Day 12 – První den v Džajpuru

První den v Džajpuru

Vstáváme po 9 hod a chystáme se nahoru do restaurace a jsme zvědaví na náš první den v Džajpuru. Máme tu krásny výhled a doufáme, že Ali tuk-tukář na nás zapomněl.

První den v Jaipuru

Bohužel opak je pravdou a pravě za námi přichází až nahoru. Ježíšku na krížku to je fakt dotěrný člověk, ale hned mu nebudeme říkat, že s ním nepojedeme, protože by do nás hustil i u jídla. Je tu i s jeho nějakým kámošem a dávají si čaj u vedlejšího stolu. Dali jsme si smaženou rýži, kterou mají fakt dobrou a má i trošku chilli papriček (i když jsme si řekli bez). K tomu si dáváme ananasový džus. Po jídle se odebíráme zaplatit a očima ani nepohledáme na sedící tuk-tukáře. Platíme dohromady 500 INR a teď rychle k výtahu, který sjíždíme až do přízemí.

Jen co z výtahu vystupujeme, sešel Ali až dolů a objevil se z nenadání vedle nás. Tak a teď s pravdou ven. „My nikde nepojedeme, nezlob se“, říkám mu. „Proč?“, ptá se. „Změnili jsme názor a projdeme si to pešky“, odpovídám. „Ale to tak nejde, čekali jsme na Vás“, říká. Po chvíli přisel k nám i jeho kamarád. Vysvětluji mu, že kdyby mi na sebe dal telefonní číslo, tak bych mu o tom dal vědět. Nakonec po nás chce peníze, tak mu na to odpovídám, že mu v žádném případě nic nedáme, ale stojí si za svým.

Odebírám se k recepčnímu, kterého prosím, ať nás Ali už neotravuje. Recepční asi moc nerozumí, a tak mu to chci zopakovat ještě jednou, ale to ke mně už přichází Ali a začíná poslouchat konverzaci mezi námi. V tom stresu mě v tu chvíli napadá říct jen: „A kdy máme zaplatit za hotel?“. A tak se odebíráme na pokoj čekajíce až už konečně Ali odjede.

Snad nás neunese

Na pokoji už nás napadají ty myšlenky, že si nás najde nebo ještě že se s bandou domluví a unesou nás, díky překážení “velkého kšeftu. Teď nám to není vůbec příjemné. Na pokoji čekáme raději hodinu v takovém strachu, co bude dále. Pak sesbíráme veškerou odvahu a jdeme dolu doufajíce, že tam nebude stále čekat. Naštěstí tu není a od hotelu se posouváme i raději dále za zeď, kde voláme Uber. Vystupujeme a docházíme do Jantar Mantar, kde kupujeme lístek za 200 INR na hlavu. Jantar Mantar, což v překladu znamená přístroje pro výpočty, je jednou z nejzachovalejších a nejvýznamnějších indických astronomických observatoří. Její stáří se datuje ze začátku 18. století, kdy ji nechal vybudovat maharádža Jai Singh II. Jsou zde kolekce velkých, pevně zabudovaných astronomických přístrojů a byly navrženy tak, aby umožnily pozorování astronomických pozic pouhým okem. Jsou tu k vidění také největší kamenné slunečné hodiny na světě.

Jantar Mantar

Jantar Mantar

Hawa Mahal

Přecházíme přes ulice a všímáme si přecházejících kůžlatek (ta dokonce použila i přechod pro chodce). Jdeme se podívat na Hawa Mahal, který byl vybudován proto, aby ženy z královské rodiny mohly sledovat pouliční festivaly, aniž by byly vidět (kvůli předpisu „purdah“).

První den v Jaipuru

Hawa Mahal

Po cestě potkáváme plno obchodů, kde nám snad každý nabízí, abychom se aspoň koukli, ale zájem nemáme. Všímáme si kuchtění místního kuchaře.

Každopádně cestou nazpět se zastavujeme v kavárně Art Cafe, doporučovanou TripAdvisorem a dáváme si frappé. Maji ho tu výborné, a tak se rozhodujeme si také dat falafel v pitě se zeleninou a hommusem a ananasovým džusem. Krásně jsme to dostali naservírované a chutná to báječně. Je to první skvěla restaurace za tu dobu, co jsme v Indii. Necháváme zde sice přes 1000 INR ale jsme maximálně najezení a spokojeni.

falafel v pitě

Následně se dostáváme k hinduistickému chrámu, který je bohužel zavřený, ale je tu přednáška nějakého známého sika a všude je plno lidi.

První den v Jaipuru

Víceméně jen se koukáváme a jdeme si volat Ubera, který nás dováží k Birla Mandir, což je hinduisticky chrám a byl postaven v roce 1988 z 2000 tun mramoru. Bohužel se nesmí uvnitř fotit, a tak ho jen procházíme. Ostatně v Malajsii byly takové chrámy mnohem bohatší, tady jsou takové prázdné.

Birla Mandir

První den v Jaipuru

Naše poslední cesta nás vede přes město, kde potkáváme dva mladé hochy na koni projíždějíce ulicemi. Ukazují, že máme naskočit k nim, ale nemáme zájem, tak si to začali upalovat po silnici až k slonovi, ke kterému taky docházíme. Stejná písnička jako předtím: „Chcete se na něm svézt?“.

slon

Central Park

Rušnou cestou procházíme až do centrál parku, který je v Džajpuru jeden z největších. Konečně trošku klidu. Všímáme si tu běžců a chillujících lidí. Ono také má park 5 km dlouhou běžeckou trať.  Sluníčko se chýlí k západu a vypadá to moc pěkně. Dokonce tu lítají i zelení papoušci. Potkáváme další skupinku lidí prosící o fotku, tak jim vyhovujeme.

západ slunce

papoušci

První den v Jaipuru

mobilní vysílač

Při výstupu z parku si všímáme výborně skrytého mobilního vysilače na umělé palmě. Uber nás pak závaží k hotelu, ale cestou do něho nabourává tuk-tuk. Náš řidič vykoukává z okna na chlapa, jen mu něco říká a pak jede dál. Myslím, že to tu mají totálně na párku. Přijíždíme k hotelu a my doufáme, že Aliho už neuvidíme. Naštěstí tu není, takže se uchylujeme do pokoje. Večeři si zajištujeme na střešní restauraci v podobě pizzy a ananasového džusu. Nahoře nám nějaký pán nabízí jakési loutky, ale odmítáme. Dneska je pátek, takže tu mají i živou hudbu a je tady několik kravaťáků. Spokojeně po večeři odcházíme na pokoj. Myslím, že nakonec byl první den v Džajpuru prožitý pěkně. Házíme si sprchu a ve 12 jdeme spát.

Day 13 – Sever Džajpuru

Sever Džajpuru

Budíme se po 9 hod a máme namířeno opět do restaurace na střeše. Opět si dáváme rýži se zeleninou a džus a musím říct, že jsme se pěkně najedli. Dneska máme v plánu Sever Džajpuru, a tak voláme Uber, který nás dováží přes celé přeplněné město k Jal Mahalu. V překladu jde o Vodní palác uprostřed jezera Man Sagar a byl postaven v 18. století maharadžou z červeného pískovce. Nedá se k němu dostat.

Jal Mahal

Je tady mnoho prodejců a všude tu prodávají od všeho něco. Někteří lidi nám tu nabízejí i místní oblečení pro pány a dámy, které si můžete obléct a vyfotit se s Vodním palácem. Všímáme si pěkných magnetek, který místní prodejce nabízí za 150 INR. Snažím se usmlouvávat cenu. Dostavám se na 120 INR za jednu, ale nakonec se mi to daří usmlouvat za 100 INR.

Sever Džajpuru

Sluníčko dnes pěkně hřeje (máme 25 stupňů) a my se posouváme dále na sever, zatímco si cestou všímáme několika velbloudů.

velbloudi

velbloud

Místní parky pro oddych

Docházíme ke Kanak Vrindavan Parku, což je zahrada, která byla vytvořena před 275 lety. Přicházíme ke kase a všímáme si, že vstup do parku je za 25 INR a takže žádné turistické ceny, což je paráda. Park je krásny s aktivními fontánami, a to pohoří se pěkně vyjímá pozadí a je tu taky klid. Zahrada má chrám, řadu fontán a složité mramorové dekorace. U parku si dává Marta zmrzlinu a já dostal chuť na Kit Kat.

Kanak Vrindavan Park

Pokračujeme dále, kde potkáváme krávu, tele a slyšíme i nějaké zvuky ze střechy, kde si všímáme mekající kozy.

krávakoza

Nacházíme další zahradu Kanak Ghati Garden, do které vstupujeme za 35 INR. Jsou tady dětské houpačky pro děti ale také nacházíme výše chillující lidi na trávě. Jsou tady i sochy hinduistů.

Sever Džajpuru

Kanak Ghati Garden

Amber Fort nedaleko Džajpuru

Za parkem koukáme na další lokaci a bereme si tuk-tuk, kde cenu smlouváme z 150 INR na 100 INR. Dojíždíme k Amber Fort, který se nachází asi 11 km severně od města Jaipur. Amber znamená vysoký a nachází se na úbočí kopců Aravalli hills. Byl postaven v 16. století z červeného pískovce a mramoru. Jezero pod hradbami je hlavním zdrojem vody pro Amber palác. Od 2013 je na seznamu dědictví UNESCO.

Sever Džajpuru

Amber Fort

Příroda kolem začíná byt mnohem pěknější díky pohoří kolem. Sam palác se nachází výše, a tak na něj musíme vyšplhat po svých. Místní tady cestou nahoru prodávají různé věci a někteří i hraji na netypické hudební nástroje. Jedná se o starověký smyčcový, strunný nástroj Ravanahatha. Je používaný v Indii, na Srí Lance a v okolních oblastech. Je považován za  předchůdce houslí.

Vcházíme do paláce, který uvádí při vstupu svými děly. Je čistý a libí se nám. Z jeho druhé strany se rovněž tyčí pohoří, které odkrývá soustavu hradebních zdí táhnoucí se po okolních kopcích široko daleko. Obranné valy mi připomínají čínskou velkou zeď.

Sever Džajpuru

Sever Džajpuru

Jde se dát ještě výše ale to už za vstup 500 INR pro turisty. Prohlídka zahrnuje halu Diwan-i-Am, Zrcadlový palác Šiš Mahal se soustavou vypouklých skel, Ganéšovu bránu, komnaty 12 mahárádžových žen a letní rezidenci. Nám to stačilo bohatě takto, takže scházíme dolů. Dole voláme Uber a přijíždí nám tuk-tuk, který nás dováží až k Elefanjoy Jaipur| Elephant Ride & Safari. No safari to zrovna není, nebo to tak nevypadá, ale je to doporučené TripAdvisorem a můžete se tu projet na slonu, malovat po něm, koupat se s ním nebo krmit. Máme zájem o jízdu, ale 3200 INR na osobu je přehnaně moc. Proto smlouvám, a nakonec se mi to daří, a tak to máme 1000 INR za osobu.

Jízda na slonu

Jízda začíná. Řidič bere jednoho slona a nasedá na něj. Slon má na zádech jakési sedlo pro dva. Naštěstí tu mají schody, a tak řidič slona k němu přistavuje a my nasedáme. Ještě před cestou nám místní fotograf děla fotku a jedem. Ani nějak moc to nehuštá. ale je to zážitek. Projíždíme pres okolí a místní na nás koukají. Zjišťujeme od řidiče, že je to slonice s věkem 35 let. Cestou zpátky nám slonice děla obrovské bobky na cestě, ale místní se tváři v pohodě. Jízda nám po 15 min končí a my si ještě děláme ještě fotky.

slon

Následně voláme uber, ale ještě předtím, než přijíždí si všímáme i několika divočáků procházející kolem. Nicméně sloni se tu asi i často prohánějí po silnicích.

Sever Džajpuru

slon na cestěSever Džajpuru byl super a teď se dopravujeme do hotelu a už máme teda pořádný hlad. Proto jdeme opět nahoru do restaurace, kde si objednáváme pizzu a džus (na indické pořád nemáme chutě). Během čekání si všímáme krásného západu nad Jaipurem. Dneska jsme si teda na to pěkně dlouho počkali cca 40 min, ale jako na druhém dnešním jídle tady nahoře jsme si pochutnali a jdeme na pokoj.

západ slunce

Máme kolem půl 7, takže ještě chillujem. Všimli jsme si, že nemáme dostatek antibiotik, a tak pro ne dobíhávám do sousední ulice.

Day 14 – Letíme na Jih (stát Goa)

Letíme na Jih (stát Goa)

Díky tomu, že nám letadlo letí 9:30 tak již vstáváme v 6 hod ráno. Dnes letíme na jih (stát Goa). Balíme a vyrazíme před hotel, kde si bereme Ubera. Přijíždí tuk-tuk a my jedeme směrem na letiště. Při odbaveni nám ovšem říká pracovník za přepážkou, že si musíme předtím zkontrolovat podpalubní krosny pod RTG. Další zajímavá věc, se kterou jsem se nikde nesetkal, a tak jdeme. Zaměstnanec nám bágly označovává a my se vracíme pro letenky a konečně házíme bágly na pás. Fronta k detektorům je dlouhá, ale jde to rychle. Já s ní ještě vybočuji a jdu koupit sendviče. Opět je tu detektor, zvlášť pro ženy a muže, a tak se rozdělujeme a oba nakonec kontrolou procházíme bez obav. Díky dobrému času ještě čekáme na letadlo před gatou.

Když se čas naplňuje odváží nás letištním autobusem k letadlu. Poletíme Airbusem A320. Trošku jsme to ale nevychytali, protože jsme si koupili letenky do Bombaje, ale ještě jsme se v Ágře rozhodli, že poletíme dál a dalším cílem bude stát Goa na jihu. Proto se ještě přikupovala další letenka. Takže v Bombaji si musíme dojít k pasům pro bágly a znovu projit kontrolami. Vylétáme v 9:30.

Bombajské letiště

Všechno utíká poměrně rychle a my dosedáme před 12 hod na Bombajskou runway, a tak jsme se zase posunuli na Jih. Jen co vylézáme pociťujeme větší horko, než tomu bylo v Jaipuru. Je už tady 32 stupňů. Jen co jsme zase zalezli do haly z pasu č. 3 si ihned beru bágl a Marta následně taky. Budeme se muset tedy znovu odbavit a vystát si tu šílenou řadu. Jde to ale rychle, a tak se po půl hoďce dostáváme na řadu.

Teď máme čas asi 3 hod, takže procházíme detektory a jdeme na jídlo. Dávám si kuřecí hambáč s kafem a Marťa nějaký Chicken Mango sendvič a taky nějaký džus. Ouu hambáč je nečekaně pálivý. Čekáme na letadlo a po dvou dnech jdu na velkou. Naštěstí se můj stav o mnoho zlepšil a antibiotika opravdu zabrala. Další letadlo nám letí 15:15, ale jak se díváme, tak má zpoždění a očekávaný vzlet je 15:50. V letadle fakt moc lidi není, asi tak půlka letadla. I tak vzlétáme z runwaye pozdě. No máme asi hodinové zpoždění ale přece jen jsme tu – stát Goa. Let trval asi hodinu.

Jih Indie a Stát Goa

Tak teď si už jen sebrat bágly a najít bus který nám jede do města Margao na Jih. Cestou samozřejmě nabízení taxíku, ale zájem nemáme. Místní nám u letiště říkají, že na druhé straně cesty se stačí postavit a mávnout. Proto jdeme tam a přichází k nám chlap, který údajně děla pro autobusovou společnost. Stejně z něj vypadavá, zda nechceme taxíka. Obratem kýváme, že ne a on teď překrucuje, že nakonec nemyslel taxík, ale prý bus. Místní busy jsou fakticky křápy, ale k nám přijíždí teď jakýsi lepší. Ptáme se autobusáka na schůdcích busu za kolik. 500 INR odpovídá. Tak to ne a sestupuji schůdky busu a už zlevňuje. 400, 300, 200 INR. Ne říkám, čekáme tu na bus, který je za 20 INR. Ten naštěstí po chvíli přijíždí a my odjíždíme. To je teda papu, ale za ty prachy, co chcete. Jedeme asi hodinu a čtvrť do města Margao.

autobusy - stát Goa

Pěkně to hopsá a nechápeme, jak je možné, aby řidič autobusu vybíral tak ostré zatáčky a k tomu se vyhýbal autům. Peníze předáváme v autobuse.

Cílová stanice je právě Margao a tam vystupujeme a koukáme, jak se dále dostaneme k hotelu. Je tady plno těch jejích autobusů, vypadá to, na nějaké ústřední autobusové nádraží. Ptám se jednoho autobusáka, který povídá, že přímo tento bus jede do města Banaulim, kde je pak pár kilometrů náš hotel. Podobným busem proto vyrážíme. Začíná se stmívat.

Vystupujeme někde na křižovatce a máme už pěkný hlad. Kupujeme si proto od místního banány. Hned na to vidíme jakési bistro s nápisem „hot dogs“ a tak se vydáváme tam. Objednáváme si Chicken burger. Divím se, že tady mají i hovězí burger. Po jídle hledáme, jak bychom se dostali k hotelu, a tak čekáme u cesty na tuk-tuk. Jeden cizí pár bělochů se nás ptá, zda nepotřebujeme s něčím pomoct. Povídám, že se potřebujeme dostat k hotelu. Povídají, že v tuto dobu už nejezdí busy a že tak maximálně tuk-tuk nebo taxi. Bohužel ani tuk-tuku tady moc není. Přesto čekáme u křižovatky a místní volají tuk-tuka. Ptám se na cenu a prý 220 INR. Hned smlouvám, ale pod 200 INR se mi to nedaří. Právě zastavil u cesty jiny tuk-tuk tak jdu k němu a povídám mu, že potřebujeme k hotelu a že mu dám 100 INR. Souhlasí a odjíždíme.

Jak dojíždíme na místo, tak spouští, že mu dlužíme 200 INR. Tak to ne, povídám. Domluvili jsme se na 100 INR. Prý večerní taxy jsou tady takové, a tak se se s ním stále dohaduji. Říkám mu, že jsem mu náš hotel i na mapě ukazoval. Bohužel si furt stojí za svým i po 5 minutách vyjednávání, takže mu těch 200 INR nakonec dáváme.

Problémy s apartmánem

Docházíme k apartmánu a dole potkáváme lidi. Povídáme jim, že zde máme ubytovaní. Ti se ale odkazuji na jinou osobu a dávají mi číslo na jinou paní. Volám tedy na toto číslo a ozývá se chlap, který mi dává zase jiné číslo na nějakého Kelvina. Číslo ale nejde vytočit, a tak místní volají ještě na jiné, ale vytáčená osoba jim prý nemůže pomoci. Ukazují na zámky s čtyř místným kódem visící u schodu. Nemůžou mi ale pomoci, jelikož tady mají jen malý krámek, který zrovna zavírají a jdou domů. To je chaos. Všímám si, že na booking.com je opravdu nějaký pin a celkem tu visi 4 zámky pro 4 pokoje. Takže zkoušíme PIN pro každý zámek, ale bez úspěchu.

Volám znovu na číslo a paní mi povídá, že bych měl dostat číselnou kombinaci kterou říkám, že jsem nenašel ale po dlouhé konverzaci dostavám jíny PIN pro zámek s číslem S2. Se zámku vypadává klíč (ten zámek měl jakousi skrýš) a my si tím už konečně odemykáme apartmán.

Bordel v apartmánu

Apartmán je neuklízený, peřiny poházené, stůl špinavý a v kuchyni talíře od jakési červené omáčky. Navíc se v některých místnostech svítí. Kurník nebydlí tu už někdo? Znovu volám na tel. číslo, že jsme dostali asi špatný pokoj. Paní, jakože se to bude snažit vyřešit a za 10 min mi zavolá. Jenže po 10 min nic. To není možné toto. Volám proto na číslo, co nacházím v mé rezervaci na booking.com. Zvedá to jakási operátorka a ptá se mě s čím jsem nespokojeny. Říkám, že jsme dostali špatný pokoj a že tu je bordel. Prý mam počkat na lince, že zavolá managerovi. Čekám dalších 10 min a dozvídám se, že se mu nemůže dovolat, že zkusí zavolat do jiného hotelu. Už je asi půl 11 hod večer a říkám jí, že potřebujeme někde spát, a navíc já nerozumím té její Indické angličtině, co říká a ona mě. Tohle je opravdu strašné.

Po dalším čekání na lince mě přepojuje na Kelvina, který je prý majitel a který mi normálně rozumí a já jemu. Povídá, že za 10 min dojde k nám. Naštěstí fakt dochází a povídá, že nám dali omylem jiny pokoj. Docházíme o patro níže k snad již čistému pokoji a ano, konečně můžeme být spokojeni.

stát Goa

stát Goa

Ještě nám dochází pro ručník a mýdlo. Celá tato záležitost a zjišťovaní trvala něco přes hodinu a máme již 11 hod. Hotel ani nemá žádné hodnocení na booking.com ale vnitřek je na Indii dost v pohodě. Až o půl 1 uleháváme.

Day 15 – Město Varca

Město Varca

Dneska se dobře spalo a my vstáváme kolem půl 10. Vycházíme ven a už teď slunce pěkně hřeje. Máme už nějakých 28 stupňů. Kousek od hotelu v Traveller’s Multicuisine Restauraci si dáváme snídani. Je to venkovní restaurace a je úplně prázdná. Volíme tousty, Marťa si dává se sýrem já s kuřecím. Jídlo zde vypadá velmi dobře naservírováno, a taky dobře chutná.

toasty indie

Okolí je také příjemné. Teď potřebujeme najít obchod a podle místní je jeden mini market vzdálený asi 15 min chůze, nebo ještě další vzdáleny 7 km. No volíme ten mini market, kde mi ještě před vkročením do obchodu dává do ruky místní paní odvedle lísteček s masážemi. První udivení je to, že celý leták je v ruštině. Čili bude se jednat o další oblíbenou Ruskou destinaci a hned jsem si vzpomněl na poloostrov Phuket v Thajsku. V obchodě nám připadají ceny zbytečně vysoké a zboží je jak jinak prošlé. Kupujeme nakonec džem, sušenky, toaletní papír, čínské polévky, džus, a protože si už potřebujeme opravdu vyprat tak i prášek. 850 INR za toto všechno nám připadá fakt dost.

Naproti si všímáme baru, kde si objednáváme studené kafé, dokonce dvě, protože slunce fakt praží. Mezitím hledáme letenky pryč z Indie a ty vychází za týden ode dneška do Abú Zabí za 3100 kč pro jednoho, takže je bereme. Jdeme na pokoj a cestou mi vola Kelvin, že by už potřeboval za apartmán peníze. Říkám mu, že v pohodě ale musím je nejprve vybrat. Tak mi radí, že nejblíže je to do vesnice Varca a tam hned u kostela. Docházíme na pokoj a jde se prát. Umyvadlo je malé, tak se pere ve dřezu, který ještě pro zichr čistíme. Je toho dost, já už neměl ani trenky a Marta ani kalhotky. Po hodinovém praní hledáme ještě ubytovaní v Abú Zabí a jedno nacházíme a není to vůbec levné.

Město Varca

Jdeme vybrat ty peníze, a tak koukám na mapy a máme to přes 2 km. Je to paráda, říkám si v duchu venku. Nikdo tu skoro není, je tu klid, žádné auta a jen pár domečku a příroda kolem. Nacházíme taky cestou plno palem, kde jedné zrovna spadl kokos někde za plotem domu. Pěknou pecku to udělalo a raději si dáváme bacha na ty kokosy.

směrem do města varca

kokosy

směrem do mesta varca

Pěkně horkou 32stupňovou procházku docházíme do vesnice Varca, kde nacházíme bankomat a úspěšně vybíráme.

varca

Hledáme nějakou restauraci, ale žádná taková lepší tu není, takže cestou zpátky snad někde bude. Tou cestou se také zastavujeme u “místního zelináře” a kupujeme ananas, banány, mrkev, brambory, květák, pomeranče a zvláštní druh ovoce nesoucí název pitaya. Je to také nazývané jako Dragon fruit. Děláme ji tu kšeft za 400 INR ale nakoupili jsme toho dost. Wow a těch mega čili papriček.

místní zelinář - varca

chilli

Cestou ještě jdeme nakoupit, jelikož jsme tu poblíž viděli supermarket. Budeme totiž vařit, takže nakupujeme vajíčko, sůl, máslo ale i chleba na snídani s džemem. S celým nákupem se táhneme až k hotelu tou krásnou přírodou.

Kokosy

Zkouším se koukat pod místní palmy na kokosy a nějaké nacházím. Při zatřesení v nich jde slyšet mléko, a tak je bereme s sebou. Jdeme na jídlo ve stejné restauraci jako ráno, kde jsme opět sami a dáváme si těstoviny.

Spokojeni se vracíme na hotel, kde nás čeká další plánovaní cesty z UAE. Ještě se pořád mohu rozmyslet, zda se vrátit s Martou do ČR, ale bude někdy příležitost takhle ještě pocestovat? Tohle je moje poslední šance a plán je cestovat sám s krosnou další dva měsíce. Přece zívat je jen jeden a třeba se mi to už nikdy na takhle dlouho nepoštěstí. Rozhoduji se pokračovat sám (ale to už bylo v plánu před Indií). Takže máme finální datum na 8.2, kdy se od sebe definitivně na dva měsíce rozdělíme. Až doteď jsem zvažoval, zda se nemám na Filipíny vybodnout, ale je rozhodnuto. Po UAE budou moji další zastávkou Filipíny a to Manila. Z Dubaje to bude přímým spojem nějakých 9 hodin. Marta kupuje letenku zase zpátky do ČR. Tímto je rozhodnuto.

Day 16 – Pláž Benaulim

Pláž Benaulim

Vstáváme o půl 10 a po chvíli na řadu přichází naše koupená snídaně v podobě chleba a džemu. Najednou začíná někdo klepat. Je to jeden z managerů apartmánu a prosí o peníze. Hned mu vykládám, že bychom si to tu radí prodloužili, a tak vypočítávám cenu za noc. Povídal, že mu zatím stačí za ty tři noci. Na bookingu se ale divám na ten stejný apartmán a je dvakrát tak dražší. Přitom přes tu aplikaci jeho je levnější. Povídám mu, že za půl hoďky má dojít a my se ještě nějak rozmyslíme. Hledáme v okolí podle ceny podobný, ale nic nenacházíme. Vola mi Kelvin, a tak mu povídám, zda je možnost dostat apartmán za stejnou cenu. Prý nelze, ale navrhujeme mi jiný. Raději se s ním domlouváme ať dojde, a tak po 10 min dochází. Nakonec stahuji tu jeho aplikaci a po domluvě si to bookuji na dalších 5 nocí.

Jdeme ven a je to poprvé co vidíme počasí za mrakem, ale je opravdu příjemně. Dáváme si v naší restauraci studene kafé. Dneska máme v planu uvařit, a tak děla Marťa brambory s květákem a vajíčkem. Máme tady indukci, což je super, ale bohužel jen jedna, takže to půjde pomaleji. Trošku máme strach z vody, ale když se převaří, tak bude snad OK.

vaříme

Po hodině a půl se podává jídlo, a ještě zbylo minimálně na další dvě porce. Dost jsme se najeli.

Pláž

Fičíme směrem na Benaulim pláž, kterou máme od apartmánu přes kilometr. Příroda je tady moc pěkná. Teď dokonce projeli dva Rusi na motorkách a jeden zvedá ruku s pokřikem “привет россия”. Docházíme k plazi a je fakt nádherná a hlavně obrovská. Její délka činní kolem 6 km. Není tady ani moc Indů a většina lidí tu jsou podle barvy pleti turisti. Voda je vlažná až tepla. I přes foukající vítr a slunce zalezlé za mraky je stále příjemně.

Benaulim Pláž

Benaulim Pláž

Na pláži je relativně dost baru s restauracemi, a tak pod jeden zalézáme a dáváme si Papájový džus a čokoládovou palačinkou. Palačinka tedy pěkně olejová a papája mi též moc nejde. Jsou tady kolem pláže i krásné palmy a fakt se nám tu libí. A hlavně je tu málo lidí. Je to úplně jiný svět než na severu. Jdeme zase dále, ale ne až nějak moc daleko protože už jsme ušli asi 2 km, a proto se otáčíme zpátky. Dnes je to poprvé co vidím „wind car“ a jede mu to pěkně.

Při výstupu z pláže nás zastavuje místní týpek, že zde má obchod se šperky a dává nám vizitku, a že pro nás má slevu a že se máme stavit. No neber to, zrovna jsme to my, kdo narazili na slevu! Všimli jsme si včera, že v tom mini marketu jsou i trička, a tak jdeme tam a kupuji si první suvenýr a pak se již uchylujeme k apartmánu. No ani se to nezdá, ale ušli jsme dnes skoro 9 km. Večer hrajeme karetní hru autobus a házíme si studenou sprchu a již kolem 11 hodin jdeme spát.

Day 17 – Netravali park a jeho divočina

Netravali park a jeho divočina

Dnes již vstáváme v 8 hod, protože se chystáme do Netravali Wildlife Sanctuary. Večer jsme se ptal ještě jedné prodávající, jak se tam dostanu, a tak ráno snídáme tousty s džemem a vyrážíme pešky do města Varca. Je to něco přes kilometr a je zatím příjemně. Ve vesnici nacházíme zastávku, ale ta je bez jízdních řádů, a ani Google nic neukazuje, tak doufáme že nám něco brzy pojede. Čekají tu další lidi tak to vypadá, že by snad mělo. A opravdu za nějakých 15 min jeden přijíždí. Musíme se dostat do města Margao na autobusovou stanici, povídám výběrčímu peněz. „Nastupte si“, odpovídá a máme to za 20 INR na hlavu.

Margao autobusová zastávka

Po necelé půl hodině vystupujeme na ústředním autobusovém nádraží a ptám se autobusáků kolem jakým busem vlastně jet. Máme štěstí, protože jeden bus za 25 min vyjíždí, takže tu ještě kupujeme ve stánku sendviče, Pepsi a nescafé v krabičce.

Vyjíždíme o něco lepším busem dokonce dříve, než bylo původně v plánu a příroda se začíná za městem krásně ukazovat. Poprvé vidíme i rýžová pole a pracující lidi kolem nich.

rýžová pole

řeka indie

Cesta utíká relativně rychle. Po hodině a půl zastavujeme někde úplně mimo v nějaké maličké vesnici kompletně bez mobilního signálu. Autobusák nám říká, že je to asi 2 km na vodopád, ale že jestli chceme máme počkat půl hoďku, protože mají obědovou pauzu. Rozhodujeme se jít po svých. Těch palem kolem, a to vše je naprostá nádhera. Je to jiný svět v porovnaní s hlavním městem Indie. Jen tu a tam někdo kolem nás projede.

směrem k Netravali parku

Savari vodopád

Docházíme k ceduli ukazujíce tygra na obrázku, a to Marťu hned poleká a hned se na mě: “Marťo přelož mi to“. „Je tady napsané, že vcházíme do Netravali Wildlife Sanctuary parku“, odpovídám klidně. Po chvíli vidíme pár opic v korunách vysokých stromů nad námi. Miji nás autobus, a nakonec se s ním svážíme až k lesní cestě kousek od Savari (Netravali) vodopádu.

A teď už vstupujeme do jakéhosi lesa, nebo pralesa a začíná nám divočina.

Netravali park

Jdeme asi 5 min a narážíme na místního, tloušťkou malého ale dlouhého zeleného hada. Toho Marťa vidí poprvé v divočině a je celá vyklepaná a chce jít zpátky. „Takový zelený, ten bude určitě jedovatý“, povídám. To Marti nepřidalo na odvaze, a tak se ji snažím uklidnit. „Neublíží ti, když ty mu taky ne“, uklidňuji ji. „Já bych si ho malém nevšiml, kdybys mě neupozornila“ dodávám. Nakonec se mě odvažuje následovat, ale ještě se klepe a dává si pozor na každý krok, stejně jako já.

Na konci je cestička k vodopádu a u cesty potkávám chlápka, a ptám se ho, zda je bezpečné jít tam dolů k vodopádu. Povídá, že nebezpečí nehrozí, a že je ten vodopád je úžasný. Vodopád už jde slyšet i odsuď a Marťa pomalu a nesměle schází dolů se slovy, ale dál už nepůjdu. Oba si dáváme bacha, kam šlapeme, a nakonec stejně oba docházíme dolů k vodopádu. To se opravdu vyplatilo, protože bychom o tu krásu přišli.

Savari (Netravali) vodopád

Hadi všude kolem

Přichází za mnou ale nějaký voják či ostraha (má vojenské oblečení) a vybírá poplatek za vodopád. Sám se divím, že i tady člověk musí zaplatit, ale 20 INR na hlavu a 30 INR za foťák není vůbec hrozné. Dá se projít i níže podél řeky po kamenech, a tak se koukám i tam. Je tady i nějaký bílý pár a oba si sedli do vody, já je jen kolem nich procházím a zdravím je. Ještě udělám poslední foto na tom velkém kameni a jdu, povídám Marti. Všímám si dalšího, ale menšího zeleného hada a malém jsem ho také přehlédl. Vypadá jak stéblo trávy z toho úhlu pohledu. Podle tech výběrčích daní prý tento had jedovatý. I když kdo ví, mě vždy přijde, že to ti Indi říkají tak nejistě. Později se dovídám, že jde o Bičovku zelenou.

bičovka zelená - Netravali

Pak se ptám na bus a prý jede ve 3 hod z toho místa kde nás vyhodili. Máme půl 3, takže to stiháme. Cesta nahoru, se zdá byt vyčerpávající v tom pařáku.

Cesta zpátky

Jen co se dostáváme k cestě, tak po 5 min přijíždí bus, zatímco na něj máváme z cesty. Nastupujeme a tímto opouštíme Netravali park. Výběrčí peněz nám povídá, že máme vystoupit ve městě Curchorem, kde nám jede autobus do města Varca. Tam tedy přestupujeme dále. Cestou si všímáme dalších rýžových polí. Dojíždíme ale na ústřední autobusové nádraží v Margao jako dopoledne, takže musíme ještě přestoupit. Tento autobus snad celou jízdu jede jako zdechlina, prostě ne víc jako 30 km/h, ale žije to tu.

U jedné zastávky mi nějaký chlapík dokonce nabízel pomeranče, a když jsem mu řekl, že nechci tak mě začal přemlouvat, jak to mají ti Indi ve zvyku, zavřel jsem mu své otevřené okno.

Zastavujeme na zastávce Varca a to už si jdeme po svých na apartmán. U apartmánu se máme v plánu najíst, protože jsme všechny sendviče snědli, ale díky komárům kolem se omlouváme číšníkovi a jdeme na pokoj. Na zaženutí hladu si dáváme ananas, a pak už jen chillujeme u karetní hry autobus. Jelikož máme půl 9 tak si ještě dáváme film Den kdy se zastavila země. Kolem 12 hod usínáme.

Day 18 – Lážo plážo

Lážo plážo

Dneska vstáváme o půl 10 protože není kam spěchat. Chystáme se na snídani opět do Traveller’s Multicuisine Restaurant. Volba je jasná, cheese sendvič spolu s kávou. Jídlo je výborné, ale ještě před pláži jdeme zpátky na apartmán, kde se natírám krémem, zatímco Marta si pere pár věcí. Vycházíme před 12 a sluníčko nám pěkně svítí. Pěkně se to vyjímá s přírodou kolem. Docházíme na Benaulim pláž a hned nám nabízejí lehátka. A kolik stojí?, tážu se. Stačí, když si dáte u nás oběd. Chvíli přemyslíme, ale pak si přeci obě bereme i se slaměným slunečníkem. Hned si objednáváme džus. I když tu fouká, ta pohoda a relax tady, kolem skoro žádní lidé a jen poslouchání zvuku vln je úžasné.

lážo plážo - Indie pláž

Takové lážo plážo. Zkoušíme moře a voda je vlažná, na osvěžení ideální. Nejdeme dále než 30 metrů, protože tu celou dobu tu visí červená vlajka a vlny se hrnou. I tak nám to stačí. Tak jdeme zkusit místní restauraci na pláži. Dávám si Aloo Gobi, což je indický vegetariánský pokrm sestávající především z brambor a květáku. Marťa volí Veg masala, což je také Indické vegetariánské jídlo také z brambor. To si dáváme s butternaanem a mangovým džusem. Povídám mu, že to nechceme pálivé. „No problem“, odpovídá. Stejně obě jídla dostáváme pálivé, ale už to neřešíme. Ještěna chvíli si jdeme sednou na lehátka, ale pak už se nějak rozhodujeme jít. No nakonec platíme 1040 INR, což je celkem dost. Ale tak najedli jsme se a bylo to dobré.

Aloo Gobi - indické jídlo

butter naan - indické jídlo

Varca beach

Jdeme se projít do další části pláže zvanou Varca beach. Kolem palmy a pár lidí tu a tam projde.

lážo plážo - Varca beach

lážo plážo - indie pláž

Celé si to obcházíme a docházíme k Frivon’smulticuisine, kde si dáváme studené kafé a Marťa i palačinku. Kupujeme ještě nějaké potřeby v mini marketu, který je naproti. Před hotelem potkáváme krávy, a dokonce i prasata louce.

krávy

prasata

Kolem půl 6 docházíme na apartmán a hrajeme karetní hru autobus. Jelikož tu máme nějaké čínské polévky, tak si je vaříme, ale raději používáme balenou vodu. Následně si pouštíme film Ostravak Ostravski a nakonec v 11 hod uléháme.

DAY 19 – Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir

Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir

Budíme se po 9 hod a venku prolétají nějaké stíhačky. Koukám na net a dnešním dnem je dnem Národní den voleb a také den založení komise v roce 2011. Indická vláda se rozhodla slavit každý rok 25. ledna právě jako Národní den voleb v Indii s cílem povzbudit více mladých voličů, aby se účastnili politického procesu. Prý situace může být vyhrocená. Druhým důvodem je, ze Indie je stále ve válce s Pákistánem. Každopádně dáváme si na snídani toust s džemem a vycházíme do města Varca. Nevím, zda to je tím, že jsme dnes přespaní, ale vůbec se nám nechce. Všímáme si chlápka prodávající haldy chilli kousek od zastávky. Tolik chilli jsem v životě nikdy neviděl.

Varca

chilli

Asi 10 min čekáme na bus a vyjíždíme do města Margao. Původně jsme měli v plánu, že zůstaneme zde ale stejně je tu ještě jedna přírovní rezervace v divočině Bhagwan Mahavir, a tam se nachází Dudhsagar vodopád, i když jak ukazuje Google, je to k němu daleko. Ptáme se autobusáku na ústředním nádraží, zda se tam jde k němu nějak dostat. Prý to je možné, a tak čekáme na bus asi 20 min. Vše ubíhá rychle, a my nastupujeme. Cesta opět ukazuje krásnou přírodu. Musíme vystoupit ve městě Curchorem, kde je další autobusové nádraží. Tam se ptáme na bus pokračující k Bhagwan Mahavir Wildlife Sanctuary a dále na vodopád. Autobusák povídá, že za půl hodiny vyjíždí a ukazuje i z jakého místa.

Curchorem

Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir

Mezitím kupujeme kousek u nádraží v drogerii sprej proti komárům. Minuty letí a náš bus přijíždí, a tak nastupujeme. Projíždíme přes vesnicky a mimo ně to vypadá taky úžasně. Na poslední chvíli vystupujeme ve městě Kulem. Ptám se místních, zda je možné dostat se na vodopád. „Jde to džípem“, odpovídá jedna paní. „A co cena?”, ptám se. 500 INR na jednoho“, dodává. Tak se jdeme zeptat. Ano je to tak, toto je cena za jednoho, ovšem jen pokud je v džípu 7 lidí. Sedáme a čekáme na lidi.

Přichází k nám dva sikové a povídají, že jsou 4. Takže náš bude 6, a proto to nakonec máme 600 INR za jednoho. Podle jakéhosi místního zákonu máme i povinnost vzít si vestu, která není v ceně, takže to je na hlavu 40 INR. Nastupujeme se siky, a ještě s nějakými staršími lidmi do džípu. Později nám dochází, že je to celá rodina. Jen co po 300 m přejíždíme asfaltku, je to tady. Začíná nám drsná offroad jízda přes divočinu v pralese.

Přejíždíme i džípem řeku a dost to s námi huštá. Podle cedule je vodopád vzdálený 9 km tak to potěš koště. Cestou přebrozujeme vodu ještě dvakrát. Po 3/4 hodině dojíždíme pomalou jízdou nedaleko vodopádu. Máme na to hodinu a půl. Vede tam cestička přes džungli, a tak se po ni vydáváme. Je to fakt nádherné všude kolem, klid a zvuk tekoucí vody.

Přírodní rezervace Bhagwan MahavirProcházíme přes řeku přes malé mosty, až se dostáváme k našemu dnešnímu cíli. Dudhsagar vodopád je jeden z největších vodopádu v Indii s výškou 310 m a průměrnou šířkou 30 metrů. Nejlepší sezóna pro zachycení jeho výšky a šířky je léto. Je to opravdu nádhera, i v tom sluníčku se vyjímá. Nahoře postavili železniční přejezd, který víceméně splývá se skálou, po níž stéká voda.

Dudhsagar vodopád

Pod vodopádem

Jdeme mrknout k němu. Je tady moznost si i zaplavat, a to je super. Jsou tady i naši spolujezdci sikové, a tak s nimi dávám fotku.

Dudhsagar vodopád

Dudhsagar vodopád

Rozhoduji se, zda ji do vody, ale zase kdy se mi poštěstí plavat pod vodopádem? Sice nemám plavky, ale jdu do toho a oblíkám si vestu. Kameny jsou kluzké až sklouzávám k Indovi, který mě drží. Wow, voda je pěkně studená, ale zase příjemně ochladí v tom horku. Ještě pro prosí, zda si s ním dám fotku, a tak se ho ve vodě držím, zatímco jeho kamarád nás fotí. Plavu až k vodopádu a volám na Marťu ať mi aspoň cvakne foto. Zpátky opatrně vylézám, a ještě pak u nej nějakou dobu posedáváme. Přichází k nám dokonce opice, která nevypadá zrovna zdravě ale i tak ji nic nedáváme, protože je tu zákaz krmení.

opice - Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir

Lidi tu začíná přibývat a když už nám zbývá posledních 20 min vyrážíme zpátky přes džungli k džípu. Cestou potkáváme pár opic.

opice - Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir

Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir Zatímco čekáme na zbytek rodiny siku dávám se do kecu s naším řidičem. Povídá, že je možné těch 9 km dojit pešky, ale na vlastní nebezpečí. Údajně jsou tady v džungli opice, hadi i tygři, které tady jeho známy cestou spatřil. Dokonce prý i kobry, kterou měl jednou i u svého domu. Ještě si dělám pár fotek okolí a sikové přicházejí a my vyrážíme tou offroad jízdu zpátky do města. Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir byla fakt super.

Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir

Jakmile dojíždíme, ptá se řidiče, jak se dostaneme do města Margao, a tak nám říká, že vlakem ale jede od teď za 10 min. Nakonec se stejně nerozmýšlíme vlakem jet a čekáme na bus. Ještě si tu kupujeme banány a nějaké ty chipsy, zat9mco krávy chodí všude kolem.

kráva

Zpátky na pokoj

Po chvíli přijíždí bus, kterým jedeme až do města Ponda, kde na nás autobusák mává, že zde máme přestoupit do města Margao. Cesta busem trvala dobrou hodinu, a tak vystupujeme a na protější cestě čekáme snad jen 10 min na navazující bus. Jen co jsme přijeli na autobusové nádraží v Margao, zjišťujeme, že poslední bus jel v 19:30 a je 19:45. Takže buď taxi, nebo tuk-tuk. Nakonec volíme tuk-tuk a cenu 350 INR smlouváme na 300 INR.

Nějak nás vzal hlad, a tak si v naší oblíbené restauraci Traveller’s Multicuisine Restaurant dáváme Paneer Butter Masala. Nemůžu tomu uvěřit, ale to jídlo je naprosto boží. Jedno z nejlepších indických jídel, co jsem tu měl. K tomu jsme si dali cheese Garlic naan, což je opět jeden z nejlepších naanu, co jsem vyzkoušel. Poprvé si dáváme i pivo Kingfisher Premium s 5% alkoholu. Je to indicky ležák z města Bangalore a podávají ho v 650ml sklenicích. Není špatné, ale naše si stejně vynachvaluji více. Za těch 780 INR se vším to fakt stalo za to, a spokojeně odcházíme na apartmán.

Paneer Butter Masala

Dnešní den byla pro mě maximální spokojenost. O půl 12 uléháme.

Day 20 – Výlet ve městě Margao

Výlet ve městě Margao

Vstáváme tak jako včera po 9 hod a děláme si snídani. Ještě nám zbyl toustový chleba a džem, tak si ho mažu. Ještěže jsem si všiml, na tom chlebu už lezou nějaké mušky, takže všechno vyhazujeme do koše. V lednici máme ještě půlku ananasu, ale bohužel ten nám taky napadly mušky. Pouze zbývají banány v lednici ze včerejška jsou v pohodě. Marťa si dává zabalený toast ze včera. Jdeme do naší oblíbené restaurace a dojídáme se tam jejich grilovaným syrovým toastem a k tomu si dáváme studené kafé. Dneska máme v výlet ve městě Margao, a tak se vydáváme pešky do města Varca. Bus přijíždí do 15 min a my následně opět vystupujeme až na autobusovém nádraží. Kupujeme si tam sendvič, který hned spořádáváme. Podél cesty se vydáváme do centra a cestou potkáváme další krávu kráčející bezproblémově po silnici.

kráva na cestě - Výlet ve městě Margao

Dále si všímáme fish marketu, tak se jdeme podívat. Pěkný rybí smrad všude kolem, a tak market procházíme i nazpět.

fishmarket - Výlet ve městě Margao

Předražené koření

Hned u toho je další tržnice s ovocem a zeleniny, kde to mnohem lepe voní. Procházíme ji a je nám za patami nějaká ženská. Ukazuje nám její shop plný koření. Voní to fakt pěkně, a dokonce nám dává i vyzkoušet. Marťa povídá, že by i vzala drcenou skořici a kurkumu. Paní nám to zabaluje a pak na náš vyhrkne 600 INR. Čumíme s Marťou nevěřícně na sebe, a tak ji rukám, že to nějak přestřelila. „Ne, to je 100 g skořice a kurkumy máte 50 g“, povídá. „Máš to moc drahé, to i u náš je mnohem levnější“, povídám. OK tak 500 INR, povídá. Ne tohle je stále moc drahé, povídám.

Po několika vyměněných vět říká nakonec 300 INR. Ne dýky, odpovídám a předávám ji již zabalené koření v sáčkách. „Sorry“, dopovídám a jdeme. Skoro už vycházíme z tržnice, když tu paní za patami přispěchává a v pozadí zakřičí, 150 INR! „No vidíš, to už je lepší“, odpovídám. Bereme to a jdeme.

Procházíme ke kostelu Svatého Ducha. Jedná se o katolický kostel původně postaven jezuitskými misionáři v roce 1564, ale byl zničen v roce 1571. Později byl přestavěn v roce 1645 a rozlehlá stavba byla dokončena v roce 1675. Jeho architektura je příkladem indického barokního stylu. Vnější fasáda je tvořena nedotčenou bílou fasádou a věžemi na obou stranách se střední kupolovou strukturou.

kostel - Výlet ve městě Margao

Indická kavárna

Kostel je bohužel zavřený a tak pokračujeme dále, kde si všímáme nějaké kavárny, a tak okusíme. Mají tu klimatizaci, bohužel jen teplé kafé, a tak si ho stejně dáváme. K tomu si dáváme Créme Brulée, což je kupodivu francouzský pálený krém. Konzistenci má jako pudink, ale je mnohem jemnější, protože je připraven ze smetany a žloutků. Shora má zkaramelizovaný cukr s vanilkovým krémem a meruňkovou marmeládou dole. K tomu i zkouším Goan Sausage pie, který je z listového těsta a už podle názvu se jedná o jakýsi salámový dortík. Je to vynikajíce i kafé je výborné.

indická kavárna

Teď se Marta všimla, že ztratila stříbrný náramek, pravděpodobně cestou tady tak trosku smutní. „Já jsem tady cestou zase ztratil filtrační láhev“, uklidňuji ji. „Hold někdy se to stane“, dopovídám. Po kavárně se snažíme ještě kousek kouknout po náramku, ale ten už bude nejspíš u někoho. Výlet ve městě Margao nekončí a my tak jdeme dále až k Municipal Garden parku, kde půl hodiny usedáváme a odpočíváme. Park byl navržený rodinou Mavany a pojmenován podle Aga Khana během jeho návštěvy těsně před osvobozením státu Goa.

Výlet ve městě Margao

Přichází k nám nějaký Ind, zda nemám oheň a my zrovna našli na naší lavičce nějaký zapalovač, tak mu ho dáváme. Asi aby mu to nebylo blbé, tak s námi nějakou dobu povídá, bohužel jeho angličtina je dost chabá. Dozvídám se o něj ne moc nové věci, třeba že Indie je chudá. Park je pěkný, ale to je tak vše ve městě, co tu tak mají zajímavé.

Indické kostely

Asi kilometr odsud jsou kostely, a tak abychom zabili čas, jdeme se kouknout. Cestou si všímám obchodu se Samsung mobilama, tak se jdu kouknout na ceny. Třeba Samsung Galaxy A7 tu mají za 9000 INR, což je na naše ani ne 3000 Kč. Určitě je to tu levnější, ale můj mobil snad bude ještě dlouhou dobu sloužit. Marťa se kousek dále všímá obchodu s hadrama, tak se jde mrknout. Obecně ty hadry jsou ve starším stylu a jsou moc volné.

Pokračujeme ke kostelu St. Sebastian Church, což je katolický kostel, který vznikl na počátku 40. let 20. století. Všímám si, že zrovna probíhá uvnitř místní svatba.

indický kostel

indická svatba - Výlet ve městě Margao

U kostela nám hned nám stojí bus a my nasedáme a jedeme na ústřední autobusové nádraží, kde přesedáme zpátky na bus do města Varca. Myslím, že se výlet ve městě Margao vyplatil. Tam si jdeme ještě koupit nějaké věci na večer a Marťa kupuje i rodičům nějaké sladkosti. Kupuji si sendvič a Marťa si vzala nějaký donut a mini pizzu. To spořádáváme u obchodu a kráčíme zpátky na apartmán. Máme po 6 hod, a tak chillujeme. Až v 9 hod se rozhodujeme jít na jídlo a dáváme si to co včera, Panner Butter Masala s pivem Kingfisher Premium. Jednoduše vynikající kombinace.

Slyšíme, že z pláže hraje živá hudba a jdeme se kouknout. Cestou za námi začínají jít dva psi a na to vidíme před námi další smečku. Začínají před námi na sebe vrčet a teď máme fakt respekt. Nějak opatrně nakonec přes ně procházíme. Přicházíme na pláž, ale hudba hraje stále dost daleko, takže se kocháme mořem. Zkouším noční focení. Zpáteční cesta je opět vedená jedním z psů, který náš v pulce opouští. Docházíme na apartmán a jsme zralí už jen na postel. Před 12 uleháváme.

Day 21 – Pláž Benaulim její západ slunce

Pláž Benaulim její západ slunce

Vstáváme kolem půl 10 a dáváme si džem s marmeládou, která nám ještě zbyla z minulých dnů. Po chvíli jdeme opět do restaurace na syrové sendviče se studeným kafíčkem. Výborné je mají. Platíme 380 INR se vším a míříme si to na Benaulim pláž. Dnes je neděle, a tak si všímáme více lidí ale i tak při té rozloze pláže je to zanedbatelné. Přicházíme k lehátkům a na to přichází chlap od vedle z baru. Ptám se za kolik je jedno. Opět mi odpovídá podobně jako ten, co předvčerem „Pokud si tu dáte jídlo tak zadarmo“. Souhlasíme a hned na to se svlíkáme a jdeme do vody. Užíváme si vln a takto párkrát vystřídáme lehátko a vodu, ale více času odpočíváme na lehátku pod slaměným deštníkem. Objednáváme si ananasový džus, ale není to nic moc. Je takový kyselý.

Dnes máme ve stínu 32 stupňů, ale na tom sluníčku mě nějak nepřijde, že bych se spálil. Stejně jsem se namazal. Kolem půl páté kráčíme do plážové restaurace, a jelikož nějak extra velký hlad nemáme, volíme studene kafčo a opět sendviče. Sendviče tady na pláži nic moc, a navíc jsou dražší, než tam u nás. Necháváme tu 750 INR a čekáme zde na západ, který bude za hodinu a půl. Kecáme a čas ubíhá poměrně rychle. Následně si bereme věci u lehátek a po břehu se pohybujeme směrem na jih. Sluníčko nám pomalu zapadá a my se snažíme ukořistit nějakou tu fotku.

Pláž Benaulim její západ slunce

Pláž Benaulim a západ slunce

Pláž Benaulim její západ slunce

Pláž Benaulim její západ slunce byla úžasná. Po tom všem se směrem na apartmán stavujeme do obchodu, kde kupujeme sprej proti komárům a nějakou vodu.

Noční fotky

Do 9 hod pak následně chillujeme na pokoji, kde zkoušíme otevřít kokos, který jsme si přinesli s předchozích dnů, ale marně. Následně jdeme na jídlo na Panner Butter Masala a banánové lassi. Jídlo je jednoduše dokonale a fakt nám šmakuje. Lassi je taky super. Nechávám číšníkovi dýško 50 INR.

Po skvělé večeři se odebíráme na noční pláž. Následuje nás pár psíků až tam. Zkouším noční fotky a do jedné mě dokonce vlezl místní psík.

Noční fotky

Pláž Benaulim

Po focení máme opět doprovod zajištěný až na apartmán. Po 12 hod jdeme spát.