a použili tyto džípy jako vozidla pro veřejnou dopravu. Kapota je pomalovaná obrázky a symboly, které mají pro jeho majitele speciální význam – většinou s náboženskou tématikou. Těžko byste na celých Filipínách hledali barevnější místo, než je jeepney terminál.

Filipíny - Jeepney

Jednoduše zaklepete mincí na trubku vedoucí po obvodu celé střechy vozu, na znamení, že chcete vystoupit. Prodrat ven se už musíte sami a občas je to nelehký úkol.

Jdeme na pivo

Vystupujeme a cestou potkáváme plno lidi na ulici až konečně docházíme k baru. Dáváme si místní pivka. Tuším, že je jmenovaly San Mig Strong Ice. Vypadají jako Corona beers, ale mě moc nejedou. Dávám si tam dvě pivka, a nakonec to platím já. Předpokládám, že mě kluci ale taky na něco pozvou. Snad až po 1hod vycházíme z baru. Je tu teda hodně tech šlapek dokonce potkávám i jednoho ladyboye. Štěstí, že tu nejsem sám, kdo ví, jak by to dopadlo. Docházíme k jeepu, který nás zaváží do naší ulice. Ještě kluci zahlížejí bar a chtějí tam jít, ale povídám, že se potřebuji vyspat. Proto kecáme venku s nějakou místní holkou a ta nás stále tahá dovnitř. My jaksi zájem nemáme, resp. já ne, a tak nakonec stejně všichni docházíme na hotel.

Filipíny - Manila

Ještě tam kecám se spolubytnou Charliem o tom, kde byl po světě a kde se mu líbilo a naopak. Snad až před půl 3 ráno ulehávám se špunty v uších a klapkami. Filipíny na mě udělaly první den velmi dobrý dojem, jsem zvědav na ty další.

Zdroje:

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip%C3%ADny

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Manila

Day 2 – Hlavní město Manila a její památky

Hlavní město Manila a její památky

Vstávám 4 min po zvonění budíku, protože díky klimatizace jsem ho neslyšel. Spolubydla Charlie mi přislíbil, ze mě dnes povede po památkách hlavního města Manila, bohužel je teď někde fuč. Mám čekat nebo jít sám? No ještě si zajdu do 7/11 pro vodu a potřebuju tu už tu SIMku. Vycházím a na pokladně se na ni ptám. V podstatě tu mají dva operátory Smart a Globe. Po přečtení článku a rady s lidí má Globe lepší pokryti na severu Filipín, kdežto Smart na jihu. Tím, že chci vidět přírodu na severu si beru Globe. SIMka mě stojí jen 40 PHP a jak koukám na obal má 1 GB dat. To je nějak málo, říkám si. Hned jdu na pokoj ji vyzkoušet.

Sice vidím ikonku 4G+ nahoře ale data jaksi stále nejdou. Koukám, zda se musí nějak zaktivovat. Mezitím již přisel spolubydla Charlie, a taky na to kouká a ptá se mě, zda jsem si ji nabil. „Ne, tohle je předplacena SIMka“, povídám. Musíš si ji nabít, dodává. Aha, takže mě to stálo 40 PHP, dodávám. Jdeme tedy nejdříve nabít SIMku do 7/11. V podstatě to funguje tak, že každá 7/11 má kiosek, kde se proklikáte k operátorům a zadáte jakou částkou chcete dobít kredit na své číslo. Zde bylo možné zaplatit maximálně 350 PHP per lístek. Jelikož 8 GB dat stojí 999 PHP, tak si kupuji 2×350 PHP a 3×100 PHP. Dostavám tedy 5 lístku, které platím u pokladny.

Manila 7/11

Během 10 sec mi přicházejí zprávy o dobiti. V podstatě teď se mi jen dobil kredit. A teď se přes *143# se doklikávám k volbě 5 – Surfing, následně 1- GoSURF, a pak si zvolíte za kolik pesos chci nastavit data. Já tu budu min. Těch 20 dnů určitě, takže ten nejdražší GoSurf999 na 8 GB dat za 999 PHP.

Manila smažený banán

Rizal Park

Vycházíme pešky směrem k památkám. Charlie mi doporučuje další street food, a to smažený banán.

Docházíme k Dr. Jose P. Rizal Parku, který je považovan za jeden z největších městských parků v Asii s plochou 58 hektarů. Je pojmenovaný podle José Rizala, což je národní hrdina a buditel Filipín a také nejvýznamnější postava filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády, která zde panovala od roku 1565. Za své vlastenecké aktivity byl popraven, avšak národní osvobozenecké hnutí, inspirované jeho myšlenkami a aktivitami, vedlo už necelé dva roky po jeho smrti ke kapitulaci Španělské Východní Indie, a to 12. června 1898. Výročí jeho smrti se stalo státním filipínským svátkem. V roce 1901 se Filipíny staly kolonií Spojených států amerických a až v roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost který ale přerušila válka. Nakonec 4. července 1946 získala země nezávislost.

V parku mimo jiné nacházíme zmenšenou mapu Filipín, pojmenovanou Relief Map of the Philippine Islands.

Manila - Relief Map of the Philippine Islands

Dále je možné vidět velkou sochu Statue of the Sentinel of Freedom, což je socha postavená z bronzu s výškou přes 12 metrů. V podstatě představuje muže míru, který je připraven chránit své území a lidi, pokud jsou ohrožení.

Manila - Statue of the Sentinel of Freedom

Stojí tu také jedna z původních chatek z palm nipa ve které kdysi bývali lidé.

Manila Nipa house

Už z dálky se tyčí Rizal Monument, což je Rizalův památník, postavený z bronzové sochy a obeliskem na kamenné základně v níž jsou pohřbeny ostatky. Památník je neustále střežen námořní bezpečností a doprovodnou skupinou filipínských námořních sborů, přičemž střídání stráží se stalo každodenním rituálem. kde vidím hlídající vojáky. Akorát nám zrovna proběhla výměna stráží.

Manila - Rizal Monument

Manila a Intramuros

Následně kráčíme ke čtvrti Intramuros (česky doslova Uvnitř zdí), kterou obklopují staré hradby bývalé pevnosti. Čtvrť se nachází uvnitř moderního města v Manile. V této čtvrti nejdříve docházíme k The Minor Basilica and Metropolitan Cathedral of the Immaculate Conception, známá jako Manilská katedrála v novorománském stylu, sloužící jako biskupské sídlo arcibiskupa Manily. Od doby, kdy byla katedrála posvěcena v roce 1581 z palm nipa, dřeva a bambusu, ale také několikrát zničena a nyní je současná stavba zachována od roku 1958. Vcházíme dovnitř a katedrála vypadá moc pěkné. Celou ji obcházím, zatímco Charlie sedí. Je fajn být tady v chladu, neboť je venku 32 °C ve stínu.

Manila - The Minor Basilica and Metropolitan Cathedral of the Immaculate Conception

The Minor Basilica and Metropolitan Cathedral of the Immaculate Conception

Další monument o kousek dal je Memorare – Manila 1945, který má připomínat ztracené životy během bitvy při osvobození Manily, vedené filipínskými a americkými silami proti imperiálním japonským jednotkám od 3 února 1945 do 3 března 1945. Nicméně u mě vzbuzuje dojem velice příjemného prostředí.

Memorare - Manila 1945

Níže lze vidět Casa Manila Intramudos, což je museum zobrazující koloniální životní styl během španělské kolonizace Filipín. Budova byla postavena v roce 1850. Nejdeme přímo do musea, ale je možné si to projít na malé nádvoří, a to si kolem projít.

Casa Manila Intramudos

Casa Manila Intramudos

Na co hlavně koukám jsou tady ty kola na půjčení. Velice zajímavý nápad vyrobit bambusové kolo celým názvem „bambike“. Velice originální a povedené!

bambike

Další dominantou je San Agustin Church v barokním stylu. Stavba začala rokem 1571 a byl dostaven v roce 1607 a je nejstarším kamenným kostelem na Filipínách. Kostel je pod světovým dědictví UNESCO. Charlie povídá, že normálně vstup stoji 200 PHP, ale my máme štěstí, protože uvnitř právě probíhá svatba, a tak vidíme až k oltáři na novomanžely. Je tu taková babča, která hlídá, že za tuto ceduli nikdo nesmí a některé vyhazuje ven.

Manila - San Agustin Church

Manila - San Agustin Church

Manila a Fort Santiago

Další takovou atrakci, kterou si ale musíte zaplatit je pevnost Fort Santiago. Domlouvám se z Charliem, ze mě počká před bránami, a tak platím u vstupu 75 PHP (studenti a děti za 50 PHP). Zleva procházím koridorem přes vyrobená dřevěná zvířata, a za nimi je jakási kaplička jménem Leovigilda Bedspacer, která je malebná. Na ní lze vidět zeď s dírami pro balistické děla.

Fort Santiago - wooden animalsFort Santiago - Leovigilda BedspacerFort Santiago

Sestupuji dolů a jdu přes Plaza Moriones, což je populární veřejné náměstí lemované stromy s centrální zahradou a fontánou. Procházím přes hráz a teď již vstupuji přímo do pevnosti Santiago.

Fort Santiago

Fort Santiago se se pyšní nejstarším opevněním v Manila. Byla postavená v roce 1571 postavená španělským navigátorem a guvernérem Miguelem Lópezem de Legazpi pro nově založené město Manila na Filipínách. V roce 1574 byla zničena a kamenná pevnost byla postavena mezi roky 1589 až 1592. Nicméně roku 1645 byla zničena zemětřesením a následně znovu opravena a zesílená mezi roky 1658 až 1663. Stala se hlavním sídlem britskou okupační armádou mezi roky 1762 až 1764. Pevnost je jedním z nejdůležitějších historických míst v Manile. Během španělské říše a druhé světové války bylo ve věznicích ztraceno několik životů. José Rizal, jeden z filipínských národních hrdinů, byl zde uvězněn před svou popravou v roce 1896.

Manila - Fort Santiago

Tyčí se tu Rajah Sulayman Theater, je „divadelní“ budova z 18 stolení, která byla dějištěm sezónních představení.

Fort Santiago - Rajah Sulayman Theater

Kohoutí zápasy

Jdu se kouknout po hradbě nalevo a všímám si dole, že se konají kohouti zápasy. To je na kapitolu samoutnou pro sebe. Sabong neboli kohoutí zápasy jsou oblíbenou a drahou zábavou místních (něco jako fotbal pro Italy a Brazilce) a atrakcí, jež Filipíny proslavila po celém světě. Filipínci sami sabong v první řadě považují za sport, až druhotně za hazard. Oficiální zápasy jsou v arénách povoleny každý víkend, na většině ostrovů se konají zpravidla v neděli od jedné hodiny odpolední. Zapovězené je také datum 30. prosince, den filipínského národního hrdiny devatenáctého století, José Rizala. Organizátorovi v ten den hrozí dokonce vězení [1].

Kohout zahajuje svou zápasnickou kariéru zpravidla kolem jednoho roku věku, a pokud není v aréně hned napoprvé zabit, stává se doslova rodinným mazlíčkem. Majitelé je nosí po dvorku v náručí, láskyplně je chovají a šeptávají jim cokoliv ve smyslu: “Zítra musíš zvítězit můj šampione, potřebuji nutně peníze”. Samotný boj je pak krvavý, prudký a často i velice krátký. Vzduchem létá peří a tribuny jsou ve varu. Ve hře je hodně peněz [1].

Sabong - kohouti zapasy

Týpek na mě po nich kouká zdola a mává na mě se slovy: „Money, money! Já se usmívám a jdu dále.

Vzadu pevnosti je pěkný výhled na část Manily. Část Manily za mrakem dodává fotkám určitou atmosféru. Našel jsem tu dokonce jakési muzeum kostelu ale i hlavní katedrály postavené z lega.

Manila

Zamkli mě v žaláři

Venku si všímám nápisu Dungeon. Sloužily nejdříve jako sklady, díky vlhkému počasí, ale následně byly překonvertovány na podzemní vězení. A to bych nebyl já, abych si nevzpomněl na starý dobrý WoW. Dokonce koukám, že tam mohu projít, a tak lezu do něj malinkatou chodbou. Uvnitř absolutní tma a podle hlasů se tu partička lidí leká navzájem. Zapínám LEDku na mobilu, protože nechci zakopnout. Teď se všichni najednou vypařili, a tak tu chodím ve tmě sám. Dělám pár fotek a najednou cože? Ten vchod zavřeli mřížemi a zapomněli na mě? Dělám si tak i z toho srandu, a tak přes mříže volám do davu: „Help me out!“ Po chvíli přichází jakýsi turista a hned dává vedet securiťákovi ať mě odemkne. „Tady je vstup zakázán“, praví. „Jo? A jakože jsem tu při vstupu viděl lidi procházet dovnitř?“, odpovídám. Na to už jsem odpověď nedostal, a tak mi odemyká.

Fort Santiago - Dungeon

Fort Santiago - Dungeon

Fort Santiago - Dungeon

Procházím přes Plaza de Armas, jakožto jedno ze tří náměstí v části Intramuros a s vracím se před bránu.

Fort Santiago - Plaza de Armas

Od té doby uběhla více než hodina a Charlie nikde. Snad nebude naštvaný, protože s hodinou ani snad nepočítal. Píši mu a po 10 min přichází. Vypadá to, že mu to nějak nevadilo. Vedle koukám do turistického obchůdku, ale nic si neberu, jen se tu fotím.

Manila

Přes Intramudos se dostáváme k Japonskému dělu, který jako jediný přežil druhou světovou válku, protože Manila byla zničena v roce 1945.

Japonské dělo

San Diego Gardens

Hned několik kroků stále v části Intramuros je možné kouknout na San Diego Gardens, kde mě Charlie taky nechává si to projít za 75 PHP. Zrovna je tu focení novomanželů. Možná to jsou ti, které jsme viděli v San Agustin kostelu.

San Diego Gardens

Jsou tu vidět děla ale především tu je Baluarte de San Diego, což byla španělská opevněná vež. Krásné zahrady kolem dodávají patřičnou atmosféru. Přes zdi je lze možné vidět na golfová hřiště, která jsou zde uprostřed Manily úžasná.

Baluarte de San DiegoManila

Lze se tu procházet po hradbách a copak nenacházím. Banánovník s nedozrálými banány. Níže lze projít další zahradu, kde si lidé dělají fotky s pár ztrácím pár slov.

Banánovník s nedozrálými banány

San Diego Gardens

Vystupuji ze zahrad a Charlie nikde, tak po odeslané zprávě do několika minut přichází. To už jdeme směrem k hotelu.

Manila

Cestou se ještě stavujeme do obchoďáku hledat magnetky, ale v žádném ho nenacházíme. Takže již jdeme přímo na hotel, kde na chvíli odpočívám, a pak jdu poprvé prát oblečení. Ještěže mám ty mýdélka z hostelu. Není toho moc, jen ponožky, tričko, trenky a šatek.

Pak již sepisuju hrubě cestopis a během toho jdu do 7/11 pro jídlo. Nechávám si tam ohřívat Jumbo sisig, což vypadá jako rýže s nějakým mletým masem a omáčkou. Teď při úpravě cestopisu se dozvídám, že Sisig je z části prasečí hlavy a kuřecích jater. Jím jej přímo v 7/11. Je to slušná porce, a ještě jsem si i koupil tousty na zítřejší snídani, a hlavně i potřebuji vodu.

Jumbo sisig

Před odchodem si ještě kupuji velké vanilkové kafé. Docházím a do 0:45 ještě dopisuji cestopis. Dneska jsem ušel skoro 15 km. Kafé mi každopádně usnadňovalo udržovat pozornost. Pak jen ulehávám.

Zdroje:

[1] https://www.denik.cz/cestovani/filipinske-kohouti-zapasy-porazeny-putuje-do-polevky-20181003.html