Sever Džajpuru
Budíme se po 9 hod a máme namířeno opět do restaurace na střeše. Opět si dáváme rýži se zeleninou a džus a musím říct, že jsme se pěkně najedli. Dneska máme v plánu Sever Džajpuru, a tak voláme Uber, který nás dováží přes celé přeplněné město k Jal Mahalu. V překladu jde o Vodní palác uprostřed jezera Man Sagar a byl postaven v 18. století maharadžou z červeného pískovce. Nedá se k němu dostat.
Je tady mnoho prodejců a všude tu prodávají od všeho něco. Někteří lidi nám tu nabízejí i místní oblečení pro pány a dámy, které si můžete obléct a vyfotit se s Vodním palácem. Všímáme si pěkných magnetek, který místní prodejce nabízí za 150 INR. Snažím se usmlouvávat cenu. Dostavám se na 120 INR za jednu, ale nakonec se mi to daří usmlouvat za 100 INR.
Sluníčko dnes pěkně hřeje (máme 25 stupňů) a my se posouváme dále na sever, zatímco si cestou všímáme několika velbloudů.
Místní parky pro oddych
Docházíme ke Kanak Vrindavan Parku, což je zahrada, která byla vytvořena před 275 lety. Přicházíme ke kase a všímáme si, že vstup do parku je za 25 INR a takže žádné turistické ceny, což je paráda. Park je krásny s aktivními fontánami, a to pohoří se pěkně vyjímá pozadí a je tu taky klid. Zahrada má chrám, řadu fontán a složité mramorové dekorace. U parku si dává Marta zmrzlinu a já dostal chuť na Kit Kat.
Pokračujeme dále, kde potkáváme krávu, tele a slyšíme i nějaké zvuky ze střechy, kde si všímáme mekající kozy.
Nacházíme další zahradu Kanak Ghati Garden, do které vstupujeme za 35 INR. Jsou tady dětské houpačky pro děti ale také nacházíme výše chillující lidi na trávě. Jsou tady i sochy hinduistů.
Amber Fort nedaleko Džajpuru
Za parkem koukáme na další lokaci a bereme si tuk-tuk, kde cenu smlouváme z 150 INR na 100 INR. Dojíždíme k Amber Fort, který se nachází asi 11 km severně od města Jaipur. Amber znamená vysoký a nachází se na úbočí kopců Aravalli hills. Byl postaven v 16. století z červeného pískovce a mramoru. Jezero pod hradbami je hlavním zdrojem vody pro Amber palác. Od 2013 je na seznamu dědictví UNESCO.
Příroda kolem začíná byt mnohem pěknější díky pohoří kolem. Sam palác se nachází výše, a tak na něj musíme vyšplhat po svých. Místní tady cestou nahoru prodávají různé věci a někteří i hraji na netypické hudební nástroje. Jedná se o starověký smyčcový, strunný nástroj Ravanahatha. Je používaný v Indii, na Srí Lance a v okolních oblastech. Je považován za předchůdce houslí.
Vcházíme do paláce, který uvádí při vstupu svými děly. Je čistý a libí se nám. Z jeho druhé strany se rovněž tyčí pohoří, které odkrývá soustavu hradebních zdí táhnoucí se po okolních kopcích široko daleko. Obranné valy mi připomínají čínskou velkou zeď.
Jde se dát ještě výše ale to už za vstup 500 INR pro turisty. Prohlídka zahrnuje halu Diwan-i-Am, Zrcadlový palác Šiš Mahal se soustavou vypouklých skel, Ganéšovu bránu, komnaty 12 mahárádžových žen a letní rezidenci. Nám to stačilo bohatě takto, takže scházíme dolů. Dole voláme Uber a přijíždí nám tuk-tuk, který nás dováží až k Elefanjoy Jaipur| Elephant Ride & Safari. No safari to zrovna není, nebo to tak nevypadá, ale je to doporučené TripAdvisorem a můžete se tu projet na slonu, malovat po něm, koupat se s ním nebo krmit. Máme zájem o jízdu, ale 3200 INR na osobu je přehnaně moc. Proto smlouvám, a nakonec se mi to daří, a tak to máme 1000 INR za osobu.
Jízda na slonu
Jízda začíná. Řidič bere jednoho slona a nasedá na něj. Slon má na zádech jakési sedlo pro dva. Naštěstí tu mají schody, a tak řidič slona k němu přistavuje a my nasedáme. Ještě před cestou nám místní fotograf děla fotku a jedem. Ani nějak moc to nehuštá. ale je to zážitek. Projíždíme pres okolí a místní na nás koukají. Zjišťujeme od řidiče, že je to slonice s věkem 35 let. Cestou zpátky nám slonice děla obrovské bobky na cestě, ale místní se tváři v pohodě. Jízda nám po 15 min končí a my si ještě děláme ještě fotky.
Následně voláme uber, ale ještě předtím, než přijíždí si všímáme i několika divočáků procházející kolem. Nicméně sloni se tu asi i často prohánějí po silnicích.
Sever Džajpuru byl super a teď se dopravujeme do hotelu a už máme teda pořádný hlad. Proto jdeme opět nahoru do restaurace, kde si objednáváme pizzu a džus (na indické pořád nemáme chutě). Během čekání si všímáme krásného západu nad Jaipurem. Dneska jsme si teda na to pěkně dlouho počkali cca 40 min, ale jako na druhém dnešním jídle tady nahoře jsme si pochutnali a jdeme na pokoj.
Máme kolem půl 7, takže ještě chillujem. Všimli jsme si, že nemáme dostatek antibiotik, a tak pro ne dobíhávám do sousední ulice.