Výlet po řece
Ráno budík na 9:30, ale nakonec stejně ještě pospíme a vycházíme až v 10:45 a abychom rychle stihli vše, kupujeme si v obchodě jen sendvič, který cestou do metra jíme. Dneska máme v plánu výlet po řece. Jedeme na Si Lom station kde přestupujeme na sky train, ale předtím ještě rozměňujeme dalších 150 euro v místní směnárně. Snažím se ulovit fotku, ale jeden ze zaměstnanců na mě pískne. Dělám, že si nevšímám a přes zákaz stejně ještě pár fotek udělám.
Interiér vypadá podobně jako v metru a přijde mi, že se v Bangkoku jedná o jednu z nejkomfortnější místní hromadné dopravy. Vystupujeme na Saphan Taksin něj přestupujeme na lodní zastávku Sathorn Pier. Po řece Menam-Čao-Praja jezdí celkem pět veřejných linek, které mají odlišné barvy. To jsme den předem studovali, protože neznalý cestovatel bude poněkud zmatený a s angličtinou tu moc nepochodí. Za dopravu lodí u žluté barvy platí 15 bahtů, ať jedete jen jednu zastávku či na konečnou. Jedna loď nám přes nosem ujela, protože jsme si museli koupit ještě lístek, a tak čekáme na další. Loď se žlutým praporkem přijíždí a tak jdeme po mole, které se pod vlivem řeky zvedalo a klesalo. Nasedáme s davem lidí.
Podle informací tu je každá lodní stanice co 3 km a lodě jezdí co 10 min. Tu a tam vidíme ve vodě skoro až vyskakující ryby a pomalu vyjíždíme. Cestou koukáme co to před námi je a po přiblížení zjišťujeme, že se jedná o obrovskou transportní loď, kterou řídí jen malá loďka.
Plujeme něco kolem půl hodiny. Doplováváme do stanice Phra Arthit a kousek dále si dáváme kokos u jedné starší paní ve stánku. Skvělý, ledově vychlazený nás přišel jen na 25 bahtů. Už jste někdy měli kokos za 17 kč?
Grand Palace
Kafčo jsme dneska neměli a tak si hned vedle v kavárně jedno kupujeme. Zjišťujeme, že kolem nic moc není a tak koukáme na jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst – Grand Palace. Ten máme pěšky asi 20min, ale jelikož je fakt hic, vzali jsme si ubera a celkově jsme za něj dali 60 bahtů. V šíleném horku jdeme až ke vstupu Grand Palace a před vstupem nás zastavuje securiťačka a vysvětluje nám, že musíme mít kalhoty buď delší kalhoty, nebo boty. Dokonce ukazuje na Anetu, že je moc odhalena a přehodit šátek nestačilo. Komu by se chtělo brát boty, nebo dlouhé kalhoty, když je na slunku tak 50°C? Šílené, nakonec se mi daří projít mezi skupinkou Japonců. Všichni jsme prošli až na Anetu, které Marťa půjčuje svetr a tak úspěšně prochází. Všude je plno lidí.
Lezeme až ke vstupu. Pěkná turistická atrakce za 500 bahtů, ale nakonec si vstupenky kupujeme. Nicméně karma je karma a tak při kontrole vstupenek stejně securiťačka ukazuje na naše nohy a ukazuje na obchod Alladin Pants. Vcházíme do obchodu a 250 bahtů za jedny nám připadá fakt ujeté. Jen za to, že nám jdou krapet víc vidět nohy, se nám nechce dávat nic navíc. Slunko peče a my fičíme směrem k přístavu, kde se opět všichni setkáváme a čekáme ve frontě na loď se žlutou vlaječkou. Hned další zastávku se vyloďujeme u dalšího buddhistického chrámu Wat Arun (Chrám Úsvitu), který jsme míjeli cestou tam. Ještě před vstupem se jdeme napapat. Příprava jídla je velmi zajímavá, pán nám několikrát do jídla zakašlal. To bude pochoutka za 50 bahtů.
Výlet na chrám Wat Arun
Ještě předtím než koupíme lístek se ptáme, jestli je náš „vohoz“ OK. Paní kývne, a tak si kupujeme vstupenku za 50 bahtů. Chrám Wat Arun z poslední trojice nejvýznamnějších a nejstarších chrámů v Bangkoku. Zajímavosti je, že na tomto místě už chrám stál v 17. stol., kdy Bangkok ještě neexistoval. Chrám byl do současné podoby přestavěn na začátku 19. stol. s výškou 80 metrů.
Na chvíli sedáme, abychom si odpočinuli, a kolem prochází jeden mladý mnich, tak si ho poprosím o foto. Z jejich hlasu jde vždycky cítit klid a pokora, dle mého názoru to jsou vyrovnaní lidé.
Pomaličku se odebíráme zpátky na loď do fronty. Tam potkáváme před námi starší rusky pár, a tak českou ruštinou s prvky angličtiny prohodíme pár slov. Zjišťujeme, že jsou až ze Sibiře a pár týdnu už jsou v Thajsku – na Rusy byli opálení pěkně. Už tu čekáme 15 min a přijíždí loď s oranžovým praporkem, ale pouští jen prvních 10 lidí, což nás bohužel nezahrnuje. Loď je k přeprasknutí, takže čekačka dalších 15min.
Rychle se nahrnout co nejblíže vstupu a tak konečně nastupujeme na další loď. Opět šíleně pře prasknutá a na to ještě Thajský personál na nás i ostatní řve, že si máme sejít níže a nestát na schodech, což pochopitelně nejde. Dojíždíme do Marine Dept. A dostáváme se do zajímavé čtvrtě – místo stánku vidíme garáže, motory, šrouby, a hromadu vnitřností s aut, motorek. Vše zamarasené a lidi kolem tím tuplem – na ulicích sami mechanici, ale jsou tu i takoví, kteří hned vedle prodávají street food. Ne že by hlad nebyl, ale tady raději neriskujeme.
Zpátky na hotel
Uličkami docházíme až ke stanici metra Hua Lamphong a jedeme směr Sussithan. Docházíme k hotelu a jdeme ještě hupsnout do bazénu, kde se příjemně očvacháváme a hned na to si dáváme na pokoji sprchu. Máme opět hlad tak vycházíme na trhy, ale hlad nás přemohl ještě dříve, a tak si cestou kupujeme výborné Roti.
Zatímco pán dělá jídlo, hledám na Googlu frázi „vypadá to dobře“ thajsky, tak začnu na jídlo ukazovat a říkat Mạn dū dī, ale zjišťujeme, že pán nerozumí ani božího slova. Vedle něj se začala řechtat paní u jejího street foodu a začala opakovat frázi Mạn dū dī, hahaha, Mạn dū dī. Pán povídá I’m from India a začal nám podávat jídlo. Ještě si v obchodu kupujeme sendvič a vyzkoušíme taky místní sushi (29 bahtů). Všechno to jíme v obchodě. Je fajn, že si v obchodě můžete sednout, koukat na lidi za oknem a přitom se skvěle najíst. Jdeme se kouknout kolem na street food, ale je dost pozdě, takže tu moc lidí se stínkami není a tak nacházíme jeden, kde si kupuji kokos, protože jsem celkem dost stejně najezený. Chillujeme chvíli na chodníku a následně jdeme zpátky na pokoj. O půl 1 ráno jdeme spát a budíka si nedáváme.