Taal vulkán

Ráno vstávám už 7:45 protože již v 8 hod by nás tři měl čekat tricykl (tuk-tuk) dolů k jezeru. Recepční přislíbila, že bychom měli mít přistavený jeden u cesty, ale žádný na nás nečeká. Každopádně na druhé straně cesty stojí dva a jeden na nás mává. Ptáme se na cenu a nabízí nám jízdu za 250 PHP. Nastupujeme a já si sedám dopředu. Ještě se stavujeme na benzínku a pak už jedeme nebezpečnými serpentinami střemhlav dolů. Nejvíce se mi libí upozorňující značka „check brakes“. Snad každá serpentina má svou značku s upozorněním „dangerous curve“. V pulce cesty nám tuk-tukář zastavuje abychom si udělali fotku. Řítíme se dále dolu až dojíždíme k molu. Teď je potřeba se dostat lodí přes Taal jezero na Taal vulkán.

Paní nám nejdříve nabízí cenu 2500 PHP, ale nakonec usmlouvávám cenu za 2000 PHP i když jsem si to představoval cenu mnohem nižší. Během toho tu máchá s menu lístkem místní babka, zda si nedáme něco až přijedeme. K tomu nám dodává, ze nás tuk-tukář vezme nahoru za 350 PHP místo původních 250 PHP. Usmlouvávám to hned za 300 PHP. Podepisujeme se a vyrážíme lodí přes jezero na druhou stranu. Vlny kymácejí lodí a na mě tak každou chvíli stříká voda. Kormidelník mi ukazuje na jakousi plastovou zástěru, kterou si dávám na sebe. Sluníčko začíná pálit.

Připlutí k Taal vulkánu

Asi po půl hodině připlouváme na vulkánový ostrov Taal. Jedná se o zaplavenou sopku, který je obklopený zvenku jezerem Taal. Registrační poplatek nemusíme platit, protože to máme již v ceně. Nejvíce mě tu pobavila kavárna fejkového Starbucku se jménem „Staalbucks coffee“. Můžete si tu pronajmout i koně, který Vás doveze nahoru ale my si to pěkně vyjdeme po svých. Procházíme kolem domečku a Petra nasadila pěkné tempo nahoru. Oba ji tak tak stiháme. Vidíme, že si tu plno lidi pronajalo koně. S Petrou a Stefanem si povídáme cestou nahoru a najednou v jedné sekundě zaznamenáváme že proti nám střemhlav běží z vrchu nekontrolovaně divoký kůň snad 50 km rychlosti bez známky zastavení. Tohle bylo na centimetr přesně! Stefan to taky tak tak vybral. Ten kůň mi mohl přelámat všechny hnáty nebo jsem mohl jsem být na místě mrtvý. Ufff, tohle bylo šílené.

Sápáme se stále výše a výše a už se nám děla pěkný výhled na vzdáleny Mount Balantoc. Díky všudypřítomným koňům se to tu všude práší. Tu a tam potkáváme stánek s občerstvením, a nakonec docházíme k Taal vulkánu.

Taal vulkán

Taal vulkán je jednou z nejaktivnějších sopek v zemi, s 34 zaznamenanými historickými erupcemi. Sopka Taal měla v minulosti několik násilných erupcí, které způsobily úmrtí na ostrově a obydlených oblastech kolem jezera, s celkovým počtem obětí asi 6 000. Sopka se nachází asi 50 kilometrů od hlavního města Manila.

Navštívil jsem tento Taal vulkán v únoru 2019 a o měsíc později byla zvýšena úroveň výstrahy 1 kvůli častým sopečným aktivitám. Od 11. listopadu do rána 12. listopadu pozorováno 57 vulkanických zemětřesení. Sopka nakonec vybuchla 12. ledna 2020 odpoledne a stupeň vyeskaloval z úrovně výstrahy 2 na úroveň výstrahy 4. Z ostrova byly provedeny nucené evakuace. Při erupci zemřelo celkem 39 lidí, většinou proto, že odmítli opustit své domovy.

 

Pěkně se začíná dělat horko. Je tady jakási betonová věž, a tak si s ní děláme fotky. Jdeme dále, a i když nás upozorňuje cedule, že nemáme jít za, zkoušíme si to obejít. Jelikož se Stefan bojí výšek, zůstává tady. Zkoušíme cestičku kolem Taal vulkán přes malou džunglí, ale stejně máme smůlu, protože přes ty všudypřítomné stromy na něj nejde vidět. Proto jdeme zpátky kde nás čeká Stefan. Z druhé strany je tu taky cestička a vypadá to, že z ní bude ještě lepší výhled. Je bohužel zpoplatněna 50 PHP, ale když už tu jsem tak platím. Nacházím tam dva borce, a tak prosím o fotku. Nelituji toho, že jsem tu šel, protože je výhled parádní. Vidím i vyvěrající sirové obláčky ze země. Je tady krásně. Pomalu je čas jít dolů, protože na nás čeká kapitán lodě dole.

Cesta zpátky

Prašnou cestičkou sdílenou s koňmi jdeme v horku dolů, zatímco si dáváme majzla na koně. Vodu jsem již dopil, a tak musím dole nějakou zchrastit. Dole již procházíme mezi místními domečky. Tu a tam tu mají přivázané koně i krávy. Dáváme si dole ještě kafé za 30 PHP. Pak se přibližujeme k místnímu nestabilnímu molu a místní budí našeho kormidelníka na lodi, spacího poklidně ve stínu. Nastupujeme a vypravujeme se zpátky.

Vlny již tolik nekymácejí lodí a my se bezpečně dopravujeme na druhou stranu. Odsud si bereme tuk-tuk se stejným řidičem. Sedám si opět dopředu k tuk-tukáři a vyjíždíme šílené serpentiny nahoru. Při pohledu na přední panel mu Ten benzín pěkně ubývá. Ten tricykl to dává nahoru tak tak. Po 20 min dojíždíme k našemu hotelu.

Od toho prachu jsme děsně spínaví po nohách, a tak je čas na sprchu. Namáčím si úplně i boty ve sprše doufajíce, že mi zítra uschnou. Ty si dávám dolů na terasu, aby se vysušily na sluníčku.

Po sprše se domlouváme, že skočíme na jídlo, a tak se scházíme a jdeme směrem blíže k centru. V hlavni zatáčce je nějaká restaurace, ale podle luxusního vnitřku bude drahá. A podle menu taky je. Tudíž jdeme dále. Proto jdeme více na jihozápad a tam narážíme na další. Prý tu Stefan včera byl a seděl v prvním patře, ale menu je úplně odlišné jako včera. Zjišťujeme, že večer to tu vlastní někdo jiný, než přes den. Tohle jsem nikdy nezažil a ceny tu jsou právě přes den vysoké, a tak zase zkoušíme jinam.

Filipínská specialita Pancit

V centru zkoušíme opět štěstí, ale pořád to není ono. Nakonec jdeme až k nám k hotelu a níže nacházíme místní boudu s jídlem. Myslím, že zakotvíme tady a taky že jo. Dávám si Pancit s vepřovým masem a zeleninou plus coca-colu. Stefan si dává adobo a Petra má mix rýži se smaženým vepřovým. Se svým jídlem jsem maximálně spokojeny. Nakonec si dáváme také kafé.

Paní prodávající k nám dokonce přichází na kus řečí a je moc ráda, že tu vůbec někoho má. Zadarmo nám dokonce přináší místní ovocnou pochoutku z listového těsta.

Následně se uchylujeme k hotelu. Oba se tu dali do kecu s nějakou filipínskou holčinou, která se tu učí na zkoušku z angličtiny, kterou má 2.3.2019 (dnes je 22.2.2019) a pokud ji udělá, pojede do Velké Británie a tam chce dělat sestřičku. Po chvíli se rozhodujeme, že zajdeme na shake. Ten si dáváme kdesi v centru. Oba si dávají avokádový a ten taky zkouším od Stefana. Je celkem sladký. Nakonec si objednávám pojmenovaný jako Guyabano. Je mnohem lepší. Jdeme se ještě kouknout tak nějak po městě. „Je tu jakýsi kostel Our Lady of Lourdes Church Tagaytay, který doporučuje Google Trips“, povídám oběma, a tak se jdeme podívat. Nicméně kostel je zavřeny, ale jdeme se aspoň kouknout do kapličky. Stefan zůstává venku, vypadá to, ze není věřící. Následně také promlouvá, že je sice pokřtěný, ale je ateista.

Chudé filipínské uličky

Jdeme se podívat do bočních uliček a procházíme v části s celkem pěknými domy. Pak vcházíme do té právě filipínské uličky. Kolem nás se objevuje plno děti a jsou rádi, že tu vůbec někdo zavítal. Přes tyto uličky si to opět obcházíme až k centru a jdeme na hotel. Cestou se ještě stavuji do 7 eleven pro toast.

Na pokoji potkávám opět holčinu, která aspiruje na sestřičku ve Velké Británii a zjišťuji, že bydlí ve městě Borongan na ostrově Samar. Má 31 let a má syna a dceru. Její manžel se tam stará o děti, ale prý pokud se dostane do Británie, tak chce vzít všechny. Tak si aspoň procvičujeme takto angličtinu.

Po chvíli přichází holčina, která také přespává v místnosti. Je ji 23 let a je z Německa a studuje medicínu. Zítra plánuje také na Taal vulkán, ale musí někoho zchrastit. A tím to nějak konci. Volám si z Marťou a povídám ji o mé příhodě s koněm.

Následně se ještě odebírám na večeři a do 7 eleven a dávám si to jejich plněné těstíčko s masem. Dostavám k tomu sos a je to výborné. Samozřejmě jsem si i k tomu dal kávu. Dneska mě už snad po třetí chytá sraní, a tak pádím s kafem na hotel. Recepční se ptám ještě, zda si mohu prodloužit noc, ale bohužel mají plno. Sakryš, tak zítra musím znovu do Manily a boty mi ještě neuschly. Je čas napsat cestopis, a tak i během něj se po čtvrté uchyluji na záchod. Asi je něco spatně. Každopádně dopisuji celý cestopis a před 12 hod mam hotovo.