Klaksvík
Vstávám už 7:45, protože do místnosti vchází pár cestovatelů. Ty jsme mimochodem potkali ve Vestmanně a jsou z Německa. Inu Faerské ostrovy jsou maličké. Zakecávám se s němčourem a pak si všímám, že je po 8:15 a Jirka nikde, proto ho jdu vzbudit do stanu. Německý pár se jde také sbalit ke stanu. Jen přicházím k Jirkovému stanu, volá na mě němčour „wake him up“. Jirko spis?, tážu se. „Za 5 min tam budu“, odpovídá. Jdu zpátky a to už mi vaří voda na čínskou, kterou si opět házím do hrnce. Část vody si nechávám na kafé. Posnídáme a vyražíme na zajímavá místa kolem Eidi směrem na severovýchod a následně máme v plánu jet do města Klaksvík. Hned je totiž za kempem mini vodopád. Máme dneska krásné, svítí sluníčko. Máme krásný výhled na hory osvícené sluníčkem. I tráva je kolem suchá. Kousek od vodopádu je útes, který navštěvujeme.
Vracíme se zpátky a jdeme přes Eidi na západ. Ještě v lepší kráse se nám naskýtá pohled na výběžky ostrova Streymoy.
Docházíme k obrovskému útesu Beingjógv. Zpátky jdeme na poslední místo (Reyðfiskagjógv) v Eidi, které se nachází na jihu. Z této strany se nám naskýtá další pěkný pohled na Eidi.
Docházíme zpátky do kempu a děláme si zde poslední jídlo. Po 2 hod vycházíme z kempu.
Cesta do Klaksvíku
V Eidi ještě jdeme nakoupit chleba a já si beru kalorickou bombu. Na lavičce pak čekáme na bus do Oyrarbakki kousek od místního kostela.
Bus přijíždí a nastupujeme. Řidič si vesele při jízdě dává nanuk a to máme venku asi 12 stupňů. Místní lidi tu jsou prostě zvyklí na jiné podnebí.
V Oyrarbakki máme čas asi hodinu, tak si na benzince dáváme latté a sedáme na lavičku u pumpy. 45 minut uletí jako voda a tak jdeme směrem na autobusové nádraží, kde čekáme na bus směr Klaksvík. Dalšího pozoruhodného přírodního úkazu si všímáme směrem k horám (vrcholy Sneis, Bollin, Vitin).
Následně jedeme něco přes 30 min směrem Klaksvík. Slunečné počasí se stále drží.
V cíli hledáme informační centrum, které nacházíme a doptáváme se paní, kde zde můžeme přespat. Odkazuje nás na volné prostranství uprostřed města Klaksvík a že to máme zadarmo. Nicméně bez toalet. Docházíme na místo a rozkládáme stan. Házíme věci dovnitř a dem si projit trosku městečko. Zaujal nás pěkný kostel stojící uprostřed městečka a při vstupu si všímáme, že se jedná o jiný typ interiéru než u nás. Poprvé vidím, že po bokách jsou udělaný patra pro věřící.
Náměstíčko je malické, ale malebné.
Pokračujeme na jihovýchod, kde nacházíme ve středu kruhového objezdu rybářský hák. Výše objevujeme (asi) památník druhé světové války. Je zde vidět pěkné na záliv mezi dvěma fjordy našeho ostrova Bordoy.
Teď už scházíme do městečka k našemu stanu, kde si poprvé děláme na kartuši jídlo. Jedná se o poslední jídlo z hotovek – svíčkovou. Máme jen jeden ešus a tak nejdřív Jirka a pak já. K tomu ukusujeme čerstvý chlebík z Eidi.
Celkem je blbé, že tady nejsou ani veřejné záchody a tak zvědavý co budu dělat, až to na mě přijde. Dneska už nikde nejdeme a tak zalézám do stanu.