Day 12 – Odlétáme každý svou cestou

Odlétáme každý svou cestou

Hneska odlétáme. Marťa vstává už v 10 aby si ještě umyla vlasy, ale já ještě polehávám půl hodinu. Nicméně dobrou hodinu se už budím. Snídáme opět ve formě arabského chleba se sýrem a dopíjíme džus. Balíme si dobrou hodinu věci. Raději Marti nahrávám fotky ještě z mého foťáku do jejího mobilu a opuštíme pokoj až 1 hod, protože máme check out.

Odlétáme každý svou cestou

Na recepci si necháváme bágly a jelikož nejdříve Marti letí letadlo v 19:30, jdeme si naposled projit město.

Hledáme nějakou kavárnu, kterou jaksi nenalézáme až stejně procházíme Starbucks, takže volba je jasna. Dáváme si White Flat Mocha a ještě režime poslední vyúčtovaní. Myslím, že je to jasné – Marťa i já jsme dali dohromady cca 43 tisíc za celou Indii až do tohoto bodu. Nicméně ještě před odletem jsem čekal tak 30. Po kafé si říkáme, že by bylo dobré se ještě najíst a tím, že je Starbucks spojen s Al Ghurair Centre jdeme tam. Protože nám tam předtím chutnal hommos v jednom z místních okýnek nákupáku, objednáváme si tady. Popravdě mám jaksi scvrklý žaludek z toho dneška, a tak ani nemam chuť na jídlo. Přece měsíc jsme byli stále spolu a teď budu 2 měsíce sám. Stejný pocit jsem měl před měsíční cestou po Singapuru, Malajsii a Thajsku. Po jídle se zvedáme a kráčíme nákupákem a začínají se nám obou vrhat do očí slzy.

Cesta na letiště

Teď už je nejvyšší čas dojít pro bágly, ale ještě se stavujeme do obchodu pro jídlo do letadla. Taťkovi beru ještě Gitanesky, protože nejsou v Česku k dostání, takže je to pro něj něco výjimečného. V hotelu bereme bágly a vydáváme se na bus 64A, pár set metrů od hotelu. Bus má zpozděni asi 10 min, ale máme časovou rezervu. V busu zjišťuji, že jsem si měl vyplnit Booking údaje na Kiwi již 5.2 a dnes je 8.2. Doprčic, ale nic mi nepřišlo. Něco podobného se mi stalo i při odletu z Thajska.

Dojíždíme na terminál 1 a všímám si, že odsud mi poletí letadlo, Marťa má bohužel jiny terminál než 1. Proto se ptám lidí kolem, a zjišťujeme, že se jedná o terminál 2 a dostaneme se tam taxíkem, nebo shuttle busem. No mysleli jsme si, že spolu projdeme i detektorem ke gejtám a já tady pak počkám, ale díky tomu, a tak jdeme hledat bus na Terminal 2. Marti letí 19:30, což je za 2,5 hod a mě to letí až ve 23:30. Shuttle bus po chvíli nacházíme, ale nejdříve tím jedeme na Terminal 3 a až tam přestupujeme na Terminal 2. Ještě před vyzvednutí letenky mi Marta dává na sedačkách SIMku. Jdeme oba do fronty pro letenku pro Marťu a už začínáme slyšet Čechy. Po úspěšném check in se jdeme kouknout k All boarding gates, ale tam už chlápek kontroluje letenky, a tak se už nedostanu dále.

Poslední rozloučení

Rozloučení chceme udělat rychle, a tak Marti napadá, že bych ji dal pusu před záchodama, ona si zašla na záchod a já se mezitím vypařil. Ale záchody jsou v rekonstrukci. „Já už to zvládnu projít“, povídá Marťa. „Tak jo“, povídám Marti. „Tak se měj“, dodávám a dávám ji pusu. Vycházím ven z letiště a trošku mě natahuje, zatímco hledám shuttle bus zpátky na svůj terminál. Polohlasně si říkám: „Tak a teďka jsem už na sám. Bus nacházím a dostavám se až na terminál 1. Už tu mají otevřenou přepážku pro check in.

Pěkně ve mě hrklo

Ve frontě jsou jen samí „šikmoocí“ asiaté, takže stojím správně. Dostavám se na řadu a pán za přepážkou se mě ptá na jak dlouho zůstávám na Filipínách. „Hmm, 30 dní“, povídám. A mate zpáteční letenku? ptá se. Ještěže jsem si jednu „fake“ udělal včera, a tak mu ji ukazuji (kdysi to šlo přes tento odkaz). Dokonce i kontroluje číslo rezervace letenky. „Tak to jsem v hajzlu“, říkám si v duchu, protože je nezaplacená. Ale kupodivu vše nakonec prochází bez obav. „Uff“, oddychám si. Aniž bych něco vyplňoval, dokonce jsem ani nic neplatil. Procházím už ke gejtam a dostavám výstupní razítko z UAE a dále letištnímu vlaku, který mě zaváží do duty free. Je to velká hala, kde jsou sedačky, a tak hledám místo, jelikož je vše plné. To nacházím, a tak brouzdám po netu a hledám ještě další informace o Filipínách. Času je dost, máme asi po 8 hod večer.

Poslední hodiny

Najednou se mě zeptá nějaký Ind vedle, zda jsem na wifi, protože mu nejede, a tak odpovídám, 6e jo. Ukazuje mi mobil, a tak se mu snažím vysvětlit co má udělat. Po krátkém rozhovoru zjišťuji, že je mu 28 a byl v UAE díky 6 měsíčnímu kontraktu na lodi, která sbírala ze země ropu. Dneska má již po, a tak letí zpátky do Nove Dillí, kde bydlí. Povídám mu, že jsem tam před měsícem byl tak, a tak ještě chvíli kecáme. Až teď se dozvídám, že údajně mezi říjnem a listopadem jsou slavnosti v Novém Díllí a právě proto, je Dillí zamořené dýmem z rachejtlí.

Sedím tu dohromady asi dohromady 2 hod, a pak se odebírám koupit vodu. U gaty vidím, že už se tvoří fronta, a tak rychle ještě na záchodech před gatou se ještě převlékám do kalhot, než nastoupím do letadla. Fronta je ještě dlouhá, tak ještě také jím poslední trojúhelníky taveného sýru a arabsky chléb. Nastupuji a usedám do letadla společnosti Cebu Pacific Airbusem A333. Myslím, že úplně stejný, co jsem letěl společnosti Flyscoot do Singapuru. Usedám přesně doprostřed, protože letadlo má uspořádaní sedadel 3-3-3. Takže bez obrazovek tak nějak nacpaní na sebe. Poletím 9 hod – no let se mi asi bude líbit. Až kolem 23:50 vylétáme.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..