Nejmocnější termální pramen Evropy
Vstáváme po 9 hod a chystáme si snídani. Pokračujeme dále po poloostrově Snaefellsnes. To jsme ještě netušili, že se na Islandu nachází nejmocnější termální pramen v Evropě. Jen 2 km od nás se nachází maják Malarrif. Na někdejší farmě Malarrif byl postaven stejnojmenný starý maják, který měl důležitou roli pro islandské rybáře po celá desetiletí, když lovili v bohaté rybářské oblasti u pobřeží. Byl postaven v roce 1917 a přestavěn v roce 1947. Výška majáku je 20 metrů a světlo mělo vzdálenost osmnácti mil. V té době byla farma Malarrif jednou z nejvíce izolovaných farem na Islandu. Byla to také nejzápadnější farma na poloostrově Snæfellsnes.
Mnohem zajímavější je nedaleko vyhlídkové místo dvojic skalních vrcholků Lóndrangar. Krásný pohled se nám nabízí na tuto dvojici vrcholků sestávají z čediče. Nejvyšší vrchol dosahuje 75 metrů a vystoupal v roce 1735. Druhý se pyšní 61 metry. Tyto dvě věže jsou považovány za staré vulkanické jevy, které si zachovaly stálou podobu navzdory síly větru a oceánu. Rovněž jsou sídlem několika ptáků.
Vesnička Arnarstapi
Asi 10 min odsud dojíždíme do vesničky Arnarstapi, což je další místo, které bylo v minulosti duležitým obchodním bodem. V dávných dobách byla vesnička Arnarstapi zaneprázdněným rybářským přístavem a obchodním centrem obsluhující západní pobřeží. Vesnička se pyšní jakousi dominantní kamennou sochou a je jakousi islandskou ságou příběhu Bárður napsanou v 15. století. Socha má připomínat napůl člověka s obrem.
Hned za sochou se dáváme rovně cestičkou až na výhledové místo místních čedičových útesů. Podél pobřeží je vidět několik unikátních skalních útvarů. Výhled je opravdu překrásný a voda průzračně čistá.
Procházíme podél útesů a nacházíme něco velkolepého. Je to přírodou vytvořená kamenná brána zvaná Gatklettur. Myslím, že slov netřeba.
Po vyhřátém sluníčku procházíme přes útesy vesničky a narážíme na jakousi čedičovou propast zaplavenou vodou. Ta vypadá úžasně.
Stejně tak o několik kroků dál se objevuje kamenitá pláž mezi malými útesy.
Ona vlastně vesnička Arnarstapi je malá rybářská vesnice na úpatí pyramidové hory Mt. Stapafell (526 metrů) mezi vesnicí Hellnara farmami Breiðavík. Už při průjezdu jsme obdivovali toto místní pohoří.
Procházíme zpátky k autu po cestě a je to tu znovu. Opět nás nahánějí arktičtí rybáci, jejíž skřeky a nálety jsou neomylné. Naproti nám po levé straně se blíží skupinka turistů, kteří již rafinovaně drží odolávají těmto útokům, jelikož je chrání jejich deštníky, které jsou ve vyšší výšce než jejich hlavy. My se však musíme spokojit s aktivním zapojením naších horních končetin. Při odjezdu z vesničky ještě potkáváme chlápka, který na nás právě vykoukl a ptal se na nejbližší benzínku.
Gerðuberg Cliffs
Posunujeme se na východ a ujíždíme více jak 70 km. Dojíždíme k Gerðuberg Cliffs. Jedná se o další zázrak přírody. Formace šestiúhelníku ve tvaru sloupků a sloupů vytváří 500 metrů čedičovou skálu. Ona pravidelnost struktury je často neuvěřitelná a myslím, že se jedná o nejpůsobivější skálu těchto čedičových sloupků vůbec. Je asi 12-14 metrů vysoká a sloupy mají tak 1,5 v průměru. Pohled nám převelice stačil zdola, ale myslím, že i na ní by jste dostali pěkné výhledy všude kolem.
Jen co jsme nasedli do auta, můžeme opět po půl kilometru vystoupit, protože jsme dojeli ke kráteru vlastním jménem Ytri-Rauðamelskúlur.
Glanni Waterfall
Dál nám sice vede kamenitá cesta, ale vypadá dále to podle map vypadá, že tam nic moc není. Vracíme se proto nazpět. Z cesty č. 54 navazujeme přímo na tu jejich „hlavní cestu“ č. 1 a posouváme se po severovýchodě až k Glanni Waterfall. Nachází se na řece Norðurá a údajně místní věří, že je to obydlí elfů a trollů. Vodopád se nachází koused od lávového pole Grabrokarhraun a mále vesnice Bifrost. Nedaleko vodopádu docházíme po pěší stezce ke krásné oáze Paradísarlaut. Je umístěna uprostřed lávového pole.
Jen pár desítek metrů objevujeme Nordura fishing park.
Kráter Grábrók
Pádíme opět zpátky k autu a nasedáme, protože je to jen kousek k místu, kde se vztyčuje dominanta západního Islandu a to kráter Grábrók. Je 170 metrů vysoký a je souborem součástí tří spících kráterů, které před 3400 lety zformovala sopečná erupce. Ačkoliv to tak nevypadá, ale Grábrók je stále činná a zároveň spící sopka, která naposledy vybuchla asi před 3400 lety. Láva pokryla okolí o rozloze 7km2. Nyní stálé zarůstá vegetací nejen okolí ale také samotný kráter. Díky schodům, je možnost vystoupat až nahoru, ale také i celou obejít. Pohled z vrcholu je obzvláště malebný, kde je možné vidět kráter Rauðbrók.
Nejmocnější termální pramen Evropy
Posouváme se dále asi 30km od tohoto místa a narážíme na nejmocnější termální pramen Evropy v části Islandu Reykholtsdalur zvaný Deildartunguhver. Všude kolem samá pára a aby také ne, když zde vře horká voda o skoro 100 °C, což už napovídají cedule s nápisem „haetta“. Rozžhavené zemské magma vytlačuje proud vody o 180 litrech za sekundu. Voda je využívána pro ústřední topení již od roku 1925. V roce 1979-1981 byla dokončena výstavba do městeček Akranes a Borgarnes o délce 34 kilometrů. Trubky jsou umístěny 19 m pod hladinou moře a celková délka teplovodu činí 74 kilometrů. Tímto je považována za nejdelší na ostrově ale také ve světě. Celkově pramen produkuje 62MW energie a přírodní rezervaci se stal v roce 1978.
Pramen a jeho geotermální princip je odůvodněn díky pohybu zemských desek. Takto vznikají v zemi trhliny, do nichž vtéká voda. Jakmile se dostane až ke žhavému zemskému magmatu, vytryskne obrovskou silou zpět na povrch.
Všímáme si také obrovských skleníku k pěstování zeleniny, kterou můžou návštěvníci zakoupit přímo od místních farmářů. Jen co jsme zde přijeli, všimli jsme si přihrádky s balíčky rajčat a vedle hned skříňkou na peníze. I takto může být využit pramen.
Vesnice Reykholt
Jen co by kamenem dohodil se dostáváme k vesnici Reykholt, což je jedna z nejvýznamnějších historických památek na Islandu. Je zde kulturní centrum a kostel. Je velice slavný tím, že je domovem nejznámějšího islandského autora Snorriho Sturlusona (1206-1241). Bývalý geotermálně vyhřívaný bazén, Snorralaug, je pojmenován po něm. Jedná se o jednu z mála věcí zachovaných celém středověkém Islandu. Začínáme u kostela s pokračováním do jakési kamenné chýše (zjišťujeme, že se jedná o památník Hoskuldargerdi), následně celou vesnici obcházíme až k bývalému geotermálně vyhřívanému bazénu.
Příští zastávkou je 18 km vzdálený od této vesničky vodopád Hraunfossar. V překladu by se toto slovo přeložilo jako Lávový vodopád. Vlastně je tvořen hned několika vodopády, které jsou tvořeny menšími potůčky tekoucími z lávového pole sopky, která vypukla pod ledovcem Langjökull. Langjökull je druhý největší ledovec Islandu o rozloze 950 km2. Pórovité lávové pole umožňuje pramenící vodě vytékat na povrch a tvořit kaskády přes neobvykle tvarované skály.
Teď už máme něco kolem půl 8 a tak se vydáváme na jihozápad k 88 km vzdálenému městečku Akranes. Koukáme, že by to mohlo být skvělé místo pro kempování, už jen proto, že bychom si opět potřebovali dát sprchu. Jelikož je stále dobrý čas, tak nějak nespěcháme a cestou si všímáme krásy kolem.
Akranes Campsite nacházíme na začátku města, ale díky tomu, že se nachází u moře, dost tu fouká. Stavíme stan a následně po sléze platíme. Hned na to si dáváme jídlo a pak je potřeba sprchy. Paráda, teplá sprcha je to, co jsem potřeboval. Dneska už na památky města nemáme sílu, a tak po 11 hodině uleháváme. S tím větrem to dneska bude dosti zajímáme, stan se nám kymácí tu a tam. A když už nevíš, jak by ses od noh zahřál, tak zkus toto.
