Místní parky
Budíka jsme si nastavili na půl 10, který nám pochopitelně zvonil, ale ve spánku jsme ho zaklapli a spíme až skoro do půl 11. Na oběd jdeme hned vedle stanice metra Sutthisan (na Google mapách to najdete pod Sud Chic Nam Ngiao Shop). Rýže, vajíčko a kuřecí maso a to pěkné s chilli. Hned na to dáváme studené latté za 40 bahtů. Po jídle máme v plánu se odebrat do parku, ale v metru se Aneta táže Toma, zda má od pokoje kartu a začalo hledání, Marťa se taky chtěla převléct, takže valíme zpátky na pokoje, a nakonec se rozhodujeme pro bazén.
Při vstupu objevujeme menší bazének, který na první pohled vypadal jako bahenní. U velkého bazénu řádí nějací cizí týpci, pravděpodobně taky někde z Asie či z Thajska (díky jejím očím) odvažuji se jít jako první, protože slunce je rozpálené a je potřeba se co nejrychleji osvěžit. První otázka se mě ptají „Where are you from?“ tak procházíme několik slov a dozvídám se, že jsou z Nepálu. Bazén byl zdola prosklený a tak šlo vidět na parkoviště pod námi.
Nakonec za mnou docházejí do bazénu všichni chvíli poblbneme, a pak se jdeme opalovat a takto několikrát. Bazén byl odkrytý, takže tu a tam přilítávají holoubci osvěžit či se napít. Tomáš s Anetou už odcházejí na pokoj a tak máme bazén celý pro sebe. Po vyblbnutí odcházíme na pokoj a převlékáme se a odcestováváme 5 zastávek na Kamphaeng Phet do Or Tor Kor Market. Vcházíme do velké tržnice, kde jsme si dali další jídlo. Já osobně smažené kuře s bazalkou a ostatní Pad Thai.
Hned na to nechybělo studené kafčo. Z místní servícky si trošku dělám prdel a zkouším ji přihrát ukrajinské hřivnami, na mě čumí jako bulhar do mlátičky.
Krmení veverek
Odebíráme se směrem k Queen Sirikit Parku, kde vidím cestou na elektrickém vedení veverku. Anet povídá, že v parku jich je hodně a tak kupuji cestou i buráky.
Při vstupu do parku narážíme na mini kavárnu a tak si dáváme green coffee latté a jdeme objevovat parky.
Cestou vidíme i fíky a přešli jsme řeku na kamenitých balvanech. Připadalo nám, že některé místa vypadají jako z džungle.
Celým parkem procházíme a přecházíme do Chatuchak Parku. Ten je jeden z nejstarších veřejných parků v Bangkoku. Jeho konstrukce začala v roce 1975 a 1980 byl již přístupný.
Je tady plno lidí co běhá kolem dokola a navíc tady hraje celou dobu z rozhlasu hudba. Tady by se mi líbilo. Najednou procházíme k mostu, abychom přešli rybník přes druhou stranu a co nevidíme u mostu – překvapení – krčí se tu pod stromem živý varan. Jako jediný jsem se odvážil co nejblíže k němu dostat a ulovit pár fotek. Co všechno ukrývají zdejší parky?
Přecházíme most a jdeme dále, zatímco kolem nás běhají lidi. Ale najednou se všichni zastavují a zůstávají stát v pozoru. Všichni na ně koukáme, co se děje a až pak nám došlo, že pustili jejich hymnu.
Tu a tam tu poskakují veverky a my se snažíme několik z nich nabídnout arašídy. Jeden jsem teda vyzkoušel a můžu říct, že zdejší arašídy jsou měkké a ne tvrdé jak to známe z obchodu a co je hlavní, chutnají úžasně. Snažím se najít strom, kde zahlédnu alespoň jednu veverku a nakonec se povedlo a dokonce si sama sebrala arašíd.
Slunce pomalu zapadá a komáři začínají kolem poletovat a štípat. Kousek od sebe nacházím i želvy.
Banánové roti
Parky máme za sebou a teď už je čas se pomalu odebírat domů, protože nožky už z dneška začínají bolet. Cestou na metro procházíme nadchodem a cesty jsou plné aut a to máme 7hod večer. Trošku mi to připomíná jako bychom byli někde v New Yorku.
Dojíždíme metrem a přichází na nás hlad, a tak zastavujeme u obchodu, kde se nakonec nic nekupujeme, ale dáváme si u jednoho Thajce Roti (speciální těsto, vajíčko, salko, banán). To všechno upravuje do formy, polívá salkem, posypává cukrem, čokoládou a nakonec krájí na čtverečky. Celou dobu na to zíráme. Jedná se o jedno z nejrozšířenějších street foodu na Srí lance.
Výborné za 30 bahtů a dáváme si všichni. A odebíráme se na pokoje. Na pokoji jsme chvíli pobyli a ještě si jdeme koupit do 7 eleven tousty. Paráda je to, že Vám tousty ohřejí přímo v obchodě. Zkouším čokoládové, ale ještě si bereme pár pochutin jako je třeba banánové mléko a Tom pivko. Sedli jsme před obchod a chillovali a jedli. Dali jsme si po městě ještě malou procházku. Cestou potkáváme i nějakého toho švába, a taky se tu potulují psi.
Cestou zpátky jsem si dal pro změnu kakaové tousty s banánem – úžasné. Martě je cestou zpátky trošku šoufl a na pokoji ji dostalo to banánové mléko. Nakonec jdeme spát až ve tři ráno. Inu jetlag je jetlag.