Východní Island
Kolem půl 10 vstáváme a hned na startu máme namířeno na ledovec Skaftafellsjökull, což je jeden z výběžků ledovce Vatnajökull. Kamenitou cestičkou jdeme procházkou asi 20 min od návštěvnického centra. Skaftafellsjökull je 10 kilometrů dlouhý a téměř 2,5 km široký ledovcový splaz. Dokonce se tady natáčel film Walter Mitty a jeho tajný život (2013).
Vracíme se zpátky k zákaznickému centru, kde nacházíme kavárnu a tak si dáváme latté a naštěstí nacházíme zásuvku tak i nabíjíme mobily. V návštěvnickém centru se koukáme na suvenýry a také nacházíme místnost s židlemi, kde je možné si poslechnout dokument o Islandu a také ledovcích. Pár lidi už tu sleduje a my sedáme dozadu, kde si všímáme zásuvek. Už chci dobít mobil, ještě tady pěkně v teple, ale zásuvka je zablokovaná. Všímáme si cedule, že za několik desítek islandských korun je možné si zásuvku odblokovat. No chvíli posedíme a o půl 2 jsme na cestě směrem na východ, kde projíždíme kolem nejvyšší hory Islandu Hvannadalshnjúkur.
Pokračujeme směrem na východ, kde se nám odkrývá něco překrásného. Tou zastávkou je ledovcová laguna Jökulsárlón. Tento fotogenický přírodní jev se nachází v místě, kde je odtok z jezera do moře překlenut malým mostem. Po hladině laguny plují obrovské ledové kry, které se odlomily z ledovce Breiðamerkurjökull. Některé z nich jsou svou výškou srovnatelé s vícepatrovým domem. Mimo jiné se tady natáčely filmy o Jamesu Bondovi (1985 a 2002) a Lara Croft: Tomb Raider (2001).
Následně máme namířeno už jen směrem k východnímu pobřeží a tak jedeme dlouhé tři hodiny. Tu a tam vidíme, jak se po hřebenech hor prohánějí ovečky a člověk jakoby zde nikdy nebyl. Je to opravdová příroda všude kolem a svět jakoby se zastavil. Dojíždíme k vodopádu Sveinsstekksfoss. Jedná se o velice skromný vodopád severovýchodně od města Djúpivogur.
In the middle of nowhere
Pokračujeme na východní Island. Zjišťujeme, že nám dochází benzín a tak koukáme, kde bychom mohli načerpat. Koukáme na Google mapy a další vesnička je od nás asi 50 km. To bychom měli snad dojet.
Nevím jestli místo níže popsat jako osadou, nebo samotou, každopádně vesnice to není. Pár baráčků, traktorů se tyčí na fjordu Berufjörður pod horami, inu takový je východní Island
Zhruba po 30min přijíždíme s červenou kontrolkou do Breiðdalsvíku, rovnou na pumpu. V dešti vystupujeme a koukáme na pumpu, kde narážíme na ceduli „Out of order“. To snad ne… Okamžitě se jdeme zeptat do budky zaměstnance. Ten jen řekl: „Pump is not ready“. Vytřeštěné oči na něj a tak se ptám, kdy to bude ready? Not today, odpovídá. V na sucho polykám. And where is the closest petrol?, tážeme se. „The closest village with gasoline is approximately 45 km from here.“ V tom se s Michalem na sebe podíváme a jistota, že dnes dojedeme až tam není velká.
Nasedáme do auta a nezbývá nám nic, že pokračovat dále – žádné kempy tu nejsou a auto není pořádně stejně kde zaparkovat. Cestou potkáváme koníčky.
Tak tak jsme dojeli do další vesničky Fáskrúðsfjörður (kolem 600 obyvatel) a pumpujeme benzín. Bereme si raději plnou, protože teď už člověk nikdy neví. Na východu nejsou prakticky žádné památky, ale za to východ odkrývá nedotčenou přírodu.
Egilsstaðir
Další zastávkou je město Egilsstaðir asi vzdálené asi 50km odsud. Žije tady něco přes 2300 obyvatel a my zde zastavujeme, abychom se najedli. Vcházíme do jakéhosi motorestu, který nám velmi připomíná jako ten z těch amerických filmů. Déšť ještě dodává tu pravou atmosféru. Dáváme si hamburger a hranolky s nějakou tou kolou, za což vyplázli dost (400-500kč), ale je fakt, že ani nepamatuji, kdy jsme si něco takového dali. Dojídáme a máme něco kolem půl 10 a je čas najít nějaké místo na spaní. Kemp tu sice je ale díky dešti se nám nechce ani rozbalovat stan, a tak musíme najít nějaké dobré místo pro auto.
Po 50km dojíždíme na odstavné parkovací místo u cesty. Dál už dneska nejedeme, protože máme kolem 10 hod. Tím, že je dneska letní slunovrat tak na fotkách to vůbec nevypadá, že by nějakých 10 hod bylo. Východní Island, nebo aspoň jeho část máme projetou.
Hned kousek od nás je vodopád Rjukandi Wasserfall. Cestou ale potkáváme nemilé překvapení, je to beran s mladými ovečkami. I když se k němu se strachem pomalu přibližujeme a tím jej upozorňujeme na to, že bychom se rádi koukli k vodopádu, zůstává stále na místě. Dalším pohybem nás beran dupnutím upozorňuje, že dále už ani krok. Snažíme se s ním navázat komunikaci a beran zjišťuje, že nás už nechce poslouchat a tak se stahuje.
No myslím, že ráno uděláme lepší fotky a tak si ještě ohříváme vodu na nudle. Musíme najít místo, kde nejméně fouká a tak instalujeme kartuši mezi auto a kámen. Nicméně zjišťujeme, že díky silnému větru není možné přivést vodu k varu a tak hledáme jiné místo. Nakonec se nám to přece povede.
Jídlo snězené a tak se připravujeme na spaní. Ještě zapínáme vyhřívání sedaček a hlavně na dnešek nesmí chybět hlavně klapky na oči a také špunty do uší díky silnici. Po 11hod uléháme.