Day 21 – Cesta na Ostrov Bohol

Cesta na ostrov Bohol

Dnes vstávám opět před zvoněním budíku, protože je v místnosti fakt horko a ten větrák tu nepomáhá. Dneska směr na ostrov Bohol. Máme kolem 8:45 a já se pomaličku balím. Scházím dolů, kde je již několik lidí a pár jich tu pracuje na noťasu (pravděpodobně digitální nomádi). Recepční Chris se mě ptá, zda chci udělat snídani, a tak odpovídám že jo, zatímco si dělám kafčo do velkého hrníčku. Přináší mi dvě palačinky a já si na něj dávám palačinkový sirup. To je dobrota.

Nahoře si ještě dobaluji věci a následně scházím dolů a načerpávám vodu z tanku. Ptám se ještě jak je to s řízením motorky, když nemám mezinárodni řidičák, a tak mě jedna Filipínka povídá, že je to v pohodě a týpek co tu sedí u noťasu povídá, že to taky není problém. Beru věci a děkuji Chrisovi za pobyt tady.

Fičím směrem k přístavu, a tak hledám na hlavní cestě jeep s číslem 13B a ten hned nacházím. Cpu se mezi lidi až k řidiči a platím 7 PHP. Docházím stejně asi přes půl kilometr k přístavu. Je taky několik společností, a tak koukám na tu, co je nejlevnější. Nalézám Lite Shipping corporation, která pluje na ostrov Bohol do města Tagbilaran za 300 PHP. Jiné mají nejlevnější za 450 PHP a výše.

Je něco po 11 a loď odplouvá až 12:30 z terminálu 3, ale já jsem u terminálu 1, takže kráčím ani ne půl kilometr k mému přístavu. Ptám se ještě jedné slečny, zda je to správná cesta a ta povídá že jo. Dává si se mnou selfie. Zakecáváme se vyslovení jejího jména usuzuji, že odteď budu používat její přezdívku, protože je to více zapamatovatelné, takže se jedná o Chemai.

Loď s lehátkama

Vcházíme do přístavu a čekáme. Jede odsud bus k lodi, a tak na nej nastupujeme a přijíždíme k lodi. Nastupujeme a všímám si, že má loď po cele palubě lehátka. Ono tady jízda bude trvat 5 hodin. Na jedno si lehám a pouštím si YouTube videa a vyjíždíme po půl 1 ze Cebu.

loď s lehátky

loď s lehátky

A když pojedeme tak dlouho, tak si docházím na záchod a čas zabíjím holením vousů. Docházím k posteli a dávám si šlofíka. Poté se stále dívám, kde že to dneska půjdu a všímám si, že Chemai je také vzbuzena, a tak se ji ptám, zda je možnost se dostat do vesnice Batuan busem a povídá že jo. Hned si proto bookuji hotel tam. Nějakou chvíli si s ní povídám o životě v Evropě a porovnávám ho se životem v Asii. „Závidím, že se lidé v Evropě mají lépe než my, povídá Chemai.“ „A proč si to myslíš?“, povídám. „Vyděláváte velké peníze a jste proto více šťastní“, dopovídá. Tak ji vyvadím z omylu, že štěstí ji peníze nepřinesou.

Cesta na ostrov Bohol

Ostrov Bohol

Ostrov Bohol je desátým největším ostrovem Filipín a je rozlohou (4 821 km2) o něco vetší než je rozloha Mallorky. Převším to byly čokoládové vrchy co mě tady zavedly (více v dalších dílech). Zajímavostí je, že Bohol byl zdevastován zemětřesením o síle 7,2 jehož epicentrum bylo 6 km (3,7 mil) jižně od města Sagbayan v říjnu 2013. Zemětřesení, které zasáhlo i jih Cebu, si vyžádalo celkem 156 obětí a 374 zraněných.

Loď doraží do přístavu Tagbilaran na ostrov Bohol a vystupujeme. Zda ten klučina je její kámoš, nebo přítel, co přišel to se nedozvídám, každopádně mi potřebuji dojít na bus terminál, a tak mi odchytávají tuk-tuk. Dohadujeme se na částce 50 PHP, a tak se loučím a vyražíme přes město Tagbilaran. Dojíždíme k terminálu a tuk-tukář ukazuje, že si mám vzít ten žlutý bus. Koukám, že zrovna odjíždí, a tak k němu hned pádím a nastupuji. Žádné volné místo se zde nenachází, a tak musím stát. Řidič to bere pěkné ostře ty zatáčky a sem tam mu ani nesvití světlo. Pomalu se začíná stmívat a až po setmění dorážím do vesnice Batuan.

Tagbilaran

Koukám se po jídle kolem a nacházím pekařství které již malém zavírají, a tak kupuji 4 sladké kousky pečiva. Opět se mě místní ptají odkud jsem, a tak jim povídám, že z ČR.

O několik kroků dále je Angles burger, a tak si tam dávám jeden syrový a Pepsi abych zahnal hlad. Chutná mi to, a tak si dávám další dva kuřecí v ceně jednoho. Ptám se na hotel a ten je podle místních vzdálený 3 km, a tak uvidím a třeba mě někdo nabere. Platím a vycházím.

U křižovatky mě zastavuje klučina a ptá se kde fičím, a tak mu povídám, že do Batuan Hammock hostelu. Povídá, ze mě tam za 50 PHP vezme ale usmlouvávám to za 40 PHP. Jedeme ve tmě a dojíždíme k hotelu.

Potkávám lidi z České Republiky

Na terase sedí nějací lidi, a tak se ptám kde je recepční. Povídají že někde uvnitř, a tak mi paní povídá, že mam počkat chvíli na terase. Mezitím na mě lidi z terasy volají odkud jsem, a tak jim povídám z ČR, a tak se ozývají dvě česky: „My taky!“ Další je zase ze Slovenska. To je neskutečné jak se svět malý. Mezitím přichází další holčina, a tak chvíli, zatímco čekám na recepční si povídáme o cestovaní. Jmenuje se Edie a je z Londýna. „Udivuje mě, že nemáš Londýnský přízvuk“, povídám. „To mnoho lidí říká“, dodává.

Z našeho rozhovoru nás přerušuje recepční, který požaduje podpis a ukazuje mi postel nahoře v prvním patře dřevěnice. Ono je to spíše matrace položena na zemi, ale jsem v koutku.

Ostrov Bohol

Ostrov Bohol

Docházím dolů a ptám se, zda se mužů připojit k lidem na lavičce a ti říkají, že samozřejmě ano. Poslouchám příběhy druhých odkud jsou a jak dlouho cestují. Je tady třeba Juven, což je týpek z Německa. Dále tři lidé z Anglie James, Zara a Edie. Zara je Jamesova ségra a James se potkal s Edie v Austrálii. Prý ani neviděli navzájem své rodiče. Ptám se i Češek odkud jsou a zjišťuji, že jedna bydli v Třinci a jmenuje se Veronika, a studuje posledním rokem logopedii. Další je z Plzně se jménem Lucka a studuje psychologii. Monika je z Bratislavy a pracuje jako účetní rok.

Zítra na východ slunce?

Přichází Juven a oznamuje nám, že by šel zítra na východ slunce, a tak nejdříve přemyslím a pak mu povídám, že se přidám. Ostatní také přemýšlí, a nakonec se k nám nejspíše přidá Zara s Jamesem. Juven chce vyjet již v 5 hod, a tak jdu raději dříve spát a sprchu si nechávám na ráno. Nastavuji budík na 4:35, no to bude teda bolestné vstávání. Ulehávám jako jeden z prvních nahoře na terase v koutu.

Day 22 – Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru.

Budík řve v 4:35 a já vstávám hned abych vše stihl. Beru si ručník, mýdlo a valím do sprchy. Nevzpomínám si, kdy jsem vstával takhle brzo, a ještě si dával studenou sprchu. Každopádně mě to probouzí. Rychle ještě dělám kafé, ale to nechávám nevypité na stole, protože už máme po 5 hod. Vyrážíme já s Juvenem a zvlášť Zara s Jamesem na skútru.

Stále je ještě tma a my pádíme na Chocolate Hills. Cestou je trošku zima, takhle brzo ráno, nicméně, nemáme žádný provoz a po 15 min (bylo to cca 5,5 km) dojíždíme kolem jednoho z vrcholu. Ten šlapeme ty schody nahoru na vyhlídku a par lidi už tu ceká. Čekáme aspoň 30 min na východ, jelikož jsme vyrazili relativně brzo. Děláme fotky a užíváme krásy východu s okolními čokoládovými vrcholy.

Čokoládové vrchy jsou kuželovité kopce na filipínském ostrově Bohol. Těch je 1700 a rozprostírají se na ploše zhruba 50 kilometrů čtverečních. V průměru dosahují výšky od 30 do 50 metrů, zatímco nejvyšší z nich ční do výše 120 metrů. Kopce jsou pokryté trávou, která během období sucha usychá a zhnědne do odstínu čokolády, proto dostaly tento název.

Jedna teorie povídá, že se jedná o výsledek erupce podmořské sopky. Druhá, že kopce byly v minulosti součástí korálového útesu a současný vzhled je výsledkem působení počasí a eroze. Ale také spekuluje o možnosti destrukce tehdejšího aktivního vulkánu. Nicméně je pravdou, že tyto čokoládové vrchy vznikaly miliony let.

S východem slunce jde i vidět měsíc.

chocolate hills, čokoládové vrchy Bohol

chocolate hills, čokoládové vrchy Bohol

chocolate hills, čokoládové vrchy Bohol

Zprava Juven, Zara a James.

chocolate hills, čokoládové vrchy Bohol

Setrváváme tu dobrou hodinu, zatímco se tu již nahromadili lidé. Následně scházíme dolů a zjišťujeme, že u našich zaparkovaných motorek je jakási budka, a tak tam každá platíme 50 PHP.

Skútrem po ostrově Bohol

Dojíždíme zpátky s Juvenem na motorce k hostelu a koukám, že kafé mi někdo vylil, a tak si dělám nové. Začíná se podávat snídaně a já dostávám úžasné palačinky s výborným palačinkovým sirupem. Teď si James nechal na stole palačinku a slepice mu do ní začíná ďobat. „Hmm, asi ji přenechám ségře“, povídá a usmívá se. Češky a Slovenka jsou již vzhůru.

bohol snídaně

S holčinami jsme se včera domlouvali na půjčení skútru, že bychom si projeli ostrov, a tak se ptáme recepční, zda je možné půjčit si dva a se zase táže borce. Ten povídá, že skútry zrovna tady nemá, ale že je zařídí, a tak asi po necelé hodině přijíždí borci.

Půjčení na den vychází na 400 PHP, což při rozdělení pro dva je fajn cena. Nejdřív si ale zkouším řízení a další skútr bude řídit Verča, a ta to zkouší taky. Nikdy jsem na něm neseděl, ale je to celkem jednoduché. Plyn a brzda, a to je nějak vše. Zapínáme helmy a nasedáme.

Máme v plánu jet na vodopád a rýžové plantáže a Jelikož máme Chocolate hills po cestě, míříme tam. Jsme opět na stejném místě jako ráno a já platím podruhé vstup, páč mi tiket vzala Zara. Jdeme opět na stejné místo a děláme fotky. Výhledy jsou úžasné.

chocolate hills, čokoládové vrchy Bohol

chocolate hills, čokoládové vrchy Bohol

Ostrov Bohol na skútru

Nasedáme a pokračujeme dále. Projíždíme město Carmen, Dagohoy a za tímto městem se nachází vesnice Mahayag. Zastavujeme někde na křižovatce s obchody, kde si dáváme zmrzlinu a také pečivo které jsme každý od každého okusili.

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Po kamenité cestě Dano – Pilar – Alicia Rd, San Miguel, pokračujeme dále. Lucka zjistila, že ji chybí sluneční brýle tak se vracíme zpátky. Ty nenachází, a tak si nakonec kupuje nové. Zpátky najíždíme na kamenitou cestu a příroda je kolem moc nádherná, je to úplně pastva pro oči.

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Vodopád Can-umantad

Z této kamenité cesty se vydáváme doleva až do města Alicia. Cestou nám mnoho lidi mává a my jím to opětováváme taky, mávnutím, nebo zatroubením. Míjíme i rýžové terasy.

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Za vesnicí Pagahat odbočujeme doprava a míříme na vodopád. Zaparkováváme naše skútry a cestičkou kráčíme přes dřevěný most k Can-umantad Falls. Vodopád má spád 18 metrů a je největším vodopádem na tomto ostrově [1].

Ostrov Bohol na skútru

Can-umantad Falls

Potkáváme tu dokonce i další lidi z České republiky. „Udělej mi jednu fotku pod ním“, povídám Lucce.

Can-umantad Falls

Can-umantad Falls

Docházíme zpátky pro skútry a cestou míjíme rýžové terasy.

rýžové terasy Bohol

 

Další destinace nás zavádí na rýžové terasy Cadapdapan Rice Terraces. Před vjezdem na tyto terasy platíme ještě nějaký malý poplatek za vstup. Opět pohledy k nezaplacení.

Cadapdapan Rice TerracesCadapdapan Rice Terraces

Scházíme se podívat kolem rýžových teras až dolů, jelikož slyšíme i tam vodopád, ale díky ne moc dostupné cestě se opět vracíme nazpátek.

Bohol les

Cadapdapan Rice Terraces

Mrkáme se, že bychom si tu dali jídlo, ale moc tu na výběr nebylo a obyčejné Adobo nám přišlo celkem drahé, a tak se rozhodujeme, že se najíme jinde. Nasedáme a je jedeme zpátky směr Pagahat.

Ostrov Bohol na skútru

Ostrov Bohol na skútru

Kousek od něj nacházíme Candijay Del Rio Floating Restaurant. Jedná se o plovoucí restauraci na řece, která ústí do Boholského moře napravo ostrova. Holkám povídám o místních specialitách, co jsem vyzkoušel a doporučuji jim Adobo. Já si dávám špagety a ledové kafé.

Candijay Del Rio Floating Restaurant

Candijay Del Rio Floating Restaurant

Ostrov Bohol na skútru

Cestou zpátky je Verči relativně zima na tom skútru, a tak zastavujeme někde na půli cesty, kde vcházíme do stánku s oblečením. Nakonec si žádné nekupuje, jelikož celkově to oblečení vypadá jak z druhé ruky.

Předtím, než dojedeme zpátky na hostel ještě načerpáváme benzín. Ostrov Bohol na skútru jsme zvládli a bylo to něco přes 140 km.

Ostrov Bohol

Na hostelu potkáváme nové lidi. Mathiase z Colombes/Paříže (Francie) a Antona z Moskvy (Rusko). Všichni se večer seznamujeme a s Češkami i Mathiasem se domlouváme, že bychom opět šli na východ slunce na Boholskými čokoládovými vrchy.

Zdroj:

[1] https://magicoceans.online/magic-oceans-dive-resort/daytrips-magic-oceans/waterfalls-fireflies/

Day 23 – Nejmenší opice na světě

Nejmenší opice na světě

Nejmenší opice na světě.

V 5hod vstávám opět na východ slunce tentokrát i s holkami. Jdu si dolů udělat kafé a Matias už je také vzbuzený. Tentokrát jsem se jako řidič odvážil a beru na skútr dva další lidi, a to Mathiase a Moniku slovenku a vyjíždíme směrem na Čokoládové vrchy. Cestou začíná pomaličku svítat, zatímco jsou nám holky nám jsou v patách. Myslel jsem si, že vrchy holky přejely, jelikož jsme se ztratili, ale až na vyhlídce je potkáváme. Dnes je to více lidí než včera.

čokoládové vrchy

čokoládové vrchy

Jde vidět, že je Matias vášnivý fotograf, tak jako já a divím se, že se mu z té zrcadlovky nekouří. Zatímco tu fotíme, holky na nás čekají, ale nakonec se rozmysleli, že půjdou, a tak Verča veze poprvé další dva lidi Lucku a slovenku Moniku na skútru. V klidu pak kráčíme dole ke skútru a platíme 50 PHP, tak jako včera. „Marťas a nevadí to holkám, že jsi zůstal?“, táže se Matias. „Myslím, že ne, holky totiž cestují spolu“, odpovídám.

Cestou zpátky na hostel zastavujeme na benzínce, abychom dočerpali nádrž (asi ¼ nádrže za 60 PHP), jelikož dnes skútr vracíme. Na hostelu se dávám další kafé a tážu se na snídani. Posaď se, já ti ji přinesu, odpovídá paní domácí a donáší mi jarní závitky s banánem, vajíčkem a čerstvýma toustama. Vše je výborné, je ty osmažené závitky nemusím.

Dnešní noc už tu nezůstanu, a tak se domlouváme s Matiasem a Antonem, že budeme spolu dále pokračovat. Děláme si všichni poslední fotky, předtím, než se rozprchneme, jako malou vzpomínku.

Batuan Hammock Hostel

Pokračují dále s Matiasem a Antonem

Něco přes 4km na hlavní cestě se tážeme lidí na autobus, který jede směr do části Loboc. Anton si tu otevřel v jedné restauraci noťas s prosbou, že potřebuje něco dodělat na 15 min, a tak čekáme. Bus nakonec odchytáváme a nastupujeme. Podobně jako v Indii, i tady jede v buse disko.

Nedříve máme v plánu najít nějaký hostel, kde si odložíme věci. Tudíž zkoušíme vystoupit ve městě Taytay, kde za nádhernou řekou nacházíme jeden hostel s názvem Loboc Backpakers Inn.

Taytay

Taytay

Máme hlad, a tak jdeme někam najíst a nacházíme Ocho Food Stop, zatímco jsme míjeli rýžové terasy. Anton tady opět dodělává pár věcí na notebooku.

Vydáváme se přes řeknu na stanoviště, kde jsme vystupovali cestou tady. Jelikož jsem se moc nenajedl, dávám hledám ještě něco ke snědku. Mám rád sice sladké, ale už tři týdny nejím nic jiného než to, jelikož tu moc slaných věcí není k nalezení. Proboha párek v rohlíku mají sladký.

Tak tak chytáme autobus a vystupujeme u Tarsier Conservation Area. A co že je tady tak zajímavé? Jen na zde na Boholu či v Malajsii, Indonésii či Brunej, lze vidět Nártouny (Tarsiers). Dostal své jméno podle extrémně dlouhého nártu. Boholští Nártouni jsou noční živočichové s obrovskými oči, kterými vidí velmi dobře ve tmě. Jsou to nejmenší opice na světě a jedná se o vzácný a ohrožený druh. Živí se hlavně hmyzem, který loví ve skoku. Kdysi se vyskytovali v zalesněných lokalitách, zejména v lesích s liánami což jsou popínavé rostliny s dřevnatým stonkem viz foto níže.

Nejmenší opice na světě

Nejmenší opice na světe

 

Nejmenší opice na světe

Bambusový most

Další destinací je Sipatan Twin Hanging Bridge, kde dojíždíme busem s Matiasem a Antonem. Tento most přes řeku Loboc je postaven z bambusů a kdysi jako jediný sloužil k překonání řeky.  Má délku 40 metrů a výšku 20 metrů. Je to celkem adrenalim, jelikož je most náchylný k otřesům, které umocňují zábavu.

Sipatan Twin Hanging Bridge

Na druhé straně mostu objevily objevujeme malé obchody a suvenýry a dáváme si tu kokos.

V tomto okolí jsme v podstatě všechno zajímavého prozkoumali, a tak jedeme zpátky do hostelu Loboc Backpakers Inn. Nerozhodujeme se tady nakonec zůstat a bereme si bágly, nějak to urovnáváme s majitelem hotelu a bereme bus.

Dojíždíme do města Tagbilaran, kde jsem poprvé dojel trajektem a odsud pak na ostrov Panglao, kde nacházíme místo k ubytování Double J Hotel & Restaurant. Ten má jednu velkou místnost pro batůžkáře a velké postele pro každého. Dáváme se tam do kecu s jedním italem se jménem Giovanni, že bychom mohli spolu zítra zajít na místní pláže.

Ecostay Panglao Resort Hotel

Day 24 – Jak rozbít kokos

Jak rozbít kokos

Jak rozbít kokos

Vstávám do slunečného dne. S Italem Giovannim, Francouzem Matiasem a Rusem Antonem jsme se dneska domluvili, že se půjdeme podívat na místní pláže. Po hlavní cestě scházíme na vedlejší na White beach a dále na Alicea’s Beach.

Bohol - White beach

Bohol - White beach

Bereme místo a místních se v jednom altánku ptáme na místní výlety a ti nám ukazují možnosti výletu na Pamilacan Island. Tuto možnost zvažujeme, každopádně dozvěděli jsme se, že zde dojeli taky Angličani James, Edie a Zara (Jamesová ségra), které jsme potkali v Batuan Hammock hostelu, jak jsem popisoval v Cestě na ostrov Bohol. Ti by se možná také na výlet přidali.

Zatímco na ně čekáme všimli jsme si, několika spadlých kokosů v písku, a tak se jeden snažíme otevřít. Zkoušíme i taktické hozením na kámen, ale nic nepomáhá. Jak rozbít kokos není zas úplně „easy“.

Jak rozbít kokos

Všimli jsme si, že lidi z altánku zde mají mačetu, a tak se ptáme na její půjčení a máme štěstí. Hned jdu na věc. Ale po několika minutách přece jenom.

 

Ta kokosová voda je fakt jedna z nejlepších, co jsme kdy zkusili.

Jak rozbít kokos

Jak rozbít kokos

Jak rozbít kokos

Jak rozbít kokos

Anton tu ulovil dokonce kraba a nacházíme tu i hvězdice.

S Italem Giovannim se jdeme podívat směrem k Dumaluan beach, abychom se místních optali na výlety. Nacházíme opravu krásné místa na fotky.

Dumaluan beach

Dumaluan beach

A taky pár osamocených houpacích sítí.

Dumaluan beach

Nic nenacházíme, a tak se vracíme, zatímco již přišli Angličani. A tak se tu tak válíme prakticky celé odpoledne a děláme si tu a tam společné fotky.

White beach

Zprava Anton, Matias, Giovanni, Zara, James, Edie.

White beach

Cestou zpátky nacházíme jednu restauraci, a tak si dávám rýži s krevetovou polévkou.

rýže s krevetovou polévkou

K večeru se dostávám pouze s Giovannim na hostel, kde bydlí Zara, James, Edie a učím je hru mé babičky kostky. Nejedná se o klasickou hru, i když se používá 6 kostek. Jedničky, dvojky, trojky, čtyřky, pětky, šestky, pokr, generál, půlky, řada (zde teda pokud o anglicky přepis).

zjišťuji, že zde probíhá jakási oslava. Místní maminka Rose slaví 60 let a dokonce mě na její oslavu zvou a tak si tu s nimi dávám nějaké hovězí maso s nudlemi a obrovský dort.

filipínské narozeniny

filipínské narozeniny

Zakecávám se tu i s místními holkami, a tak nezávazně kecám, pak si volám s Marťou, zatímco již holky odešly na nějakou party na pláži. Jedna z nich mi ještě volá a povídá už velmi podnapile: „Come here Martin, it will be fun“, ale moc mě to nebere.

Day 25 – Multikulti (Sejde se čech, francouz, …)

Multikulti (Sejde se čech, francouz, …)

Na Double J Hotel & Restaurant jsme se seznámil s jedním mladším Filipíncem se jménem Jemo, žijící v oblastí Magarao. Společně s ním, Antonem, Giovannim, Matiasem docházíme (je to takové multikulti) k jedné paní asi do 100 metrů našeho hostelu pro vypůjčení. Jednu pro sebe si bere Anton, já beru Giovanniho a Jemo zase Matiase. Cenu usmlouváváme na 300 PHP na den.

Double J Hotel & Restaurant

Multikulti

Necelých 40 km od nás se nachází vodopád Kawasan Falls. Ten si neplést s vodopádem Kawasan na ostrovu Cebu. Jedeme přes největší město ostrovu Bohol Tagbilaran. Cestou za tímto městem někde uprostřed přírody nás potkává pěkný slejvák, a tak se ukrýváme u cesty v jakési budce.

Multikulti

Když déšť utichá opět vyjíždíme. Na místě parkujeme procházíme pěknou procházkou lesem po stezce džunglí dolů k řece Abatan, kde lze vidět několik chráněných chatrčí na kůlech.

Kawasan Falls

Kawasan falls na Boholu

Pramínek vody Kawasan Falls stéká po vysoké skalní stěně z rýžových teras na vrcholu kopce do malé laguny na úpatí vodopádů. Potkáváme zde taky partičku cestovatelů. Děláme zde několik fotek, skáčeme do vody a Anton dokonce vylezl až nahoru. Trošku mi připomíná opici 🙂

Kawasan Falls

Kawasan Falls

Teď bychom si dali i něco k jídlu, a tak cestou hledáme něco a nacházíme ho odsud asi po 4 km. Jedná se o Mama Mar’s restauraci. Maminka místní restaurace má prý narozeniny, a tak se táže, zda bychom jí v každém našem rodném jazyce zazpívali do videa „hodně štěstí zdraví“, a tak tu stojíme vedle sebe a každý tam namluví to své.

Bohol

Bohol

Jedeme zpátky dolů do města Tagbilaran a zpátky na ostrov Panglao.

Multikulti

Ten tak nějak objíždíme. Parkujeme a čekáme na Antona. Ten také parkuje se skútrem před restaurací a omylem najíždí do stolu u kterého sedí dva lidé. Omlouvá se jim a kupuje jim to vylité pití. Všimli jsme si, že se předek skútru poškrábal. Tak nějak objevujeme okolí až docházíme na pláž Doljo. Začíná nám soumrak, přestupující na nádherný západ slunce.

pláž Doljo

Multikulti

Cestou zpátky si dávám v jednom stánku tuňákovou shawarmu se sýrem. Nejedná se o Filipínské jídlo, nýbrž je to tortilla a v podstatě variace Döner kebabu. Rozdíl spočívá v původu těchto pokrmů. Döner kebab je jednou z mnoha odrůd tureckého kebabu, zatímco shawarma pochází z oblasti arabsko-středního východu a pochází z doner kebabu. Shawarma je populární jídlo v Egyptě.

shawarma se sýrem

Poslední den na Boholu

Dnes je můj poslední den na tomto ostrově Bohol. Je to i poslední noc taková multikulti kdy vidím Jema, Antona, Giovanniho a Matiase. Další den se rozdělujeme. Všichni si tedy sedáme do Double J Hotel & Restaurantu a dáváme si pivo San Miguel. Jedná se sice o španělské pivo, ale první San Miguel Brewery Inc. byl založen v roce 1890 na Filipínách jako La Fábrica de Cerveza San Miguel, a tak všemožně kecáme.

Multikulti

Day 26 – Místní památky Cebu city

Místní památky Cebu city

Místní památky Cebu city

Vstávám a na hlavní cestě se snažím chytat bus, což se mi daří a já dojíždím zpátky do města Tagbilaran. Abych všechny ta místní jídla ještě vyzkoušel nacházím jednu restauraci a zkouším filipínskou specialitu Halo – Halo.

Halo – Halo je směsicí ledové tříště a mléka s kukuřicí, fazolemi, banánem, cukrovou palmou a želé všeho druhu. Některé ingredience se mohou lišit dle lokality. Často se tato pochoutka pro místní podává také se zmrzlinou fialové barvy navrchu (Ube ice cream). Halo – Halo znamená v překladu doslova mix – mix. Nicméně i když jsem dost na sladké, tato specialita mě neoslovila.

Halo Halo

Docházím do přístavu Tagbilaran. Kupuji lístek a nějakou dobu tu čekám a cesta zpátky do přístav Cebu city. Jelikož zítra odlétám na Taiwan, a tak se ještě koukám na místní památky v Cebu city co bych mohl navštívil. Cesta trajektem trvala něco přes 2 hodiny.

trajekt Cebu to Bohol

trajekt Cebu to Bohol

Pevnost San Pedro

Hned kráčím směr k Fort San Pedro. Jednalo se o vojenskou obrannou pevnost, postavenou Španěly pod velením Miguela Lópeze de Legazpi, prvního guvernéra generálního kapitána Filipín. Původní pevnost byla vyrobena ze dřeva a postavena po příjezdu Legazpiho a jeho výpravy. Na počátku 17. století byla postavena kamenná pevnost, která měla odrazit muslimské nájezdníky. Dnešní stavba pochází z roku 1738 a je nejstarší trojúhelníkovou bastionovou pevností v zemi. Sloužil jako jádro první španělské osady na Filipínách. Během filipínské revoluce na konci 19. století byla napadena a dobyta filipínskými revolucionáři, kteří ji využívali jako pevnost.

Místní památky Cebu city

Místní památky Cebu city

Místní památky Cebu city

Katedrála Cebu

Další cestou mířím do Cebu Metropolitan Cathedral. Architektura kostela je typická pro španělské koloniální kostely. Teda tady je dneska lidí, asi se něco děje a taky že jo. Já tu zrovna chytnul mši svatou na popeleční středu konanou dnes 6. března 2022.

Popeleční středou (Ash Wednesday) začíná první den postní doby. Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy [1].

Přijel tady kněz svatý Camillus z Říma což je patron nemocných, zdravotních sester a lékařů.

Místní památky Cebu city

Stejně jako před necelým týdnem jsem si zabookoval nocleh na Hey Fellas Guesthouse. Opět mě zdraví recepční se jménem Chris. Mám opět v ceně i snídani a kafé zadarmo. Na pokoj potkávám tentokrát dva švédy a při naší konverzaci zjišťuji že znají mou předchozí firmu Tieto.

Zdroj:

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Popele%C4%8Dn%C3%AD_st%C5%99eda

Day 27 – Sbohem Filipíny

Sbohem Filipíny

Sbohem Filipíny

Vstávám již před 7 hod ale všichni v místnosti ještě spí. Beru si své ještě nevysušené věci spolu s krosnou a batůžkem dolů. Dole všichni také spi včetně matky s dítětem od správce, ale toho tady nikde nevidím. Je po 7 hod a čekal jsem ty skvěle palačinky, co jsem dostal posledně, tak mi ho nacházím na sedačce a jemně se ho snažím vzbudit, ale při větším prozkoumání zjišťuji, že to vlastně není on. Uff, tak ještě že se nenechal vzbudit. Hold musím smířit bez nich, a tak si balím věci a odcházím z hostelu.

Kousek od hostelu je pekařství, a tak kupuji nějaké croissanty do letadla. Po cestě nevidím žádný jeep jedoucí k SM mall, a tak asi po 30 min, docházím pešky k němu. Platím a autobus je již přistaven.

Po necelých pár minutách otevírám v buse email z Airbank. „Vaši debetní kartu jsme zamkli, proto ji nyní není možné používat, a to ani pomocí mobilního zařízení.“. Koukám na to jak puk. První kartu mi zablokovali v Indii a teď i druhou? No je fakt radost, další kartu nemám a čím budu platit? Jak si na Taiwanu vyberu místo peníze? To bude ještě fakt veselé.

Po nějakých 40 min dojíždím na letiště.

Jsem o 6 kg těžší ně původně

Chci se jít odbavit a vidím jen jednu přepážku, a tak mi paní kontroluje nejen kolik kilo má poje krosna. A jej, mám o 2 kg více plus menší bágl, který má skoro 4 kg. Problém je, že limit do letadla je 7 kg. Paní píše na moje letenku „CB“, a tak se ptám co to znamená, a dozvídám se, že se pod tím myslí „check baggage“.

Těch 6 kilo se těžko zbavím A co teď? Dát 1000 PHP za odbavený bágl do 23 kg je fakt dost, navíc v rámci hodinového letu ale největší problém je, že mám zablokované obě karty. Nemám zas moc času na přemýšlení, takže jak to vyřeším?

Jdu na záchod a zkouším se zbavit nepotřebných věcí a pak si je vážím v hale na váze. Snížil jsem to snad jen o 1 kg, tohle nepůjde. Už lehce ve stresu vymýšlím, co udělat. Napadá mě nechat si větší krosnu někde na záchodě a jít na novou přepážku a vydáním nové letenky, ale nechci to úplně riskovat. Musím to vymyslet jinak. Nemohu tu jen nechal ten bágl ležet z bezpečnostních důvodu ležet.

A nápad přišel

Na letišti je pár letištních vozíku pro zavazadla na kufry. Když ho nechám jen tady tak ležet bez povšimnutí, tak to taky není dobré. Každopádně vidím, že tu stoji 2 vozíky před kafé shopem Starbuck.

A mám to. Jeden vozík tedy beru a pokládám na něj krosnu. Parkuji s ním vedle dalších vozíku u Starbucku. Vstupuji do Starbucku, jakože vybírám, co bych si dal, ale po chvíli ho pouštím a jdu směrem a rovnou novou přepážku, kde je jiná paní, která se mě nevěřícně snad dvakrát ptá, zda mám jen fakt ten malý batoh a já nervózně přikyvuji. Tiskne mi novou letenku a nedopisuje mi na ni nic. Obkroužením se snažím vyhnout z dohledu paní z první přepážky a beru krosnu.

Jdu pres detektor a bágl nechávám podrobit rentgenu a procházím neuvěřitelné i s PETkou vody, sprejem, či manikurními nůžkami a vlastně se vším co mám. Do fronty ke gate jdu raději až jeden z posledních, kdyby měli tendenci ještě nějak kontrolovat gramáž a bez obav procházím.

Je to neuvěřitelné, ušetřil jsem asi 1000 PHP. Čekajíce na gate 9 zjišťuji z cedule, že nám ji změnili na 8 a tak se přesouvám. Po 11hod dopoledne vylítáme a v letadle je klimatizace úplně přehulená. Musím si vzít na sebe mikinu a dávám si i kapuci. Nechápu spolucestujícího (pravděpodobně Filipínce) v tričku.

Mezipřistání v Manile

Pěkně to letadlo houpe před přistáním, ale úspěšné přistáváme na terminál 4 v Manile. Teď se musím dostat na mezinárodni terminál, jelikož mě čeká cesta na Taiwan, a tak se ptám securiťačky a ta mě navádí do čekárny na shuttle bus. Vyplňuji u vstupu formulář a sedám si kolem lidi.

Po 15 min nás volají a my kráčíme přes terminál 4 ven k přeplněnému busu, který nás dopravuje na terminál 3. Při vstupu ukazuji rezervaci letenky a vcházím.

Ted je potřeba schrastit letenku, a tak si už raději automaticky beru letištní vozík na zavazadlo a dávám na něj krosnu. Prosím pána kousek od vozíku, sedící na sedačce s dětmi, zda by mi ho nepohlídal. Tváří se trošku podivně, ale kývl, že v pohodě.

Nejdříve zkouším online check in, ale ten opět při zadaní booking number nefunguje, a tak jdu k přepážce Airasia. „Máte jen tento bagl?“, dotazuje se paní. „Jasně, jen tento“, přitakávám. Dostavám úspěšné letenku a děkuji pánovi za pohlídaní.

Mam 3hod do odletu, a tak si sedám na latté do Starbucku. Nahazuji nějaké fotky na Google Photos z Boholu a Cebu.

Rozmočené razítka v pase

Po hodině sezení jdu směrem k boarding gates. Teď přichází další zábavný moment. Můj pas byl přemočeny, nějakým způsobem se mi na ostrově Bohol rozlila voda, a tak většina razítek je rozpito. Mám fakt kliku, že to filipínské razítko, snad jedno z mála zůstalo celé. U přepážky na to paní kouká ale nakonec vše dopadá dobře a dostavám výstupní filipínské razítko.

passport

Sbohem Filipíny

Kráčím ke gate a všímám si, že mi ji opět změnili, a to na z 103 na 105 (takové změny za sebou jsem na letišti nezažil). Tam sedám ale ne na dlouho, protože se již pomalu tvoří fronta, a tak jdu k ní a úspěšně procházím. Je to paráda, sedím u okna, a to u prostředních dveří letadla, takže mam místo na nohy, akorát si nemůžu při vzletu strčit baglík pod nohy, takže ho letuška uzavírá nahoru. Trošku nám tu čmoudí.

Sbohem Filipíny

 

Sbohem Filipíny, moc jsem si to tu užil. Přistáváme po 6hod na runway v Kaohsiungu na Taiwanu. Počasí se úplně změnilo, prší tu a obecně je tu pochmurno. Takže první dojem není úplně dobrý a bude tu větší zima. Tak uvidíme jak zítra.