Kupodivu jsme dostali i jídlo v letadle, ale a jak jsme čekali, bylo pálivé. Let trvá zhruba 3 a půl hodiny a my se 21:30 místního času ocitáme na půdě Spojených arabských emirátů.
Něco málo o Emirátech a Abu Dhabi
V celých Spojených Arabských Emirátech (dále jen SAE) žije podobně jako v ČR 10 milionů obyvatel a většina státu je pokryta pouští . Podnebí je tropické a suché a tu a tam se objeví písečné bouře. Mluví se tady arabštinou, která je úředním jazykem, dále perštinou, angličtinou, hindštinou a dalšími. Měnou je tady dirham (AED). Naprosta většina lidí v SAE vyznává Islám a více než 88% obyvatel tvoří přistěhovalci především z Indie, Pákistánu, Bangladéše a Íránu. Od roku 2014 můžou Češi využít bezvízového vstupu do Spojených Arabských Emirátů. [1]
Abu Dhabi je hlavním a druhým nejlidnatějším městem Spojených Arabských Emirátů (dále jen SAE). Žije v něm kolem 3 milionů obyvatel a je jedním z nejbohatších měst světa. Je to především díky vývozu ropy, kdy počala nová éra masivní výstavby budov a celkové zlepšování úrovně života. Od roku 1962 exportovalo Abu Dhabi ropu a tím postoupilo velmi rychle z nejchudších k nejzámožnějším emirátům. [2]
Jízda na hotel
Než jsme dojeli busem k terminálu a dobelhali se až k východu utekla necelá hodina. Podle všeho tu jezdí busy i dokonce o půlnoci. Metro se tu má postavit až příští rok (2020). Podle informací na letišti potřebujeme před nabitou kartu, ale berou jen hotovost, takže musíme vybrat. Vybíráme 300 AED a kupujeme kartu. Máme 22:20 a bus nám jede 22:45. Nehal hotel má otevřený check-in do půl 12 takže kdo ví, zda těch 25 km dojedeme na čas, nebo budeme mít štěstí a někdo tam stále bude. Dojíždíme kousek a jen co jsme vešli, bylo nám jasné, že to bude luxusní hotel. Securiťák tady sedí a Marti se ptá poslíček, zda ji může pomoct s baťohem. Ta se na něj otáčí a povídá, že ne a děkuje. Platíme úspěšně debetní kartou a vyjíždíme výtahem do 7 patra.
Po otevření pokoje se nestačíme divit, pěknější hotel jsme snad nikdy neměli, a navíc i poté Indii, a zkušenostmi s hotely to mnohem vice doceňujeme. Zasloužíme si to vůbec? Je již po půlnoci, a tak zalézáme do krásné měkké postele a usínáme.
Sheikh Zayed Grand Mosque Center – Největší měšita Emirátů
Budím se už o půl 8 díky mírnému přetočení času zpátky o hodinu a půl, ale ještě v mírném spánku poleháváme do 9 hod. Na pokoji máme kávu, a tak ji připravuji. Jíme ještě jedno z posledních jídel z Indie a vycházíme po půl 11 na bus. Na sluníčku je příjemně a všímáme si, že zde mají stejně jako v Dubaji klimatizované zastávky. Po asi 10 min čekání nastupujeme a klimatizovaný bus nás dováží přes celé město k obrovské mešitě Sheikh Zayed Grand Mosque Center.
Opravdu vetší jsem v životě nikdy neviděl. Bus přijíždí za bránu mešity a my si před plotem děláme fotky. Přichází securiťák a Marťa ještě před ním nasazuje šatek přes hlavu. „Pokud chcete navštívit mešitu, musíte tam ti směrem a dostanete se tam před podzemí“, povídá securiťák.
Jdeme tedy do podzemí a vpravo dole vyplňujeme pár údajů o nás (národnost, věk, …) a na to si bereme zdarma lístek. Při průchodu detektorem Marťu oslovuje paní, že je nutné, aby se převlekla do róby. Ta si bere modré roucho a následně procházíme dlouhou podzemní chodbou až k mešitě.
Sheikh Zayed Grand Mosque Center je tedy jednou z největších mešit v Emirátech. Byla postavena v letech 1996–2007 a navržena Syrským architektem Yusef Abdelky. Pokrývá plochu 12 hektarů. Projekt zahájil pozdní prezident Spojených arabských emirátů Sheikh Zayed bin Sultan Al Nahyan, který chtěl vytvořit strukturu, která by spojila kulturní rozmanitost islámského světa s historickými a moderními hodnotami architektury a umění. Mešita je dostatečně velká, aby pojala přes 40 000 věřících, zatímco hlavní modlitební sál pojme přes 7 000. Existují dvě menší modlitebny, každá s kapacitou 1 500, z nichž jedna je ženská modlitebna.
Máme pěkný hic a díky všudypřítomné bílé, odrazující světlo je těžké mít oči otevřené dokořán. Vcházíme do hlavní pasáže paláce mešity, který je obrovský. Na čtyřech rozích nádvoří se nacházejí čtyři minarety, které se tyčí asi 107 metrů na výšku.
Celou ji procházíme až do obrovské hlavní modlicí místnosti, která je potažená jen kobercem. Zajímavostí je koberec v hlavní modlitební hale je považován za největší koberec na světě vyrobený íránskou kobercovou společností s velikostí měří 5 627 m2. Hmotnost tohoto koberce je 35 tun a je vyrobena převážně z vlny (pocházející z Nového Zélandu a Íránu). Vnitřek je překrásný.
Všímáme si i Islámských hodin ukazující Islámské modlitební časy.
Cestou ven potkáváme jakési Afričanky v netypických robách a tak si s nimi dávám fotku.
Nakonec končíme naší vizitu a Marťa vrací dole roucho. Vycházíme nahoru. Čekáme v horku na bus, který za 20 min přijíždí a my teď jedeme dále až k nákupnímu středisku Mushrif Mall, abychom se občerstvili.
Mushrif Mall
Tam si dáváme falafel s hommusem a hranolkama za 20 AED. Čekali jsme to ale lepší, falafel tvrdý, hommus nahořklý a ty okurky, och horší jsem nikdy neměl.
Po jídle hledáme ve středisku mobilního operátora a nacházíme Etisalat. Nejvýhodnější tarif pro data se jeví ten za 105 AED s 1 GB datovým balíčkem na 14 dnů. SIM se zaktivuje do 2 hodin. Nakonec si ho bere jen Marťa. Ten týpek co nám ji prodává je z Filipín, a tak se s ním dávám hned do kecu a povídám mu, že tam mířím za několik dní. Ptám se na bezpečnostní situaci a únosy, o kterých jsem slyšel, ale podle něj tam nic nehrozí. Akorát prý z toho media dělají velkou bublinu. Celkem se mi ulevilo a začínám se tam těšit více. Následně si dáváme kafčo ve Starbucku a Marta si vyměňuje SIMku. Ta se zaktivovala hnedka.
Odchytila nás armáda
Máme kolem 5 a vycházíme z nákupního střediska pešky až 4 km k Capital Gate. Cestou popíjím kafé a místní týpek na mě ukazujíce stylem „přejdete na druhou stranu cesty“. Teď jsme prošli kolem Lamborghini. Hned si dělám fotku a najednou před a za námi zastavují nějaké dvě SUVčka.
Ze předního auta vystoupil voják a přichází k nám a povídá „Photo“. A já na něj „Passport?“, ptám se. „Photo.“, povídá ještě jednou. Zjišťuji, že moc anglicky neumí. Aha tak, že by chtěl vidět mé fotky? Ukazuji za sebe na Lamborghini a on mi rukama vysvětluje, že chce vidět můj foťák. Ten vytahuji a ukazuji mu je. Všiml si fotky s Lamborghinim a povídá: „No problem. Delete“. Říkám si, to mu tak vadí, že tam mám to Lamborghini? Ale teď mě došlo, proč mi ten týpek ukazoval, že mám přejít na druhou stranu cesty. Za těmito branami bude nějaký vojensky prostor. Vyfotil jsem totiž kousek jejich vojenské zdi společně s Lamborghinim, a tak to mám smazat. Takže mažu obě fotky a on teď spokojeně něco hlásí arabsky do vysílačky a nechává nás jít.
Capital Gate
Cestou se nám setmělo a my se konečně se dostáváme ke Capital Gate, což je šikmá věž. Je to mrakodrap vysoký přes 160 metrů s 35 podlažími. Více než 16000 m2 je využitelných pro kancelářský prostor. Konstrukce začla v roce 2007 a v roce 2011 byla budova dokončena. Díky náklonu 18° trumfnula proslulou šikmou vež v italské pise. Tím se tato budova zapsala v roce 2010 do Guinnessovy knihy rekordů jako nejšikmější stavba na světě. Děláme pár fotek a následně další kilometry docházíme až na bus.
Rozhodli jsme se jet opět k obrovské mešitě Sheikh Zayed Grand Mosque. Snažím se ulovit z obou stran tu nejlepší fotku a vlastně si i trošku hraji s funkcemi foťáku.
Po 8hod nám jede bus zpátky až hotelu, ale cestou máme dopravní zácpy. Po výstupu ještě míříme do obchodu pro nějaké ty věci. Asi v 10 večer docházíme na hotel. Já ještě koukám na Youtube videa, zatímco Marta usnula a po 12 jdu spát.
Marťa už byla probuzena dříve, ale já do 9 hod spím. Dáváme si na snídani ve formě kafé a kombinaci banánu s jejím pečivem. Dneska se jdeme podívat jak se bydlívalo v Abu Dhabi.
Až po 11 vylézáme z hotelu a jedeme busem směrem k Marina Mall.
Vystupujeme u zátoky a dostáváme krásný pohled na azurovou vodu a na mrakodrapy v pozadí.
Procházíme do části Al Kasir a všímáme si nejen obrovského hotelu Fairmont Marina Abu Dhabi, což je 5 hvězdičkový hotel. Ale ono taky všude kolem skoro žádné nenajdete. Také je tu Marina eye, což je obrovské ruské kolo.
Po 1 km docházíme k Heritage Village. Jedná se o vesničku, ve které jsou k nalezení tradiční aspekty pouštního způsobu života. Ukazuje, jak se bydlívalo v Abu Dhabi. Vstup je zadarmo. Nacházíme tady pouštní část, kde lze vidět např domeček který byl postavený z oblázku, který byl díky tomu chladný v létě a zase teplejší v „jejich“ zimě. Jeho střecha je postavena z palm. Různých typů domečků je tu více, dokonce i takový postavený jen z palm. Mají tady dokonce i velblouda.
Lze tady koupit různé suvenýry. Také je zde mnoho muzeí, do kterých bez poplatku můžete vstoupit, a tak vstoupit i do pohledů minulosti emirátů a nabízí veřejné workshopy, kde řemeslníci předvádějí tradiční dovednosti, jako je kovovýroba, hrnčířství, tkaní a spřádání. Nacházíme tady ukázku zbraní, mincí, ruční výrobu lodí, koberců, kůže, skla, dřevěných truhel a mnoho dalšího. Je to i ideální místo pro rodiny.
Součásti toho je tu pláž s výhledem na protější část města přes zátoku.
Po obchůzce celého areálu se odebíráme stejnou cestou zpátky k Marina Eye. Máme po 1 hod a slunce již poradně praží. Hned za Marina Eye se totiž nachází nákupní středisko Marina Mall. Dáváme si 3 druhy salátu včetně hommusu, na který jsme již měli tolik chuť. To dostáváme s arabským chlebem. Po jídle obcházíme středisko a všímáme si repliky mamuta v přízemí. Je tu jakési sportovní středisko, ale je zajímavé že zeje prázdnotou a také v celém středisku ani moc lidí není (v porovnání v Dubai Mall v Dubaji).
Večerní vodárna a trajdání městem
Přichází „coffee time“ ve Starbucku. Nějakou dobu vychutnáváme a před 5 vyrazíme směrem k busu. Dostáváme se do části Al hosn a přicházíme k již zavřenému Qasr Al Hosn, což je nejstarší a nejvýznamnější budova v Abú Dhabí, která drží první stálou strukturu města, a to strážní věž. Byla postavená kolem 1790. V průběhu staletí byla domovem vládnoucí rodiny, sídla vlády, poradní rady a národního archivu; nyní stojí jako živý památník národa.
Ani ne km odsud je postaven The Landmark tower, což je mrakodrap se stejnou výškou 324 metrů jako Eiffelova věž. Má 72 pater a pět suterénů. Stavba byla zahájena v roce 2006 dokončena 2012.
Přichází nám pomalu západ slunce a nedaleko se nachází Abu Dhabi pláž, tak jdeme až k ní. Bedlivě slunce sleduji a ono zapadlo do oparu.
Odebíráme se zpátky a domlouváme se, že by bylo fajn zkusit vodní dýmku. V Dubaji jsme v roce 2017 měli smůlu a moc nám nechutnala (asi jsme nešli na to správné místo). Každopádně potkáváme rodinu cestou a ptáme se, kde bychom mohli nějakou dobrou najit. Paní povídá, že asi 200 m je Colombiano Cafe house, který je podle nich populární. Cestou už cítíme kouř dýmky a vítá nás pracující číšnice. Dáváme si přichuť dvojitého jablka a aby nám nebylo blbě tak i vodu. Musím říct, že je fakt luxusní. Kotlíme ji snad hodinu a půl, a pořad má stejnou přichuť. Prostě místní tabáky jsou skvělé, a tak nám tu místní chlapík mění co půl hodinu uhlíky. Myslím, že bychom tu mohli být ještě další půl hoďku, ale úplně nám stačila. Platíme za ní 55 AED plus voda.
V té noci se mrakodrapy pěkně vyjímají.
Cestou si jako street food dáváme takzvaný hot dog mix v arabském chlebu, který obsahuje majonézu. Cestou na hotel si ho vychutnáváme a je opravdu výborný. Po 9 hod docházíme na hotel a už jen chillujeme. Marta už spí a já před půl 1 ráno dopisuji tento cestopis.
Dneska se nám nechce nějak vstávat, a tak vyspáváme do půl 10. Ani si kafé neděláme, ale koupili jsme nějaký tavený sýr a vícezrnný chleba, a tak si ho dáváme na snídani. Snad až po 11 hod vycházíme z hotelu a čekáme na bus č. 192. Všímáme si, že žádný takový nepřijíždí, místo toho tady jezdi busy se sledy čísel např. 110-193, a tak po 45 min čekání konečně nastupujeme do klimatizovaného busu. Čekali jsme, ze nás zaveze na nějaké stanoviště, a tam budeme čekat přímo na číslo 192, ale nakonec jsem řidiče musel zastavit na křižovatce, neboť bychom jeli úplně jinde. Nechal nás tedy vystoupit a my si to v pařáku kráčíme na pláž Saadiyat. Cestou si všímáme nových domu a hotelu a řekl bych, že to bude nějaká milionářská oblast. Dokonce tady vidíme i gazely kráčející kolem.
Už vidíme na pláž, a tak se odebíráme se podél hotelu k němu. Tam nás ale zastavuje securiťák, že nás dal nemůže pustit my si to musíme obejit. Přitom o nic nejde přece a pláž je přímo před námi. Všímáme si i jakési oázy kolem.
Naproti už vidíme bránu a je jasné, že zde bude vstup. A taky že jo – 35 AED na osobu? Cože? To si snad dělají prdel. Tohle to není možné. Tak jakože když už jsme tu tak to zacvakáme ale pěkně mě to naštvalo. Ptám se, zda je v ceně lehátko a prý ne, je to za příplatek 35 AED. To víte že jo. Procházíme a hledáme místo daleko od lidi na velké plazi. Ještě se mažu, protože to fakt pere, ale zase tady fouká, takže se to pocitově tak vyrovnává.
Našel jsem iPhone
Do vody kráčíme až po 20 min a je mnohem studenější než na pláži v Goa. Pláž není vůbec strmá, a i tak tady plavou nějaké typy řas. Za tu cenu to mohli alespoň více vyčistit. Vylézáme a Marťa ukazuje do vody s otázkou: nevypadl ti mobil? Ale já věděl, že jsem žádný neměl, ale přece co to vytahuji? Wow! iPhone, ale je už zažraný od soli. Ten už tu nějaký pátek bude. A tak ho beru s sebou, ale nic neočekávám. Slunce nějak pálí, a tak si říkám, co kdybych se zakopal do písku, a tak si dělám díru a Marťa mě zakopává a já tu bezmála ležím přes hodinu. Příjemné to studí.
Když se již čas naplní vybourávám se z písku a všechno to jdu opláchnout. Všímám si zálivu. Balíme a fičíme zpátky na bus, který nám jede 15:40. Vracíme se na hotel a od té soli se poradně sprchujeme. Přechází nás nějak únava, a tak usínáme asi na hodinu a půl, mezitím se setmělo. Pak už víceméně chillujeme na pokoji.
Vstáváme před půl 10 a dojídáme vícezrnný chleba se sýrem a k tomu ukusujeme banán. Vycházíme z hotelu a nedaleko přes cestu si dáváme studené latté v Costa. Nějakou hodinku tu sedíme, a pak pokračujeme busem až na central bus station, kde se ptáme na zítřejší bus do Dubaje. Cesta tam vychází na 25 AED plus karta za 10 AED. Vytahujeme karty, které již máme z Dubaje v roce 2017, a tak nám na každou kartu stačí nabít jen 10 AED. Tak aspoň něco ušetříme. Asi 35 min je od nás Umm Al Emarat Park, kde kráčíme po svých.
Park je, jak jinak zpoplatněn, ale 5 AED na hlavu je v pohodě. Maji to tu fakt hezké. Cely jej obcházíme. Po obhlídce tady mají i zvířata jako lamy, želvy králíky, ovečky i velblouda.
Nějaké dvě hodiny jsme tu strávili a teď již jdeme směrem na bus. Pěkný pařák je, ale naštěstí nacházíme klimatizovanou budku. Cele půl hodiny čekáme na ten správný bus, mezitím jedou všechny ostatní. Bus je pěkné přeplněny. Nějací mladí indiové v buse dělají bordel. Mega tu řvou a pokládají lidem stále otázky, z nichž jedna padla na mě: „Jak jsi vysoký? A následně: Nemáš vodu?“. „Ne“, odpovídám. Už 6 hod jsem nejedl a doléhá na mě fest únava, navíc ten bus málo klimatizuji, takže na ně nemam vůbec náladu.
Konečně vystupujeme na Marina Mall a jdeme automaticky směrem k foodcourt, kde si dáváme 3 druhy salátu. Já teda dvojitou porci hommusu a jogurtový salát s dveřmi arabskými chleby. Najedl jsem se tak, že mi je u jaksi těžko. Po jídle se odebíráme zpátky na bus a jedeme směrem k hotelu. Tam již zůstáváme a vůbec jsem nějaký vyčerpaný, takže se mi už nikam nechce. Sjíždím si nějaké videa na YouTube. Ještě zaznamenávám noční pohled z našeho pokoje.
Pomalu si sbalujeme věci do krosen, protože již zítra jedeme do Dubaje. Kolem půl 12 jdeme spát.
Vstáváme o půl 9 a dáváme si snídani. Hned na to si dobalujeme se věci a před 10 opouštíme jeden z nejpěknějších hotelů, jaký jsme kdy měli. Dnes jedeme do Dubaje. Cesta na centrální autobusové nádraží nás stojí 2 AED ale nám zbylo na kartě 1.25 AED a dalšími 10 AED pro každého si ji nechceme dobíjet, jelikož už nemá platnost v Dubaji. Proto volíme nakonec u zastávky busu taxíka a ptáme se na sazbu. Bude to pod 20 AED, odpovídá. Bereme to hned. Platíme skoro 15 AED a na nádraží hned nacházíme vchod k autobusům do Dubaje. Ještě si vybaluji z krosny mikinu a pak ji dáváme do úložného prostoru. U dveří si pípáme Dubajskou kartou a nastupujeme. Opouštíme město Abu Dhabi.
Cesta trvá asi 2 hodiny. Vystupujeme u stanice Al Ghubaiba a jdeme na metro. Jedeme pres naši známou stanici Al Ras (u které jsme kousek od ní měli hotel v roce 2017) až do Palm Deira. Asi půl km máme hotel Zain East v oblasti Al Murar. Docházíme a recepční nám povídá, že musíme počkat ještě 20 min. Podobna situace jako první den v Novém Díllí. Aspoň tu mají wifi tak se ptám na recepčního na heslo. Vjíždíme výtahem a poslíček nám ukazuje pokoj. Libí se nám a ukazujeme palec mu nahoru. Na to nám ukazuje, že máme s ním jet zase dolů. Tak dostaneme ho nebo ne? Recepční se ptá na tu stejnou otázku. Říkáme, že se nám libí, a tak platíme a na to jdeme již do pokoje. Jen si tu odkládáme věci a jdeme ven.
Něco málo o Dubaji
Dubaj (do českého jazyka přeložit jako „místo srazu“) je nejlidnatější město v Emirátech. Ještě ve 30 letech 20 století měl Dubaj jen 20 000 obyvatelů, nyní je to 3 milióny. Dubaj není bohatý kvůli ropě (nachází je 2% z celkového množství a právě většina je v Abu Dhabi), ale díky turistům, mnoho firmách které tu sídli kvůli malým daním, velmi mnoho obchodu a tak dále.
Procházka po Dubaji
V tom květnu 2017 jsme rádi chodívali do restaurace Al Buraq v oblasti Al Ras, kde byl kdysi nás hotel Al Sheraa a tak tam jdeme. Cestou koukáme do gift shopů. Dostáváme do naší bývalé ulice a na konci této ulice koukáme, kde že to byla ta naše restaurace.
Tu nějak nenacházíme a už je nám to jasné. Buď byla přesunuta, nebo zrušena. V každém případě musíme něco najít ke snědku. Procházíme Dubai Gold Souk a v okolí nacházíme snad jen obchody ze šperky a mobily.
Kde ti lidé jí? Velkou část Al Ras procházíme a nakonec jdeme zpátky do části Al Murar, kde nacházíme Karachi Darbar Restaurant. Zrovna Marti se moc nelíbí, ale nakonec tam jdeme. Bereme si tousty s parkem džusem. Je to výborné i ten ananasový džus, fakt vynikající.
Nějak si uvědomujeme, že nemáme dostatek v hotovosti, a tak doufám, že budou brát kartu. Samozřejmě neberou, a tak mu dávám svůj pas do zástavy a jdeme vybrat. Ptám se lidí, zda tu někde není bankomat a jeden z nich ukazuje směr do supermarketu. Tam je sice bankomat ale bere si 5% úrok (Islamic bank). Kašleme na to a zkoušíme najit další v okolí. Našli jsme ještě jeden, ale ten jaksi z naší debetní kartou nefunguje. Takže si hold musíme vybrat z Islamic banky. Takže místo 500 AED vybírám 526 AED. Otáčíme se rovnou do Indické restaurace a jdeme zaplatit. Máme to komplet za 44 AED.
Večerní pohodička
Teď bychom si dali kafé, a tak se koukáme, kde tady mají Starbucks. Musíme až do oblasti Al Rigga a je to nějakých 40 min kousek od Union metro zastávky, ale tak se aspoň podíváme na okolí. Některými částmi čtvrtí jsme už šli kdysi dávno.
Ve Starbucks si sedáme a jsme tu skoro hodinu a půl, zatímco se už stmívá. Jsem poslední dobou nějaký unavený, nevím, co se děje. Následně si dáváme večerní procházku až k hotelu, ale cestou ještě kupujeme jídlo v Al Madina supermarketu.
Docházíme na hotel a něco pojíme a sám jsem zvědavy, jak se bude spát, protože jde z ulice slyšet vše. Snad to špunty pokryjí. Zjišťujeme, že máme na pokoji štěnice. Kontrolujeme všechno povlečení a matraci a celkově nacházíme 4. Snad už tu zadně nebudou. Asi kolem 11 usínáme.
Budík jsme si dneska nedali a vstáváme snad nejpozději co kdy jindy a to po 11 hod. Hluk špunty částečné pokryli. Dávám si zbytek chleba ze sýrem a z džusem, Marťa taky. Všímáme si, že venku pršelo. To je snad poprvé za celou naši dobu, co jsme v Asii. Vycházíme a dole na recepci prosím o jeden hovor. Potřebuji zabookovat lístky na delfíní show. Na druhé straně se ozývá žensky hlas a povídá, že zkontroluje dostupnost a zavolá na UAE číslo od Marti. Nejvyšší budova světa – Burj Khalifa, to je dnes náš plán.
Vycházíme ven a bohužel nám prší. Chvíli se schováváme pod střechami místních maloobchodníků, ale stejné se to nějak extra nelepší. Jdeme směrem k zastávce metra Palm Deira přestupujeme na Union, kde jedeme červenou trasou až k zastávce Empires tower.
Emirates Towers
Ještě maličko prší, a tak sedáme na chvíli na kafé do Costa kousek od výstupu metra. Na chvíli tu sedíme, ale pak se s kafem vydáváme na Emirates Towers, což je komplex budov, kde slouží jako místo pro kanceláře (Emirates Office Tower) a druhá jako hotel (Jumeirah Emirates Towers Hotel) o 400 pokojích. První dosahuje výšky 355 metrů a druhá 309 metrů. Byly postaveny v roce 1999 a jsou to 51 nejvyšší budovy na světe a 11 v Dubaji, nicméně určitou dobu tu byly nejvyšší. Jsou symbolem města Dubaj.
Vidíme průběh stavby The Museum of The Future, které tu ještě před rokem a půl nestalo. Jedná se o muzeum inovací a designu. V době psaní tohoto článku je stále v době výstavby. Nicméně údajně se plánuje se otevřít ve stejném roce 2020.
Přes gatu procházíme, ale pak se vracíme k Emirates Towers a rozhodujeme se, zda jít pešky, nebo metrem k Burj Khalife. Podle Google je to 40 min, tak se projdeme. Všude je tu tolik mrakodrapu člověk nemusí jezdit ani do Ameriky. Každopádně vzadu se již „krčí“ Burj Khalifa. Cestou se i trošku rozpadají mraky.
Dubai Mall – druhé největší nákupní středisko na světě
Docházíme k Burj Khalife, kde musíme vejít do Dubai Mall, což je druhé největší nákupní středisko a 26. největší nákupní středisko ve světě. Celková maloobchodní podlahová plocha je 502 000 m^2. Má více než 1200 obchodů. V roce 2011 to byla nejnavštěvovanější budova na planetě a každoročně ji navštíví přes 54 miliónů návštěvníků. Otevřelo v květnu 2009. Je tady tolik drahých obchodu se šperkami, taškami až k neuvěřitelné, a hlavně na můj vkus zbytečné. Nacházíme jakýsi koutek Darth Vadera z hvězdných válek. Hledáme tu hlavně jídlo a nacházíme foodcourt, kde si dávám hommus s pitou, hranolkama a mletým masem a Marťa Burger. Jelikož pozítří (5.2) začíná Nový čínsky rok vepře, nacházíme v zde čínské modely budov. Zkouším i jejich jasmínový čaj. Lidi tady vytvářejí i náušnice a je zde i ukázka kaligrafie.
Burj Khalifa – nejvyšší budova světa
A je to tu, vycházíme ven a kde se vzala tu se vzala, Burj Khalifa stoji před námi, nejvyšší budova světa, která překonala v roce 2009 tehdejší nejvyšší budovu světa Taipei 101. Burj Khalifa byla postavena mezi roky 2004-2010. Podílelo se na ní 10 000 pracovníků, převážně dělníci z Pákistánu, Indie, Bangladéše, Číny a Filipín. Dosahuje výšky 828 metrů včetně antény. Výtahy vedou až do 189. patra ve výšce 638 metrů. Obsluhuje nejrychlejšími výtahy na světe (65 km/h). 37 pater mrakodrapu zabírá Armani Hotel, na 63 patrech je celkem 700 luxusních bytů, zbytek budovy patří kancelářím a technologickým prostorům. na 78. patře je položen plavecký bazén. Vyhlídková plošina pro návštěvníky zvaná At the Top je na 124. patře.
Procházíme kolem bazénu k hotelu, kde si na jedné z laviček dáváme pauzu. Před 6 hod vycházíme a zdá se, že jsme vyšli tak akorát, jelikož tu začala velkolepá fontanní show. Takzvaná Dubajská fontána je choreografický fontánový systém na 12 hektarovém umělém jezeru pod největší budovou světa Burj Khalifou. Jedná se o největší systém tančících fontán na světě a je osvětlena 6 600 světly a 50 barevnými projektory. Jezero zaujímá rozlohu dvou fotbalových hřišť. Zkouška kašen začala v únoru 2009 a slavnostně byla otevřena v květnu 2009 spolu s oficiálním zahajovacím ceremoniálem. Fontány stříkají až do výšky 150 metrů. Tato show trvá do 5 min. Tyto show tady probíhají tedy od 18:00 co půl hodiny až do 23:00 za pochodu hudby. Dokonce je tu možné slyšet Symfonii č. 9 od Antonína Dvořáka.
Po show se pomalu se začíná stmívat a my se jdeme kouknout na The Dubai Mall Waterfalls, který se nachází uvnitř nákupního centra Dubai Mall. Jedná se o 24metrový lidský vodopád znázorňující perlové potápěče.
Dubai Aquarium & Underwater Zoo
Ovšem největší atrakcí je tu Dubai Aquarium & Underwater Zoo. Obrovské akvárium o objemu 10 miliónu vody v přízemí Dubajského nákupního centra. Měří 51 metrů na délku, 20 metrů na šířku a 11 metrů na výšku. Obsahuje tisíce vodních živočichů, zahrnující přes 140 druhů. V nádrži žije 300 žraloků a rejnoků. Je možné si jej projít podvodním tunelem, nebo se vydat za nimi přímo pod vodu.
Dubai Creek Tower – největší budova světa už přístí rok
V další části obchodního centra se nachází model budoucí nejvyšší budovy světa. Jako by jim nestačila nejvyšší budova světa Burj Khalifa, Dubaj už začal stavět ještě vyšší rozhlednu Dubai Creek Tower. Očekává se, že bude dostavěna v roce 2021. Neoficiální zdroje udávají její konečnou výška 1300 metrů. Budova vyjde v přepočtu na 25 miliard českých korun.
Jdeme zpátky k Burj Khalife a u vchodu se ptám securiťáka, zda ještě bude nějaká show. Povídá, že za 10 min bude opět show fontán a následně světelná show. Na obě čekáme.
Dneska máme v nohách pres 13 km, a tak se vracíme metrem domu. Ještě se stavujeme do obchodu pro jídlo a docházíme na hotel. Večeříme, a ještě pereme hadry. Objednávám přes net lístky do Dubai Dolphinarium – Dolphin & Seal Show, protože Marti nakonec z delfinária nevolal. V pondělí mají slevu na 11hod a to za 75 AED za jednoho. Po 12hod uleháváme.
Dneska vstáváme už před 9 hod abychom vše stihli. Snídáme arabský chleba se sýrem a balíme batůžky. Vydáváme se na město stanici Palm Deira a jedeme až k Dubai Healtwel Centrum. Odtud je to 30 min až k delfinárium Dubai Dolphinarium – Dolphin & Seal Show. Nicméně před branami je nutné ještě zaplatit 5 AED. Hned na to si všímáme velbloudů, a tak se hned ptám za kolik by mě svezl. Povídá, že dvě kolečka za 10 AED. Wow to je skoro zadarmo, a tak už se těším, že se povozím po delfíni show.
Vcházíme do Delfinária a měním si elektronickou vstupenku na papírovou. Tím, že tu jsme 45 min před začátkem tak čekáme ve frontě. Ale do 15 min nám otevírají vstup. Lovíme nejlepší místa, především ne ty, které jsou v prvních třech řadách. To jsou tzv. Splash zóny. Před představení si ještě fotím již vypuštěného delfína v bazénu. Stále více tu přichází Indů, ostatně ti jsou fakt všude. Po 11 hod začíná show s tuleněmi a její cvičitelkou Anteenou. Dokážou chodit, točit se, odpinkávat míč, tančit, tleskat, mávat a mnoho dalšího. Hned na to obrovskými skoky z vody nastupovali na scénu delfíni, kteří dokázali skákat přes kruhy, pres tyčku, točit s kruhy, a dokonce i malovat. Jedna z trenérek na něj dokonce stojí, zatímco on plave.
Celé představení nám uběhlo rychle a trvalo asi 45 min. Ještě jedna zajímavá věc, delfíni obraz se vydražil jedné rodině za 1000 AED! K tomu měla rodinka ještě focení a koupaní s delfíny. No Dubai Dolphinarium bychom měli za sebou.
Projížďka na velbloudovi
Vereme se davem lidi z delfinária a jdeme se kouknout na velbloudy. Nějak tu moc lidi není, a tak si hned kupuji lístek za 10 AED a poprvé usedávám na velblouda. Zvedá se ze země a jedeme. Parádní zážitek to Vám povím a jízdou připomíná tak koně. Za mým velbloudem je připojen další, na kterém sedí dva lidi a podle hlasů se jedná o Rusi. Po dvou kolech si velbloud pomalu sedá a já se slézám. Bylo to na chvíli, ale bylo to super.
Dubai Creek
Kolem delfinária je park, tak se jdeme podívat kolem. Docházíme k řece Dubai Creek. Tu a tam tady přistávají a odlétají letadla s vodními lyžemi. Pocházíme dále a dáváme si tu v budce chicken burger s hranolkama. Sedáme na jednu z laviček.
Následně vycházíme z parku a fičíme asi 1 km směr k metru. Vystupujeme na stanici Al Ghubaiba, kde procházíme kolem Saruq Al-Hadid Archaeological Museum a House of Sheikh Saeed Al Maktoum podél řeky Dubai Creek. I tu nacházíme jakousi kavárnu a dáváme si Iced hazelnut coffee. Kávu mají výbornou, tady i rozhodně lepší, než Starbucks. Asi hodinu tu vysedáváme, nedaleko řeky. Před odchodem pochvaluji baristovi kafčo.
U řeky je teda dost racku i s holuby. Procházíme k Dubai Old Souk, kde nám snad každý obchodník nabízí to svoje. Jeden mě tu chytá dokonce za ruku a nechce mě pustit, dokud si s ním nedám fotku. Je mi jasné, že chce prodat, ale já mu povídám, že ten šatek už mám. Docházíme k Dubai Museum.
U něj si dáváme další jídlo, a to arabský falafel s ananasovým shakem a Marťa zkouší water meloun shake. Procházíme uličkami a koukáme jaké dárečky koupit pro rodiče. Procházíme minimálně tři velké shopy z nich jsme koupili magnetku, dámskou peněženku, náušnice a tričko Dubaje na památku. Pěkně po tom chození bolí nohy. Jen co vycházíme z posledního obchoďáku, začíná zapadat slunce. Kráčíme na metro a dojíždíme na stanici Baniyas Square, a ještě jdeme koupit jídlo do Al Madina supermarketu. Pak už jen po těch dnešních 12 kilometrech na pokoj. Večeříme arabsky chleba se sýrem a džusem. Usínáme o půlnoci.
Dneska jsme si budíka nedali, a tak vstáváme až po 11 hod. Na snídani si dáváme opět arabský chleba se sýrem a na půl Kinder Bueno. Vycházíme po 12 a žádáme na recepci uklidit pokoj. Před pláži Al Mamzar beach se stavujeme ještě do Al Madina obchodu abychom měli nějaké jídlo na pláž. Na Baniyas square odkud by nám měl jet bus, ale musíme si ještě nabít kartu abychom se dostali z pláže. U automatu bohužel Marťa zjišťuje, že zapomněla kartu a novou si kupovat nechce, a tak jdeme zpátky na hotel.
Mezitím se nám uklízí pokoj. Marťa kartu nachází. Pokojský je hodný, a ještě nám v jeho tempu dává ručník a ptá se, zda potřebujeme ještě skleničku, které tu byly od začátku. Povídám, že ne protože je stejně nepoužíváme a hned na to děkuji a odcházíme na autobusovou zastávku Hyatt Regency Hotel. Po 15 min přijíždí bus a my jedeme na Al Mamzar pláž.
I v roce 2017 se nám tu líbilo:
Byli jsme tu v roce 2017 a moc se nám tu líbilo. Rozkládá se na 106 hektarech o pět pláž. Nachází na periferií Dubaje oproti sousednímu emirátu Sharjah. Pláž je oblíbená mezi turisty, ale i místními lidmi, a to díky rozsáhlým travnatým plochám s bujnou vegetací a čistým plážím.
Musíme ale dojít další 2 km. Dneska zas nějak horko není. Docházíme ke vstupu a platíme jej naší Noi kartou. Vychází to na 10,5 AED na hlavu. Kousek dále docházíme k posezení se slunečníkem a následně jdeme do vody. Tu máme studenější.
Takhle jsem si vlezl do vody asi 2x a strávili jsme tu skoro 3 hod. Před pátou se odebíráme na bus i s přestupem, který nás dováží kousek k hotel (vždy jedna cesta busem či metrem je za 3 AED, delší metrem za 5 AED). Kousek od hotelu nacházíme supermarket, který je lepší, než Al Madina. Nakupujeme věci na večeři a snídani a pak docházíme na hotel. Je půl 7 a dáváme si večeři. Měli jsme v plánu ještě na vodárnu, ale stále jsem zase bez energie, a tak hodinu odpočívám. Ještě mě Marťa holí celou hlavu a to skoro hodinu. Následně už jen odpočíváme a před 12 jdeme spát.
Vstáváme v půl 11 i když jsme si dali budík na půl 10. Na tech tvrdých postelí se moc nedá spát a venku se již už od 6 hod ráno rozeznívalo volání z mešit k modlení. Ty špunty v uších moc nezabírají. Opět si dáváme na snídani arabský chléb se sýrem a džus. Stejně na pokoji tak nějak odpočíváme snad do půl 2, jelikož jsem minimálně já stále unaveny. Přitom si hledám různé lokace na Filipínách, protože již pozítří letím. Po půl 2 vycházíme na zastávku metra Palm Deira a jedeme jen dvě zastávky na Al Ghubaiba, kde si dáváme Latte ale s karamelem. Dneska celkem fučí a jsem rád, že jsem si vzal s sebou i mikinu. Po kafé se procházíme po břehu řeky Dubai Creek.
Vodní taxi Abra
U řeky je možné si vzít motorovou loďku alá vodní taxi Abra za 1 AED, což se platí přímo řidiči a převést se přes řeku.
Platíme a vystupuje v části Al Ras, což byla ta část, ve které jsme měli kdysi hotel. Kousek se nachází old souk, kde Vám každý obchodník nabízí to svoje. Někteří jsou schopni udělat hodně proto aby prodali. My jsme však přišli jen pro magnetku. Jednu pěknou nacházíme a ptáme se na cenu. 10 AED, odpovídá. A tak začínám smlouvat. Dostavám se až na 6 AED, protože i tak vím, že výrobní cena je za pakatel. Minimálně za 5 AED se da koupit v obyčejném obchodu co jsme koukali. Zkoušíme to usmlouvávat na 5 AED, ale nechce jít už níž, a tak je tady plno dalších prodejců u kterých to zkouším. Nakonec u jednoho usmlouvávám stejnou magnetku za 5 AED (člověk musí zkoušet).
Nicméně koukáme i po tabácích do vodárny. Nejlepší je, že ti překupnici ví jak na lidi, a tak povídá: „Dam ti levnější cenu, jen protože je ona hezká“ a ukazuje na Marťu. Prodejce si všímá si, že má Marťa různobarevné oči a malém se do ní zamiluje. Ptá se mě: „To je tvoje žena? Já říkám: „Skoro“. Překupník sklání hlavu. „A co ségra máš?“, ptá se mě. „Ne, jen bráchu, odpovídám“. Opět sklání hlavu. A tak se nám tabáky daří usmlouvávat za 6 AED, ale stále chceme za 5 AED. Říkám mu, že když mi dá jeden za 5 AED vezmu jich 5 balení. Ale nakonec, ze své ceny neustupuje. Zkoušíme jít proto dále, ale již tak velký úspěch nemáme.
Přišel hlad
Procházíme Al Ras a hledáme restauraci a až po 30 min hledaní cestičkami nacházíme Aden restaurant, kde se již u vstupu ptám, zda mají hommus. Pán za kasou odpovídá, že jo, a tak nás nasměrovávají po schodech nahoru. Tam si sedáme a zjišťujeme, že hommus nemají. Pilně hledáme, co jiného bychom si dali, protože jsme na něj fakt měli chuť. Líbí se nám Salta normal za 20 AED, a tak si ji bereme i proto, že nemá maso, ale jen vajíčko, omáčku, rajčata a smetanu. Dostáváme k tomu polévku zadarmo s obloženou zeleninou. Polévka není vůbec špatná.
Nedorozumění
Následně dostáváme druhé. Přichází číšník a říká, že nám musel udělat podobné jídlo které se jmenuje Fahsa Mutton. Povídám mu, že nám říkal, že to jídlo Salta Normal mají. „Ne, já tady vařím on je nováček“, odpovídá. Jako sere nás to, ale máme hlad. Podle povrchu to vypadá dobře, ale po pár soustech vidíme, že to má maso. Fahsa Mutton je Jemenské jehněčí maso s kořením, které je tradičně vařeno v kamenném hrnci. Hlavní přísadou je pískavice a jedná se o jakýsi jemenský guláš. My ale celkově jehněčí nejíme.
Přichází k nám číšník, a tak mu hned říkám, že jsme maso nechtěli a on začal říkat, že se prostě omlouvá, že to neměli, a tak se ptám co na tom neměli, když mi tady říká, že rozdíl je v tom, že to naše má více skopového? Ale nerozumí mi, co tím chci říct. A ještě více mě sere, že ta Salta Normal má maso, i když nám tvrdil „no meat“. Několikrát se s ním dohaduju, ale už jsme započnuli jídlo. Jakože mě to jídlo zas až nevadilo, ale hlavně Marťa nejí skopové a co mě vadilo je princip, a to ten že by mohli být zaměstnanci mezi sebou informovaní.
Číšník to vidí, že jsme naštvaní a dáváme mu to znát. Beztak to udělal schválně s vizí většího zisku. No, je to moje domněnka. Ale když něco nemají, tak to snad mají říct, a ne že potom nám to sdělí až potom. Odcházíme a restaurace teda nedostane dobré hodnocení. Snad nás naše nasranost na ně poučí aspoň trošku do příště, ale třeba jim to je jedno.
Vodárna u řeky a noční fotky
Jdeme na loďku Abra a na ní si všímáme Araba se třemi ženami.
Dojíždíme na druhý břeh stanice Al Ghubaiba. Tam se koukáme ještě po obchodech až nacházíme překupníky, u nichž se nám daří nakonec usmlouvat cenu třech tabáku za 15 AED. Fikaně nám chtějí dát do sáčku další 3, ale odmítáme. Při odchodu na nás volají a snižuji ty tři krabičky za 10 AED, a tak si je nakonec kupujeme. Takže máme nakonec 6 tabáku Al Fakher za 25 AED. Levněji jsme je ani v obchodech nenašli.
Dneska máme i v plánu dat si vodárnu, a kdysi se nám osvědčilo posezení u řeky Dubai Creek. Vodárnu tu mají za 40 AED, což je levnější o 15 AED než v Abu Dhabi. Hned na to si dávám ananasový džus a Marťa horkou čokoládu. Dali jsme si přichuť kiwi a je dobré. Kotlíme ji asi hodinu a půl, mezitím nám mění uhlíky. Po dlouhém žádání obsluhy nakonec dostáváme i deku na zahřátí, protože jednak je u řeky větší zima a obecně je dnes večer chladno. Platíme, a ještě si u řeky zkouším pár nočních fotek.
Pak už jdeme směrem na metro až k hotelu, ale cestou se ještě stavujeme do obchodu. Na hotel docházíme před půl 11 a až o půl 1 jdeme spát.
