Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir
Budíme se po 9 hod a venku prolétají nějaké stíhačky. Koukám na net a dnešním dnem je dnem Národní den voleb a také den založení komise v roce 2011. Indická vláda se rozhodla slavit každý rok 25. ledna právě jako Národní den voleb v Indii s cílem povzbudit více mladých voličů, aby se účastnili politického procesu. Prý situace může být vyhrocená. Druhým důvodem je, ze Indie je stále ve válce s Pákistánem. Každopádně dáváme si na snídani toust s džemem a vycházíme do města Varca. Nevím, zda to je tím, že jsme dnes přespaní, ale vůbec se nám nechce. Všímáme si chlápka prodávající haldy chilli kousek od zastávky. Tolik chilli jsem v životě nikdy neviděl.
Asi 10 min čekáme na bus a vyjíždíme do města Margao. Původně jsme měli v plánu, že zůstaneme zde ale stejně je tu ještě jedna přírovní rezervace v divočině Bhagwan Mahavir, a tam se nachází Dudhsagar vodopád, i když jak ukazuje Google, je to k němu daleko. Ptáme se autobusáku na ústředním nádraží, zda se tam jde k němu nějak dostat. Prý to je možné, a tak čekáme na bus asi 20 min. Vše ubíhá rychle, a my nastupujeme. Cesta opět ukazuje krásnou přírodu. Musíme vystoupit ve městě Curchorem, kde je další autobusové nádraží. Tam se ptáme na bus pokračující k Bhagwan Mahavir Wildlife Sanctuary a dále na vodopád. Autobusák povídá, že za půl hodiny vyjíždí a ukazuje i z jakého místa.
Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir
Mezitím kupujeme kousek u nádraží v drogerii sprej proti komárům. Minuty letí a náš bus přijíždí, a tak nastupujeme. Projíždíme přes vesnicky a mimo ně to vypadá taky úžasně. Na poslední chvíli vystupujeme ve městě Kulem. Ptám se místních, zda je možné dostat se na vodopád. „Jde to džípem“, odpovídá jedna paní. „A co cena?”, ptám se. 500 INR na jednoho“, dodává. Tak se jdeme zeptat. Ano je to tak, toto je cena za jednoho, ovšem jen pokud je v džípu 7 lidí. Sedáme a čekáme na lidi.
Přichází k nám dva sikové a povídají, že jsou 4. Takže náš bude 6, a proto to nakonec máme 600 INR za jednoho. Podle jakéhosi místního zákonu máme i povinnost vzít si vestu, která není v ceně, takže to je na hlavu 40 INR. Nastupujeme se siky, a ještě s nějakými staršími lidmi do džípu. Později nám dochází, že je to celá rodina. Jen co po 300 m přejíždíme asfaltku, je to tady. Začíná nám drsná offroad jízda přes divočinu v pralese.
Přejíždíme i džípem řeku a dost to s námi huštá. Podle cedule je vodopád vzdálený 9 km tak to potěš koště. Cestou přebrozujeme vodu ještě dvakrát. Po 3/4 hodině dojíždíme pomalou jízdou nedaleko vodopádu. Máme na to hodinu a půl. Vede tam cestička přes džungli, a tak se po ni vydáváme. Je to fakt nádherné všude kolem, klid a zvuk tekoucí vody.
Procházíme přes řeku přes malé mosty, až se dostáváme k našemu dnešnímu cíli. Dudhsagar vodopád je jeden z největších vodopádu v Indii s výškou 310 m a průměrnou šířkou 30 metrů. Nejlepší sezóna pro zachycení jeho výšky a šířky je léto. Je to opravdu nádhera, i v tom sluníčku se vyjímá. Nahoře postavili železniční přejezd, který víceméně splývá se skálou, po níž stéká voda.
Pod vodopádem
Jdeme mrknout k němu. Je tady moznost si i zaplavat, a to je super. Jsou tady i naši spolujezdci sikové, a tak s nimi dávám fotku.
Rozhoduji se, zda ji do vody, ale zase kdy se mi poštěstí plavat pod vodopádem? Sice nemám plavky, ale jdu do toho a oblíkám si vestu. Kameny jsou kluzké až sklouzávám k Indovi, který mě drží. Wow, voda je pěkně studená, ale zase příjemně ochladí v tom horku. Ještě pro prosí, zda si s ním dám fotku, a tak se ho ve vodě držím, zatímco jeho kamarád nás fotí. Plavu až k vodopádu a volám na Marťu ať mi aspoň cvakne foto. Zpátky opatrně vylézám, a ještě pak u nej nějakou dobu posedáváme. Přichází k nám dokonce opice, která nevypadá zrovna zdravě ale i tak ji nic nedáváme, protože je tu zákaz krmení.
Lidi tu začíná přibývat a když už nám zbývá posledních 20 min vyrážíme zpátky přes džungli k džípu. Cestou potkáváme pár opic.
Zatímco čekáme na zbytek rodiny siku dávám se do kecu s naším řidičem. Povídá, že je možné těch 9 km dojit pešky, ale na vlastní nebezpečí. Údajně jsou tady v džungli opice, hadi i tygři, které tady jeho známy cestou spatřil. Dokonce prý i kobry, kterou měl jednou i u svého domu. Ještě si dělám pár fotek okolí a sikové přicházejí a my vyrážíme tou offroad jízdu zpátky do města. Přírodní rezervace Bhagwan Mahavir byla fakt super.
Jakmile dojíždíme, ptá se řidiče, jak se dostaneme do města Margao, a tak nám říká, že vlakem ale jede od teď za 10 min. Nakonec se stejně nerozmýšlíme vlakem jet a čekáme na bus. Ještě si tu kupujeme banány a nějaké ty chipsy, zat9mco krávy chodí všude kolem.
Zpátky na pokoj
Po chvíli přijíždí bus, kterým jedeme až do města Ponda, kde na nás autobusák mává, že zde máme přestoupit do města Margao. Cesta busem trvala dobrou hodinu, a tak vystupujeme a na protější cestě čekáme snad jen 10 min na navazující bus. Jen co jsme přijeli na autobusové nádraží v Margao, zjišťujeme, že poslední bus jel v 19:30 a je 19:45. Takže buď taxi, nebo tuk-tuk. Nakonec volíme tuk-tuk a cenu 350 INR smlouváme na 300 INR.
Nějak nás vzal hlad, a tak si v naší oblíbené restauraci Traveller’s Multicuisine Restaurant dáváme Paneer Butter Masala. Nemůžu tomu uvěřit, ale to jídlo je naprosto boží. Jedno z nejlepších indických jídel, co jsem tu měl. K tomu jsme si dali cheese Garlic naan, což je opět jeden z nejlepších naanu, co jsem vyzkoušel. Poprvé si dáváme i pivo Kingfisher Premium s 5% alkoholu. Je to indicky ležák z města Bangalore a podávají ho v 650ml sklenicích. Není špatné, ale naše si stejně vynachvaluji více. Za těch 780 INR se vším to fakt stalo za to, a spokojeně odcházíme na apartmán.
Dnešní den byla pro mě maximální spokojenost. O půl 12 uléháme.