Chrámy kde se podíváš
Dnes máme v plánu kouknout po památkách a nějaké ty chrámy. Ráno se budíme na 8:30 a po 9:00 jedeme až na konečnou stanici metra Hua Lamphong.
V horku si to následně štracháme až k buddhistickému chrámu Budda d’oro, všude plno turistů a slunce je rozpálené jako na plotně, hned se mažu krémem s UV faktorem 15.
Blížíme se k Chinatown gatě z roku 1999, což je jakousi vstupní branou do Chinatownu. Po světě najdete plno Chinatownů, ale tady v Bangkoku je jedna z největších na světě.
Docházíme k Chinesischer Temple, jeden z čínských chrámů. Vcházím do mini chrámu, ale ještě si před ním vyzouvám gumové boty.
Jdeme stále směrem Chinatown a cestou narážíme na jednu z mnoha prodejn s kafem, hned si dáváme vychlazené Ice Coffee za 40 bahtů.
Před odchodem se ještě ptáme na záchod. Paní ukazuje na dveře támhle. Vstoupím a co nevidím, se splachovacím záchodem jsem se mohl rozloučit. Malá místnost odkrývá speciální typ tureckého záchodu. Jedná se o mísu asi 15cm vysokou od země. Ještě že se mi chce jen na malou, na velkou si vyzkoušel jak se sebe na Araba. Záchod splachuji hadicí u něj. Ale všímám si taky vykachličkované vany za mnou. Později se dozvídám, že přiloženou nádobkou a vodou z vany se má správně splachovat.
Pravé poledne již odbilo, ale je tady stále hustý provoz. Přes špičku to musí být šílené.
Docházíme na Mangkon Kamalawat Temple. Místní tady zapaluji vonné svíčky, aby to mělo tu správnou atmosféru a modli se k jejich čínským bohům. Nelze poznat, zda se převážně jedná o lidi z Číny, či Thajska.
Vcházíme do chrámu, kde se na začátku ve vitríně nachází čínští bohové. Všude příjemně voní vůně vonných tyčinek.
Pad Thai – jedno z nejlepších jídel
Vyházíme z chrámu a zastavujeme se na jídlo. Dávám místní thajskou specialitu Pad Thai. Jedná se o jedno z národních jídel Thajska. Ta chuťová kombinace je magická. Mísí se zde chutě rýžových nudlí, kuřecího masa, krevet a křupavých arašídu se zeleninou. To celé pokapané limetkou, pálivým chilli a chuť rybí omáčky dává jídlu Pad Thai magický kulinářský poklad. Všem vřele doporučuji vyzkoušet.
Další památky jsou mimo, a tak voláme Ubera (alternativa k taxiku), který pro nás dojíždí po 15min. Jedeme asi 1,5 km a platíme jen 55 bahtů. Vystupujeme u Rommaninat Parku a procházíme jej. Velmi pěkný park plný zeleně a dokonce i s venkovní posilovnou. Všímáme si, že někteří lidi zde cvičí tajči.
Wat Suthat
Z parku procházíme až k Buddhistickému chrámu Wat Suthat Thepwararam Ratchaworahawihan. Je to jeden z nejstarších a nejimpresivnějších chrámů v Bangkoku. Celý chrám je ohraničeny zlatými sedícími Buddhy. Cítím se tu moc dobře, pozitivně a vyrovnaně. Kolem nás procházejí i místní mniši.
Teď jdeme kouknout do zmiňovaného chrámu. Ještě před vstupem nás cedule upozorňují „take off your shoes“. Na prazích sedí tiše mniši. Něco tak úžasného se jen tak nevidí – ve vnitřku sedí obrovitánský pozlacený Buddha. Par lidí u něj relaxují a meditují, a my ho tiše obcházíme dokola. Velkolepá podívaná.
Nazouváme si pantofle a ještě se procházíme kolem kousek níže, kde se tyčí další buddhisticky chrám, patřící k sedícímu Buddhovi.
Pokochali jsme se dost a tak následuje Democracy Monument. Ten se nachází uprostřed kruhového objezdu.
Odtud se dostáváme až ke krásnému Maha Chetsadabodin Royal Pavilionu, postaveného v roce 1989. Dovnitř není povoleno vstupovat, ale myslím, že exteriér dává tu největší krásu.
Následně se přesouváme k a dalšímu k Buddhistickému chrámu Loha Prasart a dále pak k a na to k Wat Thepthidaram Worawihan. Chrámu je tu fakt hodně.
Z dálky vidíme další buddhisticky chrám, který se od těch předchozích se liší tím, že výše než ostatní. Přecházíme řeku a vstupujeme do areálu. Slyšíme již z dálky Buddhistické mantry. Kolem dokola chodí i mniši, tak jednoho poprosím o fotku a souhlasí.
Golden Mountain a další chrámy
Koukáme, jak se dostat nahoru ke Golden Mountain chrámu a tak chodíme kolem dokola. Nakonec nacházíme vstup jen za 50 bahtů. Za výšlap 344 schody nahoru to určitě bude stát za to. Hudba a stromy kolem spolu se sochami navozují příjemnou atmosféru.
Cestou nahoru míjíme zvonky, na které je možné zazvonit a stále výše se nám naskýtá se nám krásný výhled na město. Chrám je osazený zvonečky, která nám celou cestu nahoru cinkají.
Dostáváme se skoro nahoru, kde vidíme další artefakty v podobně Buddhistických soch a sošek.
Schůzkami se dostáváme úplně vrcholu.
Spolu s úžasným výhledem se zde nachází velký gong, do kterého si praštím. Sluníčko pomalu zapadá. Vracím se k Anetě a Tomášovi a koukám, že si s někým povídají. Potkali Čecha z Prahy a tak se všichni dáváme do kecu. Nakonec mu navrhneme, že máme v plánu se najíst do Chinatown, jestli se nechce přidat. Souhlasí a tak se odebíráme dolu a cestou opět míjíme zvony a dole ještě jdeme kolem několika buddhistických domečků.
Rozhodujeme se, zda si vzít Ubera, nebo jít pěšky, nakonec se rozhodujeme po vlastních. Cestou si povídáme s Martinem, od kterého se dozvídáme, že je sportovní i instruktorem kitesurfingu. Po 2 km vcházíme do Chinatown a hledáme, kde se najíme.
Je libo škorpiona?
Je opravdu z čeho vybírat a tak volíme jeden ze stánku se skvělým to jídlem Pad Thai za 50 bahtů. Vedle se všímáme, že jeden prodejce street foodu prodává kobylky, šváby, cvrčky a dokonce i škorpiona. To je celkem výzva, červy a cvrčky jsem mel ale škorpiona? Kdo v mém okolí někdy něco takového snědl. Ptám se za kolik. 80 bahtů odpovídá. Nerozmýšlím se ani moc dlouho a tak si ho kupuji. Grilovaného škorpióna mi nejdříve postřikuje vodou (aspoň myslím, že je to voda), odtrhává mi jedovatý osten a napichuje mi ho na špejli.
Ptám se, jestli se jí celý – povídá, že jí. Chvílí koukám, co to držím v ruce a pomaličku začínám odtrhávat nožičky. Všechny spořádávám a nakonec dojdu ke klepetům, ale ty fakt pokousat nejdou, tak je vyplivuji na zem. No není to tak hrozné a od ocasu se následně dostávám k trupu. Chutná to jako červ ale konec je mírně nahořklý. Zkouší i Tomáš i Marťas. WOW já ho fakt snědl. Tak uvidíme, jak mi bude zítra, nebo už večer? No nějak to neřeším, spíše u mě převládá skvělým pocit, že zase něco neobvyklého zkusil. Už je dost hodin na to, abychom stihli metro na Suttishan station tak jdeme na něj. Cestou si ještě kupujeme na pokoj street food – ananas. Dorážíme na pokoj příjemně unavení, ještě se sprchujeme a nakonec spokojení po dnešním dni uléháme.