Day 15 – Chill day

Chill day

Budíka jsem si dal na 10:15, ale spím ještě tak půl hodiny. Dneska mám check out na 12 hod, a tak si ještě dávám koupené kafé a sendvič, který jsem si včera koupil v 7 eleven. Recepční mi říká, že zde mohu další noc zůstat ve stejném pokoji, protože prý se někdo odhlásil. Paráda, takže nikam nespěchám a dopíjím v klidu kafčo, zatímco si povídám opět s budoucí sestřičkou aspirující do Británie. Dává si taky kafé a pořád se učí na zkoušku. Říkám ji, že z toho jídla mám tady jakousi sračku, a tak mi doporučuje Ercefloru. V duchu si také říkám, že zkusím smectu a pak uvidím. No hlavně si dneska nejspíše dám chill day.

Vybírám fotky z Banaue a Batad a nahrávám je na net. Beru si něco na psaní a trošku si plánuji, jak to udělám následující týdny na jihu Filipín. Dopíjím kafé a sedám do křesla a dávám si Chill day u YouTube videí.

Dostavám hlad, a tak jdu opět na to naše místečko blízko hotelu a dávám si tam rybu se zeleninou, rýži, chilli a dostavám polévku. Ryba má teda pěkně moc kostí, a tak to obírám co to jde. Každopádně ryba s rýži a chilli vytváří perfektní gurmánskou kombinaci. Je tady perfektní personál a jen co mi to tu kazí je chlápek, který tu asi 3 metry ode mé svařuje jakousi branku. Navíc to taky smrdí. Platím 260 PHP a spokojeně kráčím na hotel.

Chill day

Učím lidi hrát kostky

U hotelu si až teď všímám ovoce Jackfruit.  Strom dorůstá výšky až ke 30 metrům a lze ho najít především v jižní a jihovýchodní Asii, rozšířil se také do Afriky. [1]

Na recepci platím za další noc a opět usedávám do křesla a jen chilluji. Musím si udělat smectu, abych ten průjem zahnal. Ale i tak se mi nějak zachtělo opět po tom skvělém shaku, co prodávají dole, a tak se tam vydávám. Předtím ještě na pokoji zkecavám opět s aspirující sestřičkou a nabízím ji, že ji naučím, jak se hrají kostky, co mé naučila kdysi babička. Po cestě si mezitím volám s Marťou a ukazuji přes WhatsApp vše kolem. Opět si dávám ten největší kalíšek Guyabano za 50 PHP a je to vynikající.

Docházím na hotel a jdeme hrát kostky. V půlce hry se na nás kouká i 23letá Němka, a tak se další hru připojuje navíc i pobíhající malý 8letý klučina Simon. Až u kostek zjišťuji, že ta Němka se jmenuje Laura. Přidává se k nám i nějaká další holčina se jménem Emily, je ji 24 let, má po vysoké škole a pomáhá už rok a půl v rozvojových zemích. Opět vysvětluji postup hry v angličtině. Po kostkách jdu do 7 eleven koupit ještě nějakou večeři, a taky něco na snídani. Připojuje se ke mně Emily, a tak tam kupuji sendviče a knedlík plněny masem a latté.

Vracíme se zpátky a já si opět pokračuji v plánovaní cesty na další 2 týdny. Prokládám to sprchou, průjmem a psaním cestopisu. Sakryš, ta sračka nepolevuje. Dělám si další hrnek se smectou. Snad to bude lepší.

Jak dlouho tu vůbec budu na Filipínách? Koukám se, proto na kolik dnů mi vlastně vychází být na jihu a docházím k číslu 10. Wow, to jsem teda čekal více. Vypadá to, že se na Palawan už nepodívám, takže již bookuji i letenku směr Cebu to Manila, a to relativně levně přes AirAsia. Jsem rád jsem si takto udělal chill day. Pak již ulehám ke spánku.

Zdroj:

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jackfruit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..